Maminky, nelitovaly jste, že máte děti?
Ahoj maminky,
děti zatím ještě nemám a i když je mi 34, tak mám pořád ten pocit, že mi to ještě "úplně netiká" 🙂 S přítelem si užíváme života, hodně cestujeme, máme se rádi...Děti ještě nejsou zcela na pořadu dne, i když už o nich byla samozřejmě řec. Občas hlídám děti svých kamarádek a je to celkem fajn, ale pak jsem ráda, že je zase vrátím a mám dost času na své aktivity. Žiju si víceméně život, který jsem vždy chtěla. Mám skvělého akčního chlapa, který se o sebe umí postarat a pracuje v perspektivním oboru. Máme podobné zájmy a mnoho plánů do budoucnosti. Když vidím některé unavené maminky, které kromě mimča nic jiného nezažívají, tak nevím, jestli bych chtěla měnit...Dokonce mi ta jejich role přijde jako málo radosti a hodně starostí, jestli mi rozumíte..Neberte to prosím osobně. Já vím, že děti vás i svým způsobem obohacují a přináší vám zase jiné zážitky, které mi bezdětné nemáme.
Asi budu za ukrutnici, ale i tak se zeptám: Nelitovaly jste někdy, že máte děti? Popř. že jich máte více, když by jedno bohatě stačilo? Je to otázka hlavně na akční mamky, které před dětmi měly mnoho aktivit a slušně rozjetou kariéru...
Předem děkuji za názory a všem přeju krásný víkend
já jsem měla taky super práci, užívala si párty, procestovala půlku světa a pak neplánovaně otehotněla... s přítelem to sice není nic moc, ale nikdy jsem ani na okamžit nezalitovala... a i s dítětem jsem vlasně o nic nepřišla... tahala jsem ho všude sebou, postupně už pracuju na poloviční úvazek - někdy hlídají rodiče, někdy partner a někdy dělám z domova a jsem spokojená.... není nutné s dítětem všechno zahodit, ono to škodí pak hlavně tomu dítěti, když ho matka moc sleduje a je na nervy, že nemá žádnej život... a až trochu povyroste, koupíme dodávku a procestujeme ten zbytek, který jsme dřív nestihli 🙂
I když jsem otěhotněla neplánovaně, měla jsem super práci, která mě bavila a byla zároveň mým největším koníčkem, nikdy jsem nelitovala toho, že synka mám. Začátky byly u nás hodně těžké, syn je celkově dost náročné, velmi živé dítě, odmalička ukřičené, takže jsem s ním nemohla hned od jeho narození dělat vše tak, jak bych chtěla - kolikrát jsem měla pocity, že všude obtěžujeme, zavazíme s kočárkem atd... Ale na druhou stranu já jsem člověk, který tu společnost až tak moc nevyhledává a vystačí si v mnohém i sám nebo třeba jen s úzkým okruhem nejbližších, takže jsem si užívala poklidné procházky a byla ráda, že mám konečně víc času sama na sebe a na domácnost zatímco dřív jsem byla pořád v práci - když ne fyzicky, tak duševně v podstatě pořád. Nebrala jsem to tak, že o něco přicházím, ale že objevuji něco nového. Teď jsou synovi 2 roky a už není sebemenší problém s ním kamkoli jít, denně mi dělá radost tím, co se nového naučil, je s ním sranda...samozřejmě, že někdy i nervy, ale to k tomu patří a vždy, jak večer usne, si říkám, jak je úžasný a jak jsem šťastná, že ho mám. Ale to se nedá vysvětlit, zkušenost mateřství je nepřenositelná. Dokud jsem dítě neměla, taky jsem si nedokázala představit, že někdy nějaké budu mít a že mě to takhle změní, naplní. Vlastně jsem po dětech nikdy netoužila, bylo mi jedno jestli je budu nebo nebudu mít a pak se to stalo a tak jsem to tak prostě brala, přizpůsobila se. V lednu se chci vrátit do práce a moc se těším, protože vím, že to bude jiné - některé věci prostě beru jinak než dřív, mateřství člověka jistým způsobem obohatí, dá mu poznat jiné obzory...vím, že některé věci už nebudu tak hrotit jako dřív, že na prvním místě už pro mě navždy bude syn a přesto svou práci budu milovat, jen už se jí nebudu naplno obětovat, což je na druhou stranu osvobozující. Už totiž vím, že jsem nahraditelná, že paní, která je tam teď místo mně je skvělá a vše klape i beze mně. Ne, nelituji, a upřímně si myslím, že nikdo, kdo už děti má, nelituje. Spíš naopak může někdo litovat, že jich nemá víc nebo že je neměl dřív aby měl víc sil, víc energie.
