Dítě od malička ve svém vlastním pokoji, a ne v ložnici

@broccolka Každý ať si to dělá po svém,ale pro mě bylo naprosto nepřirozené se od miminka oddělovat,přišlo mi divné ten malinký uzlíček odložit do postýlky natož odsunout do jiné místnosti. Obě dcery spaly se mnou,pokojíček sloužil na skladování hraček a postýlka jako zábrana 🙂 Kdybych plánovala další dítě,nekupuju postýlku a pokojíček zařizuju nejdřív ve dvou letech 😀

S námi spala dcera v ložnici do 2 měsíců v košíku a pak už spala sama v dětském pokoji vedle ložnice. Nemá problém spát u babičky či jinde. V noci se hrozně vrtí a když spala s námi , tak mě to budilo a tím že sem jí uklidňovala, tak se jí vlastně taky budila. Takže když spí sama tak se občas vzbudí a hned zase usne.

Takže proč ne.

@julien tak já měla syna od začátku jinde, dokonce ani v porodnici jsme nebyli spolu, byl v inkubátoru, pak sám v postýlce, ale i v noci jsem vstávala tak po hodině a půl, takže masakr 😅

Záleží na každém, jaký má k výchově přístup. Pokud dokážete hned takhle od začátku nastavit pevný režim, tak klobouk dolů, budete mít o spoustu starostí méně. Já bych to ale takhle nechtěla, spaní s miminkem pro mě vždycky bylo téměř orgasmickým zážitkem 🙂 Po celém šíleném náročném dni se přitulit k teplému měkkému tělíčko, čichat k jeho vláskům a poslouchat jak dýchá......To pro mě vždycky byla největší satisfakce v těžkých dnech. A navíc jestli budete kojit několikrát za noc, tak se moc nevyspíte.

My jsme to tak měli, z určitých důvodů, nastavené, a malej do 8měs. byl vyloženě zvyklý spát sám, v tichu a nerušen. Pak nastal zlom a od 8měs. měl noční můry, nebo co to bylo, kdy každou noc měl chvilku řvaní, a poté začal spát se mnou v posteli (kde jsme zjistili, že se nevyspí do rána ani jeden), a tak z toho vzešlo, že jsme k jeho postýlce přirazili naši manželskou. Takže v jeho malinkatém pokojíčku jsme nyní, v jeho 2 a čtvrt roce, všichni tři nasáčkovaní jak herinci 😀

Beatku jsme prestehovali ted o vikendu z kosiku v loznici do postylky v pokojicku a musim zatukat, zatim to jde skvele. My jsme dite v loznici nechteli, loznice je proste nase a hotovo. Kojim 1-2x za noc a stejne chodim do obyvaku, takze vstavam tak jako tak. Spime vsichni daleko lepe, jelikoz me nerusi kazdej divnej zvuk a Beu zase nerusime my...

do postele si ji davame az kdyz se rano probudi na mazleni 😍

Syn spal nejdrive v kosiku, pak chvili v postylce - v loznici, pak jsme se prestehovali-postele jsme si dali do pokojicku deti, zacalo castejsi buzeni (a ja rada spim, takze jsem se podvolila sve prvotni potrebe spanku) a zacal spat s nami v posteli -pote jsme tam pridali velkou postel, po narozeni dcery jsem pridelala k posteli postylku bez bocnice, ale to nemelo dlouhe trvani - dcera je kontaktni blizenec, takze muz spi v loznici (a je rad, ze se v klidu vyspi 🙂)) ja jsem spala na matraci na zemi v pokojicku s detmi, pak nasledoval presun do obyvaku na rozkladaci gauc, ale noci byly hrozne, deti potrebuji telesnyy kontakt, takze spi se mnou na gauci 🙂)) a u tretiho uz postylku nebudu vubec rozkladat, bude spat se mnou 🙂))) a ja si to naramne uzivam 🙂))

Vubec te neodsuzuju, jen mam jiny pohled na vec: Pro me je spolecne spani naplneni vztahu k diteti. Jak psal nekdo vyse, pritulit se, obejmout, a drzet ta rucicku , kdyz usina.. tomu se nevyrovna nic...mame to tak dodnes, dcerce bzdou 3. Do postele 2 m siroke se vejdeme vsichni tri. Je mi divne mit dite samotne v pokoji a reci typu At si zvyka, nevstavej k nemu, nech ho rvat, zotrocis si ho...z toho mi je jen uzko, jak " skvely " vztah musi takto "trenovane" dite s maminkou mit. Mrkni zde do skupinky Kontaktni rodicovstvi, pro inspiraci...

Ale pokud budes mut mimi, co opravdu bez problemu bude spinkat samo a nebude o samote plakat, pak to asi bude ok.Na me je to trochu studene...ale taky jsem k tomu dosla az po nejake dobe. Samostatny spani u nas ale bylo utrpeni pro celou rodinu. Od dob, co je mala u nas, se vyspime vsichni celou noc.

