Jak postupovat při osvojení syna manžela? Návod a rady
Ahoj, prosím radu. Mám manžela, který má syna z předchozího vztahu. Syna měla v péči nejdříve matka, která po různých peripetiích nyní už nějakou dobu nechala syna u nás a řeší si své problémy. Podali jsme ji pomocnou ruku, ale teď o víkendu si s náma dala schůzku a požádala mě o to, abych si syna adoptovala a ona se jej vzdala. Není totiž schopna se o něj starat a do toho čeká další dítě s novým partnerem. S manželem jsme nejdřív nabídli, že klidně syn může zůstat u nás v péči, ona za ním může jezdit a výživné nám hradit nemusí (přestože doteď ji ho hradí manžel, který hradí dle rozsudku, syna v péči nemá). Jenže nás šokovala ještě víc, o syna opravdu ztratila zájem, chce nový život, s novým partnerem a novým dítětem. Když přišel pak její syn, byla na něj zlá a cizí. Říkáme si, že si to třeba rozmyslí, že je to nějaký "impuls". Měla problémy tak třeba je tak chce řešit. Ale i na soc.sítích vidíme, že se na miminko těší, s přítelem jsou hrdličky a syn jakoby nikdy nebyl. Dáváme ji zatím prostor a zatím jsme neodpověděli a ani takové rozhodnutí dělat v brzké době nechceme, nicméně, když na to dojde jaký je postup? Kam musíme s manželem a s ní zajít? Nejdřív OSPOD? Nebo rovnou matrika? Nebo právník, sepsat žádost na soud? Mám jejich syna ráda, pokud o něj matka nebude stát, dám mu tu lásku a vše, aby prožil krásný rodinný život, ale pořád si říkám, aby zas za půl roku nepřišla a nechtěla zas syna zpět. Už kvůli tomu klukovi, musí mít maglajz v hlavě.
Stručné shrnutí
- Při zvažování převzetí dítěte do péče diskutující doporučují právní konzultaci a kontakt s OSPODem a soudem, protože adopce se v praxi řeší soudně a nejde „prostě podepsat na matrice“.
- V diskuzi bylo opakovaně uvedeno, že „zřeknutí se dítěte“ v českém právu není běžný institut a rodičovské povinnosti (výživné) obvykle přetrvávají; toto tvrzení bylo v diskuzi sporné a doporučovala se individuální právní kontrola.
- Alternativy k soudní adopci zmiňované v diskuzi jsou svěření dítěte do výlučné péče otce, společná péče, pěstounská péče nebo pokračování v roli náhradní matky „bez papírů“, přičemž každá z nich má jiný dopad na výživné a právní odpovědnost.
Nejčastější otázky
Q: Jak administrativně a právně začít, když biologická matka chce dítě „předat“ nevlastnímu rodiči?
A: Diskuze doporučuje nejdříve kontaktovat právníka specializovaného na rodinné právo a OSPOD; adopce a změny v rodičovských právech se podle diskuze řeší před soudem, nikoli prostým souhlasem na matrice.
Q: Může se matka v Česku právně „vzdát“ dítěte tak, že už nebude mít žádné povinnosti?
A: V diskuzi uživatelé opakovaně uváděli, že české právo „zřeknutí se dítěte“ běžně neumožňuje a rodiče mohou mít i po právním zásahu povinnost platit výživné; toto bylo v diskuzi označeno jako sporné a doporučována je konzultace s právníkem.
Q: Jaký je rozdíl mezi adopcí a svěřením dítěte do péče otce?
A: Podle diskuze adopce uděluje osvojiteli plná rodičovská práva a povinnosti (včetně dědění), zatímco svěření do výlučné či společné péče je rozhodnutí soudu o péči dítěte, které může, ale nemusí měnit alimentační závazky rodičů.
Q: Jaké alternativy k adopci rodiče uváděli v diskuzi?
A: Uváděné alternativy byly svěření dítěte do výlučné péče otce, společná péče na základě dohody rodičů, pěstounská péče nebo pokračování v roli náhradní matky „bez papírů“; v diskuzi také zaznělo, že pěstounská péče a adopce mají odlišné právní následky.
Q: Co doporučili diskutující ohledně ochrany dítěte před pozdějším „vrácením“ biologickou matkou?
