Děti, které neusínají samy
Ahoj maminky, od své rodiny se setkávám s názorem, že mám malou naučit se uspávat samotnou jinak budu její otrok a budu jí tak uspávat do 5let apd.
Něco jsem si o té metodě přečetla. Zaráží mě, že bych malou neměla ani pohladit. Četla jsem, ale i článek, že na tom není nic špatného, dítě prostě cítí bezpečí a uklidňuje ho to. Samotné mi nevadí ji věnovat těch pár minut než usne, ale pořád slýchám, že je to špatně, ale neznám nikoho kdo uspává dítě v náručí jako já a tak se nemohu zeptat, jak to potom vypadá, když už má dítě třeba 2 ročky.
A tak by mě zajímalo jak to v reálu vypadá u Vás maminek, které jste tuto metodu nepraktikovaly? Jak u Vás vypadá uspávání a litujete toho? Děkuji.
@mouni - já nevím, já jsem syna uspávala asi do 5 let, pak měl chvíli období, kdy usínal sám, s rozsvícenou lampičkou a pouštěli jsme namluvené pohádky na CD....pak jsem tam vždycky jenom skočila zhasnout a vypnout to 🙂....pak zase přišlo období, kdy byl radši, když jsme tam s ním někdo zůstali, tak jsme prostě chvíli četli, pak jsem zhasla, on se přitulil a během několika minut spal....já tomuhle nějak neříkám uspávání.... jinak na školu v přírodě od začátku jezdí úplně v pohodě, usne tam, i na výpravě se skautem nebyl problém....takže prostě usnout sám umí, ale když je ta možnost, tak je rád, když tam s ním někdo tu chvilku zůstane....možná to souvisí s tím, že on celkově je nerad někde sám - a je celkem pak jedno, kdo tam s ním je, jestli, já, tatínek, kamarád, babička....prostě je odmalička strašně nerad někde úplně sám....což vysvětluje možná ty školy v přírodě apod., protože tam jich vždycky je v pokoji víc, takže sám není nikdy....a nechávali jim prý svítit na chodbě 🙂....ale doma v pokojíčku, o patro výš, usíná sám strašně nerad....já to nijak nehrotím, klidně tam s ním chvilku jsem....brzy nejspíš přijde doba, kdy mě tam odtud bude vyhazovat....
@beruda Asi jste nepochopila, jak jsem svuj komentar myslela. Vzdalujeme se od prirozenosti, coz je fakt a spousta lidi radi matkam, aby sly timto smerem. A velka cast techto matek nema bohuzel odvahu poslouchat matersky instinkt a delat si to po svem. Proto ve svem okoli podporuju zeny, aby poslouchaly svuj instinkt.
Je mi uplne jedno, jak to kdo ma. Ja si to delam po svem a vy (mysleno vseobecne) si to taky delejte jak je libo. Ale moc se primlouvam za to, abyste konaly ve svem zivote tak, jak je to v souladu s vami, ne tak jak "byste mely" - protoze to nekdo rika.
@wimbledon78 Mozna by nebylo od veci cist mezi radky. Viz muj predchozi komentar pro beruda
Pro mě je to ta nejhezčí část dne, do 18 měsíců usínala jen u kojení, potom usínala pritulena s dudlíkem, ruce kolek krku a hraje si s mými vlasy, postupně jsme pridaly čtení, do 2,5 roku spala s náma. Teď jsme udělali pokojík, jdeme si po koupání lehnout, dám mlíko, přečteme pohádku, prituli se, šmudla vlasy,někdy chce dudlík a spí celou noc sama.
Milé maminky,
děkuji za Vaše zkušenosti a rady. Byla jsem jen zvědavá, jak to chodí jinde, metodu jsem zkusila dvakrát a už ji víckrát zkoušet nebudu i přes poznámky svého okolí. Byla to nepříjemná zkušenost pro mě i pro ni a ja se zkrátka nechala zvyklat okolim. Nikoho neodsuzuji a chápu, že někdy maminky nemají na vybranou. Dceru budu nadále uspávat v náručí, při tom jí zpívat, pusinkovat a hladit po vláskách, protože dcera je citlivá a očividně to potřebuje.
