Je kombinované studium a práce zvládnutelné po třicítce?
Ahojky, už delší dobu přemýšlím, že bych si dodělala vysokou školu kombinovaně. Je mi 36, pracuju na plný úvazek a přes týden se domů dostávám až podvečer.
Koukala jsem na rozvrhy a nejvíc mě neděsí věk, ale učení po práci, zkouškové a to, jestli člověk zvládne normálně fungovat i mimo školu.
Dá se kombinované studium při práci zvládnout tak, aby člověk dva roky nedělal jen práci, školu a spánek? Budu ráda za reálné zkušenosti.
@anonym_autor ahoj, kombinované studium s plným úvazkem pro mě bylo náročné hlavně tehdy, když bylo třeba psát seminárky. Ten čas ai sehnat knihy, přečíst, poté sepsat XY stran a odevzdat včas na několik předmětů. Zkoušky byly až na druhém místě a sezení ve škole v pátek a sobotu jsem brala spíš jako za odměnu, že nejsem v práci a dělám něco pro sebe.
Dá se vše, pokud je to priorita. Veškeré mé školy jsem dělala kombinovaně při práci, některá kvalifikační studia už i s dětmi a jako samoživitelka. Všechno jde a dva roky utečou rychle.
Tak záleží jaký obor a co od toho očekáváš - jenom mít školu nebo se tomu věnovat a získat znalosti a dovednosti v novém oboru? Přijde mi, že člověk má jít studovat ve chvíli, kdy chce získat nové znalosti, jinak to nemá smysl a je to přehlídka ztraceného času a nervů.
Dělala jsem při plném úvazku (bez dětí) doktorát a nedokončila jsem ho právě proto, že jsem si uvědomila, že věnuji čas něčemu, co mi mnoho nedává právě proto, že jsem nebyla schopná tomu dávat požadovaný minimální čas a hlavně chuť - v mém případě šlo o výzkum, který mi v mém oboru nedával smysl a přidanou hodnotu pro svět už vůbec.
A právě naopak si myslím, že školu spíš dokončí ten, kdo si na začátku přizná, že to minimálně v určitých obdobích studia může být jen o práci a škole a minimu volného času.
Studovala jsem 2 roky s plným úvazek a dcerou ve 4.tride .Jsme samy,ona me hrozně podporovala.Pak byl covid a to mi dost ulevilo, hodně přednášek pak bylo z domu.
Nepíšeš, zda máš děti a jak staré. Pokud děti nemáš, budeš studium o hodně pohodovější.
Tak záleží jaký obor a co od toho očekáváš - jenom mít školu nebo se tomu věnovat a získat znalosti a dovednosti v novém oboru? Přijde mi, že člověk má jít studovat ve chvíli, kdy chce získat nové znalosti, jinak to nemá smysl a je to přehlídka ztraceného času a nervů.
Dělala jsem při plném úvazku (bez dětí) doktorát a nedokončila jsem ho právě proto, že jsem si uvědomila, že věnuji čas něčemu, co mi mnoho nedává právě proto, že jsem nebyla schopná tomu dávat požadovaný minimální čas a hlavně chuť - v mém případě šlo o výzkum, který mi v mém oboru nedával smysl a přidanou hodnotu pro svět už vůbec.
A právě naopak si myslím, že školu spíš dokončí ten, kdo si na začátku přizná, že to minimálně v určitých obdobích studia může být jen o práci a škole a minimu volného času.
@westie Studium by bylo v oboru sociální práce. Nejde mi jen o titul, ten obor mě zajímá a ráda bych se v něm časem i posunula pracovně.
Já kombinované studium nedokončila. Náročná práce, dojíždění, 2 x nabitý víkend ve škole, příprava ... Pak se narodila starší dcera a už to nešlo skoro vůbec. Bez dětí by to nejspíš šlo. Ten kolotoč pak už se se studiem kombinovat moc nedal. Musel by se k tomu zapojit někdo další, co by hlídal dítě (byla dost náročná).
Já studovala ekonomku, chodila na doučování matiky.
Šéfová si teď dodělávala Mgr. v 46 (měla už Bc., tak "jen" dva roky)...a jako je to záhul a je ráda, že to má za sebou, dva roky stresu (do toho právě vedoucí pozice, naštěstí má super zástupkyni, která ji zastoupí ve spoustě věcí). Dělala si to kvůli tomu, že na svou pozici si prostě toho magistra musela dodělat, aby to mohla dělat, byla to podmínka, se kterou ji na vedoucí přijali (státní správa). Takže měla motivaci, učila se po večerech v práci, nedělala to jen proto, že ji to zajímalo (to samozřejmě také), ale protože "musela". Dceru má velkou, nyní už čerstvě dospělou, takže starost o děti doma minimální a holt domácnost jako taková šla trochu bokem, co si budem. Pokud máš malé děti, je to o to náročnějí.
Musíš mít možnost mít hodně dovolené, náhradního volna, případně možnost studijního volna, protože každý druhý pátek jezdíš do školy (obvykle). Plus potom sem tam nějaké to volno na učení o zkouškovém. takže řádnou dovolenou si vyplýtváš v průběhu roku na studium a v létě na opravdovou dovču a odpočinek už ti toho moc nezbude.
Není to pro každého a není to vhodné pro všechny pozice. Pokud bys to měla v rámci své práce, že by ti zaměstnavatel umožnil nějaké studijní volno z důvodů zvyšování kvalifikace, je to fajn. Pokud do toho půjdeš, musíš si být vědomá toho, že to BUDE omezení volného času tvého, času pro rodinu a ano, méně času na úkor domácnosti. Pokud jsou děti, tak ideálně mít hlídání. Pokud jsi pedant na pořádek a k tomu ještě potřebuješ denně 8 hodin spánku, jinak nefunguješ, tak to bude hooodně náročné, nebudeme si tu mazat med kolem pusy. Nemluvě o tom, že k dokončení VŠ je pak třeba i bakalářská/diplomová práce, a ta taky zabere spoustu času, pokud to nechceš totálně ojebat. Já osobně jsem ráda, že VŠ už mám udělanou před dětma a teď po čtyřicítce bych to upřímně nedala. Ne tak, abych to zvládla kvalitně, poctivě, ne prolízat tak tak s trojkami.
@westie Studium by bylo v oboru sociální práce. Nejde mi jen o titul, ten obor mě zajímá a ráda bych se v něm časem i posunula pracovně.
@anonym_autor sociální práci jsem nedostudovala, pochopila jsem, že jsem pro toto povolání nevhodná, protože jsem si neuměla držet odstup a zničilo by mě to. Ale díky tomu vím, že i u kombinovaného studia museli studenti plnit povinnou praxi v různých sociálních zařízeních. Už jsi přemýšlela, jak toto při práci a studiu budeš zvládat? A jsi si jistá, že jsi osoba, která to dá psychicky? Neodrazuji, jen je to první, co mě napadá při vzpomínkách na toto studium.
to záleží na človeku indivindi 🙂 jestli to chceš, tak do toho jdi 🙂 a držím palec 🙂
Pracovala jsem většinou od 8:30 do 18:00 hod, domů jsem se vracela tak v 19:30 hod, 2x do měsíce jsem seděla celou sobotu/neděli ve škole. Šlo to, náročné to bylo jen v období zkouškového. No a pak samozřejmě při státnicích a obhajobě, tam už jsem do toho měla i dítě. To se musel hodně zapojit tatínek.