@kukokuko Srí Lanka je úplně v pohodě. Je to taková hodně civilizovaná a turistická Indie a i tam jsme viděli hodně cizinců cestovat s dětma kolem 4-5 let. Sice se musíš trochu přizpůsobit dítěti, některý věci musíš prostě víc a dopředu promyslet, ale myslím, že pokud jste opravdu akční, tak bych do toho šla a jela i s prckem...
@kukokuko ale osobně bych už na tvém místě a v tvém věku začala spíš uvažovat, jak co nejrychleji otěhotnět, než hledat důvody proč to dítě ještě nemít. Sice si to ještě nemyslíš, ale už nejsi nejmladší, za chvilku ti bude 40. Po té třicítce to nějak víc letí. Asi nebudeš souhlasit, možná jsem tě teď i urazila, ale není to o tom, jak se člověk cítí a jak vypadá, ale o biologických aspektech. Prostě ať se nám to líbí nebo ne, tak redukční okno náš ženských je prostě jasně dané a jak se zavře, je hotovo...
já spíš lituji, že jsme je neměli tak o 2 roky dříve. Chtěla jsem všechny děti stihnout odrodit než mi bude 30. Což se mi bohužel nepovede, třetí dítě se mi narodí , když mi bude 32. A musím říct, ne že bych si připadala stará to ne, ale přece jen se to nedá srovnat s tím když se mi narodila malá před šesti lety. Čím je člověk mladší, zvládá to lépe, i to nevyspání. A absolutně si nedovedu představit mít první dítě třeba v 35. Další třeba ve 40. To ani nemluvím o tom, že se to nemusí povést hned a přirozeně. Bohužel je to dneska trend a každý si chce užívat a čeká nevím na co. A pak tu plače a strašně se diví na kolika byl umělých oplodněních, je mu 40 a nemůže pořád otěhotnět
Na druhou stranu pokud to cítíš jako nějaké omezování mít děti, tak je raději neměj , at nejsi neštastná
Je to veliká změna v životě, převrátí ho vzhůru nohama, nikdy už se pořádně nevyspíš. To ano
Ale přináší to mnoho pozitivního a já bych neměnila ani za nic. Dá se toho s dětma hodně podnikat. Máš mnoho krásných zážitků, můžeš je brát kamkoliv sebou. A strašně rychle to utíká jak rostou, takže to vypiplávací období i když se to zezačátku zdá nekonečné, netrvá zas tak dlouho
Chce to jen vymyslet program, mít kolem sebe lidi co mají také děti , třeba v mateřském centru. Plánovat výlety. My pokud teda nejsme nemocní, ani doma nebýváme a chodíme domů v podstatě jen spát
Ted je to teda horší o to, že jak jsem těhotná není mi uplně dobře, zvracela jsem ještě v 6. měsíci, tvrdne mi břicho, jsem unavená. Takže jsme dost aktivit museli omezit, ale hned po porodu zas nastartujeme zpět. Už se na to nesmírně těším. Všude se dá dělat všechno když chceš a nehledáš problémy proč tam nejít. I malé miminko se dá vzít všude. Já mám teda super babičky, které pohlídají. Z toho jednu doma, která už nechodí do práce. Takže jsem si mohla užít výlety i sama s dcerou když byl syn maličký, což pro ni určitě bylo obrovským přínosem. Ale pokud bych samozřejmě tu možnost neměla, tak bych ho brala sebou. Určitě bych neseděla doma. Pokud jsou děcka nemocní, a musíme doma být tak je to za trest, jsou otrávení všichni, takže nevidím důvod ,proč být doma dobrovolně
Ani chvili
