Dítě od malička ve svém vlastním pokoji, a ne v ložnici

Starší dcera byla od narození ve vlastním pokojíku. Měla sem tak valendu a do 3 měsíců jsem tam spala sní. Teď u druhého dítěte mám postýlku v ložnici, ale to z toho důvodu abych nebudila dceru v pokojíku. Mají sice každý svůj pokoj ale stěny jsou tenké. Pokojíčky mají hned vedle naší ložnice.

já to tak měla se starším synem. ale jeho pokojíček byl tedy spíš výklenek z ložnice. viděla jsem tam z postele, nebyly tam dveře. ale měl tam komodu a skříň s věcmi, přebalování, postýlku...byl tam od narození. s námi pak spal jen kolem roku. kdy měl separačku, do toho očkování a problém s tím spojené. ale nevyhovovalo to ani jemu ani nám, takže to bylo fakt přechodné. nebyli mu ani dva, kdy šel už do velké postele do opravdového pokojíku s dveřmi 😀 vše bez problémů. dcera ale potom ale byla u nás v ložnici, nebylo víc místa a byla tedy i mnohem více kontaktní. prostě jiné dítě, jiné podmínky 😅

@alilisi mam to prave taky v planu, aby nebyla postylka v loznici ale v jejim pokoji 🙂 nemam to sice tak blizko jako ty z postele 🙂 alebudu chodit pres chodbu. Ale nevim mam proste pocit ze pro to mimco to bude lepsi.

Já taky přemýšlím, že bude od začátku mimi ve svém pokojíčku, ale s tím že tam mám postel a budu tam s ním. Ale je to první mimi, tak bůhví jaká bude realita🙂 Postýlka bude mít kolečka..

@broccolka Já se musím přiznat, že se i tak trochu bojím, aby když si ho naučím na naší ložnici - na společné spaní, tak abych ho to pak ,,odnaučila´´ a sebe vlastně taky 😀 Když jsem byla malá, byla jsem hrozná, pořád chtěla spát s mámou a prostě typický odstrašující příklad 😀 Tak hold se bude víc vstávat no 🙂

@alilisi Jo, to jsem si taky říkala, že když bude od malinka zvyklé na svůj pokojíček, že to pak bude jednodušší 🙂

matka míní, dítě mění... 😉

@blahova_andrea přesně.. až to přijde, bude to možná všechno jinak..představuje se to asi jednodušše 🙂

@rickym Ono je na to opravdu sto názorů a já tvrdím, ať si to každý udělá podle svého, jak mu to bude vyhovovat - určitě počítám s častějším vstáváním, protože nejsem taková abych miminko nechala ,,vybrečet´´.. Jak píšeš - je to první mimčo a bůh ví jaká bude realita, ale opravdu znám několik odstrašujících příkladů, kde už je v pokročilém věku dítěte spaní s rodiči fakt extrém a k tomu se nikdy nechci dopracovat - ale jsem cíťa a to dost, tak se to budu snažit zpracovávat už od začátku 😀 🙂

@blahova_andrea Jojo, to mi připomíná skvělěj citát: "Dřív jsem měla principy, teď mám děti." 😀

My jsme to tak měli. První noc po příjezdu z porodnice jsme dali postýlku do ložnice, jenže mi miminko rozmazlili na vyhřívaném lůžku a tam ta místnost nešla až tak úplně vytopit. takže byl furt ledovej a odmítal spinkat. Takže jsme ho přesunuli zpátky do pokojíčku. Měla jsem u sebe chůvičku. U prcka byl zapnutý monitor dechu a takhle jsme spali. Blbé bylo, že si zvykl na klid. takže pak jak rostly zoubky, neměl tak tvrdé spaní a probudilo ho i jak jsem kolem prošla.

@alilisi Já tě neukamenuju, každýmu vyhovuje něco jinýho. Upřímně obdivuju všechny co vstávají a chodí kojit do vedlejší místnosti, první měsíce pak tráví polovinu noci na cestě mezi pokojema a v sedě klimbají s miminkem v náručí než se napije. Praktický to prostě není, musím fungovat i přes den což tahle varianta dost omezuje. Tak to v minulosti fungovalo leda s kojnou, jinak si to (já sama osobně) neumím představit.

@alilisi ono nejde jen o to, jak to vyhovuje rodičům, zvlášť pokud jsi cíťa jak píšeš (po porodu bude hůř 😅). nakonec hodně rodičů ustupuje potřebám dětí. někdo víc, někdo méně, ale většina se po pár měsících či letech svých původním plánům a přáním s nostalgií zasměje 🙂 ono fakt nevíš jestli bude dítko zdravé a nebude potřebovat více a blíže, jestli bude kontaktní nebo naopak samotářské, jestli bude mít raději ticho nebo spíš provozní "hluk" atd atd...taky jsem měla v rodině odstrašující případ v neteři 😀 ale lepší je se řídit fakt sebou a svým dítětem a na ostatní se vykašlat. nějak si to nastavíte a ono pak se vším jde i dál pracovat, neboj. to, že to někdo nezvládl v tvých očích dobře neznamená, že to nešlo. s dětmi se dá nejlíp pohnout až ve chvíli, kdy rodič je skálopevně o tom hnutí přesvědčen a stojí si za tím. do té doby to váhání a pochyby děti cítí a umí využít. a je jedno jestli jde o spaní zvlášť, o délku kojení, o zavedení příkrmů či odplenkování. každý to má jinak a pokud to vyhovuje rodičům a dětem, tak je jedno, že ostatní to nechápou. všechny varianty jsou správně, když to doma klape 🙂

