Když nesnáším mateřskou - co jste dělaly, abyste si to užily?
Nadpis je jasný. Najde se tu taky někdo, kdo to prostě nesnáší, být "doma" 24 hod. s dítětem? Syna miluju, ale zrova dnes jsem si uvědomila, jak mě hrozně nebaví chodit každý den po parku s nosítkem/kočárem, nesníst si ani ten oběd (natož v klidu), být bez lidí, hrát si celej den ty tři hříčky, které syn umí atd. Jak to děláte, abyste to nejen přežily, ale i si to trochu užily? Nebo tedy aspoň přežily? Klidně si můžem psát SZ 🙂
Ja jsem,abych nezblbla navstevovala postupne s obema detmi zname v praci pres obed.Bylo to pro ne vitane rozptyleni,videla jsem takto spoustu lidi,na ktere uz jsem davno nemela cas.Pres obed se jazdy najist musi a tu pauzu ma.My zase meli cil vyletu,promluvila jsem s dospelymi o dospelych vecech,chodili jsme bud do restaurece,kde to bylo s detmi vhodne,nebo se s nami klidne sli jen projit nebo si dat rychly obed v parku na lavicce.Ted kdyz musim do prace mi to fakt chybi,na ty vzdalenejsi zname si jinak clovek tezko udela cas.
@bayt Nee, tebou vybrane knizky nejsou nuda, taky je mluju 🙂 Jane Austin..ach.. 🙂 Momentalne uz par let ujizdim i na japonske literature (v aj prekladu) a zboznuju Tolkiena.
Jinak teda jsem skoro nesla spat, diky moc!!! :D Jako stravila jsem spoustu casu prohlizenim tech kurzu, na neco jsem se zapsala, neco postupne v planu...fakt motivace, super. Na druhou stranu trosku ted depkarim, ze se neposunuju v oboru, kdyz tam vidim ty profesory..aaaa...ba ne, nedepkarim, kariera prijde taky, ted to musim vydrzet. Fakt ti strasne dekuju, nedokazu ani napsat jak moc.
Ja obecne rada studuju, dozvidam se, i ted doma se snazim, jen teda jsem fakt hodne vycerpana a nemam uplne mozek na super odborne clanky a citim se sama..ale takhle na tech kurzech, i kdyz jsem sama, mam stejne pocit, jako bych byla trosku "na seminari", jestli mi rozumis, mezi lidma, coz je super.
Vis, my jsme s muzem i resili, jestli se na to on nema vykaslat, jenze z hlediska jeho prace/kariery by to byla fakt blbost a komplikace do budoucna, on me pak bude podporovat v praci za ten cca rok...a ja vlastne ho chci podporit, moc mu fandim, jen je to pro me tezky..Navic jsem vzdycky byla "mestska", chodivaly jsme leta s mamkou pravidelne do divadla, chodila jsem sportovat, do kreativnich dilen..je to pro me proste strasne tezky ted, i ta izolace..Dneska leje jako blazen, jsme jen doma..je to tezky. Vecer prijde manzel, vyspi se a rano jede zas pryc a uvidime se za tyden. Na stesti vcera nakoupil, tak to veze, tak aspon nemusim tohle v pondeli resit.