Nelitovala nikdy. Ale mam jen jedno a vic jich neplanuju. Jinak ja si materskou uzivala,ale nastrsti patrime k tem(ze str.financi)/co ksme si mohli zajet na dovcu,ruzne na akce, bazeny, atd. Chidila jsem obcas na brigadku, a ted uz pracuju,mala do skolky,svou praci miluju, pak podnikame akce s malou. Ne nikdy jsem nelitovala. A uvidis ze je to uplne jine nez deti kamaradek,to chapu ze je rada vratis to i ja;D ale k nim nemas ten cit co ke svemu. Je to skvele a me zivot s malou naopak poradne zacal
@kukokuko - nelitovala jsem ani na chvilku, sice první 2 roky byly dost náročné, ale pak jsem si to začala fakt užívat....dneska je synovi 8 a neumím si představit, že bych ho neměla, je to skvělý kluk a parťák.... když se narodil, bylo mi necelých 34 let....předtím jsme si s manželem taky prostě užívali, jezdili po výletech, zrekonstruovali jsme si domeček....kariéru jsme tedy nijak nebudovali ani jeden, stačí nám, že máme práci, kterou máme celkem jistou a která nás uživí a aspoň trochu baví.....o druhé dítě jsme se už nesnažili, měli jsme to od začátku oba postavené tak, že chceme jen jedno, syn se po sourozenci nikdy nesháněl a i přesto, že je jedináček, tak rozhodně není rozmazlený sobec, naopak, někdy nás dost překvapuje tím, jak myslí na ostatní kolem sebe.....myslím, že tohle je spíš výchovou, než tím, jestli je nebo není dítě jedináček....
Nebudu psat svou zkusenost, ale spis reknu, jak to vidam ve svym okoli. Kdyz se partneri shodnou, ze pro stesti v zivote nepotrebuji dite, fajn. Ale ono malokdo s timhle vydrzi cely zivot. A v tom ma chlap desnou vyhodu, ten si muze dite udelat skoro kdykoliv. Ve svym okoli mam dva takove pripady - partneri nechteli mit dite, pak se zenska na prahu 40 zblaznila a mit dite bylo vsechno, po cem touzila. Co vim, tak ani umele oplodneni nepomohlo, ona je z toho vyrizena, zbyva jen nadeje v adopci. A druhy pripad byl ten, ze take nechteli a najednou se pro zmenu ve 45 zblaznil chlap, svou zenskou opustil, protoze ta mu uz dite dat kvuli veku nemohla, nasel si mladsi a ma velkou rodinu a ona zustala sama. Ono to uzivani si zivota je bezva vec, ale kdo da ruku do ohne za to, ze nebude jednou rozhodnuti zustat bezdetnym litovat. Priority se muzou rychle zmenit, tak si to fakt promyslete a zkuste se na vsechno divat s odstupem nekolika let.
@monikagurthova Naprosto s tebou souznim, co se názoru týká.
@luciiinka87 - naprosto souhlasím, znám pár žen, které se rozhodly dítě nemít a zůstaly dobrovolně bezdětné.....většina z nich mi ale časem přiznala, že toho tak litovaly....těch, které jsou se svým rozhodnutím i po letech pořád naprosto spokojené, je minimum......myslím, že žena je prostě nastavená k tomu, aby měla děti a příroda se jen tak oblafnout nedá, podle mne to téměř vždy dřív nebo později přijde, že toho člověk zalituje.....ale je to vždycky těžké rozhodování, jelikož člověk neví, co ho jednou v životě čeká, jaký bude mít názor na věc za x let....
ona je otázka zda za tím, že někdo říká, že dítě nechce a nemá ho, není schované to, že děti mít nemůže. On je rozdíl nemít dítě, protože to nejde a nechci podstoupit umělé oplodnění, nebo opravdu nechci dítě a opravdu se chráním a dávám si na případné otěhotnění pozor...
