Maminky, nelitovaly jste, že máte děti?
Ahoj maminky,
děti zatím ještě nemám a i když je mi 34, tak mám pořád ten pocit, že mi to ještě "úplně netiká" 🙂 S přítelem si užíváme života, hodně cestujeme, máme se rádi...Děti ještě nejsou zcela na pořadu dne, i když už o nich byla samozřejmě řec. Občas hlídám děti svých kamarádek a je to celkem fajn, ale pak jsem ráda, že je zase vrátím a mám dost času na své aktivity. Žiju si víceméně život, který jsem vždy chtěla. Mám skvělého akčního chlapa, který se o sebe umí postarat a pracuje v perspektivním oboru. Máme podobné zájmy a mnoho plánů do budoucnosti. Když vidím některé unavené maminky, které kromě mimča nic jiného nezažívají, tak nevím, jestli bych chtěla měnit...Dokonce mi ta jejich role přijde jako málo radosti a hodně starostí, jestli mi rozumíte..Neberte to prosím osobně. Já vím, že děti vás i svým způsobem obohacují a přináší vám zase jiné zážitky, které mi bezdětné nemáme.
Asi budu za ukrutnici, ale i tak se zeptám: Nelitovaly jste někdy, že máte děti? Popř. že jich máte více, když by jedno bohatě stačilo? Je to otázka hlavně na akční mamky, které před dětmi měly mnoho aktivit a slušně rozjetou kariéru...
Předem děkuji za názory a všem přeju krásný víkend
@kukokuko Zvládla a zvládl by to každý,protože by prostě musel 😉 Když už to tak jednou je,nejde vycouvat... A pak,ty děti přibývaly postupně,nebylo to že najednou bum a starám se o čtyři děti a nevím,co dřív a kde mi hlava stojí,to ne 🙂 To se tak postupně pomalu člověk se vším a všemi sžije a je to fajn 😎 Ale ať se rozhodnete jakkoliv a okolí to bude vnímat všelijak a třeba se setkáte s nepochopením některých lidí,je to jen a jen Váš život,nikdo ho nebude žít za Vás,i když se třeba rozhodnete děti nemít,což by ale opravdu byla škoda,fakt... 😉 Důležité je,ať jste s partnerem spokojení. Přeji hodně štěstí v životě a jen samá správná rozhodnutí,která Vás udělají šťastnou.
Neplánovaně jsem otěhotněla ve 33 letech. Podezírali mne z kariérismu, pravdou bylo, že do té doby se žádný nejevil jako ten pravý. A muž to měl asi podobně, tak nám to někdo nahoře dal befelem.
Myslím, že jsem nikdy toho, že jsem otěhotněla a narodilo se nám dítě, pak druhé, nelitovala. I když obě neplánovaně. Prostě mi tam uvnitř došlo, že jsem konečně kompletní. A po narození druhé dcerky ta kolečka uvnitř konečně doklapla úplně.
I když unavená, tak šťastná.
Prostě je to něco, co se dá těžko popsat.
tak na rovinu, deti mi spoustu veci vzaly. Nemuzu delat sport, ktery jsem pred nimi hrala 20let, nemuzu jit kdy chci a kam chci. Proste je tu nekdo, kdo se beze me jaksi aktualne neobejde. Nekdy me stvou tak, ze to ho mam fakt plny kecky.
Ale...
Bez nich si to nedokazu predstavit. Zatim mam deti malinke, tak jsme pro ne s tatkou stredobod vesmiru. Kdyz prijdou a obejmou me, nebo se v noci prijdou pritulit. Prvni synova besidka. Spousta zazitku, ktere nejdou vysvetlit. To lze jen s vlastnimi detmi.
Tuhle se me nekdo ptal, proc si jako lide porizuji deti, kdyz jim musi tolik obetovat. Nemam pocit, ze bych se obetovala,ale to se bezdetnym spatne vysvetluje.
Ted s detmi jsem objevila krasy dalkoveho behu, na ten je cas kdykoli, jen nasadit tenisky a kdyz je doma tatka, tak jdu behat a vycistit si hlavu. Do prace chodim na par hodin tydne uz od 6 mesicu kazdeho.