Klidně napiš. Já už jsem 5 let doma. Před tím aktivní život.. sporty.. turistika, lyže, tanec, běh, společenské akce.. koncerty, divadla, kina, posezení s přáteli, výstavy, studium VŠ, práce. Depku mám teď skoro každodenní se zimou se to vždy zhoršuje. Když jsou děcka nemocné jsem třeba týden i víc zavřená a nevidím živáčka, krom manžela.. Kámošky už nepíšou.. co taky v kavárně s dětmi a na víno večer už vůbec ne. Večerku mám s děckama.. nemůžu po 7 večer nikam. Poslední půlrok se to trochu zlepšilo, občas hlídá manžel a můžu na zumbu nebo zaběhat, vyjímečně mám propustku na půl den do města, ale po 5letech nemám už komu říct, ať jde taky. Ale jelikož nemáme moc hlídání, tak se s mužem musíme střídat a obvykle nemůžem spolu. Někdy mám pocit že mi z toho hrábne. Ráno vylítnu z postele a nezastavím se do večera, problém si urvat hodinu pro sebe.. Ještě bydlíme pár let v novém městě a nikoho tu moc neznám, že by někdo došel na návštěvu, nehrozí. Znám tu pár holek s dětmi, ale sejít se někde je často nereálné.. nemoci děti, jiny časový režim, vaření, úklid, vyzvedávání školka, logopedie, doktoři.. není ani kdy. A taky mě nebaví se bavit jen o děckách :( Nejhorší na mateřské mi příjde úplná absence volného času (stačilo by pár hodin týdně mít jen pro sebe), společný čas s partnerem bez dětí a sociální izolace od lidí. Dalo by se to shrnout.. pravidelné hlídání. Ani si nejsem jistá, jestli se to věkem dětí zlepší...
Aahoj holky, založila jsem tu soukromou skupinu. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla, kdyby jo, dejte vědět a přidám vás taky. Inspirovala mě jedna uživatelka, co si na mateřské programuje, tak proto ten ujetej název :D
Holky, víte, co je husté? Že se nám do jisté míry naší upřímností podařilo probourat ten (nejen) koníkovský ideální obraz mámy na rodičáku - šťastné ženy, která jednou rukou vyšívá dečku, druhou lepí s dětmi blbiny z papíru a oběma nohama zároveň leští parkety. Jsem za to vlastně hrozně ráda, protože občas mě ty moje pocity děsily. Ne, že bych rodičák nesnášela, ale byla jsem (a horko těžko se snažím být) hodně aktivní a intelektuální vyžití je pro mě nesmírně důležité. A jsem hrozně ráda, že @bayt šla s pocity ven a založila tuhle diskuzi.
Občas si říkám, že mám klidku, mám hlídací babičky, dědečky a manžel, pokud zrovna doma nekreslí, si bere tu starší dceru často s sebou ven na zakázky, klidně večír pohlídá, abych mohla s kamarády na pivo, takže se mám oproti ostatním "jak prase v žitě". Ale stejně ne úplně, protože mi prostě část mého předdětného života chybí.
@bayt Já bych se taky ráda přidala, jestli to nevadí. Jsem děsně zvědavá na ten název. 🙂
Holky.. ale když se tak zamyslím, já ani neznám nikoho, kdo by byl na mateřské a nic mu nechybělo, hlavně ten bezdětný život. Maximálně to tak vypadá na první pohled.. a nebo ta, která má těch x možností hlídání a mega pohodové dítě. A pak si teda to "bezdětné" stále může žít.
Mně často zní v hlavě ta věta z reklamy.. "maminka si ale nemůže vzít dovolenou". Kdyby to šlo, aspoň 1 den v týdnu, že.. že by to bylo 24/6 a 1 den mít jen pro sebe :D A pak teda únava... mně se zdá, že mám i dost času, jak kdy.. ale energie chybí..
A pak ta izolace. Já mám rodinu daleko. Nějaké kamarádky tady mám, ale bezdětné... čili opět problém, když ony jsou volné po práci, já jdu pomalu uspávat.. klasika..
Já teda zatím v krizi úplně nejsem, ale zima, podzim.. bojím se, že ponorka může nastat. Stereotyp klepe na dveře dávno. Tak zkusím prevenci, a moc mi v tom tato diskuse pomohla. A taky si říct, že je normální, že není každý den posvícení... depčička a splín k tomu patří..
