Jak řešit opakovanou šikanu syna ve škole?
Potřebovala bych poradit.
Mám 14 letého syna, chodí do 8. třídy.
Do té 8. třídy šel do jiné ZŠ, z toho důvodu, že na předchozí škole zažíval celkem šikanu ze strany spolužáků.
Teď je tedy na nové škole, v posledních 2 měsících mu bylo často nevolno. Má zažívací potíže, průjem a nechutenství. Ale u lékaře nebylo nic prokázáno. Když na něj lékařka udeřila, jestli je vše v pořádku v jeho životě, tak řekl, že ne. Otevřel se a je to opět tady. 😢
Ve třídě mají WA skupinu, kde si z něj dělají srandu, nadávají mu, natáčí ho..
Ale syn se přiznal, že ze začátku ze sebe dělal schválně “blbce” nechával se natáčet, hrál si na hloupého. Ty děcka to bavilo, smáli se. Pak dělal i kraviny, co mu řekli. Třeba na sebe něco vylil, předváděl se na povel. Po čase už nechtěl, ale spolužáci to neakceptovali. Takže ho natáčeli i když nechtěl. Oslovují ho “retarde”
Další věc, on si ty spolužáky získával i tím, že jim pravidelně něco nosil a kupoval.
Neumí říct ne, neumí se bránit. A je zároveň i hodně citlivý, takže se i stalo, že se rozbrečel, což bylo hned natočeno a různě graficky upraveno. Tím jak mu často nebylo dobře, tak se jednou i pozvracel ve škole, tak i kvůli tomu si ho dobírají.
Také mu různě mizí věci, a nebo je najde poničené. Třeba mikina pokreslená fixou, voda na židli..
Nejhorší je, že se za to tak styděl, takže to dlouhodobě tajil. Ale včera mi všechno řekl, plakal i se mi přiznal, že si začal ubližovat. (Má jehlou rozrejpané předloktí)
Chce ať ho přihlásím na novou školu. Řešit to nechce.
Já jsem si vyfotila ty konverzace a našla některá videa. Řešit to rozhodně budu.
Ale chtěla bych poradit, co s tím dál? Proč se mu to děje? Proč ho ty děcka nepříjmají?
On je vzhledem naprosto standardní, jen je hubenější, ale to je kde kdo.
Přestal hrát fotbal, kvůli klukům z týmu, kde se s ním nebavili, ignorovali ho a nebyli na něj moc přátelští. To je tak rok a půl. Přitom ho měl rád.
Tohle je jeho 3. ZŠ, protože na prvním stupni ho také šikanovali a nenašel si kamaráda.
Přitom on není introvert, chce mít přátele a zapadnout.
Platím mu psycholožku už skoro rok. Vůbec nevím, jak mu pomoc. On je přitom fakt hodný, rozdal by se pro druhé. Není to žádný sígr, oblečení má kvalitní, vybavení také. Bydlíme normálně, jezdíme na hory i k moři, na výlety.
Jediné v čem se lišíme, že jsem už 6. rokem vdova. A jsem na něj sama.
Mate to hodne tezke...
Souhlasim s nazory vyse, ze to chce zmenit, a nebo i mozna pridat jinou psychoterapii. Je fajn, ze psycholozku ma rad, ale pomaha mu to? Pokud aspin trochu tak to je dobre, je to narocne a bude to jeste dlouha cesta. Ale to date😘
Sice se ti do domácí školy moc nechce, ale přesto bych jí doporučila. Syn je teď v naprosté křeči a velkém stresu a v takové situaci se stejně moc nenaučí. Navíc ho to ovlivňuje i do budoucna. Pokud se už začal sebepoškozovat, tak je opravdu potřeba zasáhnout, jinak se může úplně složit. Domácí škola v jeho věku není tak složitá na tvou přítomonost -- myslím tím to, že může být doma sám a může si sám pracovat podle zadání, atd. Mám dost zkušeností s domácí školou, klidně napiš, kdybys potřebovala víc informací. To, jak se ve škole mluví učitelé, je přes čáru a bohužel školení pro děti tohle nevyřeší.