Preju statnou volbu pri rozhodovani zda deti mit nebo ne. Ale myslim, ze zcela objektivne casu uz jako zenska zrovna moc nemas,
U mě rozhodnutí mít dítě nebylo otázkou biologických hodin, ale otázkou rozumu. Kdybych čekala na hodiny, tak bych asi děti nikdy neměla. Nikdy jsem se nerozplývala nad cizími miminky, netoužila jsem mít dítě od 20, jak některé kamarádky. Ve 30 jsem byla vdaná, měla práci, ve které byly trochu problémy a tak jsme si řekli, že není na co čekat.
Období po porodu bylo hodně náročný, starší byla uplakaná, pořád se kojila, byla zima, ven se pořádně nedalo. To bylo období, kdy jsem si říkala, kdo měl ten blbý nápad mít dítě a strašně záviděla manželovi, že si chodí do práce a já jsem zavřená doma. Ale čím byla starší, tím to bylo lepší, dalo se s ní komunikovat, byla s ní sranda. Pak přišla druhá dcera, začátek opět náročný, ale teď je to moc fajn, holky mají super věk, dá se s nima podnikat spousta věcí a za bezdětný život bych neměnila.
Mám to přesně obráceně. Nejdříve jsem si říkala, tak nejdříve se vezmeme, pak dostuduju, pak si najdu práci. Začali jsme se snažit ve chvíli, kdy jsem měla všechno tohle vyřešené, ale lituju, protože teď to nejde. Je mi sice teprve 25, ale mám bohužel onemocnění, které značně ztěžuje mít děti a postupem času se zhoršuje. Když jsem se vdávala, samozřejmě jsem netušila, že to tak je.
Zpětně bych se začala snažit (nebo spíše se nechránit) hned po svatbě i za cenu nedostudování školy (která mi byla stejně k ničemu, neb pro současnou práci ji nepotřebuju).
Vlastně patřím k těm, pro které jsou děti smyslem života. Když se zamyslím nad svým životem, tak krom práce je můj život jen jakousi výplní času. Nejsme moc na chození ven nebo cestování (každá dovolená je tak trochu adrenalin), jsme rádi doma, a tak se díváme na filmy, hrajeme hry, občas dělám něco do bytu a ráda vařím... ale za tím vším si uvědomuji nesmyslnost toho všeho, pokud nemám pro koho vařit, komu ukazovat krásy světa. Že to, co dělám je prostě jen pro mě, ale nikomu tím nic nepřinesu. Že je partner o dost starší a že jednou budu opravdu sama...
Asi záleží, jak jste založení. Ale jako ta, která odkládala a potom mít děti nemohla, Ti radím se rozhodnout. Neseď na dvou židlích. Vem si všechna pro a proti. Chceš mít někdy v budoucnu děti, jen se ti nechce je mít hned? Pak radím to neodkládat. Nevíš, jak je na tom Tvoje a partnerovo zdraví v tomto ohledu. Pokud si nedovedeš představit, obětovat svůj čas, pak raději zůstaň u svého života.
Jasně, mnoho věcí v životě nelze naplánovat...Proto si myslím, že je lepší raději moc neplánovat 😉 Kariéristka nejsem, tam je opravdu každý nahraditelný, pokud tedy člověk není kapacita jako např. špičkové vědkyně atd...Hodně ale věřím na zážitky, ty člověku už nikdo nikdy nevezme a jsou obohacující..Taky ale věřím, že děti spoustu nových zážitků a podnětů přinesou, že se to pak může vyrovnat i vysokohorské turistice (tu občas praktikuju🙂)...Asi jde o nějakou rovnováhu v životě...Já si umím celkem dobře představit, že dám vnoučka k babičce a s přítelem budeme mít pár dní pro sebe...Já si pořád říkám, že na prvním místě by měl být otec dítěte a práce na vztahu...Vždyť dříve nebo později děti vyletí z hnízda, ale partner zůstane (v ideálním případě🙂)..Před tebou klobouk dolů, že zvládáš tři kousky...Uff, to si vůbec neumím představit...