A jste strašně moc šikovné, co všechno zvládáte! Já úplně žasnu, co vše některé děláte... práce, psaní, pečení, programování... 🙂
@sudylichozrout Mi povídej. Já jsem byla před mateřstvím člověk s nekonečným množstvím energie a aktivit. Krom práce ještě kapela, barokní flétnový soubor a tancování, o víkendech často pryč s mužem na akcích (děláme larpy - fantasy akce na živo), organizovala jsem různé akce. Pak se mi narodilo císařem na mě velké, ubrečené, nespící mimino a strávila jsem úžasný půlrok na půlcesty k depce a syndromu vyhoření. Pak už mě to akorát nebavilo. Po roce dítěte to bylo lepší, už se s ním dalo komunikovat. Ale teda teď jsem na mateřské už čtvrtý rok a ten smysl nevidím pořád, ani to naplnění. A vzhledem k tomu, že jsem žádnou podobnou diskuzi tehdy nenašla, tak jsem se parádně užírala pocitem viny, jak můžu myslet na to, že chci pryč, že dítě nemám ráda, že mě to nebaví. Dokonce jsem občas v noci byla už tak přetažená, že padla i nějaká nemilá slova a třepala jsem s dítětem, ať už konečně spí a nechá mě napokoji. A strašně jsem manželovi záviděla, že chodí do práce, že si povídá s normálníma lidma, řeší normální problémy. Od té doby dost nesnáším a mám tendence hodně rýpat do těch "supermaminek", které se vytahují, jak je to úžasné a když to necítíš, jsi mrcha, sobec a neměla sis dítě pořizovat.
Jinak dneska na mě taky jde splín, depka a protivná, ale je to i fází cyklu, ve které jsem. Pomáhá mi hodně světla, teplý čaje a dobrá hudba.
@cokoladovakocka Jo to máš asi pravdu, my byli prostě klasicky parta kamarádů, víš, typický turisti. Ale je fakt, že už je to dlouho 🙂
@tensorflow To teda obdivuju, já jsem ráda, když výjimečně upeču bábovku a největší majstrštyk jsou cupckas, ale nejsem schopná udělat pořádnej krém, tak ho dělám jen z instantního pudingu no :D Obdivuju schopnost programovat na mateřský, i když jen "trošku" :D
@linbrno Ježiš, jak tohle znám. Včetně těch zkratů, za které jsem se pak styděla až na prdeli.
@chimneysweeper1 Já jsem taky chtěla do toho samoodstavu, ale je to nějak náročnější, než jsem myslela :D Ve škole nás učili klasiku - kojí se cca co tři hodiny a cca od půl roka už dítě spí bez kojení celou noc...ha...ha...ha
@almara2 No moje hlídání, to je diskuze sama o sobě. Malej nemá režim moc, a jednou jsem kvůli práci (jen dvě hodinky) potřebovala hlídat a nešlo to nikde jinde než u tchána. On je dost anti-baby. Připravovala jsem ho na to dva dny, aby byl na to hlídání co nejvíc vyspanej. Furt jsem měla před očima, jak mu padá a tak :D Z práce jsem tak letěla, že trasu na půl hodiny jsem přelítla za deset minut. No jsem tak trochu úzkostná :D Samozřejmě malej to přežil, ale já se bojím ho nechávat někde hlavně s tím spaním, bez prsa a šátku spí hrozně blbě. A po spaní musí mít prso, příkrm by si třeba jinak nevzal, bude klidně hladnej...
