Zlepší se vztahy mezi dcerou a babičkou?

Naděje je. Záleží, co se mezi nimi stalo. Ty víš, proč se dcera na babičku zlobí, co si udělaly?
Já jsem se svou babičkou nemluvila přes 10 let, pak jsme se náhodou potkaly na jedné rodinné oslavě (ona jinak vždy chodila tak, abychom se nepotkaly) a dá se říct, že jsme to urovnaly. Ale nějaký vřelý vztah jsem s ní neměla nikdy, ani jako dítě. Bude to znít hnusně, ale když umřela, bylo mi to jedno, necítila jsem vůbec nic.

Babička své vnučce napíše nebo zavolá, když má svátek či narozeniny? Jestli ne, tak nevím, čemu se divíš. Měří babička všem svým vnoučatům stejným metrem?

Není to tak dávno a byl tu hodně podobný dotaz, tak se podívej, pokud to stále nejsi ty.

Už jsi tu psala...není naděje, pokud se nezačnete babička (a ty) snažit. Dcera nemá důvod se babičky doprošovat, když se k ní celý život choval hnusně. Evidentně dcera nemá důvod ani jezdit domů za tebou.

Ano, uz jsem psala. Chtela bych aby se usmirily. Hodne mi na tom zalezi.

@prejeta_zaba Nechovala se k ni hnusne.

@1pomnenka Uz jsem to vysvetlovala dceri, moje mama ma bolava kolena a vystat frontu na poste je pro ni utrpeni. Sms psat moc neumi.

Z jaký povinnosti by měla jezdit a bavit se s lidmi, kteří se k ní nechovají hezky. Respekt a úcta má být vzájemná, at je to máma, babička nebo ségra. Tohle vynucování si lásky z povinnosti je úplně mimo. Vyřeší se to, když budou chtít obě strany a obě strany se budou snažit.

To ji neomlouvá z toho, že si jí celý život nevšímala a chce ji jenom pro svůj prospěch. Vytočit číslo na telefonu zvládne, ne? Nebo dát dopis tobě, abys ho poslala. Výmluvy, výmluvy, výmluvy jenom proto, abyste se dceři nemusely omlouvat a komunikovat s ní normálně. Radši jen vyčítáte a vymlouváte se. Jako nezlob se na mě, ale to je světový problém, že ji bolí kolena, fakt. 😀

@prejeta_zaba Je starsi clovek, vek citit, byla na vymene kloubu, je to uz nejaka doba, ale porad boli.

Mamka uz neni takova jako driv, ted uz ani neumi psat sms, tak co ma delat?

"Dcera se nechce stýkat se mnou a mojí matkou, chtěla jsem prolomit ledy, tak jsem se snažila dceru přinutit, aby se s námi stýkala, ale ona odmítla - jak ji mám donutit?" Já nevím, tobě to zní logicky? Jestli chceš dceru vidět, požádej ji, abys za ní mohla přijet. Jestli s ní chce babička mluvit, ať jí zavolá. Jinak ji nechte žít.

A tvoje matka o usmíření s vnučkou stojí? Pokud ano, ať jí zavolá, tomu snad bolavé klouby nebrání.

@rebe To chce zit cely zivot s krivdou? Nikdy neni pozde, muze udelat dcera prvni krok. Babicka je starsi, tak snad si zaslouzi nejakou uctu.

@jaja01k Pisu, ze sms psat neumi.

To je pořád dokola. už v minulé diskuzi ti všichni odpovídali, ale ty jsi umíněná očekáváš od dcery úctu a poslušnost. Odmítáš uznat tvoje a matčiny chyby, nechcete se omluvit, udělat první krok. Takhle se s dcerou nesmíříte. Můžeš být ráda, že párkrát do roka přijede.

Ne sms, ale vytočit telefonní číslo a s vnučkou mluvit, to nemůže proč?
A ne, babička si nezaslouží úctu jen proto, že je starší. Není jediný důvod, proč by ten první krok nemohla udělat babička, pokud o usmíření stojí.

@jaja01k Nema cislo na dceru, ale pri nejblizsi navsteve ji ho dam.

Nejdřív uznejte svoje chyby,dceri se omluvte a pak si můžete jen přát,ze vám odpustí.. Trochu pokory by neuškodilo.

