Zklamaná manželkou změnou po narození dítěte?
Ahoj 🙂 předem se omlouvám za dlouhý text, ale prostě se potřebuji "vypovídat" a vylít si srdíčko. Vždy jsem měla s manželem krásný vztah. Stěhovali jsme se od rodiny a přátel na druhý konec republiky, takže jsme si za těch 9 let společného života zvykli být jen sami dva a perfektně to klapalo. Byli jsme ne jen partneři, ale i nejlepší kamarádi. Ani jsme si v novém městě nehledali přátelé mimo práci, ani s žádnou partou nechodili na zábavy. Prostě jsme byli sami dva a perfektně si vystačí li. Měli společné zájmy, ale hlavně společné nazory a priority. Nyní máme čerstvě 5tydnu miminko a vše se otočilo. Jsem strašně zklamaná. Pořád se jen hádáme. Teď jsou u nás na návštěvě na týden jeho rodiče a je to absolutní peklo. Jeho otec je extrémně nadšený (první vnučka) ale až tak přehnaně až je to nepříjemné. Chce vozit kočár - a manžel aby mu vyhověl tak dnes v tom verdu vzal naší dcerku v 12 dopoledne v tom největším horku na procházku - prostě aby mohl vozot a mě
označíl za hysterku když jsem nadávala. Prostě hrajee frajera a klidně malou ohrozí. Stejně tak jsme se domluvili před návštěvou že bude svého otce krotit a teď nic. Ten si tu suverénně vytahuje malou z postele na gauč že s ní jde spát (ani já s malou nespím kvůli strachu ze sids).
@misaky Chápu, že to nemyslíš zle, ale pro mě hysterie má negativní konotaci a přijde mi zbytečné takto nálepkovat novopečenou matku, protože něco chce a něco nechce. Teoreticky, když před dítětem byla tolerantní k názorům, které se jí nelíbily, nechtěla "zbytečně" vyvolávat konflikty, tak se raději upozadila a ustoupila a nyní když má dítě a chce si dítě a chce si dělat věci po svém, ozve se, že takhle ne, tak je najednou hysterická? přecitlivělá a kdesi cosi?
Jasně, že po porodu se mění hormony a ustalují se, takže je člověk emotivnější a právě proto potřebuje od okolí, podporu a klid, ale má to být to, co chce, matka, ne okolí. Pro někoho je kočárek pomoc, protože si oddychne, pro někoho ne, protože chce být se svým dítětem. Obojí je v pořádku, pokud to vyhovuje matce dítěte.
@levandule_k Pro mě hysterie ten negativní nádech primárně nemá, ale je pravda, že to tak může vyznít, zvlášť v psaném projevu. Takže je vlastně dobře, že se na to došlo a můžem si vysvětlit jak je to myšlené. Hlavně s ohledem na zakladatelku, která potřebuje podpořit a ne nálepkovat. Sama jsem si v tomto smyslu "užila" první rok s prvním dítětem a tak bych nerada nějak srážela někoho v této situaci. Jen okolí k těmto změnám nebývá vždy tolerantní a je potřeba to někdy dovysvětlit, protože oni to nechápou. Jinak s tebou souhlasím.
@fire85 Jsou lidi se kterými se dá domluvit a jsou lidi, se kterými se nedomluvíš.
@makky225 jak jen dva dny ? Musíš se ozvat ještě dnes , říct , ze je to na tebe moc , ze ti nedali čas szit se s dcerou . A ze si to nadále neprejes. A měla bys to samé říct i manželovi . Mě tohle provést někdo jiný , tak je ze mě lítá saň. I za cenu rozhadani se s manzelem ! Jestliže ten totiž nebere na tebe ohledy , když jsi v 6-ti neděli , nebrala bych ohledy ani já , a vzala všechno z jedny vody nacisto . Když se neozves , za měsíc je tam mas zas na jeden týden ….Lina huba Holý neštěstí …
@makky225 me teda zarazi spis to, ze prijde z venku a nemyje si ruce. Tohle uz de uci od skolky, natoz hrabat neumytyma rukama na novorozence. Tady bych se ozvala hodne nahlas. To, ze da maly pusu ok, ale na tvaticku, celo nikoliv na pusu. Ze ji drzi jak drzi, nekdo to proste i kdyz chce jinak nezvladne. U nas se vystridala cela pocetna rodina, uz v porodnici, ale ja byla rada. Byla jsem tam mesic tak kazde zpestreni jsem uvitala. Chapu, ze je unesen z prvni vnucky, tak hlavne at mu to vydrzi, az to budete potrebovat🙂 Jo a chlap me vytacel vsim i tim co neudelal🙂
@makky225 jak to čtu, vidím za tím hormony, opravdu. Časem si zo sedne, ty budeš více v pohodě a už to tak černé nebude. Já až u třetího dítěte si dovolila ten komfort a nezvala nikoho pár tydnu6 na návštěvu, chtěla jsem mít ode vsech klid. Ale u prvního jsem zase byla ráda, když jsem nebyla sama. To se mi pak chtělo stále brečet. Asi bych jim pro klid všech řekla, že s tebou hází hormony a že nechceš malou dát z ruky a že ti teď vše vadí. Myslím, že by to i mohli pochopit.
