Život a dítě s kreténem.

@odula faktem je, že spousta ženských vkročí do houna zcela vědomě a s odhodláním. Protože věk, postavení, že se to má, že chce, že uklouzlo tak musí atd. 😉 Posrat se to může i ve sluníčkovém vztahu, to zakladatelka nepopírá. Proto nevidím nic špatného na jejím "výkřiku do tmy", a tvůj příměr s bohatou Američankou nechápu, je mimo...

@pabka dobrou

@klokanka31 znásilnění není, když žena souhlasí a pak si to za hodinu/druhý den rozmyslí a nahlásil znásilnění, to je křivé obvinění. Znásilnění je, když k tomu dojde proti její vůli a je úplně putna, co k tomu chlapa “vyprovokovalo”, ať už doopravdy nebo domněle. Pokud se chlap neumí ovládnout, tak v civilizované společnosti nemá dělat. Jsem utahaná po noční, tak nebudu diplomat, ale z názoru, že si za to může sama, je mi na zvracení a stydím se, že takové chování může někdo omlouvat. Když to přeženu, tak ač mám svůj lékařák, seděla jsem včera na výjezdovce, ač bych mohla do práce přijít v džínách a vytahaném triku, přišla jsem v šatech a botách na podpatku ( a ano, vím že se to řidičům i záchranářům líbí), ač jsem mohla znechuceně odejít, tak jsem se smála vtipům, protože byly sice sprosté, ale vtipné, možná mi někdy byla vidět podprda (protože pánské triko malé velikosti bude malé ženě vždycky trochu drobné), taky jsem párkrát za kariéru proběhla základnou jen ve spodním prádle (protože po štěnicích se musíme svléknout už v autě, takže jsme tak svlíkali všichni) a přesto mě si nemyslím, že by někoho z nich napadlo mě znásilnit. Protože jsou za á normální a za bé neuznávají tuhle tvou ujetou logiku.

@zuzineckah není mimo. Někdo, kdo to "má vyřešeny" (ať už díky štěstí, náhodě, you name it) radi them, co jsou ve sra*krach, ať si to vyřeší nějakým způsobem, kterej není pro jejich konkrétní sociální situaci vůbec moznej (a radí to proto že se sama v ty situaci nikdy neocitla). Ten primer je naopak velmi trefnej.

@klokanka31
sebevetsi provokovani neomlouva znasilneni

To je opravdu to čemu nerozumím - asi jsem ze staré školy ( ano jsem Husákovo dítě ) , zažila jsem rozchod rodičů a zařekla se, že toto NIKDY nezažije moje dítě. A to se naši rozcházeli vcelku civilizovaně. Pocit jak nikam nepatřím, doměnky, jaké by to bylo, kdyby naši byli spolu, vyrovnání se s novými rodinami.. no nic moc.. S tím jsem vybírala budoucího partnera. Vždy když jsem měla vztah řekla jsem si, Je tento muž hodný být otec mého dítěte? Není na něm nic, co by mi za pár let vadilo? Alkohol, drogy, závislosti, pracovitost, trpělivost.... vše jsem zvažovala. Měla jsem dost partnerů s různými nectnostmi, které jsem tolerovala, některé me i bavily, ale jako otce dítěte jsem je nebrala, spíš jako partnery pro zábavu. Vždy jsem se důsledně chránila, dokud jsem si nebyla jistá, že jsem našla konečně ten dílek puzzle 🙂 S tím dílkem jsem skoro 13 let bez jediné hádky, krizovky... musím zaklepat, doufám, že to ještě nějakou dobu tak vydrží🙂 JSem vytočená, když tu čtu, jak maminky si udělají dítě s blbem, o kterém to ví a při rozcházení si udělají další? A pak bohužel následuje otázka - na co mám jako samoživitelka nárok? Ach jo..

@kamino Ja jsem si zase jako dítě přála, aby se rodiče rozvedli. Celý moje dětství jsem si prožila v hádkách a nenávist mezi nima byla hmatatelná. Tohle je opravdu pro dítě daleko větší zlo než rozvod, ver mi. Oni spolu teda zůstali celej život, teď už je moc nevídám, ale furt se hádají a ani jeden z nich neprožil jinak šťastnej život plný lásky.
Jako dělat si dítě vyloženě na "lepení" vztahu nebo v době, kdy je chlap alkoholik, bije ženu atp je nebetyčna kravina, ale člověk nikdy neví, kdy se co může posrat. A zůstávat ve vztahu jen kvůli dětem ve finále nepřinese radost nikomu.

@me_druhe_ja
proc se nerozvedli kdyz uz jsi byla velka?kdyz se nenavidi...

