Vdaná... ale ne šťastná. Prošel někdo něčím podobným?
Prosím o jakýkoliv nápad, jak se nezbláznit. S mým mužem jsem se poznala po sérii vztahů s úplnými blázny. Ano, přitahovala (nebo vyhledávala?) jsem dost problematické jedince.... vždycky to dopadlo špatně. Většinou hodně atraktivní muži, velmi sebevědomí, galantní atd... jenže to nikdy nemysleli moc vážně. Buď vyšlo najevo, že mají manželku nebo něco tají jiného... a jednoho dne, když už jsem nad sebou zlomila hůl, se objevil on. Můj současný muž. Oproti předešlým vztahům na mě působil jako zjevení. Sice o 10 let starší, proplešlý a o půl hlavy menší, ale říkala jsem si "na vzhledu nezáleží", hlavně že je milý a hodný. Rozuměli jsme si, jen to nikdy nijak strašně nejiskřilo. Motýle v břiše se fakt nekonaly, ale říkala jsem si, že už to snad ani nepotřebuji.. Po roce docela hezkého (i když už tenkrát trochu nudného) vztahu jsme se vzali. Odstěhoval se ve 40 letech od maminky a hned po svatbě jsme počali dvojčata. Pár let jsem nedělala nic jiného, než se soustředila na mateřství, přestěhovali jsme se na venkov, začala jsem pracovat... ale nyní, když je holkám 6 let, jsme si s mužem čím dál víc cizí. Resp. on mně. Pokud byste potřebovaly popsat prototyp flegmatika, tak vám ho mohu přesně poskytnout. Je mu jedno vlastně úplně všechno. Nezajímá se o žádný koníček, nesportuje ani sport nesleduje, kultura je mu ukradená, věčně je hrozně unavený (o víkendu chodí spát po obědě)... já jsem s VŠ vzděláním, on vyučený... mě zajímá umění, neustále něco studuji (potřebuji se celoživotně vzdělávat kvůli svému zaměstnání ve zdravotnictví) a on vlasntě ani neví, co dělám. Už nekolikrát jsem mu to vyčetla, takže se nyní občas zeptá, ale vidím, že mi vlastně nerozumí. Prakticky se mnou nemluví, vyjma provozních věcí - "kdo vyzvedne děti, je doma chleba, je odčervený kocour atd." Já vím, určitě vás napadá, proč jsem si proboha takového člověka brala. Já vám ale taky neřeknu. Několikrát jsem navrhovala párovou terapii, protože nám to neklape ani v posteli, nikdy nechtěl, nezdá se mu, že by to bylo třeba. On je spokojený doma, na zahradě, venčí psa, pomáhá s dětmi - vyzdvedávání atd., ale i to je všechno dle mých pokynů, už mi z toho kolikrát hrabe. Je občas nespokojený, že mu pořád říkám, co má dělat, ale když to neříkám, tak nedělá nic. Čas od času jdu na víno nebo na víkend s kamarádkami, vždy si tam odpočinu od něj i od dětí, ale většinou se vracím ještě víc naštvaná, protože se tam potřebuji z tohoto vypovídat a vlastně je to pak ještě horší - když to pojmenuji. Po návratu je navíc pár dní na mě naštvaný a já po tom vypovídání taky, ale on proto, že jsem "zase" někde byla a on měl na krku děti. Přitom se to děje max. 1x za měsíc. Jenže jemu to připadá moc, protože nemá vůbec žádné přátele. Máme jen pár společných, ale když nezorganizuji návštěvu já, on je nekontaktuje. Myslím si, že žárlí, že mám kamarádky, že se dokážu dobře bavit. V posledních letech i pozoruji, že když jsme výjimečně někde spolu a on o něčem mluví (což je fakt rarita), tak se trochu stydím, protože nemá přehled o současném dění, dělá divné vtipy... Začíná to být trošku peklíčko. Dost často jem pak