Zůstat s přítelem nebo ne?
Ahojte holky...jdu si k vám pro radu a trochu se vypovídat.Jak začít?!Ve zkratce to asi nepůjde je toho hodně co mám na srdci :( Nevím zda zůstat s přítelem nebo být radši sama!Už delší domu uvažuji nad tím,že už nemám ani sílu něco napravovat nebo se ujišťovat,že to bude lepší.S přítelem máme 2 děti (1,5 a 4).
- na vychovu a domácnost jsem úplně sama!
-má absolutní volnost ve všem(koníčky,koupě motorky prostě když něco chce tak ho v tom podpořím a mě pak vyčítá když utrácím moc pěněz za jídlo)
-chodí často na pivo a když mu naznačím,že by mohl maličko zbrdit,řekne,že se krotí hodně a že přede mnou pil mnohem víc i po práci chodí často.
-s holkama mi nepomáhá v ničem,ale kritizuje co dělám a nedělám dobře(nekrmí,nekoupe,neuspává,nepřebaluje,nechodím s holkama sám ven prostěě vše dělám já,když příjde z práce jen si s nima zablbne a pak sedne k pc a hraje podotýkám,že když ho u toho holky ,,otravují,je nervózní a hnusnej´´.
-do všeho mi mluví (vaření,domácnost,výchová,ale sám nic nedělá)
-nemám žádnou vlnost a když už si neco vydupu,jako jet za kamarádou na sobotu nebo k rodičům,tak mě přemlouvá ať nejezdím,celou dobu mi to znepříjemňuje.
Po 4 letech hlídal holky po prvé jednu sobotu a hned jak jsem přijela,tak se div nehroutil,že holky zlobily a že se nevyspal a já si užívala
-sex ani nebudu popisovat! Nemá v sobě ani kapku romantiky(šup sem šup tam jednou za měsíc a nazdar)
-k rodičům mě nerad pouští,nechce,aby holky hlídala jakákoliv babička,prostě by byl nejradši kdybych byla jen doma a starala se já.
-nerad jezdí jak k jeho tak k mým rodičům,celkově se nechce zapojovat do rodinných oslav atd...má ke všemu nechuť
-odstěhovala jsem se k němu ještě před tím něž jsem otěhotněla.Jsem tu sama,žádná pořádná kamarádka a já se tu cítím na pytel,hrozně se mi stýská po rodině po rodném městě po mé kamarádce.
-Pořád kritizuje mou rodinu i jeho rodinu
-když je doma jsem pořád ve stresu,když je pryč jsem volná,šťastná nikdo mi nic neritizuje a u našich se cítím prostě krásně a bez stresů
Už nemám ani sílu to s ním zase řešit protože už jsme to několikrát řešili a stejně se to vždy vrátilo do stejných kolejí.Mám pocit,že když jsem s ním nere mi veškerou energii.Už ani nevím zda k němu něco cítím,ale není normální když přemýšlím nad tím,že kdyby si někoho našel,že by mi to ani nevadilo nebo když chce někam jít,tak se prostě těším až půjde a já budu sma s holčičkama a budu v klidu.Delší dobu na sobě pozoruji i to,že mi na něm vadí strašně moc věcí blbůstky( to jak si čistí zuby,chrápání atd...úplně nesnáším když příjde po práci a táhne to z něj,jak ze sudu(že si prý odskočil na dvě).
Podotýkám,že jediné co je na něm super,že chodí do práce a snaží se nás uživit.
Já prostě už k němu nic necítím a myslím si,že jsem s ním jen kvůli dětema ze zvyku.Přemýšlela jsem,že mě by vlastně bylo líto jeho kdybych ho opustila.Jsem blbec!!!! Nechci rozbít rodinu a vzít holkám tátu,ale já nejsem takhle šťastná. :(
@monna13 ahoj,tak jak tu už někdo psal.Přečti si co jsi napsala.To,že jsi šťastnější když není doma,to mluví za vše.A to,že špatně mluví o tvé i své rodině,že s nimi má špatný vztah,to taky vypovídá jaký asi je 😒 .Jestli to je možné,zkus odjet třeba k rodičům.I na delší čas,ať vidí,že nejsi jeho majetek a máš vlastní rozum a sílu 😉 .