@me_druhe_ja Tak to nemyslím - je jasné, že pokud je to vyhrocené, je lepší se rozejít, to bezpochyby - spíš mě štve, že ty holky dost často myslí evidentně jinou částí těla než mozkem, nebo jsou tak naivní, že se chlapík změní? Když nevydrží týden bez piva, nebo když večer tráví u mobilu, jaká je šance že se změní? Štvě mě, jak jsou ted vztahy často povrchní bez zodpovědnosti...

@zelenaesmolda Protože oni jsou oba šíleně divní.🤷 Já si občas připadám, že jsem adoptovaná. Mama tvrdí, že kvůli penězům a majetku. Tomu bych i věřila. Ale teď jsem měsíc u nich a už se těším, až odjedu, protože oni se fakt hádají dennodenně. To je šíleně psychicky unavující. A musím jim vysvětlit, že až bude malej větší, tak ať zapomenou, že s ním budou dýl, pokud se před ním budou dohadovat. Teda oni už se teď hádají jinak y nějak klidněji, asi to za ty roky už unavuje, ale když jsme byli malý, byla to hrůza. Doteď si živě pamatuju, jak jsem byla ve vaně (bylo mi tak 6?) a oni vedle na sebe řvali jak koně a mama pak přiběhla a brečela a ukazovala mi: Dívej, co mi tata udělal. Nějak si v hádce pribouchla prst do dveří. I když ono se to uklidnilo, jak umřela babička, tatova matka. Ta byla alfa a omega většiny problémů u nás v rodině.

@klokanka31 np pizzu bych si dala taky. Ne já tím chci říct, že to je zas jen další založené téma za účelem postekani se. Tohle nikdo nevyřeší. Jsou baby chudery co tak jako úplně si za to nemuzou.... A baby blbý, viz jedna naše sousedka pro kterou předevčírem jela v noci záchranka, protože už si z chlapa chtěla sáhnout na život a pak se stejně z psychiny druhý, den rychle vrátila, které v tom marastu zůstávají dobrovolně přesto že ví že to je blbě. Prostě lidí jsou různý a jsou mezi náma různé myšlenkové pochody. Takže zase jen dohadovani

@me_druhe_ja no já to měla podobný. Já musela v 6 letech na půdu mámu ukecavat, aby se nevesela. Neustále psychické reptání, řev. Celém dětství hádky, rev, cholericke scény a histerickensceny, psychické vydírání a určitá opici závislost na mě. Největší scény byly na Vánoce, to řvala jak nás nenávidí a jak ji táta zku.... život a jak mu přeje ať babka chcípne (cituji..... Myšleno mou babičku) atd. Atd.

@janedv to píšete o naši příbuzné? 😀 a zároveň ☹ chodívala s bezva klukem, měla ho omotaného okolo prstu, pak se potkala se svým bývalým milencem, který byl zorvna volný, a že je to její životní láska atd, tak bezva kluka poslala k vodě (ten nám pak povídal, že naše příbuzná je hysterka, to jsme věděli už předtím, nic jsme mu neříkali, a přišel na to sám). Svému bývalému milenci se doslova vnutila jako jeho nová přítelkyně, on ji chtěl opět jako milenku, nakonec byli oficiálně pár. Stále si na něj stěžovala - pc, hry, urážení její osoby (i na veřejnosti před cizími lidmi, ti si pak ťukali na čelo, jak je možné, že s ním naše příbuzná je), předhazování jiných holek atd ... pro jistotu si s ním pořídila dítě, donutila ho ke svatbě (aby všichni měli stejné příjmení), po velmi krátké době ji začal podvádět, doma nehl prstem (kromě PC), pro jistotu si s ním pořídila ještě další dítě, doma stále nehl prstem a když mu předvedla hysterické slzy, tak se ji vysmál. Ale i přes to všechno, jak sama říká, ho bezmezně miluje (on ji ne, tím se chlubil dokonce veřejně, ale ani nemusel, jde to vidět z jeho chování a přístupu k ní a dětem)

@drep Ty jim ale neříkáš jak si to s nima rozdáš apod. A jak jsem psala, znásilnění je opravdu hnusné. Ale jsou i případy že prostě žena svolí, a pak ho křivě obviní. To není tak že bych násilníky omlouvala 🙄

@orisek56 A já myslela že jen moje rodina je trhlá když se táta chodil věšet (někde od mých 2-14let)

@janedv Je to sice výkřik to tmy jako prase, ale souhlasím. Když tu čtu ty příspěvky ala "manža závislej na pc, nesnáší mě, ignoruje mě, nic nedělá první děcko jen odhání, ale tak chci druhý dítě, tak si ho s ním teda udělám", chce se mi brečet. My se doma taky občas hádáme, některý věci máme nastavený dost nerovně ("pomohl bys mi, prosím umejt koupelny?"), ale jsme rovnocenní partneři. Bez ohledu na to, že On se ohání sekyrou v zahradě a já se motám kolem sporáku. Bez ohledu na to, že vydělává jednou tolik co já (máme společnej účet). Bez ohledu na to, jak moc občas oba potřebujeme, aby na nás ty malí smradi pořád neútočili 😀. A když se stane něco, co je v mých očích nepřijatelné (ať už je to cokoli), tak si o tom prostě musíme promluvit a musím se vůči tomu zcela jasně vymezit... Některý chudinky prostě omluví těch svým kreténům úplně všechno, jen aby nemusely nic nepříjemnýho řešit. Vždyť si můžou postěžovat na koníku, né?