@izz76 Jako za co? Rikala jsem ji, ze neni dobre zivit v sobe krivdu, v zivote se k nam nechovaji vsichni hezky, ale je potreba si odpoustet.

Záleží co se mezi nimi stalo. Já o svém dědovi vím jen z doslechu od ostatních rodinných příslušníků. Taťka mě taky prosil, ať za ním zajdu a urovnám to. Jenže kámen úrazu je ten, že se děda k nám neuměl chovat hezky, ne my k němu. On se neomluví, snaha tu byla.. Vždy řekne, že by se takhle choval vždy. Bylo mi srdečně jedno, že se jeho zdravotní stav zhoršil, že je z něj ležák. 8let jsem ho neviděla a tak to zůstane. Pokud nebudou chtít obě strany přijmout vinu a vyjasnit si to, tak chápu že se dceři do toho nechce.

K tomu že nejezdí. Moje jedna ségra žije v cizině a já v ČR. Plně chápu, že nemá čas přijet. Člověk nechce veškerou svou dovolenou dát do toho, že jede domů. Ségra jezdí 1x za rok na 14 dní a pak po cestě na dovču na 2 dny, taková mezizastavka. Bylo těžké si zvyknout, že ji tady nemáme.. Ale zvládli jsme to všichni se s tím smířit. Myslím si, že to mamka ponese hůř pokud bude mít ségra děti.

O tom to není, může vnučce zavolat z tvého telefonu, může jí napsat dopis, zavolat zdarma přes WhatssApp. Nechápu, proč by měla babička stát frontu na poště, hledáš jen výmluvy. Je to jen na vnučce, zda babičce odpustí, budeš to muset nějak vydýchat, protože to není tvoje věc. Já bych se do toho nemíchala.

Tohle fakt miluju když se někdo se*e do vztahů ostatních, a nutí je ať se usmíří 😏 Já s babičkou neměla hezký vztah, nikdy jsem jí nezavolala, nenapsala. Ona mě taky ne tak co... Jen jsem ji viděla tak jednou za 2-3 roky když se tam jelo. A vždycky mě ještě akorát vytočila. Když umřela, bylo mi to jedno, ani na pohřeb jsem nešla. Můj táta to plně respektoval a sám řekl že se mi nediví.

Všichni se k nám sice hezky nemusí chovat, ale když se nechová ani vlastní rodina, je to velký zásah do integrity člověka a už se nechce k trápení vracet a proto se odstřihne od původní rodiny. Můj otec se ke mně taky hezky nechoval, nikdy chybu nepřizná A možná si jí ani neuvědomuje, nemůžu říct že bych ho nenáviděla, ale je mi lhostejný. Je možné že dcera to má taky tak. Žádnou křivdu v sobě živit nemusí, jen Už s vámi prostě nic nechce mít společného.

tvl, tady ty kecy o úctě miluju ... máme v rodině "babičku" (druhá žena mého dědy), tak zlou, lakomou a závistivou ženskou jsem snad nikdy nepotkala ... dopadlo to tak, že díky ní se s dědou nikdo nechce stýkat, protože on se od ní nehne na krok ... a děda má pořád snahu něco rovnat a doufá, že se to časem změní (už jsou manželé skoro 20let a nic se k lepšímu nezměnilo). Když si s dědou voláme, tak ona si v pozadí pořád mele svoje. Podle dědy bychom se k ní všichni měli chovat s úctou, protože je přece starší. Ale osobně si myslím, že úcta musí být vzájemná a ne jen vynucená věkem ...
pokud nebudou chtít ony dvě se usmířit, tak ty i kdyby ses postavila na hlavu, tak neuděláš vůbec, ale vůbec nic ...

Po přečtení téhle i minulé diskuze dceři fakt fandím. Musí mít v sobě ohromnou sílu, že s vámi utnula kontakt, abyste jí dál neničily život.

Jak nicily zivot? Preji si, aby v sobe nezivila nenavist a neodpusteni.

“V životě se k nám nechovají všichni hezky, ale je potřeba si odpouštět.” Ano, a taky je potřeba si přiznat, že jsem se nechovala hezky k vlastní dceři / vnučce, omluvit se a doufat, že mi odpustí a nepřijdu o ni úplně. Promiň, ale vůbec se tvojí dceři nedivím, že se odstěhovala do zahraničí a nechce za vámi jezdit.