Máma učitelka a dítě na stejné škole. Máte zkušenost?

3. kvě 2020

Mám na vás otázku, hlavně na učitelky a děti učitelek.
Jak vnímáte v i děti, když spolu sdílíte stejnou školu?
Mám to za sebou z pozice dítěte a dost mi to vadilo. Teď to zažívám i s dětmi. Jedno tedy už ve škole je, ale chystá se mi do školy i druhé a to bude asi dost problémové.
Jak zvládaly kolegyně, že učitelské dítě není zrovna ideální žák? Dávaly vám to sežrat ve sborovně?
Beru i zkušenosti učitelských dětí.

slayc
3. kvě 2020

Manzel jako dite musel prejit do jine tridy. Jeho mamka ucila na te skole a jeho tridni ho hodnotila jinak nez ostatni zaky ve tride.

plksv
3. kvě 2020

Mám obě děti na škole, kde učím. Ale jde o větší gymnázium. Nemám problém ani já, ani ony (ty si to spíš lehce užívají).

autor
3. kvě 2020

@plksv gympl je už jiný. Hlavně já čekám, že to nebude úplně v pohodě, protože dítě má určité problémy. To je to, čeho se bojím.

kometkak
3. kvě 2020

Stejná škola je podle mě úplně jedno. Stejná třída je už blbá..

autor
3. kvě 2020

@kometkak zažila jsi to?

searata
3. kvě 2020

Já svoji mamku na vlastní kůži nezažila, ale mého staršího bráchu učila od 8. do 9. třídy na fyziku, kterou měla jinak ke svému zcela jinému úvazku. Asi si to moc neužíval, ale neřekla bych, že by mu to dávali spolužáci nějak ,,sežrat" (mamka byla celkem oblíbená mezi dětmi i kolegy).
Jinak u nás na škole máme pár dětí učitelek a nemyslím si, že by to měly nějak lehčí nebo horší ze strany jiných vyučujících. Spíš ale jejich maminkám prostě nic neunikne, protože se k nim hned všechno donese skrz ostatní kolegy. Pro matku, která má ráda věci pod kontrolou a chce řešit jakékoli problémy okamžitě, to je určitě celkem výhoda, dítě to má v tomto asi horší oproti ostatním spolužákům. Řekla bych, že vždy bude hodně záležet na tom, ,,jak si to vše sedne" - od spolužáků ve třídě, přes samotné vyučující, atmosféru na škole. Je to jako hodně věcí hlavně o lidech 😉

zuzkasim
Autor odpověď smazal
Zobraz
vendes
3. kvě 2020

Asi bych to pro své dítě takhle nechtěla, zvlášť ne na malotřídní škole, jako jsem to měla já. Přišla jsem si pořád pod dozorem, očekávalo se, že budu hodná holka. Učitelské děti jsme byly ve třídě čtyři. Případné potíže chodil řešit táta.

drzticka81
3. kvě 2020

Me osobne to neprijde moc profesionalni. Ja to nemam rada 🙂) Takze svoje deti na me skole opravdu nechci. Chodi na jinou. Meho tatku ucila jeho mamka a rikal, ze ho hodnotila mnohem prisneji nez ty druhe. Ja chodila 1.5 na ZS, kde ucila moje mamka, ale ona na 1. stupni, ja byla 7.-8. trida. Nastesti jsem byla jednickarka, ale nektere veci ucitelky resily hned ten den-na obede mamka uz vse vedela. Myslim, ze tam byly i snahy mi nadrzovat. Ja o to nestala, mamka taky ne.

autor
3. kvě 2020

Učit je určitě nebudu. To se u nás nepodporuje. Jsem na prvním stupni, svou třídu mám a ještě pár let je mít budu.
Syn ale jedničkář určitě nebude.
Mně jde spíš o to, jak reagují kolegyně, když musí řešit silně problémové dítě od kolegyně.
@zuzkasim já mám právě tu zkušenost, že učitelka vzala problémového kluka ze třídy, odvedla ho k mámě a řekla jí, že tohle ona řešit nebude, ať jí ho vrátí, až si ho srovná - nebylo to na naší škole, zažila jsem to na praxi. A naopak s cizími rodiči mi přijde, že se jedná víc slušně, ve sborovně se to víc rozmázne a mají k tomu všichni co říct.

