Změna chování partnera, nevím, jak dál
Ahoj, vím, že ne každý tohle úplně pochopí, možná někdo odsoudí, ale já už jsem opravdu zoufalá a každá zkušenost nebo aspoň sdílení starostí mi pomůže... S partnerem jsme se brali poměrně brzy, vzápětí vysvětlím proč. Byli jsme spolu 9 měsíců a bylo to krásných šťastných 9 měsíců, pracujeme spolu, od prvního měsíce i bydlíme, takže jsem si myslela, že ho opravdu dobře znám. Jenže víte, jak to chodí, první rok je hormonální bouře, každý se trošku přetvařuje, snaží se vypadat lepší než je a kouše chyby, který by třeba normálně nekousal. Před manželem jsem měla velmi bouřlivý vztah se žárlivcem, který mě urážel, shazoval, kritizoval a byl vůbec strašně egoistický, pak jsem byla tři měsíce sama a nový přítel (manžel) byl jako závan klidu a harmonie. První rok jsme hodně cestovali, pořád něco podnikali, jeho občasné zpití se do velmi nevhodného chování mi vadilo, ale mlčelo jsem (moje chyba). V rodině máme jeden hodně nepěkný a bolestivý případ, jak může alkoholismus dopadnout, takže k němu mám dost špatný vztah, sama jsem úplný abstinent. První velká hádka kvůli pití přišla měsíc před žádostí o ruku, vyměkla jsem. Po tom, co mě partner požádal o ruku jsem byla na vrcholu blaha a začala jsem primárně (já blbka blbá!!!) řešit hlavně svatební den, jak bude vypadat, jaká bude výzdoba, šaty, koho pozveme blabla... místo toho, abych řešili, zda není brzy a zda je to opravdu vhodný muž do manželství. Do toho jsem navíc měla státnice a diplomku, takže celých 8 M do svatby se vše odehrávalo jen kolem svatby a školy. Po státnicích jsem upustila páru a zjistila, že přítel mi v lecčems nevyhovuje, začala jsem řešit i to, že máme velmi málo společných zájmů, stával se z něj lenoch, neaktviní, pohodlný, nespolečenský, jehož život se točil hlavně kolem TV, pivka, jídla. Já jsem chtěla výletovat, cestovat, užívat si, navštěvovat kamarády a tak. Navíc jsem zjistila, že po partnerově boku jsem přibrala 6 kg, tak jsem začala i poctivě dřít ve fitku a to s jedním kamarádem, kterého jsem znala pár měsíců. Cvičili jsme spolu 3x týdně, mému partnerovi se nechtělo, i když jsem kolikrát říkala, ať jde se mnou on. Pak už jsem mu to přestala nabízet. Do svatby se stala ještě jedná další alkoholická příhoda, která mi vzala iluze. Svatba byla božská, krásná úžasná, ale problémy nezmizely, naopak po svatbě se nafoukly ještě víc. Jsme svoji 5 M a já už pomýšlím na rozchod. Partner navíc začal mít problém v sexu, takže jsme spolu nespali už 2 M, nic neřeší, problémy nechává dusit, sám od sebe nepřijde a nechce si promluvit, musím vždy začít já a on se vždy tváří hrozně dotčeně. Začala jsem ještě víc času trávit cvičením a později i dlouhým povídáním s tím kamarádem, který se mi svěřil, že mě miluje, i on je mi hodně blízký a máme strašně moc společného, připadá mi, že všechno v čem mě štve manžel, v tom vyniká on, nevím, proč to tak je, ale děsí mě to a šílím z toho zároveň. O našich problémech jsem s ním nemluvila vůbec, takže neví, kde je chyba aby se případně snažil přetvařovat. Bavíme se spolu jen o tom, co nás baví, o knihách, filmech, přáních, snech a všem možném. O tom, o čem se doma bavit vůbec nemá smysl, když začnu, dostanu odpověď jednou větou a tím to hasne. Vůbec nevím ,co si teď mám počít. Na manžela jsem uhodila, že děti s ním teď rozhodně mít nechci, že ani nevím, jestli s ním chci vůbec zůstat, že už v nás nevěřím, že jsme to uspěchali a tak dále. Partner byl šokován, protože jeho styl je problémy raději nevidět, ale slibuje hory doly, že se zlepší, změní, ale já tomu nevěřím. Myslím, že lidé nejsou schopni se takhle změnit a navíc mi vadí, že by se měl měnit kvůli mě. Chtěla bych aby to chtěl sám od sebe, kvůli sobě... Nejsem si už ani jista svými city k němu. Odcizili jsem se za poslední 3 M opravdu dost. Celkem jsme spolu 2 roky, přijde mi na tyhle všechny problémy děsně brzo a mám strach, že se to nezlepší. Nebo mám zvolit jiného muže, který se chová už sám od sebe tak jak já od muže očekávám, celých 9 M co ho znám a mluvím s ním denně, je prostě takový, nemyslím, že by se změnil pak k horšímu.
