Čtyřleťačka kvílí kvůli každé blbosti

@anetka1701 dekuji za odpoved.mne jen prekvapuje,ze cca do tech tri let byla uplne v pohode a ted ji jakoby neco prelitlo pres nos a kvili a breci i kvuli vecem,ktere predtim presla uplne v pohode...

Dcera to má úplně stejně, akorát je mladší, jsou jí dva a kousek. Neustále kvůli něčemu kňourá nebo se vzteká. Když jdeme ven, brečí, že nechce ven, když jdeme zvenku, brečí, že nechce domů...máme teď malého brášku, tak si myslím, že to má svůj podíl... 😒 Doufám, že to brzo přejde...

Syn má 3,5 roku a ted posledních 14 dnů taky kvuli kazde blbosti brečí klidne i 15minut( mezitim se necha na neco treba odreagovat a uz to vypada na dobré ceste ale za minutu opet srdceryvny pláč), dneska spustil rano i kdyz jsme sli z pokojicku po schodech dolu do obyvaku a jemu spadl z ruky plysak😂. No jalrikam, strasna tragedie kvuli vsemu, ale doufam ze to brzy prejde. Jinak taky driv hodnější - uposlechl zakaz, prestal neco delat co nemel kdyz jsem ho napomenula. Ted udela takovy vyraz jakoze kdo z koho a pokracuje si ve svem( ciz je super priklad pro mladsiho 14ti mesicniho😂😂)

To jsem psala já? 😂 Jen rozdíl, že máme chlapečka 😂

@gingergia ja to beru ze kolem tech dvou let je to obdobi vzdoru takove silnejsi, ale tenhle vek uz mame za sebou a co prislo ted je sila :o) ale to miminko hraje stopro roli i u nas - je to pro ne tezke se s tim srovnat, to chapu.

@semisovamys nejhorsi je, ze ja tyhle vylevy vzdycky musim zajist cokoladou, abych si obalila nervy :o)))

@leneee už nejsou na prvním místě a těžko to nesou, už na ně není tolik času, jako před miminkem, žárlí. Někdy mi i vyhrožuje, že se odstěhuje a najde si jinou maminku. Což nesu hodně špatně a říkám si.,že jsem jako maminka asi někde udělala chybu

@leneee mám zásoby čokolády a zmrzliny 😂😂😂

@safec ano, to chapu, ze to nese tezce,... ale navenek to nedava najevo - k brachovi se chova uzasne, sama mi rika, ze kdyz breci, mam jit k nemu, prave proto se ji snazim venovat, kdyz pak na ni mam cas, jak nejvic muzu, ale popravde je ted mnohem radsi s tatinkem nebo babickou a nebo rekne ze si chce hrat sama, takze se to v ni urcite pere, ale ona je jinak desne hodna a zlata...

@leneee to je úplně jako u nás. Naprosto stejné, slovo od slova. Vážně jsem to nepsala já? ☺️

já nevím, mám teprv dvouletýho cvrčka, ale nemůže to být první puberta? U nás je to teď docela fičák se vzdorem a docela ze všech stran slyším a to počkej na první pubertu kolem 4. roku. Řekla bych že to tak tak prostě ty děcka maj, je to další období uvědomění si sama sebe a musí se to prostě přetrpět. Ale třeba to bude něco jinýho, my jsme se k tomu věku ještě nedostali..

A jak tedy ted s nevychovou, kdyz to predtim fungovalo? Jak reaguje na "jak bys to chtela ty?" a na "pomoz mi to vyresit." atd?