A: Diskutující doporučovali právní kroky jako soudní adopci nebo případné zbavení rodičovských práv biologické matky, ale zároveň upozorňovali, že právní realizace těchto kroků byla v diskuzi sporná a závisí na konkrétním soudním rozhodnutí.
Q: Jaký dopad má osvojení na povinnosti adoptivního rodiče v budoucnu?
A: V diskuzi bylo zdůrazněno, že osvojení přináší plnou rodičovskou odpovědnost včetně dědických práv a možných alimentních povinností v případě rozvodu nebo dalších změn rodinné situace.
Závěry z diskuze
Shoda
- Doporučení obrátit se na právníka specializovaného na rodinné právo a zapojit OSPOD a soud.
- Adopce se nevyřizuje prostým podpisem na matrice; právní krok obvykle probíhá u soudu.
- Adopce či jiné trvalé řešení má dlouhodobé důsledky pro práva a povinnosti všech zúčastněných.
Sporné názory
- Někteří diskutující tvrdí, že české právo neumožňuje „zřeknutí se dítěte“ a rodič zůstává povinen platit výživné, zatímco jiní uvádějí zkušenosti, kdy adopce nevlastním rodičem či změna v rodičovství soudem proběhla.
- Někteří doporučují raději právní adopci či zbavení rodičovských práv, jiní považují za dostačující pokračování v roli náhradní matky bez papírů.
Otevřené otázky
- Jak konkrétně soud rozhodne v případech, kde biologická matka „nechce“ dítě a adoptantem je nevlastní rodič?
- Jak soud v praxi posoudí povinnost výživného po případném zbavení rodičovských práv?
- Jak psychologicky a dlouhodobě ovlivní dítě vědomí, že ho biologická matka odmítla?
Zmíněné značky a firmy
OSPOD, matrika, soud, sociálka
Zmíněné produkty a metody
osvojení, adopce, svěření do péče, výhradní péče, společná péče, zbavení rodičovských práv, „zřeknutí se rodičovství“ (uváděno v diskuzi), výživné / alimenty, pěstounská péče, změna rodného listu
Místa a osoby
žádné
Nevím, jestli to jde tak jednoduše. V ČR nic jako zřeknutí dítěte neexistuje. I rodiče zbavení rodičovských práv mají povinnost platit výživné. Dítě má právo na rodiče... Poradila bych se s právníkem, jestli existuje nějaká legální cesta a jaká. Podle mě soud max. svěří dítě otci do výhradní péče, ale to přece nejde říct si... Už se mi to nehodí, tohle dítě nechci, budu mít jiné...
Pro tebe je otázka, jestli jsi s adopcí vnitřně v pohodě, je to velký krok. Jako nevlastní matka (nelíbí se mi slovo macecha) máš trochu jiné postavení, jinou roli než vlastní matka. (Teda já to tak cítím, nikdy jsem to nezažila.) Plusem by bylo, že by se přerušil kontakt s problémovou matkou, tedy by některé věci budou jednodušší. Kdybys syna přijala za vlastního, tak bys měla víc zodpovědnosti za něj.
@marimanta Nenapadlo mě, že by to legálně mohl být problém, protože dítě se dá adoptovat z dětského domova, ale je fakt, že často je tam problém s adopcí z toho důvodu, že to dítě není právně volné.
@marimanta Nejde to si právě říct. Mě to hlava nebere, sama mám dceru z předchozího vztahu. Neumím si říct, že bych teďka jako řekla "nechci ji". Ale jak ji známe, už víme co trošku čekat a vidíme, že to myslí fakt vážně. Co jsem hledala v zákonech, tak to lze, pokud ona ji nechce, tak bych si ji musela osvojit. Výhradní péči pro chlapa odmítá, právě proto, že se bojí, že by musela platit nám. My ji slíbili, že nechceme nic, ale..