Názor v obecné rodině, protože žádná z nás nevidí konkrétně do vašeho vztahu.
Takových příběhů jsou tu desítky. Průběh vždy podobný: (většinou) krátká známost, zamilovanost, svatba (i když už v té době jsou patrné problémy), zhoršení vztahu, totální vystřízlivění a otázka "co dál?". I pak jsou ty příběhy hodně podobné.
Varianta 1: Víra, že to spraví dítě. Případně pak ještě druhé dítě. Třetí... A ono nic, situace je pořád horší a navíc jsou v tom děti.
Varianta 2: Rozvod, dokud v tom nejsou děti.
Varianta 3: Vzkříšení vztahu. Takový malý zázrak...
Různé okolnosti okolo jen dokreslují podstatu. Otázka teď nezní, zda si máš vybrat manžela nebo kamaráda z posilovny. Kamarád z posilovny není podstatný. On jen v tuhle chvíli zastupuje jiné muže, ukazuje ti, co by ti jiný muž mohl nabídnout, zároveň však nevidíš jeho stinné stránky (a každý nějaké má). Ty si musíš vyjasnit, jestli jsi skutečně šlápla vedle a šla předčasně do manželství, nebo bereš svého manžela pořád jako partnera (a on tak bere tebe) a můžete na vztahu pracovat. Z toho, co píšeš, to tak nevypadá. On před problémy utíká a tys ho (pochopitelně), zdá se, odepsala.
Píšeš, že ti přijde, že po dvou letech je na podobné problémy brzo. Ono je jedno, zda je to po dvou letech, po deseti nebo po dvaceti. Čas nehraje takovou roli jakou mu přisuzujeme. Jen kvůli času se vztahy nezhoršují a naopak čas vztah nevylepší. Žiješ teď a tady. Teď a tady musíš konat. Hlavně nečekej, že se něco změní samo.
@marketa233 moc krásně napsané, souhlasím...poslední 3 věty mluví za sami za sebe
@terris ahoj, děkuju moc, jsi silná, žes dokázala odejít, navíc ještě i s dítětem, jestli to dobře chápu... ano, má mě rád, i já ho mám ráda, ale podle mě jen mít rád nestačí, je to málo, cítím, že bych byla nespokojená, že ty problémy, třecí plochy, jsou mezi námi takové zásadní, za tu dobu, co se to neřešilo a nechalo dusit to vykrystalizovalo do jedné velké propasti... já si právě také říkám, že člověka ( i mě se to stalo) změní něco opravdu bolestivého, špatného, ať jsou to zdravotní problémy, nebo rozchody.... tím neříkám, že mu chci ublížit, to je to poslední co chcu, ale obávám se, že se to nezmění, když budeme dál spolu a já budu čekat a snažit se zase podporovat, nebo dělat jakoby nic, cokoliv z toho jsem už zkoušela, dělat mrtvýho brouka, být motivující anebo prudivá, naopak mi i přiznal, že se ženil proto aby měl klid, pohodlný život a svým způsobem se nemusel nějak extra přemáhat a snažit... v tom se určitě neshodujeme... a já nevím, jestli na tohle mám trpělivost, navíc je mi nepříjemné, že tohle dělá JEN kvůli mě a rozchodu co visí ve vzduchu...