na něj nepříjemná, protože mě zkrátka štve a já se neovládnu.... je mi to pak hodně líto. Protože při tom všem ho mám stále docela ráda a jsem ráda, že ho mám. Je spolehlivý, má stálou práci, nepije, nekouří.... Ale představa, že s ním strávím zbytek života ...já bych se unudila k smrti. Je mi 39, jsem pořád docela hezká, štíhlá, rozhodně nechodím v teplákách a triku, i když vím, že manželovi by to vyhovovalo. Všechno toto moje pochybování se nejvíc zdramatizovalo před pár dny, kdy jsem potkala jednoho muže z našeho města - máme děti ve stejné škole a děti se skamarádily. Takže jsme poznali i tátu. Ten se zná i s mým mužem, občas zajde s děckem k nám na zahradu ale mně se začal strašně líbit. Navíc je sám, ženu nemá... Vůbec z toho nedělám žádné závěry, neznám ho, nehodlám ho nijak balit, ale rozjitřilo to hrozně ty moje pocity nespokojenosti s mým mužem. Je mi jasné, že to je teď tím zakoukáním do "souseda", ale myslím, že se jen víc odkrylo to, co se v sobě snažím marně už pár let udusit. Moc se omlouvám za dlouhý text, ale je někdo, kdo prošel něčím podobným? Můžete mi popsat svůj příběh? Nebo říct, jak to vidíte u nás?
@odula ja to tak nevidím... Já nevidím jakoby že autorka na chlapa plive špínu... Já vidím 2 odlišné lidi kteří mají úplně jiné nároky zvyklosti a očekávání od života i vztahu... Podle mě nejde o to že si autorka mysli ze je to debil bez citu... Ale cítí že ona chce něco jiného... A věřím že kdyby o něm měla mluvit klidně by i přiznala že je plno ženských co by takového chlapa braly všemi 10...
@veronicka89 no měnit..já se právě ptám, jak to bylo předtím. protože to vyadá, že muž aktivní byl, a rád. takže třeba to je víc o nějaký praktický překážce - dětech, apod.
@veronicka89 Jo. Ale to já jsem autorce (ani o autorce) nenapsala. Reagovala jsem totiž na 2 různé příspěvky ;) a v těch mých dalších jsem rozebírala i právě tu partnerskou odlišnost - která nemusí být vůbec na škodu (pokud se ti dva vzájemně alespoň trochu respektují). To jsi taky četla?;)
Proč já mám pocit, že o svém muži píšeš jak o nějakém menecennem zvířátku? Že ho tu poměrujes jak malé dítě co on umí nebo neumí? To že ho defakto shazujes kvůli tomu, že má výuční list se vyjadrovat nebudu. Kdyby bylo na světě o neco mene diplomových exotu (že jich znám hodně bohužel a ne v dobrém světle) typu tvé povýšenosti, bylo by na světě příjemneji. Mimochodem, já mám také vyšší vzdělání jak můj muž a přitom se ukázalo že on je z nás dvou ten inteligentnější a po praktické stránce velice šikovný. Vedle mám souseda, padesatnika, bohatého milionáře s x tituly, ale taky pěkného zmetka, který díky svému narcismu a nadutosti si nevidí na špičku nosu a mému muži s vyucakem a maturitou nesahá ani po kotniky. Ty tu licis své pocity, co ti na tvem nudnem muži vadí a neimponuje. Ale mě by docela zajímal jeho názor na tebe, to bychom se možná taky divily. Ty jsi prostě více "do větru" Chceš akce a svalujes to na jeho zaprtkovitost. Nezlob se na mě, ale pokud jsi neprecetla na začátku vašeho vztahu, že to co na začátku dělal, bylo hlavně pro tebe a oběť kvůli tobě, že jsi nevycitila, že se v podstatě tak trochu přemáha, aby ti udělal radost a