A odejít s holou pr*elí? Jakože cože? Tak snad jsme manželé a vše co máme, je nás obou, ne? Takže jaký s holým zadkem? Co je to za argument? Další berlička pro chudinky.

@orchidis Souhlasim. Ale vsimni si, ze vetsinou jsou tyto pripady takove, ze se jedna o pritele a ne o manzela. To taky o necem bohuzel vypovida ☹️

@makovice88 Ale i tak... pokud je vztah v pořádku, skutečně rovnocenný vztah dvou zralých lidí, tak ať se stane, co se stane, patří majetek oběma. Takhle to vidím já.

Přesně tak..já po 2 letech z manželství a tehdy 1,5 roční dcerou odešla.. další dva roky se rozvadime a ex mi dělá neskutečně peklo. Pořád je to ale lepší, bezva takovým idiotem zůstat..

@klokanka31 ne ne bude těch magoru víc. Jen mě to poznamenalo hodně. Byla jsem, rada za babičku a čas u ni, protože doma to bylo psycho. Máma se nás zbavovala a každý návrat od babičky, nám udělala pořádný, psychicky teror. Výsledek je že jsem prodělala anorexii, bulimii, letitou šikanu ve škole, nízké sebevědomí, pokusy o sebevraždu atd. Sbírala jsem se že sraček sama a pomalu. A vlastně na celý život té to nějak poznamená. I když se dostaneš z nejhoršího a žiješ nový život. To co za žiješ v dětství té ovlivní na celý život.

@janedv
@orchidis já jsem třeba s malou odešla (měla 5 měsíců a chlap spal s jinou). Ale opravdu to nejde brát tak jednoznačně - je to debil, sbal dítě a odejdi. Bez podpory své rodiny si to popravdě ani nechci představovat, jak bych s dítětem v dnešní době předražených nájmů sama přežila. Když jsem odešla, tak se mi i neskutečně ulevilo, měla jsem víc energie a bylo mi lépe než ve vztahu, kde má chlap na prvním místě své zájmy a pak až rodinu. Ale kdybych neměla podporu v rodině, tak bych taky kývla na společné soužití ve vztahu kvůli dítěti protože z rodičáku a podpory by to opravdu bylo jen přežívání a psychicky bych na tom moc dobře taky nebyla. Navíc ty neskutečné naschvály, co mi po rozchodu dělal (nechtěl platit, vrátit zálohy z bytu, sbalil auto), a dělal je i přesto, že on si jí k sobě hned nastěhoval a užíval si jak to šlo a jeho rodina mi ještě vyčetla, že jsem se ani nezamyslela nad tím, že jsem ho připravila svým rozhodnutím o dítě a je o vnouče a že jsem sbaběle utekla, tak ať se nedivim, že dělá naschvály. Takže ano vyšla bych z toho s holou prdelí a s obrovskou zodpovědností za dítě, které nevim jestli bych zvládla uživit. Ano dá se to zvládnout, ale někdy je třeba lepší řešení to přečkat než se člověk je schopný postavit na vlastní nohy a nebo doufat a naivně věřit, že se to zlepší až ... Protože naděje umírá poslední a strach z toho jak to sama zvládnout je někdy fakt velký. Mám i známou, její manžel jí celý život podváděl a choval se k ní odporně a její rodina byla vyloženě proti tomu, aby od něho odešla a rozvedla se. Dělali jí neskutečné peklo, manžel jí odmítal vyplatit a rodina jí řekla, že jí nepodrží než se to soudně vyřeší a nakonec jí zas dohnali k tomu, aby se vrátila zpátky. Osudy jsou různé

Ona je taky otázka, jestli odejdou za lepším nebo za další katastrofou. Dodnes slyším větu, co jsem zaslechla na leteckém dnu z vedlejší deky. To je hrozný, když jdu někam s dětmi, máme každý jiné příjmení. A odpověď. No, a to si vem, že kamarádka má tři a každé se jmenuje jinak. Tam pak asi nepomůže nic a děti budou mít skvělý příklad, jak ze strany matky, tak vlastních a nevlastních otců.