No jako a jak to cítíš Ty? Máš dojem, že tohle jeto, co jsi hledala a že je šance, že Vám to bude klapat? Pokud ano, tak bojuj..ale z toho co píšeš, to asi fakt nebude ono. My třeba s přítelem taky nemáme moc společných zájmů a já jsem zase zastáncem toho, že by měl člověk i ve vztahu mít čas na svý koníčky, takže třeba můj má koníček, kterýmu se věnuje beze mě..a já to plně respektuju a neberu to až zas tak jako přítěž nebo chybu ve vztahu. Vy dva nemáte děti, takže pokud by ses rozhodla pro rozchod nebude to tak hrozný jako kdyby ve vztahu už byly děti. Škoda je ta, že i když si tyto chyby viděla už před svatbou, tak si před nima zavírala oči a neřešila to nějak a dospělo to až sem no.
@marketa233 děkuji moc za tvůj názor, ano to zní rozumně, četla jsem ty příběhy tady, můj je takový specifičtější, není tam nevěra ani žádné extra špatné věci, mlácení, žárlivost apod. naštěstí... ale rozdíly v povahách, netečnost, uspěchané manželství a nekomunikativnost... máš pravdu, že to není o čase, žijeme tady a teď, určitě nepočítám s tím, že by se něco změnilo samo, to ne, spíš se bojím toho, že on sám jen kvůli mě nezmění nic, bude to tak fungovat pár měsíců a pak se to zase vrátí do starých vyjetých pohodlných kolejí a budeme tam, kde jsme teď... já budu nespokojená a on bude slibovat... mám jen jednu otázku: ano, manželství jsme uspěchali, to vím už teď, ale podle čeho poznám, jestli má smysl na vztahu pracovat ....? jen podle pocitu, zda to tak cítím? V tuhle chvíli vůbec netuším, jak to může dopadnout, teď mohu říct, ano, beru ho jako partnera, ale nevím, jestli se nám ta "práce" na vzájemném vztahu povede...
@verulinka1234 bylo to šílený, ale muselo to být a teď už oba víme jak má vztah vypadat a změnil se, protože chtěl on sám, ne kvůli mě. Ale to co popisuješ a píšeš Ty..chjo, nevěřím, že by to klaplo s manželem a ten kamarád...uvidíš, je to jen na Tobě a Tvým srdíčku. Chápu Tě jak Ti muselo být ve všech těch situacích, kdy ses snažila a v podstatě dělala Ty ten vztah vztahem..na to musí být dva, když to tak není, druhý se jen veze a má pěkný život🙂 ale o tom to není...Naše celá rodina je dost citově založená a všichni chceme mít partnery, které budou s námi a ne vedle nás jen jako citoví příživníci jak říkávala mamča...🙂 věřím že Tvoje rozhodnutí bude ok, ať to dopadne jakkoliv. Pokud on se snaží jen proto, aby nebyl sám, nebo měl Tebe, není to správné. On by měl být ve své podstatě takový jaký je bez přetvářky a třeba si najde novou partnerku, které to bude vyhovovat. Tobě ale ne🙂
@verulinka1234 Tím, že ve vašem vztahu není nevěra nebo násilí, je celá situace paradoxně komplikovanější. Tváří v tvář zlu víme, co máme dělat. Když vztah stagnuje a to ve stavu, který nám nevyhovuje, je to horší. Sama jsem měla takový dlouhodobý vztah. Naštěstí jsme nebyli manželé. Že je něco špatně jsem věděla po pár měsících, ale roky jsem doufala, že se něco změní. Radovala se z každého posunu. Až s odstupem vidím, že se ve skutečnosti neměnilo nic. Že jsme spolu nikdy nemohli být šťastní. Že jsme se k sobě prostě nehodili.