Ještě děti nemám, teprve prcka čekám, ale řeknu ti jak to vnímám já ve svém okolí.. Přijde mi, že dnes je taková doba, že se všichni z dítěte "poserou". Když on odpoledne spiná, a když on než pojedl a než jsme se nachystali, a až budete mít své děti tak taky poznáte a bláá bláá... Jak píšeš, úplně se začal jejich život točit JEN a JEN kolem děcka a vlastní potřeby šly stranou..
Já taková neplánuju být. Hodlám prcka brát všude sebou, spát může aj v krosně na zádech při výšlapu, nebo ve vozítku za kolem, popřípadě v sedačce v autě po, nebo z cesty někde na výlet..
přebali a nakrmit se dá taky všude. Nevidím důvod proč se tak omezovat a začít žít životem jen kolem prcka. Takže pokud jste akční, tak určitě k tomu své dítě uzpůsobíte a nebude to pro vás / tebe znamenat, že najednou budete sedět doma a život jaký znáš že zkončil..
Vem si že třeba pořídíš šátek, uvážeš dítě na sebe a tradáá do světa.. Myslím si, že život hodně utíká a pokud to člověk odloží na pozdější věk, tak se stane, že sice už pak budeš usazená, ale než bude dítě samostatné je dalších třeba 13 let a vstávej v 55 s 10ti letým děckem, že celou noc problilo třeba.. 🙂
Zajimava diskuze🙂 Ja kdysi premyslela jako ty. Jestli si vubec poridit dite,prijit o svuj klid. Hodne jsme o tom s manzelem debatovaly a ani jednomu se nam do toho nechtelo. Rikala jsem si,ze do 30 mam spoustu casu. Jenze,bylo mi 28 a najednou se ve me neco zlomilo a s manzelem jsme zacali rodinu planovat,povidat si o tom jake by to bylo atd. No,nebudu se rozepisovat. Ted nosim pod srdcem svoje prvni miminko a jsem stastna tak,jak jsem nikdy nebyla. S manzelem se moc tesime. Najednou ten zivot dostal uplne jiny smer,neco,co ti nedokazu vysvetlit 🙂 Urcite jdi toho pokud alespon trochu chces. At pak najednou nezjistis,ze je ti 40 a uz to nejde. Trea by jsi litovala cely zivot. Treba taky ne.🙂
Litovala jsem toho hned po porodu, kdy jsem si rvala vlasy " na co jsem se to dala" 😀 ale byly to jen rozbouřený hormony 😀 😎 Před tím jsem cestovala, užívala si, měla jsem skvělou práci, hromadu přátel, aktivit, prostě mi byl 24 hodinový den krátký... Teď můžu říct, že nelituju, synovi jsou čtyři, je samostatnej, šikovnej, samoobslužnej a já vím, že to bude lepší a lepší (nepočítám pubertu,ale tý se stejně nevyhnem). Prostě ta doba, kdy tě to dítě potřebuje 24 hodin denně je fakt krátká a po tom všem piplání a obskakování zjistíš, že vedle tebe roste kus tebe a další parťák do nepohody.. 😉 P.S. zrovna teď je třeba už tři hodiny u kámošky sousedky a já mám vegáč a zítra jede s dědou na celý den do Zoo, takže na to, že bych neměla čas na sebe, nebo na muže si stěžovat fakt nemůžu 😀
Nelitovala jsem ani na vteřinu a spíš lituju, že jich nemám víc a neměla jsem je dřív... 🙂 Akorát k tomu zda mít či nemít děti.. 34 Vám nebude navždycky.. Já osobně bych měla strach z toho, že jednou zůstanu sama. Jasně, pokud bych to měla brát jen z tohoto pohledu, je to sobecké.. Ale stojí to aspoň za úvahu..