@cokoladovakocka Já mám taky moc ráda Tolkiena! Jako dítě jsem na tom ujížděla, jezdívala jsem i na Larpy a tak 🙂 Četla jsem Murakamiho, ale popravdě i když je hodně čtivej, tak pár jeho knih jsem teda vůbec nepobrala. Nalákalo mě to ale na návštěvu Japonska...až...no chápeš :D
Jinak trochu chápu tvoji frustraci, cítím se úplně stejně. Přepracovávám svoji publikaci a samozřejmě veškeré relevantní zdroje, to je samý Harvard, Yale, Max Planck....U spousty těch věcí pomalu nevím čeho se týkají, ani podle názvu. Teda ne že bych měla takový ambice, jako vyrovnat se lidem z Yale, ale na mateřský se cejtím zblblá už tak a tohle mi nepřidává :D
@sudylichozrout jsem moc rada, ze v tom nejsem sama!! Stydim se za ty stavy.... mam 4 mesicni holcicku a jeste 3,5leteho kluka a je to rozdil, tesim se az syna vyzvedni ze skolky, s nim je legrace. Mimco musim furt bavit, komunikat s ni, sama moc nevydrzi, a uspavani pres den je mazec, jedine v kocarku a jezdit a jezdit a jezdit. To moc zabavny neni :(
@kometkak A kde jsi žila předtím? Kolik je dětem? Možná už budeš mít za chvíli padla? Když jsi pět let s dětma, tak to možná půjdou do školky? Takže ti taky neusnou bez tebe? No zní to dost depresivně....pro mě je asi fakt nejhorší pocity viny a potom takový to prázdno...žádnej program, žádná chvíle na sebe, žádní dospělí okolo.
@sudylichozrout Díky díky, nepřijdu si hned tak trapně :D
@pavlinar Přesně!! Já jsem byla fakt zvyklá makat, měla jsem i projekty na víc, přesčasy v práci, nebyl problém. Furt jsme měla pocit, že dělám málo a tak mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že se o mně ve firmě říká, že toho strašně moc dělám. No ale pak přišel víkend a klidně jsem si dala den volna, pyžamo, nevylezla jsem z postele a házela jeden seriál za druhým. A to teď najednou nejde. Možná to je i o nějaký organizaci času. Dřív jsem prostě vždycky věděla, že když budu hodně vyčerpaná, můžu si jít odpočinout. A teď to nejde, člověk neví, kterou noc se vyspí a kdy nevyspí atd.
Dopoledne a odpoledne chodíme ven
@bayt ha! Další larpař a tolkienomilec! Tak to asi můžu na sebe prásknout, že mi duševní zdraví zachránilo psaní povídek. Nikdy předtím jsem tolkienofanfiction nepsala, maximálně semtam povísku z larpů, kde jsem byla. No a pak s příchodem druhého dítěte na svět jsem byla tak ěnjak strašně kreativně frustrovaná, larpově nevybouřená (máme je 2 roky po sobě, takže ledva byl ejden schopný hlídání, byla jsem těhotná). Navíc jsem se záměrně upozadila (larpově a bitvově) kvůli muži, bo on je dost tahoun a schopnej člověk.
No a už třetím rokem tvořím tak trochu alternativní povídky z Mirkwoodu;). A hodně moc mi to pomohlo, protože člověk zlstal tak trochu uvniř komunity, i když virtuálně. Jednu dobu jsem na tom byla tak, že to byl defakto můj únik z reality, i na procházkách jsem přemýšlela, jak to bude dál, kam ten příběh posunout...(no občas jem byla dost mimorealitní, ale zas jeden pak tak nevnímá ty vřešťany okolo;).
@kometkak
Tak líp bych to nenapsala. Já jsem doma sice jen necelé tři roky s jedním dítětem, ale babičky daleko, takže bez hlídání, naštěstí manžel funguje, takže si ve všední dny i o víkendu mohu večer vyjít, i když zase moc není s kým. Spolu s manželem jsme od porodu bez syna byli sami dva venku jen párkrát 🙂 Prahu jsem jako singl milovala, teď ji zavřená v bytě nenávidím, léto je ješte celkem fajn, to můžeme být venku, i když tohle léto bylo v Praze příšerné, nebylo se kde před sluníčkem schovat, ale zima je fakt na palici. Máme zaplaceno spoustu kurzů, ale teď je stejně syn furt nachcípaný a dřepíme doma. Práce z domu v mém oboru není možná. Řešíme to teď stěhováním 300 km zpátky do rodného města, k rodině, v plánu je stavba RD a další dítě, snad už ta izolace nebude tak hrozná.