Ostatně Terris píše v posledních větách to samé. Chyba není v tobě nebo v tvém partnerovi, prostě jen nefunguje spojení mezi vámi. S někým jiným fungovat bude.
Ještě zkusím tohle. Víš, jak poznáš, že váš vztah nefunguje? Podle toho, že nejste schopni vyřešit svůj problém sami vy dva. Že se nedokážete bavit, že oba nevyvíjíte snahu. V tom je vidět vaše nekompatibilita.
@terris ano! to je ono... cítím, že mi opravdu rozumíš....on by měl být takový jaký je ve své podstatě a bez přetvářky... on mi přiznal dnes, že tohle co mu říkám, mu říkaly už i jiné ženy přede mnou, že to neřešil a nějak se před tím zavíral, ale že teď už to cítí i sám, že je to problém, ale jak říkáš, určitě jsou i jiné ženy, které tohle třeba ocení a bude jim to vyhovovat... mě asi ne no... právě proto, že já jsem taková jaká jsem sama za sebe, neměním se kvůli nikomu, jen kvůli sobě, moc bych si bývala přála, aby on tohle chtěl taky sám... aby sám věděl, že život není jen válení se, jídle, o televizi, pivu, bytí si ve své pohodlné hlavě, nemyslení na problémy, které tímto jakože vymizí, přehlížení druhých lidí... už rok mu říkám, že zloustnul, že má pupek, myslíš že on s tím něco bude dělat? říká, že nemá, přitom má pupek opravdu velký, já začala makat a dřít, on nic (jsou to drobnosti) ale všechno tohle souvisí se vším, ta jeho neaktivita ve všem mě hrozně ubíjí....
@verulinka1234 predstav si,ze nejste manzele,ale znas ho,jako toho kamarada z posilky. Chtela by jsi takoveho chlapa za partera,manzela, otce svych deti? Ja si nemyslim,ze by se zmenil, zvlast po tom,co ti rekl. Vzdyt je to jeho povaha a jak po nekom muzes chtit,aby se kvuli tobe zmenil ( to nemyslim ted vubec zle ). Clovek je takovy nebo makovy. V anglicktine existuje jedno pekne rceni: Leopard nikdy nemeni svoje tecky na kozichu! A ja s tim plne souhlasim… ;)
@marketa233
@wenduliks achjo, bože holky, rozplakaly jste mě, vážně sedím u pc a brečím... je to taková trošku úleva, že někdo čte, co píšu, vnímá to, zamyslí se nad tím a odpoví mi a opravdu to má hlavu a patu, cítím z toho pochopení a zkušenosti, moc vám děkuji....
zamyslím se nad tím, to co, píšeš, je přesně to, co se mu snažím pořád vysvětlit... jak po tobě můžu chtít aby ses změnil, vždyť je to tvá povaha, tvá přirozenost, to jsi prostě ty.... a on to nechápe, prostě si tvrdošíjně bude dál opakovat že on se změní, ale mě to nedává smysl.... já se neměním, on sám to po mě nechce, a i kdyby chtěl, vím, že je to jen velmi málo možné, abych změnila svou povahu, charakter, vlastnosti.... s tím leopardem je to dobré, to se mi moc líbí
Všechny holky ti to napsaly pravdivé a hezky..
Já jen o "panu posilovna", všude za plotem je tráva zelenější, a nevis, jakej je, az doma hodí kabelu se cvičením..sama pises " chová se tak, já očekávám ", bavite se o zábavných vecech - ne každodennosti.. A v tomto ti z počátku vztahu vyhovoval i tvůj muž..
