Dítě leze na vše vyvýšené a hrozí neustále pád

@eldrag tak to máš dobrý, že to funguje, jak Nenene, tak pád na zadek. Mě tedy taky poslouchá, ale já jí taky vždycky nevidím, např.kdyz menu nádobí, apod. U nás nezafungoval ani nekorigovany pád na lebku s důsledkem prasklinky. To že nejak padá na hlavu prakticky od narození při jakékoliv aktivitě, lezeni, chození a podobně, to ani nekomentují. Většinou ani nebrečí. Musela bych ji pořídit helmicku a to nechci.

Já jsem syna v 1roce naučila jak lézt na gauč a i dolů. 😊 Na postel,protože je vyšší, ještě nevyleze,ale dolů už sleze sám. Má 14 měsíců.

@kaja2016 zdravím, jako byste psala o mojí dcerce 🙂 (dnes jí je 7 let)

Co je důležité vědět
- tahle zvídavost ukazuje, že jde o zdravé dítě, které se dobře vyvíjí (vím, že to je někdy chabá útěcha, ale je to důležitá věc... zkoumavé dítě je dítě, které využívá všechny svoje možnosti, není bojácné, chce se rozvíjet, je aktivní, tvořivé - nejlepší předpoklady pro dobrý vývoj mozku a také motoriky)
- to co se zdá jako temperament se může hodně časem zklidnit - často zhruba půl roku až rok po tom co dítě začne chodit protože dítě se trochu nasytí nových dojmů a zkušeností a do všeho se už nevrhá tak po hlavě
- někdy dokonce dojde k náhlému obratu, jako by jednoho dne dorazil pud sebezáchovy a může se objevit strach, který je až nepřiměřený situaci...

Co se týká přímo gauče: pokud je vysoký tak ze začátku hlídat než se naučí lézt nahoru a pak zase dolů.. případně obložit něčím měkkým (polštáře, matrace apod.)...
Časem se přizpůsobí a gauč už možná bude "nudný", protože bude příliš nízko (děti pak rády zkoušejí lézt na stůl nebo parapet apod., tam je už jednoznačně potřeba korekce a také co nejvíce zaměstnat)

Co se týká prevence úrazů, tak doporučuji hlavně hlídat okna, případně na ně pořídit zámečky. Může to ale také velmi rychle odeznít.
Pokud by byly opakované pády, tak se dnes dá pořídit i helma, to je ale pro případy, že má dítě např. horší stabilitu, jinak je lépe když se dítě naučí, že každá věc má svůj následek. Buďte poblíž, ale nepomáhejte nadbytečně, aby se dcerka naučila být soběstačná, tím se hodně snižuje riziko úrazu.

Jinak pokud je dcerka nejen hodně aktivní, ale nedaří se jí u ničeho se zklidnit nebo vidíte, že se hůř soustředí, případně má potíže se spánkem (obtížné usínání, časté buzení apod. , pak se může jednat o nadměrnou aktivitu (hyperaktivita)...
Každopádně je možná korekce - přes Bachovy esence, byliny (nebo s využitím obojího)

Ahoj, my jsme pořizovali patrovou postel, když byl synovi také rok. Cca měsíc mu trvalo, než se naučil vylézt na schodky. Ze začátku stačilo říct tyty, ale asi tak týden :D Pak už to nefungovalo.. Jenže se naučil lézt nahoru,ale dolů ne. Musela jsem ho vždycky sundat. I když několikrát spadl,nedal se odradit. Jenže my nemáme do pokojíčku dveře, tak jsem ho nemohla neustále hlídat,jestli nahoru leze nebo ne. No a zhruba po měsíci marných bojů,aby se tam nedostal, občasné plácnutí přes plínu na zadek a moje nervy na pochodu. Tak jsem mu pak řekla, ať si tam tedy leze, ale musí mi ukázat, jak sleze dolů. Prostě jsem mu ukázala, že se musí otočit a lézt pozpátku, že budu třeba v kuchyni mýt nádobí,že musí být opatrný. A hele ono to fungovalo :D Prostě najednou uviděl, že mu věřím. Ikdyž jsem nejdříve po očku sledovala, jak to zvládne. Každý den jsem ho nechávala o chviličku dýl bez dozoru a ted si tam vyleze, vezme si knížku a prohlíží si ji tam 🙂 A to je taky věčně někde odřenej, s modřinou a neustále padá :D Prostě jí zkus ukázat jak na to, aby to bylo bezpečnější a dopřej jí pocit jistoty, že jí věříš.
P.S. včera syn spadl ze 3 schodů, na čele má bouli jako 20ti korunu.. A to jsme stáli 3 dospělí kolem... Prostě byl rychlejší..