Od té doby co jsme došli z porodnice, spí sama ve své postýlce a ve svém pokojíčku. Nepřijde mi ze by tím trpěla 🙂 spí krásně celou noc - Od porodnice. A pokojíček má hned vedle ložnice. I když se stalo že měla noci, kdy se budila nikdy jsem ji do postele nevzala. Pouze jednou jedinkrát a to jsme nespali všichni. Tak zase šla do svého a spala 😀

Naše dcera je takový asociálek, nechce chovat, nechce být na ruce a usínat chtěla od začátku sama v postýlce, bez houpání, bez drncání, v klidu. Randál nevadil (předěláváme podkroví, takže vrtačky, kladiva...), ale fyzický kontakt prostě nemá ráda. Když ji chceme chovat, brání se a brečí, chce odstup a pak se usmívá, visí na mě očima, má ráda hlazení, pusinkování... Od narození tedy spí v postýlce a je to prostě její postýlka, můj dům, můj hrad. Po probuzení si tam ještě nějakou dobu sama hraje a brouká, často vím, že je vzhůru, a jen žasnu, jak dlouho si vystačí sama. Tím pádem kdybych měla možnost dát ji do samostatného pokojíku, udělám to okamžitě. A to stále ještě jednou nebo dvakrát za noc vstávám, ale udělala bych to i zezačátku, kdy jsem každé tři hodiny kojila. Stejně ji nosím do koupelny, tam přebalím a nakrmím, tak by bylo fuk, jestli jdeme rovnou spolu, nebo ji nejdřív vyzvednu v pokojíku a pak odnesu. Jde o to, že takhle mě vzbudí i to, když se vrtí ze spaní, vzdychne, zakňourá, kopne do postranice... Kolikrát jsem pak hodinu vzhůru a poslouchám, jestli už se vzbudila taky, a co teď, a co teď, a co teď... Počítám, že bych naspala minimálně o dvě hodiny víc. Bohužel si na vlastní ložnici ještě nějaký čas počkám ☹ Pravda je, že některé děti jsou kontaktnější, ale já jsem povahou jako dcera, nedovedu si představit, spát s ní v posteli. Ta je přece moje a mého muže. To, co tady psaly některé maminky výše, jak jsou celá rodina v jedné posteli, nebo jak spí jen matka s dětmi a muž je vedle, to je pro mě sci-fi. Nikomu to neberu, ale pro mě naprosto šílená představa. Děti jsou děti, vychovám, budu milovat celý život, ale odejdou a budou mít vlastní svět. Muže jsem si vybrala na zbytek svého života, tak chci být s ním. Dětem se budu věnovat na maximum, ale určité věci prostě s nimi sdílet nechci... (a tím nemyslím přímo sex)

Taky je velký rozdíl, jestli je dítě kojené nebo na UM. Kojené děti se častejí budí a jsou zvyklé na ten osobní kontakt. Děti na UM v noci spí lépe, ale právě jim bych ten fyzický kontakt neodpírala, protože díky tomu, že nejsou kojené mají toho přímého fyzického kontaktu o trochu méně, než kojené děti.

Udělali jsme její vlastní pokojíček, měla tam postýlku. Nebyla jsem na pevno rozhodnutá, že tam bude, ale neviděla jsem důvod, proč by měla postýlka překářet v ložnici už v těhotenství. 😀 Nicméně čekala jsem, "co" se narodí, jak se dcera projeví a jaký budou její potřeby s tím, že pokud jí samotná postýlka ve vlastním pokoji nebude vadit, tak uvítám, když bude v ní. Kdyby protestovala, proběhlo by stěhování.

No a narodilo se mi dítě, který už první hodiny po porodu sladce a klidně spalo v takovym tom porodnickym vozejčku, zatimco když jsem si jí vzala do postele na pomazlení a chtěla spát společně (kvůli tvorbě mléka, která dost vázla), tak byla umrčená a vzteklá, nemohla usnout, když usla, hned se budila a byl pláč. A doma to pokračovalo v podobnym rázu, vyžadovala prostor a klid. Takže je od prvního dne ve vlastním pokoji, ve vlastní postýlce a je tam spokojená. Od 5. týdne spí celou noc a probouzí se veselá a vyspinkaná, zatímco když sem tam sdílíme pokoj (nedejbože postel!) při cestování, tak jsou noci děsný, pořád se budí a ráno je z ní protiva. Prostě vyžaduje samotu, chce prostor, když spát s někým, tak daleko, o nějakým usnutí v objetí prostě v jejím případě nemůže být řeč.