@verulinka1234 já myslím že víš co chceš. A není to tohleto. Holky mají pravdu a tys to taky řekla. Je jaký je, nezmění se. Možná na chvíli, aby tě neztratil (a nemusel řešit stěhování, rozvod..), ale jakmile by to vychladlo, zas by se vrátil k tomu původnímu. Nedej bože aby mezitím přišlo dítě. Pak už by úvahy o rozvodu byly mnohem složitější, i jeho provedení.Pokud už teď považuješ svatbu za uspěchanou, v podstatě za omyl, tak bych se nebála řešit to rázně.Dokud v tom nejsou děti, jde o formalitu. Sice je to bolestné, zklamání, ztráta ideálů..ale pořád lepší to rozseknout dřív než později, nebo pozdě. Na kluka z posilovny se ale radši neupínej. Člověk kolikrát ani po letech pořádně neví jaký člověk je, a nemůže dát ruku do ohně za to, jak bude v určitých situacích reagovat. A když má důvod (sličnou kamarádku), tak se klidně může dělat lepším i několik let, ne jen pár měsíců.
v tom případě by to bylo pořád dokola, na chvíli ok, pak Ty bys zas musela vyvíjet zbytečnou námahu a sílu na vysvětlování a na to, aby se zas změnil k obrazu Tvému. Je jasný, že takovej chlap není pro Tebe. Potřebuješ chlapa, kterýho nebudeš měnit, a on nebude měnit Tebe, pokud oba dva nebudete tu změnu chtít. Vztahy jsou krásné a tak těžké někdy. Veřejně tu nebudu všecko psát🙂 Jen jsem i já byla kdysi na straně toho chlapa, byla jsem pohodlná, nechala se unášet životem, nic neřešila...ale byla jsem duševně prázdná...až pak mi otevřel oči jeden ex, který mi pomohl otevřít oči. Našla jsem se a za tím si jdu. Mám krásnýho syna, ale nebudu s partnerem, který mě nechápe a bude si hrát na svým písečku. Buď se mnou nebo beze mě. Ale já u toho být nemusím a vím, že i náš syn by to časem vycítil, že nejsme šťastní a potom by mohl mít problém se vztahy. Jsem z nerozvedené rodiny a mrzelo mě, že by můj syn vyrůstal bez táty, ale na úkor mýho štěstí jsem šla dál. Je to na dlouhý povídání🙂 prostě bez sebe nemůžeme být a teď to je tak jak to má být...hodně lidí mě odsoudilo, jak jsem mohla odejít, chudák kluk, bla bla, ale nikdo s náma nežil, neutíral mi slzy, když malej spal...naštěstí máme happy end...🙂 a Tobě věřím, že to zvládneš! Nemáte děti, v tom máš velkou výhodu a jednáš jen sama za sebe🙂 novej život čeká 🙂 ale nechci aby to vyznělo špatně, prostě je to jen na Tobě co cítíš. Možná by stačilo, kdybys na pár dní, týden byla bez něj, aby Ti došlo, zda Ti chybí a co konkrétně Ti chybí a stím už se pak dá něco dělat. Mohla být sama se sebou uvnitř a mohla si popovídat jen se sebou...držím moc palce, malej se budí🙂
Stalo se mi něco podobného....svatba byla chyba a za chyby se platí...ale nemusí se za ně platit celý život, nemusíš se obětovat jen proto, že jsi tenkrát měla třeba klapky na očích. Sama za sebe se neodvažuju ti radit, co bys měla dělat, vždycky to rozhodnutí bude na tobě, ale pokud víš, že tohle není život, který bys chtěla a dokázala žít, odejdi, rozveď se a začni znovu. Já to tak udělala, zpětně chyby (svatby) nelituju, protože to byla pořád životní zkušenost, za kterou jsem sice hodně zaplatila, ale taky mě i hodně posunula dál. Nyní jsem šťastná a svého rozhodnutí nelituju. Držím pěsti, pokud se rozhodneš pro změnu, bude to stát hodně sil, ale ty nejlepší věci nikdy nejsou gratis 😉 .
@verulinka1234 ať ti tu napíše kdo chce co chce .... tý už si rozhodnuta odejít.... a držím ti palce !