Asi to nebude fungovat vzdy - dceru jsme naucili slezat z vysky pozadu ("po zadecku") a vubec nemame problem. Sama si vyleze na gauc a pozadu sama sleze. Z postele taky. I z vyssi postele s dalsi matraci. Z kresla. Je ji cerstve rok a toto umi min. 2 mesice. Syna jsme to nenaucili a padal taky porad :(

@kaja2016 No, mě to přijde až jako zbytečná opatrnost, křeslo, taburet, ani gauč mi nepřijdou jako vysoké věci, na které by dítko nemohlo lézt...

Taky mi přijde zbytečné dávat z dosahu předměty běžné denní potřeby...syn byl prakticky totéž, takže jsme ho co nejdřív naučili jak z předmětů slejzat bepečně a než se to naučil úplně, tak jsem ho nespouštěla z očí...většinu domácích prací dělala když spal nebo přišel manžel a vařila když byl v židličce 😉 nikdo učený z nebe nespadl ale odstraňováním překážek a věčným umetáním cestičky se nic nenaučí 🙂

nic z toho co píšeš, bych neodklizela. oba kluky jsem, jen co začali lézt na první věci, asi naše postel, je nižší, učila,že slézat po zadečku. natočila jsem je a prostě slezli. takže to uměli dřív než chodit. přišlo mi to důležité, u rodičů jsou všude sschody, tak kdyby se náhodou nepodařilo je uhlídat, takže oba lezou dost vysoko, starší 4r už skáče dolů, ten 20m bud skočí nebo sleze po zadku, jak si zafixoval. je to boj, ale odklízení to nevyřeší, najdou něco jiného. U prvního syna jsme teda kvůli tomu učení odmontovaly nohy gauče, aby byl níž, u druhého už ne, zpětně nechápu, proč jsme to dělali, když tu byla postel, židle :D

@kaja2016 nedávala bych rozhodně nic pryč, to pak dáš pryč gauč a židle, stůl...? Na křeslo apod jen ať vyleze a ukaž ji, jak se na tom sedí a jak se leze dolů.a prostě ji mít neustále na očích, to stejně jinak nejde.. Člověk je nemá 5 sekund na očích a už mají něco v puse nebo něco vyvádí.. Prostě vysvětlovat, ukazovat a zakazovat věci typu ze na stole se nesedí.. A vzít je ven ať se unaví tam.

@eldrag
@miluse17
@bachovy_esence_poradna
@katharinka4222
@karlajasmine
@kkouzlo holky asi jsem to úplně nenapsala, dítě umí v pohodě slézat po zadku. Ale problém je, že to je číslo a na nábytku hopsa a dělá různé akrobatické kousky. Kdo takové dítě nemá, asi ne pochopí. Ono to s těmi pády není žádná sranda. Už jsem četla tady v několika diskuzích, no a co, tak spadne. Ale v nemocnici mi říkaly, že opravdu na to musí člověk dává pozor, hrozí i úmrtí a to i z blbého pádu z gauče. Po noci stráveném na JIPce a čekání, jestli se nerozvine otok na mozku, nechci riskovat žádný pád z vyvýšeného místa. Navíc každá rána do hlavy má do budoucna nasledky. Já to před tím také brala "na pohodu", ale po nemocnici už fakt ne, a byly tam děti i s jinými urazy z pádu z obyčejného gauče. Jak pozoruji děti, jsou mezi nimi v temperamentu diametrální rozdily, některé si v klidu prozkoumávají být, pak to chápu, že moje obavy takové maminky ani nemůžou pochpit.
.

@kaja2016 i moje deti skacou a napadaj je kraviny, proste non-stop upozornovani karani placani atd.... hodne stesti

Úplně chápu tvůj strach,taky jsem viděla děti po běžných pádech, mám kliku,dcera vůbec na nic neleze, je hooodne opatrná a bojácná,z takovýho zivla bych zesilela 😚snad jí to brzy přejde,ale nevím,i na hřištích vidí člověk větší děti co po všem šplhají a dělají blbiny,má prostě velký temperament,takže asi jen hlídat,ukazovat, napomínat. Držím pěsti.