Jo je fajn, že místo toho můžu jít třeba uklízet nebo jít udělat jinou nedodělanou práci ze dne, ale když nad tím přemýšlím na co budu vzpomínat víc? na to jak jsme se s malou tulily nebo jak jsem někde drhla nádobí? :D.
Jenom abych to objasnila dceru uspávám v náručí v sedě, ne ve stoje, to bych ji neunesla. Dcera spí do pár minut. Během dne ji většinou nechám spát v náručí, protože nespí dlouho a já si taky ráda na chvíli sednu a spočnu, navíc ty chvilky, kdy se s ní takhle můžu mazlit si užívám, protože jsem nekojila. Večer ji uspím, většinou to netrvá dlouho a je ji jedno, kde leží jestli s námi v posteli nebo ve své.
Šlo mi spíš jen o to, aby pak malá neměla problémy ve školce nebo kdybych takhle musela uspávat ještě, když už bych třeba měla další mimi. Ale věřím, že k tomu dospěje sama a až bude připravená, tak ono to nějak půjde, teď mě k tomu nic netlačí. Jak už mnohé z Vás tady psaly a já na to musela zapomenout..( děkuji za připomenutí ) musím dát na svůj vlastní pocit, co nám oběma vyhovuje a mě nevadí ji uspávat v náručí, já to dělám ráda a z lásky. ☺
@pajinka333 Uzivejte si spolecne chvilky. Za par let nam odrostou a nebudou nas potrebovat, a pak zbydou jen vzpominky
Ahooj. My jsme snad téměř za bojem s usinanim. Je nám 14mesicu a ještě před 14 dny jsem uspavala jen u prsa. Malej jinak neusnul. A když se mu úplně nechtělo spat tak to bylo na hodiny. V postýlce byl úplně alergický a šílený záchvaty a jelikož nejsem zastáncem nechat dite vyrvat. Zkusila jsem metodu, ze lezim na posteli a on v postýlce. Po chvilce si hajne a hladim a zpívám. První dny to bylo treba i na 2 hodiny. Kdy vstává, lehne si a zase si stoupne. Ale po týdnu je to lepší a lepší. Uz ho tam po chvilce nechám i samotného🙂 uz jsem byla zoufalá, ale vidím konečně výsledky a ze to k něčemu vede. Cely večer není jen o uspavani. Držím palce at to zvládnete 🙂
Nikdo ti nema co do toho kecat.Syn ma 21m.Porad hur usina takze uspavame i hodinu.Sice lezime spolu a treba se jen drzime za ruce ale jsem tam pro nej.Nebo manzel.
Je to nase dite a nic dulezitejsiho na praci nemame.V puberte na to budeme s laskou vzpominat.Vybodni se na to,co ti kdo rika a delej jak to citis.
vzpominam si, ze mi tchyne u prvni trimesicni dcery rekla, at si ji nenaucim na naruc.... bylo mi putna, co mi povida, mela jsem ji v naruci a zpivala a at si rika, co chce... 🙂
@jajinka147
tohle je vyrvavaci metoda v jemnejsi verzi- ono jde totiz celkove o duslednost a vysvetleni diteti, ze ted je cas na spani... takto jsem ucila spat 16 mesicni prvorozenou, kdyz se narodila druha a po porodu jsem mela u sebe mamku 🙂
@pajinka333 rozhodně ti to schvalují,myslím,že je to to nejlepší pro dítě, usínat v klidu a bezpečí,když to potřebuje, třeba by se to dalo zlepšit tím,že postupně začneš učit,aby stačilo jen ležet vedle sebe. Myslím že sebevětší bordel by mě nelákal víc než si jít chvilku zrelaxovat k dětem, chce si to udělat prostě jako hezkou klidnou chvilku, já vždycky plánuju na další dny, co budeme dělat,co uvařím, co večer a tak 😂. A myslím,že to nutne není ani ó počtu dětí,kamarádka má 4 děti po 2 letech a usínají ve veliké posteli při čtení porad spolu. Miminko u toho vždycky kojí, je pro mě velikým vzorem 😍
Ja jsem do 14ti mesicu uspavala bud kojenim nebo jsem chodila po pokoji a nosila, houpala, zpivala. Pote, kdyz jsem odstavila, tak usinal nosenim a houpanim, pak tak, ze jsem pustila hudbu, lehla si vedle nej a objimala ho, pak casem tak, ze staci ho drzet za ruku nebo byt vedle nej v mistnosti (napr.starat se o miminko) a on usne sam ve svoji posteli jenom s tim, ze v mistnosti s nim nekdo je. Vsechno to vyplynulo samo a bez breku. Zadny dite nechce byt uspavano rodici, kdyz uz je starsi.. vsechno proste prijde samo nenasilne. V posledni rade nechapu, proc nekomu do toho keca rodina.. oni snad buduou vase dite uspavat? Pokud ne, nic do toho nikomu neni.