Musím s tebou souhlasit, že svatba byla uspechaná, znali jste se málo a pak jste řešili v podstatě to, co není důležité - svatbu jako takovou a ne vstup do manželství. Ale jednou jste si něco slíbili, tak si myslím, že je škoda to rovnou zabalit. Nejsem proti rozvodum, ale zase si myslím, že když se dva rozhodli se vzít, měli dojem, že to za to opravdu stojí, měli by to alespoň zkusit.
Předně si myslím, že na nějakého kluka z posilovny můžeš při rozhodování zapomenout. Resis vztah s manželem, ne, jestli máš mít romanek s někým dalším. Jaké by to bylo s ním nehraje roli, cokoli nového nebo zakázaného je vždy zajímavější, ale nemůžeš vědět, jaké by to bylo za ty dva roky s ním, třeba by sis vůbec nepomohla.
Podle mě vůbec nevadí, že nemáte společně zájmy, to není důležité, důležité je, jestli se máte rádi, jestli vám za to protějšek stojí. Jestli stojí za to pretrpet s ním nějaká horší období nebo ne. U tebe to vypadá, že už ti za to manžel nestojí, ale nejsi jen poblaznena vidinou toho kamaráda?
Mě by zajímalo, jak to celé vidí tvůj manžel. Pociťuje nějaké problémy, resis tvé problémy s ním? Podle textu mi to není úplně jasné. Podle mě by bylo dobré si sednout a celé to probrat. Všechno, co jsi sem napsala, tvůj pocit z toho, že jste to uspechali, o alkoholu, lenosti, klidně bych mu řekla i o tom kamarádovi. A pak to společné rešte. Když nebude chtít nic řešit, asi nemá smysl pokračovat, ale když ano, můžete mít klidně šanci.
Ahoj, úplně tě chápu a momentálně přicházím tím samým... Vdaná jsem dva roky a s manželem jsme už 6 let. ŽE můj příběh je hodně dlouhý, jen jiný v tom, že manžel je vůči mě i vulgární, jednou i přišlona facku... Porad jsem neodesla, jen hjednou na týden a vrátila jsem se stejně a nic to nezměnilo... Žijeme v takovém kolotoč, jeden den hje úplně báječný a druhý den mi vynada, hezké vzpomínky převyšuje vše zle a na to nnemůžu zapomenout... Taky jsem někoho poznala, i když vím, že je do mě zamilovaný a snesl by mi modré z nebe a čeká už skoro rok, tak pořád se snažím situaci doma zachránit, jenže sama, dle něj je vína jen ve mě. Děti nemáme. Moc dobře vím, jak ti je, jak tě užíraji myšlenky, zda zůstat a snažit se to zachránit, nebo odejít a začít žít šťastné ať sama a nebo to zkusit s tím kamarádem.
@vroninka22 to mě moc mrzí, facku bych asi neskousla ☹ a ještě pořád je vulgární, opakuje se to stále? na mě naštěstí zlý není, to bych opravdu neunesla a odešla hned.... vulgárnost na ženy je zlá, moc...
no co se týče mě, mě spíš ubíjí to, jak je muž unylý, letargický, neaktivní, problémy řeší uzavřením do sebe a alkoholem a prostě pitkama s kamarádem a pak se chová tak, že se za něj opravdu hluboce stydím, i před mým tátou třeba... nevím vůbec teď jestli tomu věřím anebo ne, že to má cenu, nejsem rozhodnuta, jak tu píše @nonacek .... navíc po tom, co mi v noci napsal mailem, má problém s komunikací, tak to vyjadřuje aspoň takhle... snaží se opravdu moc, ví že je chyba, ačkoliv si jí prý poprvé uvědomil až teď.... dali jsme si od sebe teď oraz, abychom si to promysleli, včera jsme si vážně promluvili (z mého popudu zase) a od včerejška bydlí on sám a já doma... nevím, na jak dlouho...