Tak asi Vás moc neuklidním - jediné, co pomáhá, je být "za zadkem" a korigovat a korigovat - malou dávat dolů z věcí, kde nechcu aby lezla (pořád dokola) a nechat ji vyžádit pod dozorem - krabici na hračky dát na deku nebo koberec a odstranit vše z dosahu, ať leze přes a na jak chce, gauč občas obeskládat, oddělat stolek a nechat vyskákat.
Naší je teď dva a půl a akční je tedy pořád stejně, jen ji už tak nehlídám, ale neustále se na něco věší, lítá, skáče po gauči - ideální je opravdu každý den na hřiště a průlezky - tam je ale šikovnější než starší děcka- drží se, nepadá, šplhá přes lana.
Pořiďte si domů nějaké jezdítko, malou skluzavku, jakmile se naučí, tak máte o půl programu postaráno...🙂

Mám doma 2 akrobaty, od 9. měsíce zvládaj žebřík, v roce a půl sami chodí po schodech nahoru dolů, z postele si dělají trampošku. Jsem jim neustále nablízku, vysvětluju, kde a jaké je nebezpečí. Zakazování a natož tresty fakt nejsou na místě. Jednou nedáš pozor a dítě využije toho, co ho láká. Uspokoj její potřeby.

Ja bych ji mozna tu helmu preci jen koupila, pokud mate takovou akrobatku. Ze dvou zel vybrat to mensi 😉

@kaja2016 ročnímu takhle akčnímu dítěti musíš být prostě pořád za zadkem, vařit, uklízet, mýt nádobí můžeš až bude chlap doma a bude hlídat on nebo až dítě bude spát ... nedá se nic dělat, je to prostě období v životě dítěte, kterým musí projít, vyprázdnit byt nění řešení ... teď jsou to výšky, za měsíc to může být něco jiného ... od toho jsi s dítětem doma, abys ho tímhle obdobím provedla a ukázala mu co ano a co ne a jak na to, aby si neublížilo ... nepíšeš jestli už chodí, pokud ne, tak možná až začne chodit, tak ji výšky přestanou zajímat a bude lítat jako ďábel ... no a ty budeš lítat za ní ... to tak nějak k mateřství patří 😎

Naučit slejzat pozadu nohama napřed a pořád dokola jednoduše vysvětlovat, že může spadnout. No a hlídat a hlídat. Ale ne zakazovat, ale učit a pomáhat, aby slezla dolů vlastními silami a dávat záchranu, aby si při případném pádu nenatloukla moc. Ale chytat až na poslední chvíli, aby dítko zjistilo, že fakt spadne, když bude dělat kraviny. Každopádně se snad aspoň naučí dobře padat:D Taky jsem měla (a furt mám) doma malé divochy, tak vím o čem mluvím:D

Např. v 1,5r mi dcerka sjela na motorce-odrážedle při čekání na výtah schody v paneláku - samozřejmě skončila v kotrmelcích, ale naštěstí se jí nic nestalo, ani mi nenechala vzít tu motorku, ale musela si ji nahoru vynést sama. Ve 2,5 letech vlezla z příkré hráze do rybníka, stála jsem přímo u ní, ale než jsem ji stačila chytit, tak byla najednou pod vodou, ale otočená ke břehu, a drápala se ven:D Modřiny furt a všude, kolem 2. roku obě děti rozseklé čelo - malé úrazy jsou občas nevyhnutelné a když to není vážné, tak nevadí.

Ja myslim, ze vetsina deti je dost akcnich, fakt to chce byt diteti neustale za zadkem, s vetsim ditetem uz muzes varit a uklizet spolecne, ale s takhle malym to jeste moc nejde.. kolem toho roka jsem proste uklizela kdyz dite spalo nebo uklizela s neustalymi prestavkami a odbihanim.. a fakt ji vzit vyradit nekam ven.. syna treba beru do herny a tam si splha po vsem moznym nahoru dolu, po skluzavkach.. venku na hristi to samy.. nejdriv lezes s nim a pak jak se to nauci samotny tak je jistis zespoda.. Odendat nabytek z bytu fakt neni reseni ani pro zivy dite, muj syn taky dela hovadiny, vcera jsem ho nasal jak visi ze stolu dolu nohama a uz uz mohl spadnout, to jsem odbehla fakt na par vterin.. nastesti mi jeste nikdy nikam nespadl ale proste jsem furt ve stejny mistnosti jako on a tim padem padum zabranim no..

Naše malá nyní 20 měsíců je to samé...Začala.chodit.v.8 měsících ...Několikrát už jsme byli na pohotovosti, jednou hospitalizováni ...Nyní je nejlepší zábava odsunou si jídelní židli, vylezt na stůl a skočit dolů ...Lítat po gauči a skákat dolu...Dostává na zadek ale vůbec nepomáhá ....Nějak neřeším , už jsem si zvykla 😀

@kvakuska nepřestanou,malá si přisune svou plastovou židličku a vyleze na nábytek pod televizí a umí sama slézt, a ještě ji to baví na kuchyňské lince, to jí musím asistovat.Po gauči už běhat přestala naštěstí.🙂

