Rozhodování o křtu dětí. Nechat to na nich?
Zdravím,
už dlouhou dobu zvažuji křest dětí. Mám dvě děti ve věku 4 roky a 1 rok. V Boha věřím, ale nejsem aktivní věřící. Pořád je ve mně taková nejistota, že děti nejsou pokřtěné. K církvi jako instituci mám dost výhrad, ale dle Bible je křest jednou z podmínek spásy. V některých pasážích je více zdůrazňována víra. Mluvila jsem o tom i s panem farářem a řekl mi, že jsou cesty spásy řádné (svátosti) a mimořádné, ty jsou ale tajemstvím. Manžel pokřtěný není a myslí si, že by si o tomto měl každý rozhodnout sám, k jaké instituci (církvi) chce být zapsán. Teď by stačila jedna schůzka bez přípravy a děti by mi pan farář pokřtil. V pozdějším věku už ale následuje asi roční příprava. A tak si říkám, zda bych přecejen křest neměla zajistit, když samotný křest člověka k ničemu nezavazuje, že je to dar.
Nechali jste někdo z vás rozhodnutí o křtu na dětech, až budou starší? Popřípadě mrzí někoho z vás, že vás rodiče nenechali pokřtít?
Je to pro mě složité rozhodnutí. Respektuji svobodu dětí, ale říkám si, jestli bych jim tohle jako matka neměla zajistit.
Můj syn se rozhodl nechat pokřtít letos, bylo mu v květnu 10. Příprava trvala asi 3 měsíce, křest proběhl v sobotu o Velikonocích. Další dva synové pokřtěni nejsou, záleží na nich, zda budou chtít.
Já přidám pohled z druhé strany. Byla jsem křtěna jako miminko. Moji rodiče nejsou věřící, ale také byli křtěni a kvůli svým babičkám chodili do kostela. Takže tak nějak kvůli tlaku v rodině a že se to tak dělalo (a kvůli případnému budoucímu sňatku v kostele, což mi jako malé přišel naprosto praštěný důvod) jsem pokřtěná. Ve víře jsem nebyla vychovávána. Nicméně jsem se pohybovala ve společnosti věřících, takže úplně mimo jsem nestála. Pro mě osobně nevnímám v tomto aktu nějaký přínos. Nebo vlastně ani nevím, co to pro mě znamená. Jako dospělá bych se zatím pokřtít nenechala. Nicméně pokud bych věřila, tak bych pokřtěná být chtěla a jako dospělá/nebo chápající význam aktu, bych si to "užila" asi víc. V tom starším věku dětí někdy probíhá asi i biřmování, že je to pro věřící děti takový slavnostní akt. Chápu, že cítíš odpovědnost za duchovní cestu/ochranu svých dětí a že to není jednoduché rozhodnutí. Pokud je křest podmínkou spásy, dává to smysl u malých dětí, protože co si budeme povídat víra malých dětí asi nebude taková jako starších dětí nebo dospělých. Takže je to pojištěno tím křestem. A protože v minulosti malé děti umíraly hojně, tak se křtily hned po narození, tedy dostalo se jim spásy a případně řadného pohřbu dle všech náležitostí a duše našla pokoje. Tohle prostě vyplývalo z doby, v jaké lidi žili. Naopak je mi sympatičtější, když má dotyčný možnost svobodně rozhodnout. Což dříve taky nešlo. Věřit museli všichni a neměli moc na výběr v koho nebo jakým způsobem. Na druhou stranu myslím, že o tom moc nepřemýšleli. Tak to bylo, tak se to dělalo a hotovo. Kolik jich dříve neumělo číst, kolik když už uměli číst se mohlo dostat k nějakým knihám, informacím, znalostem. Jestli byla jejich víra opravdová a pevná nebo jen naučená to je otázka v jakém poměru. Možná ale k víře v Boha dříve přistupovali lidé úplně jinak. Dnes máme více informací a úhlů pohledu a taky možností. Rozhodnutí ohledně toho zda křtít teď, později nebo až se rozhodnou sami je teď jen na tobě a na manželovi. Zvážila bych, zda o něco děti přijdou, když to necháš na později nebo zda jim to něco přinese, když to bude teď.
My nechali v osmdesatych letech pokrtit dcery.A vlastne i kvuli tomu,ze komunisti to zakazovali,neschvalovali.Tak i z trucu.
Jednu dobu jsem si říkala, jak to mají jednoduché ti, co byli pokřtění - chtěla jsem chodit k přijímání, ale štvalo mě, jak jsou církve různě proti sobě a že bych si jako měla nějakou vybrat. A pak mě to štvalo natolik, že jsem náhodně zašla jednu neděli k evangelíkům a už tam zůstala.
A syna jsem po konzultaci s farářem pokřtít nenechala - právě proto, že partner to s vírou má všelijaké a ať se může rozhodnout v dospělosti. Synovi je 6, trošku jsem se o tom bavila a stále jsme dospěli k tomu, že to ještě chce trošku vývoj. Jediné, co je rozdíl, je, že kdyby byl pokřtěný, je vedený v seznamu členů sboru a takto není. Ale je s ním počítáno třeba na různých akcích, jen když má narozeniny, tak to musím připomenout, aby byl zmíněn, že je má. Přijde mi, že on sám to zatím řešil spíše minimálně a až s tím přijde (že není pokřtěný), tak je na čase to s ním probrat a případně se může nechat pokřtít a užít si to jako rituál (je pravdou, že zatím by se asi bál).