To co rekl ucitel TV/F je naprosto pres caru a naletela bych na nej jako lita san. Je ucitel, ma videt i sam od sebe, ze dite ma problemy v kolektivu a zacne ho sikanovat sam.
Chapu, ze syn to nechce resit, je to pro nej neprijemna situace, ma totalne sundane sebevedomi a pusobi v jeho ocich lepe a velkoryseji to odmavnout a prejit jako nic.
Ale je to porad dite, ktere neumi vyhodnocovat situace a ty socialni uz vubec ne. Tady by mel nastoupit rodit, ktery mu ukaze, ze nemusi byt cestou zalezt a pockat, jestli se to prezene nebo to zkusit znovu a jinde - nebude to fungovat samo od sebe. To co resis je strasne tezko. Z toho co si tu napsala delas co muzes a je v tom hodne znat zensky a matersky zpusob pece. A tak to ma byt, obejmout dite a dat mu podporu, ujistit ho, ze doma je v bezpeci a je milovano.
To ovsem dopnuje ten muzsky princip, kdy se nastoupi a jde se "bojovat". Nerikam, ze je to spravna cesta, ale za ucitelem bych sla. Rekla bych mu, ze to jake poznamky k tvemu synovi ma je na hrane sikany od ucitele, coz je obvzlast sproste. Budu o tom informovat reditele a cekat na zpetnou vazbu, jak s tim nalozil, pokud ne, dam podnet ke skolni inspekci, ze skola nejenze podcenuje sikanu, ale sama k ni prispiva. Jakeho veku je ucitel? Protoze soudi, ze nikdo nema byt princeznicka, mam v planu dat na socialni site prispevky, jak konkretne on jako ucitel zachazi s ditetem, ktera ma problem se sikanou, Co rika a jak ho urazi a aby to neuniklo pozornosti, poslu to influencerum. A ze jsem zvedava, jak se chlapsky postavi k tomu shitstormu, co se na nej navali nebo jestli si porad mysli, ze jednal dobre? Jesli je mu to lito, at se synovi z oci do oci omluvi a stane se naopak jeho zastancem. Rad ho mit nemusi, ale jako ucitel ho ze sve profesni pozice bude chranit.
Co se tyce tridni, ma pravdu. Nelze poprit, ze si za to syn muze sam. Ale syn od ni potrebuje pomoci s cestou, jak z toho ven. Beseda se tridou je skvely zacatek. Tohle pujde, skola od toho nedava ruce pryc. Co mu radi ten skolni psycholog?
Jinak teda hodne bych zvazila zmenu psycholozky, Je saomzrejme dulezite, ze za ni syn chodi rad, ale jestli chodi 2x do mesice a s jeho sebevedomim to nehlo ani o pid...
Syn bude potrebovat obrovskou podporu a doma 100% bezpecne misto, do skoly chodit nejakou dobu jako by sel na zkousku. Nervove to bude nesmirne narocne, ale s podporou to zvladne. Mela bych strach, ze kdyz prejdu na domaci vyuku, usadi se v nem pocit strachu z kolektivu jako trvaly stav
K tomu bych zkusila ten krouzek, kope si na zahrade, takze fotbal ma rad. At to zkusi nekde znovu, treba tam najde kamarada...
(chatu gpt bych se nebala, ja si s nim povidam taky :D )
Já jsem si včera hodně zjistovala o Domácí výuce. Teoreticky to zvažuji. VŠ diplom mám, akorát ze stavebky. Pedagogická zkušenost 0. Pracovně jsem vytížená až příliš.
Koukala jsem na tu doporučovanou školu, on-line výuka by šla. Jenže už jednu zkušenost máme z Covidu a tehdy se synovi on-line výuka líbila tak 2 týdny, pak byl na zabití. Byť to bylo v 5. a částečně v 6. třídě.
Další varianta, která mě napadla je jít cestou soukromé školy, nějaký menší kolektiv, ale teď bude lepší cokoliv než současný stav 31 žáků.