Uspavam obe deti. Starsi mel odmala s usinanim veliky problem, jednu dobu to bylo fakt peklicko a uprimne jsem to nenavidela, ale zadnou vyrvavaci metodu (neboli metodu kontrolovaneho place, jak se tomu alibisticky rika) jsem nikdy nezkousela, je to proste neco, co bych diteti neudelala, ani kdybych mela unavou chcipnout. Ted ma 3,5 a vypada to tak, ze si lehneme do postele, on se prituli a do par minut spi, uz proste pozna, kdy je unaveny, takze nedochazi k pretazeni nebo naopak ho neuspavam nenunaveneho, coz byl vetsinou ten problem. Mladsi ma 18 mesicu a usina odmala hezky, kdybych chtela, asi by nebyl problem ho zacit usinat sam, ale popravde necitim potrebu — lehneme si spolu, on si smudla deku, pak se otoci na bok a usne. Obcas je trochu rozdivoceny a je treba ho parkrat polozit. Budeme je chodit uspavat tak dlouho, dokud budou chtit, a pokud to budou chtit i v deseti, tak proc ne, je to doba stravena s detmi a to uz mi nikdo nikdy nevrati.
Prijde mi strasne zvlastni a dost smutne, ze zijeme v dobe, kdy se povazuje za rodicovske selhani, ze dite neusina samo — vzdyt je prece uplne prirozene, ze chce dite pred usnutim maminku nebo tatinka nebo proste nekoho, nevidim na tom nic spatneho🤷♀️ Vubec se nenech otravit, je to tvoje dite, tvoje rozhodnuti, tvoje vychova, nemusis ji nikomu vysvetlovat a nikomu se omlouvat.
@verusky A není trochu absurdní s důsledností dítě učit, že sice by přirozeně chtělo usínat vedle člověka, na kterém po narození bylo plně závislé a kterého miluje, ale usínat tak nebude, protože ten člověk "přece není jeho otrok"? Žádná takováhle metoda nemá žádnou jemnější verzi... já to vnímám jen jako omluvu pro rodiče, že jdou proti přirozenosti společného spaní (a nemusíte mi oponovat, nesnažím se Vás přesvědčit, vyjadřuju jen svůj názor na Váš příspěvek a samozřejmě klidně děti neuspávejte)
@misuled ja deti uspavam 🙂 jedno ma ruce skoro ve vystrihu a druhe potrebuje rucicku... ale myslim, ze je to castecne selhani mych hranic, protoze deti jsou na me zavisle. coz s vyssim vekem neberu jako prednost. na prvnim miste jsem ja jako clovek, pak je partnersky vztah, pod nami jsou deti... a pokud deti urcuji zivot... jinak jsem matka, ktera prvni rok zivota ditete plni vse (jdu stranou ja...), ale pak uz detem (zhruba od roka a pul) muzu urcit, co potrebuji a chci. otazka je, co na to ty deti 🙂 samozrejme, ze ony si reknou sve 🙂 a proto taky uspavam... 😔
@verusky souhlasím se vším kromě toho, že tím vzniká závislost. Já mám právě spíš zkušenost, že tím, že dítě získá jistotu, je později mnohem víc nezávislé, protože ví, že rodiče "byl, je a bude". A ještě k úvodnímu příspěvku. Dřív jsem si říkala, že tyhle "chytrý rady okolí" je potřeba ignorovat. Teď spíš začínám mít pocit, že je potřeba je zastavit slušně a dost jasně hned v začátku.