Podle mě stát jim pořád za zadkem je spíš kontraproduktivní... začnou spoléhat na to, že je zachráníte a nedávají si pozor... takže třeba, když poprvé vyleze na sedačku, tak dítěti ukázat jaké to je spadnout (prostě ho jakoby "strhnete", aby si dalo ten pád střemhlav, ale samozřejme jej držíte, takže se nebouchne, ale jen si to zkusí) a pak mu ukázat, že musí slézat nejdřív zadečkem a jak na to... jiné věci... třeba když vaříte, tak ho nechat šáhnout na hrnec (když je už trochu teplý, ale ne horký), aby cítilo to teplo a pak už si to pamatuje a nešáhne... nebo třeba když jsem žehlila, tak jsem z bezpečné vzdálenosti synovým směrem pustila páru - lekl se toho zvuku a páry a už se klidí, když žehlím... když leze ze sprchy, tak jsem mu ukázala, jaké to je, když mu podjedou na dlaždičkách nohy a ukázala, jak si je na podložce usušit, už to dělá automaticky...viděl, jak auto rozmašírovalo plastový kelímek - vysvětlila jsem, že tohle by se stalo i jemu, kdyby tam vběhl a tak většinou pěkně na konci chodníku stojí... atd... tohle alespoň platí na mého syna... je to taky rošťák, naštěstí ale ne kamikaze, takže mu taková "zážitková" metoda většinou hodně dá...minule jsme byli na výletě, už kousek od auta, kde jsem měla náhradní oblečení, strašně nutně potřeboval házet klacky do potůčku, bylo jasné, jak to dopadne, taky že jo... pěkně se v něm vymáchal, ale na dalším výletě už si dával pozor... samozřejmě kdybych věděla, že ho nebudu moci za minutu převléknout, tak ho tam spadnout nenechám 🙂

@anazuzzuzana Ty jo, to je na mě docela moc, záměrně ubližovat dítěti (byť v malé míře) a děsit ho. Pak bude vidět svět jako jedno obří nebezpečný místo, kde musí být neustále opatrný a ve střehu.

@kajalka zase lepší kdyz se mu ukáže co se muze stat nez nechat ho aby se mu to stalo kdyz nedejbože nikdo neni poblíž....ten svet tak muze vidět tak jako tak staci aby si nabancil sám.....a dite se neda 100% uhlídat

@kajalka já mu přeci ale záměrně neubližuju... ukážu hrnec, řeknu, že pálí a dám mu na něj prstík, aby věděl, co to znamená, že pálí... nahýbá se nad okrajem potoka, řeknu nenhýbej se tak nebo spadneš, ignoruje, nechám spadnout...ukážu žehličku, řeknu, že musí dávat pozor a vypustím páru, aby pochopil, proč musí dávat pozor... to není děsení, ale názorná ukázka, co přesně to nebezpeční znamená... když mu řekneš stokrát, že hrnec pálí, ale ono neví, co to znamená, že něco pálí, tak nemá důvod to potom, třeba o osamotě, když je hrnec opravdu horký, vyzkoušet... stejně tak než ho 100x sundat ze sedačky nebo mu 1000x zakazovat na ní lézt, je lepší mu názorně ukázat, co se mu může stát a zároveň mu dát návod na to, jak tomu předejít

@kaja2016 naopak, Vaše obavy naprosto chápu, moje dcerka byla v roce schopná odemknout si dveře od bytu nebo vylézt na parapet na okně (5. patro)... 😉

pády bych určitě nepodceňovala...
pokud je děťátko hodně aktivní nebo je to pro Vás velký zdroj stresu, tak napište, viz sz

@karlajasmine hele přijď k nám na návštěvu a uvidíš akční dítě. Mám srovnání a zatím jsem potkala podobné torpédo jen jednoho malého Španěla. Jinak to jsi dobrá, že se věnuje a domácnosti, když dítě spí, to já bych teda všechno nestihla a brzo zkolabovala nedostatkem spánku🙂 Být za zadkem dítěti pořád být nemuzu, po tom úrazu ji nespoustim z dohledu, ale jak jsem psala, vždycky ji nedobehnu, nebezpečnější nábytek bude dočasně jen pod mým dohledem.. Až se naučí nebejt sama sobě nebezpečná, může si řadit, jak bude chtít.

@karlajasmine ja jsem taky ve stejné místnosti a dokonce i pořád vím, kde přesne dítě je a stejne jsem několikrát nestihla doběhnout, ono je akční a akční....

Tak bych pořídila ohrádku - když se potřebuju vzdalit (záchod, mytí nádobí) tak do ohrádky, jinak neustále za zadkem. A existuje helmicka na hlavu pro malinký děti právě pro tyhle případy. Jinak - první dcera začala chodit v 9 měsících,takže jsme si taky zažili.