@achjonetusim Když ono to není vždy tak, jak píšeš ty. Náš prcek prospal většinu dne. Byl zlaté miminko. Od 3 měsíců spal celou noc, do té doby se budil jen jednou kolem 3. hodiny. Jediné 3 probdělé noci, co jsem s ním zatím měla, byly jak jsem hlavně kvůli stresu neměla už mlíko a on byl hladový.. to byl každou půlhodinu vzhůru a já s ním spala na gauči. Ale jinak je vážně nejzlatější. Teď je mu 2 a půl a i tak spí víc jak jeho vrstevníci.

Tak já si jako těhotná naivně představovala, že malej bude od začátku sám v pokoji. Pak jsem si ho tam představila, to malinký miminko samotný a rozhodla jsem se že postýlka bude přiražená u nás vedle postele, ale do postele s náma "nesmí". 😅 Realita je taková, že večer ho dám do postýlky (je tam monitor dechu a když jsme dole v obýváku tak mám z toho lepší pocit) a pak když jdem my spát tak jakmile se probudí, dávám k sobě do postele a už tak s náma spí. On ale v noci vůbec nebrečí takže manžel vůbec neregistruje že se tak 5x za noc budí na kojení. 😖😅 Pětkrát za noc vstávat a lítat do pokoje by mě zabilo, ono se sice zdá, že je to blízko ale člověk když půl roku nespí ani jednu noc v kuse je rád když vytáhne prso a spí dál. 😀 Proto už ho ani do tý postýlky nevracim, nehledě na to že kolikrát když jsem ho tam vracela, tak se vzbudil a následovalo další uspávání a mě padala hlava únavou. Ale pokud má člověk to štěstí a mimčo mu spí celou noc nebo vstává 1x 2x tak si to i představit dokážu. 😉😀

@achjonetusim Jasný to máš pravdu 🙂 Teď klidně si to můžu takhle představovat a pak bude fakt realita jiná 🙂 já už i nad tím přemýšlela, jak bychom to případně udělali s postýlkou v ložnici ale to prostorově asi fakt nepůjde.. uklidňuje mě, že pokoje máme propojené dveřma a na prcka když tak v klidu uvidim.. ale uvidíme jak budeme vůbec fungovat 🙂

jo, jo, taky jsem si to planovala a jeste jsem se pred porodem ptala, zda tak v pul roce uz muzu dat mimi do jeho pokojicku, a ona se jen usmivala a rikala, no radeji v roce, ale sama uvidite...
no tak jsem videla 🙂, uz jen nocni kojeni byl zacatek... a pak v pul roce jsem si rikala, jak ja byla naivni, jak ja byla hloupa, a na rady PA vzpominam dodnes, kdyz si maleho nucham 🙂

@zulitvi No, takovejch dětí je ale opravdu pomálu😉 Ono stačí novorozenecká kolika a budeš spát na tom gauči imrvére. To si radši přirazim tu postýlku bez bočnice k sobě.
Říkám jen že bych se nerozhodovala s miminkem v bříšku, uvidí se podle povahy a situace a to se těžko plánuje dopředu😉

Obě děti jsem měla od začátku ve vlastních pokojích a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Vstavacka 2x za noc se v pohodě dá a hlavně to má obrovskou výhodu, protože jsem nikdy ani jedno z dětí nemusela uspavat a usnou samý i v cizím prostředí. Což se hodí při cestování, u babiček a podobně.

No, my máme postýlku v ložnici z prostého důvodu - máme malý byt a dětský pokojík zatím nemáme. A musím teda říct, že vstávat v noci a chodit do jiné místnosti by se mi fakt nechtělo, uplně stačí že musím vylézt z postele, zastrčit vypadnutý dudlík a znova se snažit usnout. A to klidně víckrát za noc, když třeba lezou zuby. Pochodovat někam, to bych se probrala uplně a byla bych druhý den naprosto grogy. Nad ránem si pak vezmeme malou mezi nás, ona se budí různě ve čtyři, pět apod., ale u nás to znova zalomí a spíme až do sedmi nebo půl osmé. Nejlíp se vyspím, když má manžel noční, to si dám dceru na jeho místo a spíme uplně parádně a já nemusím z postele když v noci spustí, jen natáhnu ruku. A nepřipadá mi že by byla rozmazlená, většinu noci spí v pohodě, jde o nárazovky stylu zuby nebo že se prostě probudí a ve tmě je zmatená a začne vstávat za huronského řevu, ale když jí dám zpátky dudel, spí hned dál. Kolečka na postýlce máme, ale nakonec slouží jen k tomu, že si postýlku šoupu v rámci půl metru jak zrovna potřebuju.