Malou jsem na rukách uspávala více než 2 roky jinak prostě řvala, pak jsem byla těhotná, tak už to moc nešlo, snažila jsem se houpáním atd., sama nikdy neusnula, teď je jí 5,5 let a stále nespí sama, vždy u ní musí někdo být a musí s ní zůstat až do rána, pokud zjistí, že třeba tatínek odešel na wc tak s brekem a řevem vyletí za ním, takže ano, zatím jsem nepřišla na způsob jak to udělat aby spala sama a zároveň z toho neměla trauma. 🙄
@martiniquest Precetla jsem si Vas comment jeste nekolikrat a mezi radky nic nevycetla..
Vsechny komentare, ktere tady jsou a procetla jsem je take, jsou o tom, ze kazda si to dela po svem a podle toho jak to citi. To naopak Vy odsuzujete ty, ktere to delaji jinak.. mysleno tak, ze nechteji z jakehokoliv duvodu(ktery neprislusi nikomu soudit) sve deti uspavat, ale chteji/potrebuji, aby usnuli sami.
Mam par znamych, ktere dite presunuli do pokojicku par mesicu po narozeni, deti usinaji sami doted a presto maji laskyplny vztah.
Mimochodem ja svou dceru take uspavam, uzivam si ten cas straveny s ni a nechovam se tak, jak vyzaduje me okoli, nybrz tak, jak to citim spravne ja.
Ale to neznamena, ze budu tvrdit, ze jedine to je spravna cesta..
A taky se priznavam, ze i kdyz si ten vecerni ritual s ni vetsinou uzivam, neni to tak vzdy. Jsou dny, kdy bych ji rada ulozila do postele a “mela klid”, ptz se necitim dobre, jsem unavena nebo proste nemam naladu.. a je to prirozene a normalni. Proto chapu i matky, ktere tu cestu jak “neuspavat” dite hledaji.
@pajinka333 uspavame kluky kazdy vecer. Cteme pohadku nebo jsem a nimi. Jeden ma 9let a druhy 6let. Neresila bych druhw lidi. Pokud chces uspavat tak to delej. At si ostatni rikaji co chteji. Nechapu co je na uspavani spatneho.
A kdyz mi neni fajn..tak jim to reknu a oni to chapou. Nebo usnu s nimi.
je snad úplně normální, že dítě potřebuje k usnutí cejtit pocit bezpečí, a ten mu zajistí hlavně rodič...
neřiď se kecama ostatních a dej na svůj pocit. já tvrdim, že tyhle matky, co se snažej až příliš děcko zesamostatnit, kdy to není vůbec na místě a ani to nemá na samostatnost v budoucnu žádnej efekt (nebo spíš opačnej), tak za pár let hořce zapláčou, že si to neužili. co je krásnějšího, než trávit chvíle klidu při čtení pohádky mrňátkům,a vůbec uvádění je do říše snů?
KAŽDÝ dítě jednou dospěje do fáze, že bude usínat úplně samo. je to jen lenost rodičů a podle mě spíš blbost, že radši pustěj děcku kolotoč nad hlavou, nebo pohádku na nějakým elektro přijímači a doudo prdele dělat zajisté hodnotné a smysluplné věci, typu serfování na fejzbuku...
@pajinka333 ono skolka/tatinek a maminka jsou rozdil. Dcera ma rok a trictvrte a sama neusina. Lezime v posteli, precteme knizku, zhasneme a tulime se. Chvilku mi povida a vetsinou je do 20 minut tuha. Ja to beru jako moznost si lehnout a odpocinout si. Ona potrebuje jen moji pritomnost. Spinka ve svem pokoji v posteli, nekdy v noci dojde, nekdy ne. Ja se taky rada pritulim k manzelovi kdyz usinam, tak proc ne ona? S manzelem usina rychleji a v pohode.