@bayt Můžete mě taky prosím přidat?
Už nějakou dobu přemýšlím, jak jsem na mateřské nešťastná. Mám 16 měsíčního chlapečka, který mě nenechá chvíli oddychnout, nejradši by se jen nosil, zabaví se jen na chvilku, nestíhám nic, k tomu je nejedlík a nespavec, budí se v noci někdy i po hodině. Je to vymodlený dítě, moc jsme ho chtěli, dlouho trvalo než jsem otěhotněla, předtím jeden zamlklý potrat. Moc malého miluju, ale tu mateřskou nedávám, nesnáším tu každodenní rutinu.
@bayt No ono to asi vyznělo vznešeněji než je realita. To programování v 90% vypadá, že otevřu editor, 10 minut do něj tupě zírám a pak si radši pustim seriál na Netflixu :D - btw. která jste dosud neviděla La Casa de Papel (v angličtině Money Heist), tak vřele doporučuju! Je to děsně napínavý.
A k těm dezertům - nedávno mi otevřela oči kniha Bouchon Bakery, kde jeden šéfkuchař píše, že hned po troubě je pro něj nedůležitější mrazák a že téměř všechno se dá mrazit. A tak teď jedu v pětiminutovkách - čokoládová pěna je hotová za pět minut, pak ji dám do formy a zamrazím. A podobně se vším - korpus si udělám dopředu a zamrazím, odpalovaný těsto mrazim syrový ve formičkách, atd... Netrávim tak tolik času v kuchyni a když potřebuju nějaký dezert, tak nějaky skoro hotový na mne vždycky čeká v mrazáku.
@bayt Děti usnou i bez mě, ale v místě bydliště máme jen prababičku a ta má 80 a klidná moc nejsem, když je má hlídat. Babičky přes 100km. Manžel je pohlídá, ale není s kým vyrazit. Zkoušela jsem na sport zlákat všechny v okolí, ale holky buď líné, nebo se vymluví na děti. Za ty roky byla se mnou běhat jedna na půl hodiny, než ji volal manžel, ať okamžitě dojde, že dítě brečí. Parkrát jsme nechali děcka na vysílačce a šli s mužem do hospody v ulici, už nám hrabalo, být každý večer doma. Jak jsou starší bude to lepší, ale budem se muset doma prostě střídat..
@radka8888 Ja nepotrebuju nejak konverzovat, o to uplne nejde, me silene depta, ze jsem jen sama a bohuzel ani ne v malem meste, alee vesnicce, co se sklada z par domu jen. Je mozne dojit do vedlejsi vesnicky, kde je i kavarna, posta, supermarket, ale prakticky nic jineho ( a je to celkem streka). Chybi mi mit aspon chvilicku pomoc, chvilku bez dcerky nekam jit..
Ano, teoreticky by mela jit do jesli, jenze protoze tu neni ockovani povinne, nechceme ji davat do kolektivu, nez bude mit naockovane to, co si prejeme (prosim, ne diskuze ohledne ockovani, mame to s manzelem vyresene). Navic pro me jet do prace znamena hodinu autem, takze z pul uvazku by byl razem trictvrte, a planujeme se stehovat, behem konce 2019, 2020. Takze jsme se dohodli, ze s ni budu jeste do leta doma, uz "jen doma", bez materske, a do jesli pujde pak. To by mela mit vse naockovane a byt vetsi, aby vyssi uvazek mne v praci nebyl pro ni takova darda. Nemam proto pozadano o misto v jeslich od ledna a zadne volne uz neni...ale asi bych do toho stejne nesla. Intenzivne shanime chuvu, aspon na chvili obcas, abych si mohla sama treba i jen vypit kafe, ale zatim je to problem.