Děkuju a hezky napsáno...Člověk se má snažit žít život podle svého a ne podle ostatních...Já myslím, že k tomu jednomu prckovi snad myšlenkově dozrajeme...Snad pak bude pak i příroda na naší straně, buďme optimisté 😉 Ať se daří i Vám a celé početné rodince, třeba se ještě rozrostete😉
Bez dětí si vůbec neumím představit život. Teprve s nimi to nabralo ty správné grády. 😊Teď jsem zrovna čerstvou babičkou ,12 dnů,to je nádhera. Pomuckám,potěším se a vrátím. A pokud nejsi napřed matkou,tak tuto slast nemůžeš zažít.
Uprimne lituju dost casto, dite mi dost vzalo, vzalo mi kus sebe. Nejsem nejaka karieristka nebo paricka. Ale mam rada svuj klid, volnost... ale na druhou stranu, je to uplne jiny zivot, který bych jinak nepoznala a ve stáří urcite litovala. Snazim se ji predat od mala ze sebe i z okoli to nejlepsi, treba ma uzasny vztah ke zviratum a za to sem na ni i na sebe pysna. Mozna to vyzni blbe. Ale deti k zivotu tak nějak patřej
@alboo mám velice dobrou kamarádku, která má dvě děti jen proto, že si je její muž moc přál... ona není vůbec mateřský typ, ale prostě to vzala jako svoje poslání a etapu života a dětem se věnuje jak nejlíp dovede...takže i když vím, že je nechtěla, tak si o ní myslím, že je skvělá máma 🙂 Je fajn, že to dokážeš prostě říct na rovinu a nepřetvařuješ se... a věř, že těch chvil, kdy na sebe budeš pyšná bude ještě mnohem víc 🙂
@malinkaelinka Tady musím souhlasit s @gracinka7. S větším dítkem se dá určitě podnikat leccos,ale v případě miminka hodně záleží na modelu, který vyfasuješ.
Taky jsem si plánovala, jak dcerku naložím do nosítka a budem trajdat po horách jako dřív...jenže mě během propočtů nenapadlo, že vyfasujem človíčka, jenž usíná mezi jednou a třetí a do toho se budí desetkrát za noc. A tak, přestože mám doma báječnýho chlapa a pomáhajícího tatínka v jedné osobě, který nemá problém malou nakrmit, přebalit, povozit, pohrát nebo si ji vzít i na noc - v těch vzácných chvílích volna mířím, namísto společenského, duševního a fyzického rozvoje, neomylně jediným a jednoznačným směrem - DO POSTELE 😀.
@kukokuko I přes to , co jsem napsala - nelituji a nelitovala jsem. Jak jsem psala kamarádce krátce po porodu - "Mateřství je zvláštní směs obrovské lásky, únavy a strachu v jednom....".
Já nelituju vůbec. Samozřejmě mě někdy strašně štve a nejradši bych ji někam zavřela a dělala, že tam neni, ale to, nakolik mi obohatila život, snad milionkrát převažuje. Když poslouchám, co řeší moje bezdětné kamarádky za problémy, nemůžu uvěřit, že jsem byla taky taková. Teprve s malou mi přijde, že je to skutečný život. A to bych neřekla, že jsem nějaká fanatická matka pečovatelka, naopak - mám současně tři externí práce, dávám ji do školičky, často hlídají babičky, spíš jsem tak trochu krkavčí matka, ale o to víc si pak ten společný čas užíváme. A to, že se nemůžu kdykoliv večer sebrat a jít ven, mi nevadí. Chce to trochu plánovat a jde všechno. Podle mě je to ale nepřenositelný, dokud jsem K. neměla, nedovedla jsem si to představit, taky jsem se toho bála, že jsem ještě moc mladá, a tak. Teď si kolikrát říkám, že kdybych manžela potkala dřív, klidně bych měla i to dítě dřív. 🙂
Ja jsem to taky porad nejak odkladala - nejdřív VŠ, pak že si udělám doktorát, pak si udělat praxi, pak bydlení, pak nová práce a zase pocit, že tam musím chvíli být, abych měla smlouvu na dobu neurčitou a neodešla hned na mateřskou.... První dítě jsem měla ve 30-ti, týden před porodem (akutní císař v 34.týdnu) jsem pracovala jako mourovatá. A cizí děti mě nijak "nebraly", ani to tikání nebylo, spíš jsem podlehla tlaku okolí, že už bych měla mít dítě.... Dneska mám v 34 letech druhé devítiměsíční a jediné, čeho lituju, že jsem nezačala s dětmi dřív, abych teď šla na pár let do práce a pak si střihla ještě aspoň třetí. Uvidíme, doufám, že si ještě jednou tu radost být těhotná a porodit zažiju! A když je to s dětma náročné, stále mám pochybnosti, abych z nich dokázala vychovat férové a dobré lidi, tak jsem nikdy nelitovala, že je mám! Jsou to nejkrásnější a nejúžasnější, co jsem kdy dokázala!!!