vyrovnal se ti, přestože zrovna tohle není to co by od života chtěl, tak je to hlavně tvůj problém a nepoznala jsi jeho skutečnou řeč těla. Když už jsme u toho že je nudny. Udělej to jednoduše, děj mi na něj kontakt, já ho předám kamarádce, která by po takovém sáhla všema deseti a věřím, že by si ho vážila opravdu hodně.... Ta je totiž z akčních chlapů dosti unavená a nabila si s nimi... Aneb svůj k svému. Rozbijes rodinu, všechno zničit, u žiješ si někde s dalším nabíjecem a budeš spokojená. A na starý kolena budeš stařena s vrtkavou stabilitou života (ano věčně akční tak jak doteď taky nebudeš) a budeš podvědomě toužit po klidne a pevne stabilitě. Mimochodem, v manželství a partnerství je základem určitá oběť a hlavně úcta k druhému člověku a to taková, že ho budu milovat i se všemi jeho zápory a klady a nedostatky a budou proe důležitější ty klady než zápory. Takového sis ho vzala. Když ti to nestačí, podraz ho. Jdi dal užívat zivota, a ono se ti to jednou všechno odmeni. (Znám taky takovou co chce dokonalost... Tak moc ženzas nikdo nechce ji) Můj názor, ber jak ber.
Teda to jsou názory. Tak buď ses dozvěděla ze nemáš brat ohled na sve pocity a nebo ze nemas rozbijet rodinu. U nas jsme resili podobne problemy...manzel absolutní flegmatik, taky kolikrat jsem se zastyděla co z nej vypadlo za názory. Jenze pak jsem se snažila vratit zpatky na začátek naseho vztahu a najednou jsem si vzpomněla ze vlastně on by pro mě udelal orvni poslední a bylo to tak vždycky. A zamilovala jsem se do něj uz jen proto,ze to tak bezprostředně daval najevo. Ale samozdrejme,ze všechno dobre se i vyvazi tim horsim. Ten flegmatismuj se katastrofa., To je do vztahu fakf blba vlastnost, ale co udelas...on zrejme taky přijímá nějaké tvé chyby. Ja když jsen mu řekla co mi vadi, nebo s cim se neztotoznuji,tak manžel mlčel. A to je snad jeste horsi než když je mu to jedno 🙈😂. Ale snažíme se na vztahu pracovat, to je opravdu důležité. Jen jestli máš kde navázat..podle tech vasich začátku. Ja si neumim představit vztah, kde by mě partner nepřitahoval, a nejiskrilo to mezi námi (ne jen kdyz se hadame) 😂 . Každá mince má dvě strany. Nezapomeň ze mas taky zcela jiste vlastnosti ktere mu vadi ,ale asi nerekne. Kazdy musime ve vztahu něco obětovat. Ale kvuli dětem bych se neobětovala.oni ti jednou odejdou z domu a zbyde ti tam jen ten manžel...zkusila bych tu poradnu. Držím palečky, a ať se rozhodneš jakkoli, všechno bude správné 👍 tvůj život nikdo z nas nežije 🌞
Nejvíc mě štve, kolik zenskejch tady radí "hlavně to neudelej dětem, nerozbijej rodinu kvůli dětem". Eh....co je to za blbost? Pokud nejsou kreténi, ale rozumní lidé a rozejdou se v klidu, nikdo ničím trpět nebude. A proč by se měla jako obětovat? Je ještě mladá, to má zbytek života strávit nešťastná? A fakt si myslíte, že to děti za 15-20 let nějak ocení? Aniprd.... Jasně, udělala chybu, že si vzala někoho totálně odlišnýho, ale člověk dělá chyby. Každej. Nikdo nejsme dokonalej. Prostě se stalo a má ještě čas s tím něco dělat. Není pitomá a je jí to líto, nechce vše zahodit okamžitě, ale je vidět, že už k tom přemýšlí dlouho, že to není žádný impulzivní rozhodnutí. Soused nesoused.