@blecha94 krásně napsáno, cizí děti mi vždycky přišly nezajímavé, neroztomile a říkala jsem si, co na nich sakra ti lidi mají, ale na vlastního synka bych se mohla dívat celý den 🙂
@kukokuko a k tématu... Nelituji, je mi 31 a před dvěma měsíci se mi narodilo první, samozřejmě jsem se bála té změny, byla jsem zvyklá jezdit na dovolené do vzdálených končin a doma ve volném čase akorát chodit do kina, do divadla, občas na nějaky večírek nebo doma vegetativní u knížky nebo domácího kina, prostě balada, v práci jsem taky byla spokojená, ale myslím, že by mě to brzo přestalo bavit, s detma se ten život pozvedne na jinou úroveň, i když se člověk musí určitých věci na čas vzdát
@alen_ka - přesně, život s dětmi člověku ukáže úplně jiný úhel pohledu, poznáš věci, které by ti jinak vůbec do cesty nepřišly, rozšíříš si obzory v oblastech, které by tě jinak bez dětí vůbec nenapadlo zkoumat, dostaneš se na místa, kam by jsi bez nich vůbec nešla....a často to člověka hodně obohatí a život dostane zase úplně jiný rozměr...
@luciiinka87 zase na druhou stranu, z meho pohledu je lepsi litovat rozhodnuti, ze zena dite nemela (to totiz trapi jen ji, pripadne partnera), nez litovat toho, ze dite ma (to odnasi i to dite, ktere za to nemuze. Znam divcinu s takovou matkou, je ji 20 a ma z toho psychicke problemy a ma hodne nakroceno k alkoholismu).
@kacca11 - jo, je to vždycky těžká volba, nikdo nevíme, co nás v budoucnu čeká....i já jsem se jeden čas nějakou dobu plácala v tom, jestli vlastně dítě opravdu chci....tedy - v 16 letech jsem je chtěla stoprocentně a tak 2 nebo 3....postupem času jsem začala váha, přemýšlet......ale po nějaké době jsem si nějak srovnala myšlenky i priority a dneska jsem ráda, že jsem se rozhodla dítě mít a neumím si představit, že bych ho neměla, můj život by mi připadal tak nějak prázdný....nebo ne úplně prázdný, ale prostě ne úplně naplněný.....po dalších dětech už tedy netoužím, ale za to jedno jsem moc ráda, že ho mám......
@kacca11 - já mám pocit, že tohle právě častěji hrozí u těch hodně mladých maminek, které po takovém tom prvotním okouzlení přijdou na to, že mít dítě není zase až taková sranda a musí se v něčem omezovat......a potom to časem nezvládnou a začnou za to nenávidět to dítě....Z tohohle pohledu mi prostě přijde lepší, mít dítě trošku později, když už člověk něco o životě ví, něco si užil, vyzkoušel a má tak nějak srovnané priority.....nemyslím tím, že by bylo ideální mít první dítě ve 40, to ne....ale těch 20 je v dnešní době zase asi moc brzy.....
Já se taky bála, ale nelitovala jsem nikdy. Ani z mých kamarádek se mi nevybavuje žádná u které bych cítila, že lituje. Některé z nich litovaly, že dítě měly s blbým chlapem, nebo ještě třeba v hodně nevhodnou dobu, že třeba kvůli tomu nezvládly dostudovat. Ale to nebylo o dítěti jako takovém, spíš o okolnostech.