@kukokuko U nás to bylo tak, že pokud by netlačila rodina, tak možná ještě teď nemáme děti. Je mi 37 a čekáme druhé. Ono je to tak, že dokud je nemáte, tak vám nechybí, ale když už jsou, tak si bez nich život nemůžete představit. Měla jsem pěknou kariéru, ale upřímně dítětem, pokud chcete, tak kariéra nekončí. Ano, uzpůsobíte si život jinak. Ale jak já říkám, když se chce, tak jde všechno a pokud máte vedle sebe chlapa, který pomáhá, tak se dá opravdu naprosto všechno. I na mateřské jsem byla velmi akční, výlety, aktivity... Prostě jak píšu, když chcete, tak to jde. Stačí to jenom uzpůsobit, vše je o prioritách. A upřímně neměnila bych, dětská láska a bezstarostnost je o 100% lepší než hvězdná kariéra, ale je to můj zpětný pohled.
Maximální souhlas s @berenika39. Před synem jsem měla úžasný aktivní život, práci snů s maximální možností seberozvíjení (výzkum), hodně cestování, moře koníčků a zájmů. Na syna jsme si museli nějakou dobu počkat (rodila jsem ve 34 letech), ale pak jsem celé těhotenství snášela výborně a nemusela jsem na původním životě nic měnit. Po porodu to byla darda - problémy s kojením a kolikami, v podstatě nonstop uvázaná u malého. Přiznávám, že to období pro mě bylo hodně těžké, obrovská změna oproti předchozímu způsobu života, nulový čas pro sebe. Ani tak jsem nelitovala, jen jsem prostě musela najít rovnováhu a cestu, jak se s tím vypořádat. Ale přesně, i když se to v tu chvíli zdá dlouhé a svízelné, tak to období hrozně rychle uteče a pak už se dá dělat cokoli i s dítětem. Bude to znít jako stokrát otřepaná fráze, ale syn je to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat. Vlastně synové, protože čekáme druhého - snad to mluví za vše. 😉
Nerekla bych, ze vylozene litovala. Ale prodat jsem ho chtela nekolikrat!
Je unavny, otravny, rozmazleny a tvrdohlavy. Ale vim, ze az prejdeme tohle obdobi, kdy kolem nej vsichni musime skakat, jak kolem krale, pomine a zacneme si vsichni uzivat. A taky se poradne vyspime 🙂
@kukokuko Koukam, ze jsme se tu do toho pekne pustily. 🙂
Mne je taky 34, cekam 3. dite. V lednu jsme byli s muzskym na Sri Lance, v zime na horach, o prazdninach na dvou festivalech, s detmi v Recku.. Necestuju min, neuzivam si min, vse se da dobre zaridit. Jedina ztrata je ztrata spontanosti - holt uz nejdu dvakrat tydne do kina, s kamaradkou kdykoli na kafe nebo po party omylem neprespim jinde.. 🙂 Ale to se da fakt vydrzet. 🙂
Nikdy
Nie som matersky typ, tvrdo si priznam, ze malym detom nerozumiem a lezu mi na nervy...cudzie deti. Od 20-30som zila s velkym Z, robila karieru, doktorat, cestovala,kupila si byt, mala dobre a zle vztahy, aj doby uzasneho single obdobia, na konci, stretla muza svojich snov... Uz som citila, ze som si to "divoke" obobie uzila do syta, ze som ready a aj moj muz, mat deti... bola som chora z toho ako mi kazdy vravel aka je to obeta...a vies co ma najviac prekvapilo...