@me_druhe_ja přesně tak, vidím to stejně, fascinuje mě ta smršť ženských, který de facto říkají, nesmíš dětem rozbít rodinu a ty buď klidně nešťastná.
Ano, špatně si vybrala. Kdo ne. To, že se musí držet manželství kvůli dětem, to je to největší klišé 🤦♀️ já v tom vyrostla a byla to ta největší blbost, kterou naší udělali. Že kvůli dětem jsou spolu. 💩. Kdyby si tohle odpustili, mohli spolu fungovat aspoň jako rodiče. Takhle nemám už ani jednoho rodiče. Když chlap zahejbá, ale děti miluje, přečteme si rady, že má být i maminka šťastná, pak jsou šťastné i děti. A najednou? Jen proto, že chlap vlastně nedělá nic špatného? Tak najednou maminka nemá právo na štěstí?
Jenže já v tom příběhu vidím to, že ten chlap dělá něco špatného. Není pro ženu dobrým partnerem. Nezajímá se o její potřeby. Nesdílí s ní její život (ona by to dělala, kdyby on nějaký měl, ale nedostala ani tu možnost). On se na začátku snažil, ale už to nedělá. Nedrží s ní krok. Vyčítá jí její potřeby. Nesnaží se najít společnou cestu. Nesnaží se hledat kompromisy, když už se stalo to, že spolu založili rodinu dva nesourodé typy. To není málo. Pokud mají to manželství udržet, musí se snažit oba. Ne jen ona. A já v tom příběhu teď jeho snahu nevidím. Možná na začátku. Ale to už je pryč. Na vztahu se musí makat celý život, ne jen na začátku.
Nikde taky nevidím, že by si chtěla rychle užít jinde. Jen ji to poblouznění zase srazilo na kolena, protože doma to není, jaké by si přála. A hledá cestu. Co s tím, jestli má ještě šanci doma nebo je to marný. Místo toho tady najde spoustu keců, jak může dehonestuje kvůli nižšímu vzdělání 🤦♀️, jak si hledá omluvu pro nevěru, jak má být ráda, že má tak skvělého chlapa.
Věřím, že je natolik silná, aby se od toho oprostila a vzala si z těch rád to dobré a zkusila najít správnou cestu.
@malenka3
@me_druhe_ja
@vojtkovalada
@veronicka89
@orisek56
Už nezvládám odpovídat, ale všechny příspěvky čtu a děkuji vám za ně. Samozřejmě i za ty nesouhlasné. Určitě jsem někoho ani neoznačila, omlouvám se.
Věc se má nyní tak, že velmi usilovně přemýšlím, jak dál. Od napsání příspěvku a přečtení tolika reakcí nejsem moc schopná jíst, protože se mi permanentně vtírají představy domova bez manžela a dětí bez táty. Tedy ne zcela bez něj, pochopitelně. A ty se pravidelně střídají s představou dalších let bez komunikace, bez legrace, bez smysluplné interakce, bez sexu. Zato s manželem. Já vím, popiuji to příliš vyhroceně, ale přesně takové to v posledních letech je a fakt to nevypadá na nějakou změnu. Trochu je mi líto, že jsem toho souseda, co se mi líbí, vůbec zmiňovala. On o tom samozřejmě netuší, je prostě sympaťák a zná se i s mým mužem. V tomto mém příběhu nehraje zdaleka tak významnou roli, jako to mohlo vypadat. Promiňte mi tu upřímnost, ale kdopak z vás si v životě nepředstavoval něco ve smyslu "být tak nezadaná..." Dobře, asi to je hřích, ale na to vám víte co 😉. Díky opravdu všem za reakce. Hledám psychologa.
@blanick co bys tak chtěla slyšet? Vzala sis může s úplně jinými zájmy a temperament, než jsi ty. Možnosti je několik. Rozveď se. Prijmi ho takového jaký je a jakého sis vzala to a nenut ho do věcí, které ho nebaví, zarid si vlastní život tak, abys byla spokojená. Nebo si najdi milence- buď tajné, nebo po domluvě s manželem- třeba by mu to nevadilo, jestli je takový flegmatik.