Zajimave poctení ale opravdu azs detmi jsem celá. Uzilajsem si s pritelem 10 uzasnych let bez děti kdy jsme jezdili cestovali vikendy na kolech apod pak spolu zacali stavet svepomoci domecek a nez ho dokoncili tak "zasadili" 1.dite. S nim jsem prisla na to ze opravdu i kdyz jsem byla kolikrat unavena tak šťastná a jeste lepsi kdyz jsme mu pořídili sourozence. Da se toho spousta podnikat i s detma samo kdyz jsou male a neni hlidqni neni to ke skakani ale tak nejak porad mali nebudou ale budou tu vzdycky a jak jsem cetla s poctem dětí se laska nedělí ale násobí. To muzurict s jistotou ted kdyz cekame 3.dite(1.dite se mi narodilo v 33) jsem šťastna ze je mam a nikdy bych nevolila (pokud bych nemusela) zivot bez nich.
Litost jako takovou nad tim ze mam dite nepocituji,spis si obcas zastesknu nad tim, ze me chybi ten beztarostny zivot co byl pred malim.Ovsem nelituji ze dite mam...On dodal memu zivotu smysl.Mit dite je to nejvic co muze zena mit...Materstvi je podle me vrchol vseho🙂
já budu teprve 16letá maminka a vím už teď, že toho nikdy litovat nebudu. Sice nezažiju to, co moje vrstevnice, ale roste ve mně moje holčička, která mi nahradí všechny ty diskotéky, cestování a podobné věci, který můžu dohnat ve věku kdy už budu mít holku velkou🙂 Za mě si myslím, že je lepší mít dítě o něco dřív (ok, zas tak brzo asi ne), než po pětatřicítce. Rozhodni se tak, aby jsi toho nelitovala, jak děťátka, tak i toho, že ho mít nikdy nebudeš🙂
Já teda malou ještě na světě nemam, ale můžu něco říct z pozice věku "nejlepší doba na dítě". Mimco jsem chtěla vždycky dost brzy. V 21 jsem zjistila, ze to nebude vůbec jednoduchý otehotnet, zjistili mi endometriozu, která se do ty doby projevovala jen dlouho a silnou menstruaci, jinak jsem o ni nevěděla. Ložisek mám hodně. No..v ty době jsem chodila se skvělým chlapem, dodelavala si posledni ročník vysoký a přemýšlela co dal. Po dodelani školy jsem nastoupila na dobrý místo, dělala praci, o který jsem snila. V říjnu jsem otěhotněla, dost me to vyděsilo, lekla jsem se, ale byl to zázrak s moji diagnózou. Na mimco jsme se s manželem (mezitím jsme se vzali) těšili. A přišli o něj. Byly to nejhorsi, nejhorší chvíle myho života. Ted jsem těhotná zase a strašně se na naší holčičku tesime 🙂 můžu říct jen, ze zážitky z dovoleny, parby, cestování atd nedokážou vyplnit v srdci místo, který dokáže vyplnit živá bytost, která vám s ultrazvuku mává, hladí si bříško a gestikuluje. Možná, ze az budete mít za par let pocit, ze už je teda asi čas, tak to nepůjde. Zas na druhou stranu pořídit si dítě jen proto, abych ho mela, je strašný. Všichni jsme sobci, bez výjimky, to je prostě lidská vlastnost, a vám se projevuje tak, ze nechcete vlastni pohodlí a klid vyměnit za dítě. Ma to plno zen, rozhodne nejste ale špatná a zla. Nenechte se do ničeho od okolí tlačit, abyste pak nelitovala a "zkažený zivot" nehazela na dítě.
Velice zajímavá otázka.. Já mám prcka zcel neplánovaně. Dodělávala jsem s ním VŠ, v jeho půl roce státnicovala - diplomka má fakt velké rezervy.. Před prckem jsem byla hodně aktivní a snažím se i s ním.. ono to totiž jde.. v šátku s ním jezdím i na koni - a je mi fuk, si to někdo odsoudí, byla na běžkách, jezdíme na kole to je v sedačce, ne v šátku... Máme možnost hlídání, takže kino, motorka a spol taky jde.. ale i tak.. nejsem moc mateřský typ a beru to mnohdy spíš jako povinost, starost, zodpovědnost ale v nitru je tam i ta láska někde.. A litovat, asi ne přímo litovat, ale spíš.. radši bych později.. plno jsem toho nestihla.. ale co už.. 🙂