Ano porušuje pravidla nebo to na čem jsme byli domluvení,sliboval,že mi pomáhat bude,že bude dobrý táta,vydrželo mu to jen u prvního dítěte a asi jen půl roku ani to ne od té doby nehnul brvou.Ráda ho mám,lhostejný mi taky úplně není...přeci jenom jsme spolu něco prožili,ale nic víc už v tom není asi mám jasno jen počkat na vhodnou příležitost.Holky děkuji za povzbuzení a dodání odvahy ;) třeba pa někdy písnu,jak vše dopadlo
Většinou rozhoduje on co se bude nebo nebude dělat..příklad: řeknu mu že o víkendu dám mamce holky,abych si trochu odpočinula on na to odvětí,že ani náhodou teď určitě ne,že jindy... ani nemá pádný důvod...prostě teď ne.A to je se vším,chci něam jet k rodičům k jeho rodičům na návštěvu k jeho ségře k mým prarodičům...Prostě se jede až jemu se bude chtít a nehledí na to co bych chtěla já
@monna13 já vydržela 10 let a víš co? Je z něj ještě horší táta než před tím. Takovýhle typ člověka se opravdu nezmění, znám z vlastní zkušenosti i z okolí a ty ženský trpí. Já nakonec sebrala odvahu a odešla. A pak jsme si našly náhradního a ten je oproti starému milionovej.
To je moc dobře 😉 hlavní je,že jste šťastná Lucko a sebrala jste odvahu
:D neexistuje 🙂 starší ano tu by si vzal,ale s mladší 1,5 roku to je pakárna to by měl moc práce a takhle mi to narovinu i řekne,že by neměl klid
Drzim palce
děkuji
Prožívala jsem skoro to samé... jak ti rozumím @monna13. Vydržela jsem to mnoho let, ale jednou pohár trpělivosti přetekl a dost. Jsem rozvedená. Dneska nechápu, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet, a na co jsem to vlastně čekala! Přišla obrovská úleva, zmizel strach. Přeji odvahu a hodně štěstí!!!! Držím palce. 😉
Děkuji evelle... celý dny jen přemýšlím a přemyšlím :( už aby to nějak dopadlo ☹
@monna13 Ber to tak, je na svete spousta lidi, kterych ti je lito.. ale budes s nimi sdilet domacnost ''z litosti''? Nebudes. Me je lito nekolika chlapu, kteri me (a dalsi holky) kdysi balily, ale nelibili se mi, tak jsem je odmitla, a ted nikoho nemaji... no a co? Budu s nimi, protoze mi jich je lito? Nebudu. Bohuzel clovek v zivote musi byt trosku sobec.. pomoct ano, rozhodne, ale ne na ukor vlastniho stesti. Proc by ses mela k nemu chovat lepe nez sama k sobe? Ty si taky zaslouzis byt stastna. Hodne zenskych po prichodu deti zahrabe vlastni stesti nekam na posledni misto, a to je fakt spatne.. a ve finale je to spatne I pro chlapa, protoze kdyz ho neopustis ted tak ho opustis za 20 let (pripad z meho okoli) a to se mu pak bude teprve hur hledat jina pritelkyne a bude si rikat, proc jsi s nim stravila tolik let a pak se na nej vykaslala. Jestli chces odejit, odejdi rovnou... nac to protahovat.. nepomuzes tim ani sobe ani jemu.
Tak nějak podobně jsem se cítila, než jsem se konečně rozhoupala k rozvodu. S tím rozdílem, že u mě tím rozhodujícím momentem bylo právě odhalení té milenky, pak už nebylo na co čekat. Dnes jsem už 5 let rozvedená. Nejtěžší je udělat to rozhodnutí a pak si za ním stát, bála jsem se, že to neustojím a že se zase vrátím. Pomohly mi i návštěvy psycholožky (stačily 2 k ujasnění si, co vlastně chci a co mě u něj drží). Rozvod byl pak kapitola sama pro sebe, dnes ale můžu říct, že jsem v podstatě šťastně rozvedená 😉 Přeji hodně sil!
@monna13 to co popisujes jako bych psala ja...k e to smutne...ale ja jsem ten krok udelala vloni den po Vanocich,jim zkazene svatky byly posledni kapkou....lezel v posteli jako obvykle a normalne jsem mu rekla ze odchazim ze takhle se zit neda..vzal to v naprostym klidu,vlastne uplne bez boje prijal co jsem mu rekla.Par mesicu jsme byli se syny u nasich a ted uz par mesicu bydlime sami v byte.Popravde odchod od nej bylo to nejlepsi a nejrozumnejsi rozhodnuti ktery jsem kdy udelala 🙂 pokud mas kam jit a citis ze dal uz to nejde,odejdi.Ja jsem moc stastna.hned ten den co jsem mu to rekla se me obrovsky ulevilo i presto ze jsem vedela ze lehke to mit jako samozivitelka nebudu.A par tydnu mam uzasneho pritele takze neves hlavu.i na tebe jeste ceka to prave stesti!