@blanick a jak to je teda s těma zájmama, o s tebou dělal? pokud to dělal rád, tak to obnovte. v sexu zkus bejt iniciativní ty, třeba v něm taky probudíš trochu vášně.
@blanick a ještě pozn., nehledej psychologa, hledej psychoterapeuta;)
@malenka3 Já teda po pravdě nikde nečtu, že by se snažila jen ona, spíš že se nesnaží vlastně ani jeden a každý si jede to svoje. S tím se celkem dá něco dělat a mělo by se to (minimálně kvůli těm dětem) aspoň zkusit. Já zase nejsem fanda dnes moderního "Když se ti ve vztahu nelíbí, tak odejdi a nehleď na nikoho, jen na sebe". Jednou se vzali, tím do určité míry přijali zodpovědnost jeden za druhého. A tak by měl být rozvod až úplně poslední možnost poté, co se zodpovědně snažili ten vztah zachránit. A jo, jde to, jen to ze začátku může trochu bolet, protože nějaká míra oběti je potřeba z obou stran. A ne vždy se to samozřejmě povede.
@malenka3 Spousta holek je ovlivnena tim, co samy zazily. A kdyz treba zazily teror, tak by trrba braly nudu vsema deseti. Kez bychom se mohly oddelit od nasich zkusenosti a pomoct zakladatelce na zaklade objektivnich veci. Jenze to by mozna mohl zvladnout ten parovy psycholog, ke kterymu manzel ale jit nechce, takze vytvari patovou situaci pro zoufalou manzelku. Bohuzel si zenske pokoleni malokdy umi vzajemne pomoci. Ja kdyz jsem vzdy cetla o nenaplnene lasce, tak me mrazilo. Nekdo zvladne dozivotne zakotvit v necem nevyhovujicim, nekdo ne. Ale mely bychom pro nase volby mit vice pochopeni.
@normalnimatka ty zájmy... No, své neměl žádné, byl barman a vůbec ho to nebavilo, přes den dost spal... pak změnil práci, ale lepší to o moc nebylo. Možná trochu občas kolo. Jezdili jsme na výlety, hlavně do hor... To máme rádi oba. Ale my se znali před svatbou 1 rok, hrozně málo. Já byla fakt zdecimovaná 3 letým vztahem, kde jsem byla milenkou velmi dominantního muže, který se celou dobu chystal rozvádět... Nakonec zplodil dalšího potomka s manželkou a konečně jsme se rozešli. Pak přišli krátce další dva lháři a pak můj půd sebezáchovy zavelel zůstat chvilku sama, což se mi dařilo půl roku, než přišel můj muž. Pachuť z dominantních alfa samců ale stále zůstala, takže jsem hodného člověka opravdu oceňovala a veškeré nedostatky tímto omlouvala. Byl více zamilovaný než já, ale to jsem si celkem užívala. Teď se mi to vrací i s úroky. Ve vztazích jsem byla vždy spíše raději submisivní a to je prostě nějakým nastavením, to se blbě předělává. Jen ubližovat jako dříve bych si už nenechala.
Takže například fakt nemůžu v posteli převzít hlavní roli já, dominy jsou mi přímo odporný. Párkrát jsem to zkusila, ale moc mi to nejde. Tím ale nechci říct, že jenom čekám co bude, to vůbec ne. Na to mám sex až příliš ráda 😁. A teď babo raď... 🙂
@normalnimatka jj, díky, já vím. Ale myslím že psychoterapeut musí být zároveň i psycholog, ne?