Na učitele se zeptám hned na schůzce. Bohužel důkaz nemám, a ještě to není úplně nejčerstvější. Mohou to popřít. A to nebyla jediná poznámka, on tyhle nevhodné poznámky trousí prý běžně.
Když jsem se zeptala Maxe, jestli mluvil s třídní, tak mi řekl, že ano. Ale ona mu dala radu ať začne u sebe a nepoukazuje na ostatní. Na její obranu, on se ji jen svěřil s tím, že ho ignorují nebo mezi sebe nechtějí. A on v té době taky docela narušoval výuku, aby na sebe upozornil. Takže ho učitelka asi měla i plné zuby. To už pochopil a přestal s tím, ale pak už za ní jít nechtěl i když to eskalovalo. Právě přes ty poničenné nebo rozházené věci. Zároveň hodně chodí na wc v hodině, protože o přestávce na to nemá klid. Pouštěli ho, ale velmi neochotně.
Posilovna, teprve začal. Má osobního trenéra, cvičí s vlastní vahou a kardio. To by ho ohrožovat nemělo. Bojový sport by ho mohl bavit, u nás ve fitku jsou lekce Kick boxu, jiu jitsu. To by si mohl zkusit.
Co se týče mužského vzoru, tak ten moc nemáme kde vzít. Dědu už také nemá. Já jsem sama, nikoho kdo by za to stál jsem nenašla, a to radši budu sama než s nějakým zadluženým, pochybným zjevem. (Přesně tohle se semnou chtělo seznamovat) tak jsem to vzdala.
Domluvili jsme se, že zkusíme ještě čistě KBT, ani proti tomu nic nemá.
Po prázdninách mám jednání ve škole. Všechno jim ukážu. Pokud nebude ochotna mu pomoc a ochránit ho, obrátím se na zřizovatele a nejspíš i na ty média. Prý je to taky účinná cesta.
Nezlob se, ale cesta přes zřizovatele a média není NIKDY účinná a jenom způsobí to, že se na syna sesypou i děti, které do té doby nic nevěděly a naštvou se učitelé.
To, co synovi spolužáci dělali, opravdu vhodné nebylo, dětem stačí málo a už překročí hranici, aniž by jim to došlo, viz. Stanfordský experiment.
Podle mě si to spolužáci uvědomí, až se jim někdo bude věnovat a celou situaci vysvětlí. Taky si promluv s dospělými a zjisti, jak tvého syna vnímají oni. Ty ho máš doma jako citlivého, což je jasné, tam se nemusí přetvařovat. Oni ho třeba mají za vyrušujícího, nesnesitelného, protože se tak ve třídě choval. Než vyneseš nějaké závěry, VŽDYCKY si poslechni i tu druhou stranu ❤️
Já vím, jak ho vnímají. Nevidím ho jako svatouška. Učitelka mi říkala, že je buď duchem mimo nebo právě na sebe nevhodně upozorňoval i při vyučování. Taky vím, hlavně od ní, že se několikrát rozbrečel v hodině. Třeba za to, že 5 minut po přestávce chtěl na WC. Ona ho pustit nechtěla a on udělal dle ní scénu. Ale už neví to B, že tam nemají zamykací wc, že kluci si otevírají dveře, lezou na horu v kabinkách atd.
A s tím pláčem nevím, co udělat. Já taková nejsem, ale jemu jsem to nikdy nezakazovala. Tak možná jsem měla být tvrdší, když je kluk. Nevím.
S tím pláčem to není o tvrdosti, máte taky syna, co je schopný se ve škole rozplakat, je mu teď osm a je ve druhé třídě. Ale rozdíl je v tom, že chodí do školy, kde jich je 14 ve třídě, učitelka to aktivně řeší a synovi pomáhá takové situace lépe zvládat a zároveň to řeší i se třídou, aby se mu nestávalo to, co tvému synovi. Spíš je to o prostředí, schopnostech učitelů.
A když čtu váš příběh, jsem šťastná, že jsme pro syna vybrali právě jeho skoku, obávám se, že ve státní by dopadl dost podobně jako tvůj syn.