Holky moc děkuji za podporu 😉 moc si toho vážím a jsem pevně rozhodnutá udělat důležitý krok v mém životě...snad mi bude přáno a půjde to relativně v klidu.
@monna13 no mě zakazovat kdy můžu a nemůžu k rodičům nebo prostě někam odjet když on sám se nestará a nepomáhá bych byla asi hodně nepříčetná a to jsem dost klidná povaha a snesu hodně 😀
"když je doma jsem pořád ve stresu,když je pryč jsem volná,šťastná nikdo mi nic nekritizuje a u našich se cítím prostě krásně a bez stresů"
Tohle mluví za vše, sbal holky, sebe a odejděte, bez něho Vám bude určitě líp. Jestli máš podporu rodiny je to další plus. Zasloužíte si někoho lepčího.
Přeju ti hodně štěstí, pevné nervy a plno odvahy. Není to snadný.
Já jsem se s dcerkou sbalila a odešla po šesti letém vztahu. Nikdy bych nevěřila že něco takového udělám a že to vůbec dokážu. Bývalý nebyl takový extrém jako tvůj, staral se a fungoval jen se to po mém návratu do práce zhoršilo tak že jsme se denně viděli jen dveřích, přidaly se časté hádky a dusno, nedokázali jsme spolu mluvit v klidu. Vše bylo před dcerou. Ráda jsem jezdila k našim protože tam mi bylo dobře a když jsem se vracela domů padalo to na mě zase. Chvíli jsem řešila to že rozbíjím rodinu ale my jsme vlastně byli rodina jen na oko. Dcera byla vždy jen s jedním z nás a pohromadě nás neviděla. Po tom co jsem to řekla nahlas se mi strašně ulevilo a spadl ze mě obrovský balvan.
Koukám,že hodně z vás odešlo a mají se mnohem lépe než před tím...to mi dodává hodně odvahy.Moc děkuji
No jo když ona většina chlapů si myslí,že zplozením dítěte jejich povinnosti končí a o víc se starat nemusí,takhle to má nastavený ten můj 😠
Ja bych s nim taky nebyla. Ale zazila jsem to nedavno. Uz pred par lety jsem odesla od pritele po ctrnactiletem souziti a rozhoupavala jsem se nekolik let. Zbytecne jsem to natahovala a trapeni bylo vetsi a vetsi. Ted mam pritele a bylo to kapku podobne jako u vas. Narozenim male se pro nej nic nezmenilo, dosel domu a myslel jen na sebe. Rozciloval se, kdyz brecela... Vztah taky o nicem...Detaily tu nebudu rozepisovat. Proste me mel na haku.Kdyz me jednou v hadce ponizoval, pretekl mi pohar trpelivosti. Sbalila jsem cestacku, ze odchazim. Stalo se tou dobou hodne veci. Ale ja neodesla, protoze jsem si rekla, ze nic spatneho nedelam, ze by mel jit on. A tak jsem mu to podala. Ze to takto NECHCI! A ze uz nebudu zit nikdy s nikym, s kym mi neni dobre. Dulezite bylo to vnitrni rozhodnuzti ve mne. Protoze na to konto otocil a je z nej docela jinej clovek. Pry si uvedomil, ze o me opravdu muze prijit (driv jsem mu to asi nikdy nedala najevo, clovek se musi umet nas...) a od te chviky spolu mluvime o vsem, co nam vadi, mne nebo jemu a ja vim, ze uz nesmim polevit a mit svou hrdost. Nic neskousnout, ale rict. I za cenu pripadneho rozchodu je treba veci resit. My jsme spolu dal proto, ze on je ochoten resit problem ve vztahu, ktery se vyskytne (coz driv taky moc nebyl). Kdyby nebyl a posilal me s mymi problemy do haje, vi, ze to bude konec. Oni jsou nekteri ti chlapi zvykli, ze si nechame libit moc jen proto, abychom zachovaly rodinu. Za kazdou cenu. Jenze i pro ty deti je na prvnim miste mit spokojenou matku. Pokud se o to ten chlap nesnazi (a mamina samozrejme taky), pokud je mu to jedno, at jde. Pak Ti opravdu bude lip. A neboj, uz jsem jednou odesla. Vzdy, kdyz bylo blbe, nekdo, neco pomohlo. Zkratka pomoc vzdycky prijde, kdyz clovek jedna s dobrym umyslem. A my zenske jsme hodne silne. A pokud mu vse narovinu reknes a on bude chtit zustat s vami ( a budes to chtit i Ty), musi to ukazat ciny. Kecy jsou nanic. Musis zkratka CITIT, ze o Tebe stoji. Sliby neber!Spis bych to ale videla, ze budes muset ten neprijemny krok udelat. Pak preji hodne sil a jsem si jista, ze to zvladnes. Jde videt, ze jsi inteligentni, silna zenska. Na strach zkus zapomenout 😉 😉
@monna13 Můžu se zeptat, jaký byl, než jste měli děti? A jak dlouho jste se znali, žili spolu? Myslím, že sis odpověděla sama, že nejsi šťastná a asi Ti bude líp bez něj.