@makky225 Dítě je ta největší zátěž pro vztah. Měli jsme to jako vy. Naprosto skvělý, bezproblémový vztah, máme na vše stejný názor atp.
S dítětem je všechno složitější. Na začátku jsme se taky dost hádali. Měli jsem různé názory na různé věci. Manžel měl pocit, že ho pořád peskuju, že dělá něco špatně a tak. Takže to bylo náročné .Ale sedlo si to. Chce to jen vydržet a říkat si, že to je prostě normální období a že to přejde. Doporučuji naučit se lépe komunikovat. Sednout si a říct si: takže reagovala jsem takto, protože ....... Potřebuji, aby si to dělal takto......... Nechtěla jsem tím říct, že si špatný otec... je to pro mě náročné, zvykám si na spoustu emocí a nových věcí, tak se mnou měj trpělivost. ATP. Nám tohle strašně pomohlo. To nejhorší bylo asi první tak 2 měsíce. + - a pak si to úplně sedlo a bylo vše v pořádku. Jasně, pořád je to tak, že dítě je prostě pro vztah zátěž. Ale je to pro něj i moc hezká věc, kterou spolu prožíváte 🙂).
Byla bych hystericka stejne i u sveho 3.ditete. Sestinedeli je sestinedeli. V klidu i neklidu si promluvte, tohle musi chapat a pokud ne, trada. Vy jste mama a co bude s miminkem je na Vas. Drzim pesti. Ja taky v teto dobe s rodinou bojovala, ale nastehovat si je k sobe, to bych se asi radeji zabila.
@pampeklec mela jsem to uplne stejne, vubec jsem si nedokazala predstavit ze bych dala nekomu malou do kocarku a nebyla s ni, i kdyby na pul hodiny, ani bych si neodpocala a jen premyslela co se ji asi deje, uz ta predstava ze by s ni nekdo sel ven sam mi nedelala dobre. Prvni 3-4 mesice jsem to tak mela, nez si to trochu sedlo, kdyz chtel nekdo vozit sla jsem taky. Me se nekdy i stavalo, ze kdyz dlouho spala (byla velky spac), tak se mi po ni normalne styskalo 😂 ano videno zpetne je to nejspis hysterie, ale proste novopecena mama ma vselijake pocity a je potreba si je dovolit mit a respektovat to.
@makky225 Co uz, nekdo mysli, ze prehanis, nekdo ze ne, ono je to ve finale sumak. Hlavni je prezit ted v pohode ten tyden a hotovo. Nedelej zadne unahlene soudy o manzelovi, je to pro nej taky nova situace, promluvte si v klidu, az budete zase sami, bez prarodicu.
Dulezite je stanovit si priority, pres co nejede vlak a co muzes bez stresu prejit. Pokud chce tchan mermomoci vozit, domluvte se, ze budete spolecne chodit v podvecer na prochazku. Muzes jit preci s nimi, aby sis malou ohlidala, tchan muze tlacit kocar, kratka prochazka prospeje vsem. Stejne tak umyti rukou se da prece v pohode ohlidat. Proste kdyz tchan prijde domu, tak mu rekni, ze pred sahanim na malou (resp. na cokoliv) si musi jit umyt ruce. Predpokladam, ze mala nelezi vedle vchodovych dveri a tchan nechodi ven tolikrat, aby to nebylo mozne ohlidat a on si to i zapamatuje, kdyz mu to parkrat reknes.
Na druhou stranu pokud nema nejake silene infekcni choroby, z pusy se malinke opravdu nic nestane, to fakt nema cenu hrotit, stejne tak SIDS neni ze spani vedle dospeleho, prave naopak. (I kdyz chapu, ze tohle ti je treba neprijemne, tak mu proste rekni, ze to si neprejes a malou si vezmi zpet a hotovo.) Pocitam, ze stejne jsi porad nekde okolo male, tak to ohlidas.