Máte v dostupném okolí nějakou soukromou školu, která o sobě říká, že je respektující? Právě na takové by to podle mě dokázali řešit.
Chyba bude ve tvém synovi. Už jen to, že je šikanovaný na jiné škole
Po té soukromé škole pátrám, a asi jsem i našla. Budu jim tam po prázdninách volat. Měli by mít laskavý přístup.
@pampelina18 Nikdo nemá právo mu ubližovat.
Pokud se chová tak jak se chová tak si to udělal sám. Teď je na Vás to vyřešit. Ale pokud se Vaše dítě chovalo jako retard a ještě záměrně se nechalo natáčet a byl za to šťastný tak co čeká. Že nejednou ho všichni budou uctívat?
@anonym na pampelinu nikdy nereaguj, to je jenom nejaka tupka co se snazi v diskusich jen trolit.
U syna to nezašlo tak daleko, ale je hodně podobné povahy. Hned jak jsem začala vidět nějaké náznaky dala jsem ho na krav magu. Zvedlo mu to hodně sebevědomí, navíc to není jen o boji, ale hlavně o tom jak řešit třeba i vypjaté situace.
@ai30 pravda bolí a než si přiznat, že mám pravdu, tak ty hloupí mě nazývají trollem. Ono až autorky synator skončí na psychiatrií s depkami tak jako 70% pubertaku vychovaných moderní výchovou, tak se bude divit
@pampelina18 hloupá jsi ty - to už tu ví všichni, netřeba to dál dokazovat
@suzanna123 😂😂 pravda Vás bolí. Máš rozmazleného fracka. Tak se s tím smíř
@pampelina18 Můžu se tě zeptat, jak bys to tedy řešila? Když mu řeknu, že si za to může sám, tak mu určitě nepomůžu. Nehledě na fakt, že si myslí o sobě, že je špatný člověk i bez toho.
Zajdi s ním k psychologovi. Zajdi za učitelkou. On se špatně zapsal, dělal ze sebe retarda. Teď bude hodně dlouho trvat, než ho děti budou brát jinak a nejspíš už ani nebudou. Vem ho k psychologovi, uděláš pro něho nejlépe. Za další zajdi za ředitelkou a učitelkou, prober tam ten problém. Hlavně řekni po pravdě, co ten tvůj syn dělal a nesvadej vše jen na ostatní.
Dneska jsem byla ve škole, ale nemám z toho moc dobrý pocit. Tu školu budeme muset opět vymenit. 😞
To mě mrzí, co se stalo?
@antoinet Chtějí se třídou o tom popovídat i s metodikem prevence.
Ty nevhodné a ponižující komentáře tělocvikáře smetly ze stolu, že si do teď nikdo nestěžoval a učitel je u žáků oblíbený, právě i proto, že má smysl pro humor a přirozenou autoritu.
Max je podle nich adept pro psychiatra, že se jim zdá úzkostnej a na 14 letého kluka moc plačtivej a moc si všechno bere.
A je to vlastně moje chyba, protože z něj dělám svoji příliš ochranitelskou výchovou sněhovou vločku.
Podle učitelky se Max neumí slovně bránit, neumí být nad věcí, snadno se nechá rozhodit a proto ho ti kluci provokují. Baví je ta jeho reakce. Měl by se tohle naučit.
A nemůže se stát, že mají ve škole pravdu a vy nakonec i ve třetí škole budete řešit totéž?
Tohle chce opravdu jiný přístup školy a učitelů. Však ty sama víš, že je křehký, lehce zranitelný a plačtivý, ale nikomu nepomůže, když to škola bude zlehčovat. Ty i on s tím chcete něco dělat, snažíte se to řešit, ale to se nezmění ze dne na den a do té doby on potřebuje pomoct doma i ve škole. Přijde mi strašný, že to někdo, kdo má být odborník a kdo tráví s dětmi tolik času, není schopný pochopit🤦♀️😔
Držím palce, abyste našli dobrou, respektující školu🤞
@mollyweasley Už se to opakovalo několikrát. On je citlivější, ale podle mě to není důvod k šikaně. Včera jsem mu volala záchranku, hrozně rychle dýchal, brněla ho pusa, bolelo ho srdce. Vypadalo to hodně vážně, ale podle doktorů to byla panická ataka. A pak to přešlo. Bylo to ale fakt hrozný.