Zrovna včera jsem si říkala, jak je manžel úžasná podpora, je celý den v práci a pak si večer hraje s malým, klidně zajde do obchodu a nechá mě uklidit v klidu nebo odpočívat a večer spolu ještě vaříme, o víkendu mě nechá si přispat. Občas vyrazíme každý sám ven a on nemá problém pohlídat.
Tvůj muž je evidentně sobec a můj děda říká, že nejhorší pro život je sobec, alkoholik a žárlivec a já s ním souhlasím.
Držím palce, určitě poznáš fajn chlapa, i když je mi jasné, že teď nemáš náladu na žádného! Přeju hodně odvahy, my ženské jsme silnější, než si myslíme!
@lennus Tak to máš fajn mužskýho ;) já takového nikdy nic nezažila,že by vzal holky a šel s nima na hoďku ven,abych si odpočinula.Když už jsem někam vyrazila se pobavit,tak ráno jsem opět od 6 fungovala,neexistuje,že by mě nechal přispat a aby se postaral o holky.Zrovna jsem byla u našich v sobotu a v neděli se vracela...holky hlídal on...byli jsme domluvení,že do půl 2 jsem doma s tím,že pojedu busem...můj taťka mi nabídl odvoz,ale že bych přijela o hoďku později,tak mu to volám a takovou scénu co ztropil ☹ až jsem se zarazila,prý se chce jet projet na motorce a jasně jsme byli domluvení na půl druhou...než přijedu,tak se může udělat hnusně a on by pak nemohl jet na moto ...teď když si to zpětně vybavuji,tak se mi spíš chce smát než brečet ....a to ještě mi pak vyčetl,že on se staral a já se bavila :D a když mi v neděli dopoledne volal,tak se div nezhroutil,že malá zlobí a že se vůbec nevyspal :( chjo a takhle to mám pořád.
@lennus než jsme měli děti,tak byl celkem v pohodě oba jsme si užívali svobodu,takže mi ani nevadilo když jsme chodili na pivko nebo na párty apod...nejvíc se změnil po druhém dítěti...A otěhotněla jsem po roce co jsme se seznámili,ale na mimi jsme se trašně těšili a bylo všechno krásný teď je to opak.Pro něj samozřejmě ne on má doma služku,která si ani hubu neumí otevřít když se jí něco nelíbí,chodit si může kam chce,takže až odejdu on na tom bude hodně blbě!
@cukrik123 no s tím sexem je to úplný opak :D já jsem asi už pevně rozhodnutá odejít...jen musím sebrat odvahu a naplánovat si kdy to udělat,ale chci co nejdřív.Byla bych radši kdyby na to odpověděl...tak si běž a třeba nadával,ale já mám takový pocit,že se zhroutí a bude brečet a prosit mě na kolenou,abych zůstala,že se zlepší...to je ještě horší než kdyby mě vyrazil a řekl táhni si kam chceš :(
Ale další šanci dávat nebudu za ty 3 roky jsem jich dala až až a stejně se to vrátilo do stejných kolejí a celkem rychle...nevydržel fungovat ani 14dní
@monna13 tohle by bylo dobre srovnat si nekde v poradne, bud sama nebo spolu. Ten prispevek zni dost spatne ve prospech otce ditete, ale jaky byl nez jste meli deti, porusuje na cem jste se domluvili nez jste meli deti, kdo dela v rodine pravidla, oba nebo si kazdy jede podle sveho a ocekava, ze druhy by se mel prizpusobit?