listopadka1
3. kvě 2020

chodila jsem na prvním stupni na stejnou školu, kde máma učila (mě neučila, je druhostupňová). Ségra chodila o rok níž. Nemyslím, že by to byl nějaký hendikep, já si to spíš užívala, že mám někoho i "uvnitř" 😀 ale my jsme byly obě se ségrou bezproblémový jedničkářky, což nám tu šikanu vysloužilo mnohem spíš, než že byla máma učitelka. Učitelé to neřešili.
Pak když jsem učila ve školce, hodně mých kolegyň tam mělo i děti - jedna měla celkem problémový všechny tři, dvě ve školce, jedno v první třídě. Kolegyně jí to rozhodně sežrat nedávaly, vědělo se, že ty děti mají všechny určité speciální potřeby, kluk měl ADHD, holčička v té první třídě byla sice hodná, ale silná dyslektička a dysgrafička, řešilo se to úplně stejně, jako s jinými rodiči, jen pochopitelně na více kamarádské úrovni.

zuzkasim
Autor odpověď smazal
Zobraz
autor
3. kvě 2020

@zuzkasim tohle byla velká škola 3-4 třídy v ročníku. Chlapeček měl ADHD a velké záchvaty vzteku.

zuzkasim
Autor odpověď smazal
Zobraz
autor
3. kvě 2020

@zuzkasim ale stejně to je neprofesionální. Sama za sebe si nedovedu představit, že bych volala kolegyni nebo třeba rodiče. Podobné dítě jsem ve třídě už taky měla a bez asistenta.
Když je máma v baráku, tak to k tomu víc svádí.
Syn snad asistentku mít bude.

zuzkasim
Autor odpověď smazal
Zobraz
krupka3
3. kvě 2020

Ja ti to napisu z pozice te pripadne kolegyne - bylo by mi to neprijemne. Bylo by mi neprijemne nemoct se naplno a otevrene vyjadrit s ohledem na tebe jako mamu toho problemoveho zaka. Ja zase zazila situaci, kdy jsem resila sikanu jedne holciny ve skole, kde jsem ucila jen chvilku, a pak za mnou dosla druzinarka, ze je jeji mama, a ze mi dekuje. To bylo mile. Ale pokud by treba jeji dcera byla ta, co sikanuje, uz bych se ocitla v neprijemne situaci. Osobne bych po tom ani na tvem miste netouzila a radeji bych zvolila jinou, "nezavislou" skolu.

autor
3. kvě 2020

@krupka3 já po tom netoužím. Zažila jsem být s mámou na jedné škole a byla šikana a některé učitelky mi to dávaly sežrat.
Na druhou stranu by to byla velká komplikace. Máme v obci jen jednu skolu.

1lenuska1
3. kvě 2020

Jako ucitelka jsem zazila situaci, kdy jsem mela ve tride “pouze” vnuka zamestnankyne. A bylo to velmi narocne. Dite bylo velmi velmi problemove a rodice meli dojem, ze kdyz se kamaradime s babickou, tak ze bude na jejich syna jiny metr, jiny pristup, jina pravidla, ze primhourime oko atp.
Sama jako holka jsem mela spouzacku, co byla dcera reditele a prvostupnove ucitelky (mala skola v male obci) a bylo to naprosto v pohode. Ta spoluzacka byla oblibena a my jako spoluzaci jsme necitili zadnou protekci, nic takoveho. Je to asi vsechno o lidech, jak se k situaci postavi. Asi si mozna s kolegynemi promluvit predem a dohodnout se na nejakych pravidlech, verim ze to je k pochopeni.

autor
4. kvě 2020

@1lenuska1 vždycky to je o lidech. Kolegyně syna znají. Ale těžko můžu něco radit učitelce, které je skoro 70 a učila ještě mě.