Nakonec u toho psychiatra fakt skončí. 😞
Dala bych šanci metodikovi prevence, mají skvělé, velice náročné vzdělání a jsou ti praví pro tyto situace. Nic moc ztratit nemůžete, lepší, než si zase zvykat od začátku.
A syn do toho bude muset vložit taky kus svého zapojení, na něm nejvíc záleží, jestli situace nabere správný směr.
Já bych byla za přístup školy vděčná.
@westie Už jsem v kontaktu s jednou soukromou, ale vzali by ho až od září. 😣
@antoinet Jenže já nevím, jak ho změnit. 😞 On si i s psycholožkou trénoval situace, hráli role apod. Ale stejně to pak, když to přijde neustojí.
Dobře, neustojí. Pro tebe i syna je tohle bod nula, přiznat si, že to nedává. Že za tím ale nejsou nějaké špatné děti nebo zlí učitelé, ale že ten svět tu je pro to, aby mu pomohl. Psychiatr bude dobrá volba. A do té doby opravdu zapracujte na tom, aby škola byla partner, ne nepřítel. Věřím, že jim na tvém dítěti opravdu záleží. Kdyby měl zlomenou nohu, půjdete na chirurgii a ve škole by hledali řešení, jak ho dostat do třídy. No a on má porouchanou duši. Půjdete k lékaři a škola hledá cesty, jak vám pomoct. Takto to je. A přijetí situace je začátek jejího vyřešení.
Ale psychiatr nemusí být vůbec špatně. Syn je nemocný na duši a potřebuje mít prostor se vyléčit. Neuvažovala jsi nad tím, že bys teď syna stáhla ze školy, učil by se doma a byl pryč z toho kolektivu? Trénování situací je podle mě skoro k ničemu, on potřebuje průvodce přímo v těch konkrétních situacích a to je přesně to, co dělají s našim synem v jeho škole - provedou ho i celou třídu tou danou situací, kdy syn začne brečet, aby nedošlo právě k posmívání, vyvolávání teď situací apod.
Ahoj, moc mě mrzí, čím si procházíte, a jsem neskutečně naštvaná, že učitelé často neumí podobné problémy včas rozpoznat a řešit. Šikana je dnes bohužel opravdu všude. Když jsem byla dítě, nechápala jsem, jak mohou být některé děti tak zlé a ubližovat ostatním. Jenže dnes žijeme v době, kdy si někteří lidé, aniž by byli zralí na výchovu, pořizují děti a pak to dopadá, jak to dopadá.
Určitě bych situaci řešila se školou. Pokud se šikana neřeší, nebo dokonce přehlíží, je na místě o tom otevřeně mluvit – s učiteli i ředitelkou. Zmínila bych i sebepoškozování, protože pokud škola nereaguje, nese za to alespoň částečnou zodpovědnost. Je dobré jim dát najevo, že dnes už se nic neutají – díky internetu se o podobných věcech snadno dozví veřejnost, a žádná škola nestojí o poškozenou pověst.
Synovi bych dala pauzu – třeba i oficiální přerušení školní docházky, „léčbu“ nebo změnu prostředí. Zvaž i jiného psychologa nebo terapeutické vedení – pokud se situace rok nijak nelepší, je potřeba hledat nový přístup. To není vaše vina, ale selhání systému.
A za sebe moc doporučuji bojový sport. Je to jedna z nejlepších věcí, které můžeš synovi nabídnout – zvyšuje sebevědomí, učí respektu a v těhle kolektivech jsou často lidi, kteří sami podobnými věcmi prošli a umí si pomáhat. Kamarády si tam určitě najde – často to jsou lidé s větší empatií než třeba ve fotbale.
Držím vám palce ze všech sil ❤️