Jo, jako miminko měl "dětské požehnání", takže má vlastně jakoby kmotru, dokonce skoro dvě - a nemyslím, že by tím zásadněji trpěl.
Ja se nechala pokřtít až v 33, deti jsem pokřtít nechala hned. Osobně si nemyslím, ze mi vyčtou jednou, ze jsou pokřtěni, i tak mohou zvolit cestu, jakou chtějí
@merope jsem to měla dost podobně ale skončila jsem u církve bratrské, mají u nás nový "kostel" s krásným koutkem pro matky s dětmi.
Jsem pokřtěná rok, byl to úžasný zážitek. U nás v církvi se děti nekřtí, jen se jim dává požehnání. U každého je to jeho osobní rozhodnutí a přijetí Krista.
Taky jsem měla období obavy o děti, ale nevěřím, že někdo tak milostivý jako Bůh by zatratil malé děti protože neprošly křtem...
Vyloženě by mi vadilo, kdybych byla pokřtěná. O tomhle bych si chtěla rozhodnout sama.
Kamarád se nechával křtít teď o Velikonocích a rok příprav tomu určitě nepředcházel 🙂. Měl tuším dvě schůzky s farářem (který i věděl, že není věřící, ale nechává se křtít kvůli církevnímu sňatku).
@denuliss Tak já spadám do té druhé kategorie - mě vadí že pokřtěná jsem. Jako měsíční mimino mě pokřtili a nikdo se mě na nic neptal. Myslím si, že o své víře by si měl rozhodnout každý sám.
@denuliss Tak já spadám do té druhé kategorie - mě vadí že pokřtěná jsem. Jako měsíční mimino mě pokřtili a nikdo se mě na nic neptal. Myslím si, že o své víře by si měl rozhodnout každý sám.
@lvl16 křest obou partnerů dnes není podmínkou církevního sňatku.
@barborka09 a o své víře dnes nerozhoduješ sama? Naprosto nezávisle na křtu? Dítě se nekřtí proto, že samo věří nebo věřit bude - křtí se pro víru rodičů. Závazek na sebe berou rodiče, pro dítě samotné žádný závazek ze křtu neplyne.
@lvl16 křest obou partnerů dnes není podmínkou církevního sňatku.
@barborka09 a o své víře dnes nerozhoduješ sama? Naprosto nezávisle na křtu? Dítě se nekřtí proto, že samo věří nebo věřit bude - křtí se pro víru rodičů. Závazek na sebe berou rodiče, pro dítě samotné žádný závazek ze křtu neplyne.
@jajulin Myslím, že komplikací bylo, že je už jednou rozvedený a kněz to po nich vyžadoval. Mají to teď v týdnu na Velehradě a i tam se cukali jim sňatek vůbec povolit.
Já jsem pokřtěná, manžel nikoliv. Mí rodiče prý byli věřící, pěstouni ne a tak jsem nevyrůstala ve víře, což mě toho času docela mrzelo. Starší dítě je pokřtěné. Mladší už ne a lituji, že je pokřtěné i to starší. S církví jako takovou už nechci mít nic společného.
Souhlasím s manzelem 🙃
Ja pokrtena jsem, nijak to rodicum nezazlivam, ale jako dospela jsem z cirkve vystoupila.
Mam kamarada, ktery je od miminka pokrteny a ma z toho dozivotni trauma a sve rodine to nikdy neodpustil. Jeden cas zjistoval, jestli se to da nejak zrusit. Je praktikujicim pohanem, silny odpurce cirkevnich restituci, bojkotuje krestanske svatky (teda na vanoce uz rezignoval, ma 3 deti, ale zkratka drzi je striktne oddelene od vseho krestanskeho, ani jezisek jim nenosi darky). Zkratka dela vse pro to, aby se za ten krest, se kterym nesouhlasil, ale nemel na vyber, nalezite "pomstil".
Mam kamarada, ktery je od miminka pokrteny a ma z toho dozivotni trauma a sve rodine to nikdy neodpustil. Jeden cas zjistoval, jestli se to da nejak zrusit. Je praktikujicim pohanem, silny odpurce cirkevnich restituci, bojkotuje krestanske svatky (teda na vanoce uz rezignoval, ma 3 deti, ale zkratka drzi je striktne oddelene od vseho krestanskeho, ani jezisek jim nenosi darky). Zkratka dela vse pro to, aby se za ten krest, se kterym nesouhlasil, ale nemel na vyber, nalezite "pomstil".
@amenophus No vzdyt muze vystoupit z cirkve a ma po traumatu. Nebo s cim konkretne ma problem?
@ai30 Co obnášelo vystoupení z církve? Prý to není jen tak a je to formou exkomunikace (církevní trest). Nebo už je to možné i jinak?
@denuliss Ja ziju v Nemecku, taky jsem to tu resila, protoze se tu plati cirkevni dan, ktere jsem se chtela vyhnout, kdyz s cirkvi nesouhlasim. Jenom jsme prinesli papir na mestsky urad a hotovo.
@denuliss Nechala jsem se pokřtít, když mi bylo 17. Křest pro mě byl krásný a významný zážitek a jsem ráda, že jsem měla možnost sama učinit tohle rozhodnutí. Svoje děti jsem pokřtít nenechala.