1lenuska1
4. kvě 2020

Myslela jsem to spis jako spolecnou domluvu na nejakem postupu vas vsech, tim spis ze ho znaji. Klidne treba rict, z ceho mate obavy, o cem pochybujete. Vsemu se asi predejit neda, to je jasne, ale mit cisty stul na zacatku spoluprace se muze vyplatit. Drzim pesti, at to jde hladce!

zelenaesmolda
5. kvě 2020

Kdyz vam to samotne vadilo tak proc to delate svym detem?

autor
6. kvě 2020

@zelenaesmolda ze stejného důvodu jako máma tehdy. Jedna škola v obci a problém s logistikou. Prvňáka nemůžu poslat samotného (ano, jezdí u nás sami z okolních obcí, ale vždy se spolužáky), a když ho budu vozit, nebudu stíhat svoje vyučování, naše škola začíná o 20-40 minut dřív než školy v okolí. No a v nejbližších školách je jen první stupeň a stejně v šestce musí přejít k nám.
U mě to bylo složitější, že jsem přišla do vyšší třídy, máma byla ředitelka a složení třídy nebylo ideální. Když se to nejvíc vyhrotilo, tak mi chyběly 2 roky a to už jsem sama vyhodnotila, že nechci dojíždět a vstávat v pět...
Starší dítě s tím je v pohodě. Ve třídě je třetina učitelských dětí a ono je relativně hodné a bezproblémové.

kafr
6. kvě 2020

Když ho vlastně nemáš kam dát jinam, tak je problém v podstatě vyřešen, ne?

My měli na škole syna (ADHD) učitelky z jiné školy a zase ji naše ženské pomlouvaly, že ho sem šoupala, aby si nedělala ostudu u sebe.

Spíš bych se zaměřila na to, kdo ho bude mít v té první třídě, jestli je to schopná učitelka, která ho ukočíruje, nebo hodná teta, které bude skákat po hlavě. Vždycky je to o lidech...
Když bude mít i asistenta, když budete všichni od začátku k sobě féroví a potahnete za jeden provaz, tak bych se toho tak neděsila.
(taky učitelka, s manželem učitelem a dítě jednou bude na naší škole, protože víc možností moc není)

autor
6. kvě 2020

@kafr ale otázka nezní "udělali byste to?", ale jak to vnímáte/jak jste to vnímali?
Doufám, že asistent projde.

ivis_b
6. kvě 2020

Ja jsem ucitelske dite, ja i bracha jsme chodili na skolu, kde mamka ucila. I nas oba ucila hudebni vychovu, 2 roky😁Mne to bylo celkem fuk, zadna privilegia jsem nemela, ani od mamy (jakoze nektere ucitelky tahaji sve deti do sborovny a tak), ani od ucitelu. Ale ja byla bezproblemove dite, same jednicky. Bracha byl taky v pohode, na druhem stupni pak obcas nejaky drobny prusvih mel (jakoze otravoval pri hodinach, nic vazneho), vim, jak to mame bylo neprijemny, kdyz treba prinesl poznamku. A taky vim, ze mama vzdycky nerada ucila ucitelske deti - casto je prave kolegyne privilegovaly, nebo proste nevidely problem a kdyz bylo potreba nejaky problem resit, bylo to neprijemne. Asi je to o lidech. Zalezi na pristupu rodice, tj. tebe, jestli dokazes mit realny nahled na situaci (az bude nejaky problem) a taky na ucitelce, jak pristupuje k detem s nejakou treba diagnostikovanou poruchou. Je fakt, ze moje mamka rikala, ze po 35 letech praxe uz celkem pozna, jestli je dite adhd apod., pak se k tomu diteti musi jinak pristupovat, nebo jestli je jen proste nevychovane a rodice si opatrili papir, aby tim mohli ve skole vse omlouvat. Pokud nemas jinou moznost, tak neni co resit, nebudes prvni ani posledni, kdo to tak ma, takze to proste nejak zvladnete😉

autor
8. kvě 2020

@ivis_b já učila učitelské dítě hned po škole, nastoupila jsem a hned učitelské. Naštěstí hodná a bezproblémová holčina a její máma byla v pohodě, za což jí jsem vděčná dodnes.