@kacca11 všechno jsem mu řekla, probrali jsme to spolu a on si hodně věcí uvědomuje a chce s nimi něco dělat, jenže já mám problém s tím, že se bude měnit kvůli mě a nevěřím, že to za prvé vydrží napořád a zadruhé mě na tom vadí a připadá mi nepřirozené, že by mělo být takhle po mém, že prostě svěsí hlavu a řekne, ano jsem špatný, změním se, je to těžko pochopitelné, ale on je takový strašně poddajný, nechová se moc jako chlap a tímhle že zase udělá něco pro mě - kvůli mě, u mě v ceně nestoupá... chtěla bych aby to chtěl sám, aby věděl sám co je pro něj dobré a šel si za tím, ne že kvůli mě a tomu že o mě může přijít... je to těžké no... mám ráda silné typy, co se hned nesesypou ale vidí východiska, on zatím při každé naší hádce a rozpravě řekl, hm tak to je ale na rozchod, to je vážné a nevím jestli se s tím něco dá dělat
@tulipenka ano, uspěchali jsem to hodně.... málo jsme se znali a neměla jsem být tak povrchní a řešit jaká bude svatba a že už konečně nebudu jediná svobodná, ale že budu konečně taky vdaná paní jako všichni kolem z malého města, kde žiju.... připadá mi moc smutné nazývat svatbu chybou, ale bohužel to tak je... teď už vím, že nemá smysl se vdávat dříve než po 2 -4 letech, kdy je člověk opravdu už seznámený s tím druhým po více stránkách, ne zdaleka všech, ale mnohem víc než po 9 měsících... a ty ses rozvedla po jaké době? a co rodina? a okolí? odsoudili tě? toho se taky bojím... s mámou jsem to už probírala a ta mi říká, jen ať nehledám chyby, nebije tě nenadává tak mlč a buď ráda co máš.. .ale já CHCI VÍC než jen tohle!!!
@verulinka1234 nemáte děti, tak to nehrot....že to nevyšlo není žádná trága....jen si dej bacha, aby jsi neodcházela pouze kvuli novemu kamaradovi, který je do tebe zamilovaný......protože to podle me taky hraje roli....
hlavne si dávej pozor na tehotenství....a jinak...pokud nechceš být s manželem a umíš si představit, že by jsi byla sama a i spřetrhala kontakty s tím novým kamarádem, že by jsi nemela ani jednoho a nevadí ti to....tak se rozved a co....jseš mladá, bezdetná....se prose stane...tak sis zkusila svatbu, příště si to rozmyslíš.... 😉
ted si to nevyčítej....průser by byl, kdyby jste měli deti.....to už rozhoduješ i za ně....ale takhle....
rozmysli to dobře, ale nezustavej s nekmým za každou cenu....ale fakt to promysli, aby jsi pak nelitovala.....
@verulinka1234 ach jo....proč sis ho jen brala....ale pozdě bycha honit, nebude opravdu žádná tragédie, když se rozvedete, na tvém místě bych tomu zkusila dát ještě chvilku času, trošku se posnažila to nějak spravit (samozřejmě za předpokladu, že se bude snažit i manžel) a pokud by to nikam nevedlo, tak bych byla pro rozvod a hledala lepšího kandidáta na manžela i otce, ono se sice říká, že v manželství by se měl člověk snažit ten vztah nějak udržet, když už do toho šel, ale někdy prostě člověk šlápne totálně vedle a když nemáte děti, není to tak závažné
toho kamaráda se zkus do toho moc nemíchat, možnost být po případném rozvodu s ním ber spíš jako příjemný bonus než jako hlavní důvod, časem se z něj taky může vyloupnout kde co
@verulinka1234 podle mne to je dobře řešení ... buď to si uvědomíte,ze bez sebe nemůžete žít a nebo že vam je takhle líp.