A btw, nam tata cetl snad do mych dvanacti (bracha je o tri roky mladsi) a ja to naprosto milovala, je to jedna z nejhezcich vzpominek z detstvi. A myslim, ze on to mel taky moc rad, urcite to nevnimal jako otrocinu🙂
@martiniquest Se zájmem sleduji tuhle diskuzi a docela mě zaráží argument, že dnes se "běžně" kojí děti umělým mlíkem, strkají od půl roku do jeslí a že se separují. Protože moje babička mi s radostí popisuje, jak se děti odstavovaly ve třech měsících, dítě se separovalo okamžitě po porodu, no co, matka si odpočinula a děti se ihned nacpaly nějakým sunarem nebo čím. Naopak dnes se všude tak moc mluví o kojení, že ženy, které nemohou kojit, mají regulérní deprese! Vídám čím dál víc maminek s šátkem a naopak pozoruji, že šátkující někdy docela dost kritizují kočáry. Přitom každé dítě je jiné a zejména v létě může některým ten kočárek vyhovovat víc. A s tím spaním je to podobné. Kdo není doma s dítětem tři roky, tak je skoro krkavčí matka, a bonding se v porodnicích skloňuje snad ve všech pádech.
Děti si hrozně rychle na něco zvyknou a začnou to po rodičích vyžadovat, ale jasně, nemají zralou nervovou soustavu a to uspávání potřebují. Každé jinak. A každý rodič má taky jiné kapacity, nemá cenu uspávat dvě hodiny v okamžiku, kdy pak padám na hubu a mám chuť si to hodit. Takže asi bych tak řekla, že není jediné univerzální řešení a zlatá střední cesta je vždycky nejlepší.
bohužel ja jsem jednim z tech otroku, dcera ma 27m a stale uspavame. ted tak ze jen ja (posledni 3 m, predtim muz i) s ni lezime v posteli a do pul h usne...me by to ani nevadilo, horsi ze do pulnoci se treba vzbudi min jednou jeste a proces zacina odznovu
Dcera má rok a tři čtvrtě, a od jejích asi deseti měsíců musím uspávat, resp. spíš ukládat, protože jinak by si stoupala a dělala bugr. Takže jí dám dudlíka, polštářek na mazlení, pusu, pohladím, položím na bok zády ke mně, a držím na ní ruku, obvykle na rameni. Když se otáčí a kouká, kde co lítá, nebo co dělám já, otočím jí zpátky. Obvykle do deseti minut spí.
Naší starší budou 4 roky a stále neusíná sama. Na spaní se čte pohádka. Nevidím na tom zas tolik špatného.

znovu pisu... ja tedy jen jednou provedla "vyrvavaci" metodu- do cile, ze se ditko temer ihned naucilo spavat samo. ta metoda se velmi zavrhuje. ani by me to nikdy nenapadlo (predchozi dve deti jsem uspavala a uspavala), ale sousedka mi onu knihu (jak naucit dite spat... asi 🙂) pujcila. byla jsem nadsena, je tam mnohe vysvetleno, i treba o fazich spanku a ihned jsem to aplikovala. pro dite je to o vysvetleni, ze maminka tady je, ale ze ted je cas spinkat. psala jsem vyse, poprve plakala, ze jsem za ni byla ctyrikrat, podruhe dvakrat, za dva dny uz spinkala sama, mela jedenact mesicu, ja byla tehotna a velmi unavena (jeste starsi dve deti).
je treba pochopit situaci, kdy mam prostor, cas, klid, trpelivost dite uspavat i hodinu a pul. ale je-li to uz beh na dlouhou trat, jsem znacne znavena a uz me to zacina stvat- tedy jsem frustrovana, tak je opravdu i pro dite (dle me) lepsi, ze si dvakrat poplaka a pak je klid pro vsechny.
sve ctyri deti miluju a zpetne si myslim, ze tohle byla pro me vyhra v dane situaci. dcera tim nikterak neutrpela (ale metodu jsem upravila, ze jsem ji po mem odchodu z pokoje zpivala) a zavrhovat tyto matky je kratkozrake. pravdepodobne jste se nedostaly do stavu, kdy je potreba resit situaci i krajnim zpusobem. a je to tak dobre a preji Vam to 🙂