Tak to přesně sedí na mojí prvorozenou, když jí přibyl bráška.
Postupně jsme se tím "prokousali" a důvod chování byl, že porovnávala naše rodičovský reakce na chování mimča a sebe - "mimčo vříská, dělá nepořádek, neuklízí, neposlechne... a nejenže mu to projde, ale rodiče se k němu dokonce chovají vlídně! A po mě toho chtějí tolik...."
Takže jsem přestala otáčet oči v sloup, když spustila kňourání.... a častěji se k ní chovala jako k miminku.... a čím víc "jí toho prošlo" tím víc opět chtěla být samostatná... Pozor - děti mají "radar" na situace, kdy jsou slova a řeč těla v rozporu (takže sice můžu na dcerku mluvit "podle Nevýchovy...", ale pokud to tak necítím, tak to na moje děti prostě nefunguje).
Někde jsem četla "Proces separace neprobíhá přímočaře. Návraty na dříve vydobyté pozice jsou přirozenou součástí zdravého vývoje dítěte. Ujištění, že samostatnost neznamená automaticky ztrátu láskyplné péče, je stejně důležité jako všechny do té doby učiněné objevy. " a to mi prostě na ty situace plně sedí.
Ještě je dobrá inspirace na Aha! Rodičovství http://www.aharodicovstvi.cz/jak-pomoci-starsim...

@kamste dekuji,to jste hezky popsala. Ja ji vychazim hodne vstric i v tech miminkovskych vecech-typu: chces obleknout-ok,pomuzu ti nebo nakrmim kdyz rekne,ze chce abych ji krmila... a rozhodne knourani nejak neznevazuji-chapu,ze nektere situace jsou proste pro ni ted tezke a pokud muzu,snazim se ji pomoci s nimi pracovat,aby byla spokojena a nemela toho kvileni potrebu. No ale kdyz se to za den nascita,tak je to mazec 🙂

@hellaka tak ona i ma reseni,ktere je ale v dany moment treba nemozne a na jiny navrh jen dokola navrhuje to sve... vysvetlovat nepomaha ve smyslu, ze nerekne oukej mami,beru to a jdu to udelat 🙂 je pak hrozne narocne vymyslet porad nejake kompromisy,kdyz je na druhe strane monolog 🙂 a taky proste do nekonecna vysvetlovat bez akce nejde. nekdy je proste nutne udelat neco hned a tak jak to reknu... ale ja i chapu,ze je to “vopruz” kdyz ta mama zase neco chce 🙂

taky to (bohužel) znám, starší syn má 4 a čtvrt a je to totéž, poslední dobou se hrozně zhoršil v chování (doma, nikoli ve školce), takže pořád poslouchám od mamky a tety, že potřebuje nastavit hranice a že jsem moc měkká a že se mnou cvičí a že to dělám všechno špatně. U nás ale momentálně miminko není (ikdyž brzo bude), sestřičce jsou už 2,5r, takže samozřejmě to je rušivý element, ale nebude to asi hlavní důvod. Je to asi fakt povaha a období, dcera se taky umí vztekat, ale prostě ji to přejde, kdežto syn se v tom vyžívá a mívá úplně nesmyslné přání, hraje si na miminko, chce krmit, propadá záchvatům sebelítosti atd. Dcera mladší o 20 měsíců je mnohem samostatnější. Taky už občas ztrácím nervy..... Snažím se o domluvu, ale mám pocit, že někdy toho fakt zneužívá, že se to obrací proti mě a to mě štve. Nechci mít doma malého tyrana.
https://mkczasmodrykonik.vshcdn.net/img/photobl...

Milá @leneee, nezlobte se na mě, ale toto naprosto normální období vzdoru, převážně bývá mezi 3-4 rokem dítěte, některé děti to mají až mezi 4-5 rokem. Máte doma dítě, ne robota, proto nechápu proč jste z toho tak paf. Sama mám doma dvě děti momentálně ve věku 16 let, a 10 let a tímto jsem si prošla již 2x, celkem pochybuji, že to u toho třetího bude jinak. 😉
Copak Vy jste snad nikdy nevzdorovala a nechtěla si prosadit svou?
Navíc, jestli jsem to dobře pochopila, máte doma ještě miminko, ať se snažíte sebevíce, prvorozené dítě se v určitém období bude cítit vždy odstrčené, a to se mu můžete věnovat sebevíce, prostě to tak je. A rozhodně nejste špatná matka, když jí občas dáte na zadek, netvrdím, že se děti mají třískat, ale občas jedna výchovná, když už nic nezabírá neuškodí. Nevěšte hlavu, toto období netrvá zase tak moc dlouho, chce to jen pevné nervy, což je občas na palici. 🙂👍