1/ Ta laska, na to ta nikto nepripravi. Na to obrovske mnozstvo lasky, co som citila od momentu, co mi maleho dali na brucho.
2/ Ze vsetky tie horory, co som pocuvala sa nenaplnili. Neprisla som o postavu, nevykojla som si mozog...vzdy ma prekvapuje ako velmi som to stale ja...len mam dieta. Mam aj normalne vlasy, aj namalovana som, aj cvicim...aj nechty namalujem 🙂
3/ Tak, ako som sa bala cele tehotenstvo, co ja preboha budem robit na materskej. Boze, mne je tak dobre. Mam kamosky, co spolu kocikujeme, mam kopu casu ( mam dobre a spave dieta), ziadne porady, ziadne vykazy, ziaden stres a lajstra...moj najvacsi problem je, aku knihu si precitam, ked maly zaspi a ci si da na obed masko, alebo len zeleninku... na materskej som sa brutalne ukludnila a doslova si tuto etapu uzivam a navyse robim nieco co ma zmysel.
Ten cas, kedy dieta vyzaduje tvoju plnu pozornost, je vlastne kratky...jeden den naposledy zaviazes perinku a potom uz nechce, naposledy ho kocikujes v hlbokom kociku, naposledy oblecies dupacky...chcem byt pri kadzom naposledy mojho syna a pri vsetkom prvykrat ( okrem jeho prveho sexu 🙂 )...
Inak o tyzden ideme na pobyt do wellnesu, v lete do Chorvatska...v zime sme boli lyzovat v Alpach...moj zivot sa zmenil len v tom, ze si to vzaduje trochu viac planovania, nemozem len tak ostat do tretej na party, alebo si vziat kabelku a ist len tak na vino s kamoskou...vzdy musim dohodnut babysitting s muzom...
Mozno mi pomaha aj to, ze ja velmi milujem svoje dieta, ale velmi milujem aj seba a svojho muza,,,a ze sme si na zaciatku povedali, ze deti prisli do nasho vztahu, aby ho naplnili a nie pohltili...
Nebudem ti klamat, boli dni, ked som uvazovala ci vojde do babyboxu, ked som videla vela vychodov slnka, ci robila veci jednou rukou, lebo na druhej mi vyselo dieta..napriek tomu, to vsetko je banalita, celkovo je to proste cista a nekonecna laska, nie je to obeta je to DAROVANIE SA.
V lete chcem otehotniet 2x a uz opat pouvam same horory, ake jet o tazke s dvoma detmi.. len uz som vypla zvuk. Vies ono nikto, kto sa ma dobre to nebude pisat na MK, preto, ked to tu citas mas pocit, ze materstvo musi byt hrozne...je to skreslujuci pohlad.
@kuliocka17 dekuji za komentář 🙂 matka roku ze me nikdy nebude, to vim 😀
Ty jsi strivko, utahane maminky co znam, jsou pro me jen line holky (byt 3kk a bordel, pritom to maj za 10min uklizeny) .. Ja se sama staram u nasich o zahradu kazdy vikend (30km od meho bytu) doma se staram o byt, jezdime do lesa natirat stromky, rezem drivi, chodim obcas do prace, nakoupit uvarit uklidit - to je jasny, a jeste 2psi🙂 s prckem ven a blbnuti s nim, cestujem i tak, pekny obleceni a sminky si kupuju porad, proste v urousanejch kalhotech nikam nevylezu ani na gauc a nejsem nijak ditetem omezena nebo dite mnou. Jo, obcas hlidaj nasi, kdyz jdu s bezdetnyma kamoskama na sklenku. Pokud umis zaradit 4ku, tak se da vsechno jednim vrzem, jen chtit a nezpohodlnet. A cestujem s baglem na zadech, zadny resort a byt tyden zavreni v betonu, proste krosna na zada, kazde 2dny jine misto a sup na vylet, nebo valecka na plazi - samozrejme vzdy s ohledem na dite. Jaky si to udelas, takovy to budes mit. 🙂
@verka4d
Klobouk dolů, 4 děti bych nezvládla...To si vůbec neumím představit 😉