Kdyz te budou vsichni stvat, zavri se s malou do loznice a nechte si cas jen pro sebe a na vsechny se vyprdni. Zaroven si ale uvedom, ze 'prave peklo' vypada asi trochu jinak, jsi k tchanovcum mnohem kritictejsi, nez jsi k vlastnim rodicum a vetsina veci, co te ted rozcilujou, jsou drobnosti, ktere za rozcilovani nestoji. Mas zdrave dite, kolem sebe rodinu a tyden ubehne jako voda.
@makky225 nemáš povinnost být hodná holka a držet hubu a krok. Narodilo se ti první dítě, stala ses matkou. Hodně se toho změnilo, musíš dospět a umět se postavit za sebe a svoje dítě, pokud to neuděláš teď, budou ti i nadále kecat do všeho. Myslím, že je čas se (slušně) vymezit. Taky jsem si zažila problémy s kojením a když tě do toho ještě neustále někdo vytáčí a nerespektuje, tak je to fakt blbé a na své pocity máš plné právo. Šestinedělka má mít klid, řešit jen sebe a miminko a nikdo ji nemá právo prudit v tomto citlivém období. Klidně bych jim řekla, že potřebujete klid, jestli by nemohli odjet dřív. Přeji, ať se i manžel vzpamatuje a je na tvé straně
@makky225 Holky píšou o hormonech ale na tom nic není, že s tebou cloumaji. To k tomu patří a o to víc tě oni musí respektovat. Ne sobecky si jet své. Ty ses maminka, ty to tak chceš mít a minimálně pro tchana by to mělo být svaté.
Podle mě to přehání tchán. Ať se zklidní. A jestli tvůj muž neumí říct tak zkus v klidu říct jak to bude.
U nás jancila tchyně ale to co tvůj tchán by si nedovolila a i tak vím jak mi bylo do pláče. Takže jestli chceš být v pohodě, řekni chlapům ze to bude podle tebe ať se jim to líbí nebo ne.
@makky225 úplně s tebou mávají hormony. Myslím, že tě manžel nepoznává... A je to tak v pořádku, jsi v šestinedělí, snažíš se kojit. Na takovou návštěvu je ještě brzy. První se ty s miminko seznámíte, naladíte se a pak až ostatní. Manžel vůbec nemůže tušit o co jde, protože v tomhle období nám vůbec nerozumí. Jistě vás obě moc miluje a sám je z toho možná špatný, že si se " změnila" ... Jinak u nás venku v poledne 27 stupňů. To ještě nejsou tropy, lehce oblečené spokojené miminko krásně procházku na čerstvém vzduchu zvládne, jistě nejezdili jen na přímém sluníčku. Začátky jsou těžké, uvidíš že za rok budeš ráda, že je tchán z malé tak nadšený 🙂 a třeba mému manželovi trvalo pres rok než se mnou v mateřství srovnal krok. Teď už to vidím.. změnila sem se já.. jsem maminka ♥️ drž se a užívejte si jedna druhé ♥️ mysli na to, že ty lidi kolem tebe mají tvojí holčičku také moc rádi a jen nechápou, co sev tobě vše odehrává ♥️ hodně sil v mateřství
Překvapuje mne, kolik maminek zde odpovídalo ve smyslu, že jsou to hormony. I kdyby, tak je to přirozené. A má to svůj smysl. Proč se za to cítit špatně? Pokud se jedná o šestinedělí, tak nechci vidět nikoho, kdo nenese jídlo nebo nejde pomoci, ale tak, jak to pomůže mamince, ne, jak si to myslí oni. Lidská přirozenost je nastavená na pohodlí, dopracovat se k tomu byl bolestný proces, ale osvobozující. Nikdo pak nic neřeší z následků, na to, že se většinou nic nestane, se nehraje. Dokonce ani podporu nečekej. Muž se k tomu musí dopracovat, jim se svět tak nezměnil...musí pochopit, že v rámci svého vlastního klidu se mu vyplatí stát za manželkou. Přesto je to stále nějaký boj. Pro mne už je vítězství, že je mi jedno, jestli jsem za hysterku nebo cokoli, ale ať nedělají, co nechci. Celkově mi přijde, že společnost jaksi mateřství bagatelizuje, protože jim to tou iluzí o pohodičce z Instagramu, umožňujeme. Šestinedělí v minulosti bylo nastaveno úplně jinak, stačí si o tom něco přečíst.