Ale kdyby byla kontaktní, určitě bych jí do samostatnýho pokoje nedala a měla bych jí u sebe. To, že bych měla ložnici pro sebe by mi za její pláč nestálo.

S postýlkou jsme počítali do ložnice. Prcek se budil v noci na jídlo docela málo, takže jsme měli všichni příležitost se docela vyspat. Bohužel jsme se dost rušili navzájem, takže po cca 5 týdnech jsme ho přesunuli do pokojíčku ve vedlejší místnosti. I když bylo slyšet dobře, měli jsme raději chůvičku a samozřejmě monitor dechu. Prcek začal spinkat výrazně lépe, přestal se budit a my také.

@broccolka Pokud chcete mít dítě celou noc na chůvičce, tak dbejte na dobrý výběr chůvičky, ať miminko celou noc neozařujete.

Nikdy jsem nepocitala s moznosti mit dite v posteli. Ale vsechny tri jsou jineho nazoru, tak jsem musela prehodnotit i ten muj 🙂 Nejmladsi byl u me uz prvni noc v porodnici - ve voziku byl i pod tremi prikryvkami modry, u me roztal... 🙂 A tim chci rict, ze nekdy se plany meni a clovek se kvuli tomu nesmi citit blbe, vlastni pokojicek muze byt a nemusi to tak dopadnout a neni to spatne, jen bud pripravena na vic moznosti.

Mame to tak u obou holcicek,starsi dcera sla do pokojicku ve 4tydnech a spinka krasne celou noc do ted,kojila jsem 4m to se vzdy presne kolem 1 rano probudila takze jsem nemela zadny problem ohledne kojeni dojit za ni do pokojicku,a kdyz po 2 letech se nam narodila druha holcicka,tak jsme chteli aby byly na sebe zvykle,tak hned ve 3tydnech sla mladsi dcera za sestrickou,nikdy se navzajem nebudily,klidne vedle sebe spinkaji,je pravda ze mame spici andilky a jasne ze jsme za to s manzelem mooc vdecni 😎 Takze za nas,kdyz je moznost,urcite dat do pokojicku 🙂

Můj chlapeček nemá vlastni pokoj, i když teď už by mohl jsou mu 2,5 roku, je to hlavně z nedostatku prostoru mam jen dvoupokoják. V jine místnosti nikdy nespal a nebude zadne z mych deti, když bude víc mista tak stejne tak do roka a pul bude u mě už jen proto ze v noci hlídám jestli není odkopany, jestli nemá peřinku přes hlavu nebo jestli není nějak zkrouceny mezi mrizkama postýlky. Co mám dítě mam strasne lehké spaní, hodně se budim a pokaždé když procitnu tak kouknu na malého a prikreji ho, je věčně odkopany a když není tak se na nej aspon podivam nebo ho pohladim a hned je mi teplo na dusičce. A ze bych kvůli tomu porad běhala do jine místnosti, to néé, přijde mi to prostě takové chladné

Mají to tak naši kamarádi. Říkali to tak odjakživa, ale nevěřila jsem jim, že to bez problému zrealizují, ale zrealizovali hned od narození svého dítěte, ale mají extrémně klidné, spací a nenáročné dítě, na druhou stranu ale i velmi úzkostné...Nicméně mně osobně se to nelíbí. Který jiný živý tvor nechá spát svá mláďata mimo svůj dosah a své přítomnosti. Podle mě je to snaha o manipulaci se základními potřebami dítěte. Ale to je věc intuice a názoru.

@slunickova123 Jen bych chtěla upozornit, že autorka neřekla ani ň o nevstávání, nechání vyřvat, atp. Přijde mi, že házíš do jednoho pytle hrušky a jablka 😉

Zalezi na povaze ditete.. dcerka je dost kontaktni, kojim a uklidnuju i 6x za noc, postylku mame v loznici a mezi 2 a 3 jde vetsinou ke mne. Majetnicky si na me hodi ruku a nohy a klidne spinka. Usina ale v postylce. Vsak uvidis po porodu, co vam bude vyhovovat. Na silu stejne nic neurves..

Máme pokojíček a ložnici propojené, ale v prvních měsících jsme ho měli v ložnici > do pokojíku šel asi v 5m?, Ale i tak jsem tam chodila kojít a přebalovat > křeslo a přebalovák se nám do ložnice už nevešel . Pak jsem nastěhovali knihovnu a postýlka by byla tak že nevím jk bych ho pokládala 😀 (na druhé jsme zvědavá) . V pokojíku má postel kde jsem spávala s ním když plakal či něco a teď na ní spí sám (tedy spíše stále se mnou :D).
Známá známí měli malou v pokoíku také od narození a to prý bylo přes celý dům a ona k ní vztávala > to si nedovedu představit