@blanick Možná jsi to už udělala, ale zkusila jsi mu úplně otevřeně a bez příkras říct všechno, co tu píšeš? Já jsem zas taková držka, že tohle manželovi prostě říkám. Na férovku jsem mu řekla, že jsem nešťastná, že nevím, co s tím, trochu jsem si pobrečela, trochu možná vyhrožovala, trochu ječela a možná i trochu práskala dveřma...dokud jsem to neudělala, mohla jsem mluvit do aleluja a prd platný, jemu nepřišlo, že by bylo zle, však přece doma byl klídek, občas obláček, ale nic, co by považoval za nutné řešit.
A pak, když mu to došlo, jsme na tom mohli oba v klidu začít pracovat. Ne že by to od té doby byla idylka, ale je to lepší a lepší, resp.je to zase fajn 🙂
A snažit se teda musíme samozřejmě oba. I když vypáčit z něj, co vadí jemu, mi trvalo strašně dlouho...
@blanick a když se pak přidal ke tvejm zájmům, tak je dělal jako s nadšením? měla jsi ten pocit? co se k tomu zkusit vrátit? přecijen, lepší, aby s tebou něco dělal, než aby seděl doma jak pecka, ne? přestože ve vymejšlení aktivit a zaměření jsi byla dominantní.... to už bych řekla, že bys řešila fakt moc detail.
a trávíte někdy čas jen spolu bez dětí? to bych určitě udělala na prvním místě s častou snahou mluvit mluvit a s terapeutem.
@madbetka jako tohle fakt obdivuji a to hodně. Klobouk dolů, že tohle všechno zvládáš. A jo, mám spíš teď to období, které popisuješ jako ječící. Jsem tak trochu permanentně nasraná a nejde mi to vypnout. Jen v přítomnosti dětí jsem v pohodě, relativně. Rodinné výlety podnikáme, na kolech jezdíme, hodně pracujeme na zahradě. Ale všechno spíš vedle sebe, než spolu.
@blanick Není moc co obdivovat, řekla jsem mu dost ošklivých věcí a hodně toho lituju. Byla jsem už dost zoufalá, ale nechtěla jsem ho ztratit. Zároveň jsem ale odmítla žít tak, abych se trápila..byla jsem "samonasrávací", nebylo mi dobrý vůbec nic. Tak to šlo nějak ven a uvědomili jsme si oba, že takhle teda ne. Dost mi pomohlo uvědomění si, že ani on to se mnou nemá lehký.
Držím ti palce, něco se s tím určitě dělat dá, tak vám přeju, ať to má u vás taky dobrý konec 😉
Mě zase fascinují názory, že se nudíš a pálí tě dobře bydlo. Já mám manžela, který má koníčky, klape nám to v posteli, fyzicky mě přitahuje, mám si s ním co říct, pomáhá mi s domácnosti, je skvělý táta a vydělá dost peněz a přesto mě někdy neskutečně štve. Neumím si představit žít s někým s kým si nerozumím a nemám společne téma, zazitky a názory. Umím si představit, že někoho potkas, zamilujes se a odejdeš. Mám kolem sebe několik blízkých párů, které spolu jsou jen kvůli dětem a podle mě je to sebeobětování. Nikdy bych tak žít nechtěla a ani nemohla. Já před manželstvím měla sedmiletý vztah naštěstí bez dětí ale měli jsme společně dům. Taky to nebylo růžové, měli jsme naprosto odlišné zájmy, on pak potkal jinou a odešel. Zhroutil se mi svět ale teď ho zpětné chápu. Ona se k němu prostě hodí víc než já. Jsou spolu dodneška a mají děti. A já dnes děkuju bohu, že ji potkal, protoze já bych pravděpodobně nepotkala manzela. Prostě někdy svoji půlku potkáš pozdě a je jen na tobě jestli si ji necháš proklouznout. Nikdo za tebe tvůj život žít nebude
@normalnimatka ja z toho co popsala autorka cítím že to s ním moc nehne... Už i pro jeho věk... On nebude chtít nic extra měnit... On jim snese modré z nebe celé rodině ale nikdy nebude takový jaký si autorka přeje aby byl...