@marimanta my máme v rodině případ, kdy se otec dobrovolně u soudu zřekl a neprošlo to... byl zbaven rodičovských práv, matka se zřekla alimentů, ale v RL je jako otec uveden.. matka sledovaná sociálkou a výrok soudu zněl ve smyslu, že se dítěti nemůže každý půlrok měnit příjmení a rodič, protože se někomu zrovna nehodí.. je to asi hodně na individuálním posouzení
@levandule_k Byla bych s tím OK. Stejně se o něj starám, mám i dceru, ale bojím se spíš aby to neublížilo malýmu. Jenže nutit ji, aby ho vídala, když nechce mi přijde stejně krutý.
@dashyyy To je zajímavý. Zřeknutí nejde, to jsem v zákonech našla. Ale ona právě chce, že půjdeme na matriku (představuje si to asi jakože jen něco podepíše a je to) a tam ona dá souhlas mě s adopcí...Proto hledám nějaký postup jak se to má dělat. Jestli soud rozhodne jinak, to už potom je věc jiná...
@levandule_k jenže to jsou právně volné děti 😉 Jsem pěstoun a i když matka dítě málem zabila (a to u nás je ještě v pohodě, znám i horší příběhy), pořád je matka a má všechna práva.
@bereni u vás to má dvě roviny. Dítě a matku. Matce jde, zda se, o peníze. U dítěte... Neberte mu ji, navždy to bude jeho matka, součást jeho identity. Nemusí si vídat, pokud nechtějí, ale měla by v jeho životě mít svoje místo. Určitě bych se poradila s právníkem, jak tuhle situaci vyřešit.
No to je teda na velké zvážení. Když pominu právní kroky, jsi opravdu připravená být matkou po všech stránkách cizímu dítěti? Nepíšeš jak jste spolu dlouho, ale vzhledem k tomu, že máš malou holčičku z předchozího vztahu, asi zas tak dlouho ne. Já bych se bála, že vztah nevyjde a ty nakonec ještě budeš platit alimenty. Vím, že to zní hrozně, že chlapeček za nic nemůže, ale já bych na něco takového přistoupila opravdu až po mnoha letech společného života. Přijde mi to jako obrovský závazek stát se matkou jinému dítěti.
@marimanta My mu ji brát nechceme. Ale ona ho nechce. A bude hodně těžký mu udržovat hezké vzpomínky celý život na to "kdyby" se náhodou objevila někdy. Protože už te´d je to náročný. Je zatím rok hodně velkých nešvárů a jak nám řekla, chce zapomenout a začít znovu, nevidí a neslyší. Já vůbec nevím jak se k tomu stavět. Ráda mu dám vše, tak jak dávám dceři lásku, ale nevím jak to teď uchopit. Ze srdce mileráda půjdu a podepíšu, z morálního hlediska se bojím. Stavíme si proti sobě stále pro a proti. Nehceme aby vyrůstal v rodině, kde nemá matku, kde matka nemá zájem, kde stále čeká na to, že někdy přijde. On mi sám mami řekne, já ho miluju a opravdu nemám pocit, že bych nezvládla mu být mámou. Ale...možná by pomohlo kdyby napsal někdo zkušenost, nebo psycholožka jak to vnímají děti.
Právně si skoro myslím, že je to neprůchodné, jak probíhala její péče od narození? Nezájem je až teď v poslední době? Lidsky si o ní myslím, že je to odpad společnosti, rozhodně bych jí to neulehčovala, když je tak pokřivená lidsky, aspoň finance synovi patří. Svýmu synovi způsobí svým nezájmem obrovské duševní zranění ikdyž se u táty a s tebou bude mít skvěle.
@marimanta Ano já to vím. Mě o to ani nejde. Spíš nevíme jak se poprat s touto "nabídkou" ze strany matky. Protože nevím jak to bude vnímat to dítě, když bude vědět, že někde v pozadí má matku co ho nechce. O to jak ho to třeba poznačí do života, že má a nemá matku jestli mi rozumíš.
@avadake
@avadake To je těžké. Právně máš pravdu. Ale pořád je to matka. A hlavně bylo těžký se poprat s tím co na nás tehdy naplivala u soudu a přenést se přes to. Bojím se toho, že když jen požádáme o svěření do péče, že ji soud vyměří nějaký výživný, i kdyby minimální a ona natruc bude zas dělat naschvály. Já si fakt myslela, že syna miluje, ale kddyž jsem viděla naposled jak se k němu chovala...hodně mě svrběla ruka. Měla ho v péči od narození, pak probíhaly soudy...stále potřebovala finance a dostala se do dluhů...My si malýho vzali přes komplet prázdniny, ji posílali výživné a ani nepípli. Nechápu jak můžou do jejich situace očekávat přírustek...ale to není na mém posouzení...spíš s manželem chceme pro kluka klid a pohodu..