@dominikaromanova mne proste prekvapil takovy obrat v chovani o 180• a tak mne zajimalo zda ma nekdo podobnou zkusenost-v okoli vetsinou byly deti takove hlavne mezi 2-3rokem 🙂 chapu,ze se tretim ditetem na ceste to uz vnimate jako standard,pro mne je to poprve a verim,ze u druheho uz to treba nebudu vubec resit.

@leneee
Ahoj, mám to hodně podobné se synem. Je mu 4,5 roku, dceři 19 měsíců. Od mala to s ním bylo náročnější, ale kolem 2. roku (po odeznění období vzdoru) už jsem se s ním na lecčems domluvila a do 4 let to bylo dobré (když pominu velké vyžadování pozornosti a s tím související "zlobení" po narození dcery). Teď je to hrozné. Diskutuje, absolutně neposlechne, dělá naschvály, když už zvednu hlas nebo ho už plácnu, teatrálně brečí. Vzteká se, leží na zemi, často mi říká, že mě nemá rád a že půjde bydlet jinam. Nebo že ho nemám ráda já. Pořád si jede svoji. Když nechce, nedá se s ním domluvit.
Včera jsem s ním byla na alergologii, kde musel dýchnout to takového přístroje. Zná to, věděl to, že tam pojedeme, byla jsem s ním sama bez dcery. Prostě se rozhodl, že foukat nebude a nebude a vrtěl hlavou, že ne... Máme to 15 km, musela jsem zajistit a zaplatit hlídání dcery, domluvit se na odchodu ze školky, objednání na dlouho dopředu...Doma jsem si dala becherovku 🙂
Taky se chová jako miminko (jako dcera): cucá si prsty, odpovídá jednoslově, chce kojit (tulit se?), zejména tam, kde potřebuji, aby "se ukázal", tj. u doktora, v obchodě....
Teď s ním musím cvičit, denně max. 10 minut, nic náročného. Dřív jsem ho uplatila bonbonem (moc je nedostává), teď na něj nic nefunguje, tisíc výmluv, proč necvičit, pláče, ječí, řve, když už "donutím", nesoustředí se, dělá schválně blbosti...
Oběma nám přeji pevné nervy! 🙂

@lilulilu ano,vymluvy u nas tez nabiraji na obratkach. Nekdy se fakt az musim smat,jak je to dite v tomto ohledu vynalezave 🙂

Jako byste psali o té naší, jsou jí teda tři, taky máme doma mladí mimino a dcera se chová jako rozmazlenej fakan...všechno se snaží si vyřvávat, když jí něco zakážeme, tak teatrálně začne ječet, když se jí snažím něco vysvětlit, tak mi odsekne "nemluuuv" a já mám sto chutí jí dát jednu po papuli (mám takovou vnitřní zásadu, že když už plácnout, tak na zadek, nikdy ne na obličej, ale jednou mě tak šíleně vytočila, že jsem ji lehce lepla i po tváři...fakt už pohár mé trpělivosti přetekl). Denně nějaká ta z mého pohledu naprosto zbytečná scéna. Jak tady píše paní výše, že dítě není robot...ani já nejsem a mám nervy jenom jedny....a věčně vysvětlovat a podvolovat se nejde, ke všemu má milion výmluv, že musí tohle, tamhle to a ještě toto, jen aby nemusela dělat to, co chci po ní zrovna já (nejčastěji jde o jídlo a o oblíkání, zde snad platí jedině pohrozit že odejdeme teda s bráškou sami a ji necháme doma a opravdu se oblíknout, začít obouvat a otevírat dveře...

@ninive211 tak koukam,ze je to vsude stejne. Verim,ze to je tedy nejaky vyvojovy milnik a vyrostou z toho 🙂 ale ty tuny cokolady,co spotrebuji na obaleni nervu...