Taky se to dá u těch menších miminek řešit takto. Já bych se popravdě moc dobře nevyspala, pokud bych měla dítě v jiné místnosti a i pro dobré rozjetí kojení je dobré mít dítě, co nejvíce u sebe, lépe se tak tvoří mléko. Je zajímavé, že tohle většinou řeší maminky prvního dítěte. Druho a více rodičky většinou vědí, že je úplně jedno, kde dítě spí (postýlka nebo postel rodičů), ale hlavně že spí!😀

@achjonetusim Já u první první tři měsíce taky chodila kojit s malou přes celý byt do obýváku, abych "nerušila chlapa" (naštěstí to většinou bylo jen jednou,výjimečně dvakrát za noc). Neměli jsme tehdy ještě udělanou ložnici, ta byla bez postele, takže jsme spali na naší staré rozkládací posteli v pokojíčku s dcerou. Ve 3 měsících dcery došly postele, tak se manžel přestěhoval do ložnice a já zůstala s dcerou a naučila si ji částečně na spaní v posteli (naučila jsme se kojit vleže u toho usnout, no prostě děsně pohodlný, neřešit, zda mimčo se kojilo patnáct minut nebo dvacet). Krátce před půl rokem jsem se (nejdřív na zkoušku) přestěhovala k manželovi do ložnice a chodila dceru chodit do pokoje, děsně mi vadí oddělené ložnice. Teď druhé miminko bude muset být s námi v ložnici a manžel plánuje přinejmenším ze začátku spát se starší dcerou v pokojíčku (taky aby nežárlila, že malé spinká s rodiči, a neměla tendenci k nám chodit spát také)

@broccolka Ahoj, já to měla u nejmladší naopak - nachystali jsme jí postýlku k nám do ložnice... a tři měsíce jsme nespali, budila se max. po 20 minutách, hrozný. Pak ji dal manžel jednou spát do pracovny a poprvé spala tvrdě a až do rána. Od té doby spala celou noc 🙂. Ale musela být sama v místnosti, i k bráškům šla až skoro v roce 🙂.
Takže kolikrát rodiče míní a dětičky mění 🙂

@broccolka ono to není někdy špatné. Třeba dcera spala s námi v ložnici a reagovala na každý náš pohyb, když manžel ráno vstával do práce, když jsem šla za synem do pokojíku. Tak jsme je dali do pokojíku spolu a malá spí mnohem klidněji. Pokoj máme přes chodbu. Naběhala jsem se dost, protože se v noci často kojila, ale v kritických nocích jsem hodila na zem matraci a spala u ní. Syn s námi byl v ložnici skoro do 3 let a tomu nevadilo nic. Je to jen o tom, jak si to kdo zorganizuje.

@veruska007 Já souhlasím, že se to musí ozkoušet, každé dítě je očividně jiné.

Ahoj, take jsem měla v plánu, že malý bude ve svém pokojíčku, připravila jsem postýlku, monitor dechu, chůvičku s kamerou a pak se syn narodil...a představa toho že bude sám v pokoji a já budu 12 hodin bez něj byla nepředstavitelná, takže postylka putovala do ložnice, na 11 měsících jsme nechali na míru udělat postel navazující na naší a spí vedle mě, miluju když se rano budím a kouká na mě v noci si ke mě přileze a přitulí se a hlavně věčně v noci vstavat a přechazet jinam abych našla dudak, třeba 10krát za noc, to bych nedala 🙂 Takže představu ted můžeš mít jakoukoliv a hormony udělají svoje 🙂

My měli naši holčičku od 3 týdnů ve vlastním pokojíčku, teď mladší (4 měsíce) je s námi v ložnici, až bude spinkat celou noc, budou mít holky společný pokojíček😉

Ja som alergicka na reci, ze uvidis, dieta to zariadi inak a podobne. Aj repd dietatom som mala nejaku predstavu, co a ako, a musela som upustit asi len z 10%.

Moj syn sice spi s nami, podotykam vo vlastnej postielke, ale len rpeto, ze po prerabke bytu mame v jeho buducej detskej sklad. Kludne by vsak mohol spat sam, od narodenia vstaval raz, max 2.za noc, zle obdobie boli zuby, ale plati, ze v zlych obdobiach, moze mama spat u dietata v izbe. V podstate syn zaspi o 19tej, zapnem vysielacku, zavrem dvere spalne. Ja chdim spat az okolo jednej a vstavam s malym o 7.30, cize viac ako polovicu jeho spanku spi vlastne v izbe sam. Niekto rad spi s deitatom v posteli, niekto ho ma v izbe, co rodina to vlastny pribeh a postup.

@broccolka kdyby tenkrat u nas ta moznost byla, udelala bych to tak. Ale nebyla kojena spala nonstop celou noc. Spis my jsme ji rusili. U kojeneho ditete si to moc nedokážu představit