@bereni psycholožka nevím, ale.... Mám v péči dvě děti, matka je svým způsobem života nenávratně poškodila, nesou si batůžky plné ošklivých věcí. Přesto mají dvě maminky, tu, které se narodily, a tu, která se o ně stará. Přese všechno jaká je a co udělala, je to jejich matka a já ji nikdy nenahradím. Přesto jsem to já, kdo k nim vstává, je tu pro ně, když mají trápení. Já se trápím nad tím, že nikdy nepovedou plnohodnotný život. Přesto bych jim teď o jejich máme neřekla křivého slova, na to si musí přijít sami. A i přes všechny mentální handicapy chápou, že oni mají dvě maminky a jsou z jiného bříška naše bio děti. Tuhle cestu bych viděla i u vás.
A co možnost, že syn bude svěřeny do výlučně péče otce a matce soud nevymeri žádné alimenty? Pokud matka s otcem sepisi dohodu ve smyslu, že matka není povinná na syna přispívat, je velmi pravděpodobné, že to soud schválí.
@marimanta Já vím, že dítě musí být k adopci právně volné, ale neznám všechny možné postupy, jak se dítě může stát právně volným😉 Jinak smekám před tebou, že se věnuješ pěstounské péči.
@beremi Já bych se napřed zaměřila napřed na sebe, jestli skutečně zvládnu být matkou a ne macechou. Matka má trochu jinou roli, jiné postavení než macecha a v případě rozvodu (jenom čistě hypoteticky), víš že můžeš platit alimenty, nebo se o dítě starat. Přijde mi, že matka má více zodpovědnosti než macecha. (Ale je to jen můj pocit.)
A co ji k tomu vede, že se chce zříct svého dítěte, nevím. Možná si myslí, že když se ho zřekne, že si vymaže vzpomínky na všechny svoje životní pády, možná je vyčůraná a nechce platit alimenty. Před sebou stejně neuteče, jednou se jí to vrátí. Možná má tolik sebereflexe, že ví, že mu nikdy nedokáže být dobrou matkou a chce mu umožnit život v plnohodnotné rodině.
Jinak za mě chudák kluk, když se ho vlastní matka chce zřeknout a viní ho za svoje problémy. Pokud se k synovi chová škaredě, vidím adopci jako lepší řešení, aby na něj neměla nikdy vliv. Svým způsobem má štěstí v neštěstí. Jeho biologická matka se ho chce "jen" zřeknout, netýrá ho ani neskončil někde v popelnici. Vypadá to, že ty budeš fungovat jako normální matka, poskytneš mu lásku a s partnerem plnohodnotnou rodinu.
Pravda je někdy strašně krutá, ale neomlouvala bych jeho biologickou matku ani ji nepomlouvala.
Řekla bych mu něco , že někdy se nerodíme do optimálních podmínek, někdy nás v životě čekají náročné zkoušky. Jeho matka, co ho porodila má vlastní hluboké problémy a v současné době se o něj není schopna starat a chce, aby vyrůstal někde, kde se bude mít dobře. Že ty jsi máma, která ho neporodila, ale jsi máma, která ho vychovává a miluje.
Podle mě je strašně důležitý to dítě přijmout a nedělat rozdíl mezi vlastním biologickým a nebiologickým dítětem.
A to ja bych byla pragmaticka mrcha a vsechno bych pravne usporadala - manzel at ma synka v soudem stanovene peci a jen at biologicka matka pekne plati, klouckovi muzete vsechny penize ukladat a jednou bude mit peknou sumu do zacatku... nemuze se jen tak vyvazat z povinnosti, delat ze syn neexistuje a vrkat nad jinym ditetem (beztak se situace muze opakovat).
Ze mu "delate mamu", milujete ho a pecujete o nej, to se da i bez papiru, on to casem sam srdcem pozna.
@bereni Poradila bych se s právníkem, který řeší rodinné právo. Držím palce!