Já si to taky v těhotenství plánovala, jak bude miminko spávat zásadně jen ve své postýlce a ve svém pokoji. V porodnici byla v tom pojízdném vozíčku, který se dal nadsunout až nad postel - takže jsem na ni krásně viděla, ale zároveň byla ve svém. Po první noci doma ale už zůstala u nás v posteli a ještě nějaký čas tam zůstane 🙂 Byla jsem ráda, že ležím a že je klid - a vstávat každou chvilku a běžet k postýlce mě velmi rychle omrzelo. Noční krmení, utišení, podání vypadlého dudlíku, každé zavrtění.. Nedělala bych celou noc nic jiného než jen vstávala a běhala, což se dlouhodobě opravdu zvládat nedá. Navíc jsem si neuměla představit nechat toho drobečka samotného tak daleko od mámy. I u zvířat je každé mládě co nejblíž matce - taky matka nepostaví další noru jen pro mládě 🙂 Teď jsou malé dva měsíce a spí s námi krásně celou noc. Možná už by to zvládla sama v postýlce, ale já už si neumím představit nemít ji u sebe. Můžu ji kdykoliv zkontrolovat a hned zase usnout. A strašně ráda se s ní tulím a hladím ji ❤ V postýlce spí přes den, ale nikdy neusne tak tvrdě a klidně jako když mě cítí vedle sebe v posteli. Některé věci se dopředu moc naplánovat nedají. Uvidíš jaké bude vaše mimčo a jak se budeš cítit. Kamarádčino dítě od narození zase nesneslo jakékoliv chování a potřebovalo svůj klid - takže od narození spalo samo v pokojíčku naprosto v pohodě. Takže uvidíš jak to dopadne u vás 🙂

@tyf Taky to tak mám 🙂 vždycky mě to neskutečně uklidní a zahřeje na duši když můžu před usnutím koukat na to spící miminko, cítit jak voní a držet ji za ručičku 🙂

@barumat Vidíš, a já to zas vidím naopak - chlap se může ze dne na den sbalit, založit si rodinu jinde, můžu potkat deset dalších takových chlapů, ale moje dítě už bude navždycky moje dítě 🙂 Myslím to samozřejmě všeobecně - já svého manžela miluju a věřím, že spolu budem navždycky, ale ten cit k dítěti je přece jen trochu jiný. Do 18 s námi spát nebudou, takže proč si to neužít když jsou maličké 🙂 (tímto ale na tebe rozhodně nijak nechci útočit, každý to cítí jinak a každému to vyhovuje jinak 🙂 )

Tenhle plán jsem měla od začátku taky. Je úplně jedno, jestli jdeš k postýlce na druhý konec ložnice nebo do jiné místnosti 😉
Když mu nebylo dobře, tak jsme si ho vzali do postele, abych k němu nelítala pořád dokola. Ale nespí se mu s námi dobře. Manžel ho budil chrápáním a teď jak je větší, tak si s námi chce hrát.
Nevidím ve vlastním pokojíčku nic špatného. Ale každé miminko je jiné. Třeba zrovna to vaše bude chtít spát s vámi 😉

@littleluu9 V pohodě, je jasné, že každá to máme jinak, taky jsem jen ukazovala svůj názor, neříkám, že můj názor je jediný správný. Hele, ale párkrát, když jsem si ráno vzala malou do postele, abych protáhla vstávání (ha ha, mělo to spíš opačný efekt), mi vrtalo hlavou, jak s vámi ty děti vlastně spí? To ho máte mezi polštáři? Dítě přece na polštáři nespí. My máme postel celkem velkou, a polštáře máme přesně u sebe. Nebo to dítě spí mít, v úrovni prsou? Jak ho přikrýváte? Přišlo mi to i jako strašný opruz z tohohle hlediska...

Ano, my mame malou od začátku ve vlastním pokoji a vyhovuje nám to 🙂 Mam tam postel navic pro sebe, když je potřeba z nějakého důvodu zůstat u ní, ale využívám ji minimálně...

Ja obdivujem vsetky matky, co maju deti v posteli, ono je to rkasne a romanticke, ale moj 16 mesacny prdola dokaze v spanku tak cetovat a mechrit sa, ze by to skoncilo stylom...dieta rozvalene v strede a ja s muzom na kraji....plati,ze materstvo je plne obiet, ale spanok rozhodne obetovat odmietam.

My jsme malou dali do pokojiku v jejich 3m a to hlavne proto, ze jsme ji v loznici vadili uz jenom tim, ze jsme tam spali. Chce mít pri spaní svůj klid. Neni třeba vubec schopna spát se mnou v loznici třeba pres den když jsem si chtěla jít s ni lehnout. Když byla nemocná ležela jsem v pokojiku na zemi na mantraci a i pri nemoci me tam sice chtěla ale na druhou stranu jsem ji vadila 😀