Držím vam palce. (ale Můj názor je,že to takhle skonči a vy jsi půjdete každý svou cestou) přeji hodně štěstí🍀🍀🍀🍀
@verulinka1234 Já jsem se taky vdala po 8 měsících, podle mě je spíš než samotná délka vztahu důležitější zažít společně nějakou krizi a hraniční zkušenost. A tu my jsme zažili, jeho bratr umíral a do toho jej opustila žena, takže se o něj můj tehdy ještě přítel vzorně staral, dokonce s ním na konci ležel v nemocnici. Takže já jsem neměla pochyby, že si beru toho pravého a nemám je stále.
Ty jsi holt takové štěstí neměla, spálila ses, jako se za život spálí každý, ale opravdu nemá cenu se trápit a zůstávat v evidentně nefunkčním vztahu jen kvůli tomu, co by na to řekli lidi. Lidi budou mít kecy stále a na všechno, takže je lepší je neposlouchat. A rodina, pokud za něco stojí, tě podrží. Kámoš z posilky může posloužit jako dobrý převozník, ale taky jsem skeptická k tomu, aby ses hned vrhala do dalších vztahů. Spíš bych si z toho vzala něco pozitivního, pokud tě u vás na městečku nic nedrží, třeba můžeš pomýšlet na stěhování a novou práci. Držím palce 😉
@andelka i to je možné......ale nemuselo by to tak být....jde o to, že často když žena potká někoho (např jako ted kamarád v posilovne) vidí na něm dobré vlastnosti a muž ji začne lezt na nervy a vše co delá je špatně....
pokud by nepřemýšlela o kamaradovi, jako o potencionálním partnerovi.....proože ted vidí, že ostatní mají "jiný" život, lepší....vidí věci i díky kamarádovi dost zkresleně....a vidí věci růžově - neznamená to, že je špatná...jen že to tak my ženy míváme....a najednou přesedneme na lepší......tady je brzda to, že je vdaná...kdyby nebyla, neřeší to tak...prostě překotví jinam.....
ne vždy to je ale dobré řešení...i proto jsem psala, at si to dobře rozmyslí.....že chce od manžela i kdyby byla sama a nevídala se s kamarádem z posilky....tím si musí být jistá..... 😉
a pokud není, nerozvádela bych se hned....dala bych si čas jeden rok.....
@tarra27 asi záleží i na tom, zda měla pochybnosti už předtím než toho kamaráda potkala, než jí "otevřel oči". Zda už předtím byly problémy, neshody, zklamání z chování, uvědomění si reality, jaký chlap je a co z toho plyne, zda se dá něco změnit..
Jinak souhlas. Netřeba to řešit hned a radikálně, ale být si tím jistá. Ne tím že mě chlap nebaví a znám lepšího a chci s ním být, ale proto, že opravdu s tím původním být nechci a vím proč a byla bych i sama, jen ne s ním.
Ahoj, pěkně ses rozepsala🙂 ale jestli můžu, rozvod není nic tak šílenýho, pokud v tom nejsou děti, není v podstatě co řešit🙂. Je to Tvoje hlava, Tvoje srdíčko. a tím se hlavně řiď, je to Tvůj život a je jen na Tobě, jak ho budeš žít...Mě se stalo něco skoro stejnýho i s tím, že jsem od mýho chlapa opravdu odešla, jen s tím rozdílem, že já jsem v srdíčku pořád měla jen toho mýho chlapa a nový chlap mohl být ze zlata a mě to nestačilo. Vrátili jsme se k sobě a to nejen kvůli malýmu, změnil se Ne kvůli mě ale kvůli sobě samotnýmu a děkuje mi dodneška za to, že jsem byla v tomto ohledu mrcha, ale jinak by se nikdy neprobral a byl by pořád egoistickej sobec. Někdy je třeba dělat chyby, ale ty tě pak posunou dál. Dneska jsme šťastní, ale proto že se máme rádi. Tvůj manžel Tě má asi rád...ale jde o to co cítíš ty? Já na chvíli odešla a pomohlo mi to srovnat si myšlenky a podle toho jednat. .. Držím palečky