Neutišitelný pláč novorozence
Maminky prosim poraďte nebo zda jste tohle taky zazily u svých miminek. Dnes máme 6 den po porodu a už od porodnice resime problém jak po nakojeni odložit miminko do zavinovacky a třeba do postýlky atd. Kojím co 2hodiny u me u prsa v klidu po kojení u me do 5minut usne a jakmile se ji snazim prendat oci otevrene a řev a takhle to je celý den a noc. Jsem z tohohle psychicky už spatna potrebuju fungovat doma,dojít si na zachod osprchovat najíst a mit aspoň na chvilku volne ruce. Nic na ni neplatí ani uzke zabalení ani nošeni na rukou bily sum proste nic chce byt jen u me u prsa a po kojení bytu hnout a spat v me náručí. Je tohle normální nebo za zily jste to taky někdo? Už fa
kt nemůžu
Souhlas, každé dítě je jiné radit každému šátek nosítka a nosit je nesmysl. Pomůžete to v prvním měsíci kdy je miminko citlivé na ležení o samotě chce cítit blízkost matky. Naše se od dvou měsíců nedá vázat do ničeho od zavinovačky, chce volný pohyb nohou ne tisknout koukat po okolí u nás tedy úspěch ve vibračním lehátku- melodie, hraci plyšáci atd. Vydrží u toho hodinku, když vařím uklizim nebo se chci někam vypravit, jen tak položena na zádech mi nevydrží nikde ani 10min. Uspavame kojením po houpat a do postýlky spící. Pstupně poznáte co miminko trápí podle pláče pokud je to bříško časem se to upraví zkoušejte kapičky, masáž, teplý polštářek a po lžíce kmínový odvar k tomu jsem si dělala fenyklovy caj a uspech.
@jitka_zowie
Já teda nevím,taky jsem všechny děti hodně často a dlouho nosila,ale že by měly problémy,tak to teda ne....Každé dítě je jiné a Ty jsi Tvoje děťátko jako za 3,5měsíce neodložila?Možná by mělo "problém" ,i kdyby jsi tolik nechovala.A to co Ty popisuješ je Morrův reflex,který odeznívá kolem 4.měsíce.Takže nic divného😉
Jinak šátek jsem nikdy nepoužívala.Prostě se v tom tenkrát děti nenosily.
@soyevita
Diky, Ted uy vim, jak se to jmenuje. Byli jsme kvuli tomu u odbornika, rikali nam, ze to obycejne odezniva tak po dvou mesicich. Nerikam, ze jsem ho neodlozila, proste byl v lehatku a rval. Snazila jsem se ho zabavit vsema moznejma hrackama, kolotocem...vsim...nic nepomahalo, proste jecel. Ano, mozna by mel problem, i kdybych ho nechovala, nicmene tim, ze jsem ho mela vecne na rukach, jsem tomu asi nepomahala.
Ja tady satky nezavrhuju, spis bych mohla zavidet maminam, kterym to funguje, nam to bylo na prd a proste jsme 4 mesice poslouchali rev od rana do vecera....a proste neexistoval zpusob, jak ho utisit...casto rval i pri tom chovani, nekdy se v naruci uklidnil, ale jakmile jsem ho polozila spustil snad jeste vic. Byla jsem z toho uplne na blazinec, tak asi tak.
jitka: tos určitě neudělala synkovi hůř tím, že jsi ho nosila...dělala jsi, co jsi mohla, co tě napadlo. samozřemě, nosit dítě 12 hodin v šátku není nic moc, ale takovej extrém asi snad nikdo neprovozuje🙂)) ale je to dobrý hlavně na začátku, pokud to to dítě vyžaduje a je pak klidnější. pak když už se dítě potřebuje hejbat a nasvalovat, tak tam to dítě stráví míň a míň času.
ale je to teda šílený, co popisuješ...by mi z toho jeblo, kdyby nic nezabíralo.
@jitka_zowie
Když on každý odborník najde na dítěti nějakou chybu.Nikdo nejsme dokonalý.Jde o to to nehrotit.Většina dětí je absolutně v pořádku.Ale to by pak zmizela spousta pracovních pozic.....Třeba fyzioterapeuti .....potřebují práci a je jich už opravdu hodně.Dnes vás pošlou s každým "prdem" někam a vy si pak třeba děláte starosti úplně zbytečně.Ona např.Vojtovka je opravdu úžasná pokud je doopravdy potřeba ji cvičit.
Jinak já jsem svoji druhou a čtvrtou dceru taky jen a jen nosila.Byly neodložitelné.A taky jsem si kolikrát říkala,že je to vopruz😉Ale věděla jsem,že to nebude věčně.Malému miminku stačí jen máma.Hračky ho nezajímají.....No vidíš a přežila jsi🙂
@soyevita
jo, to ja vim a taky proto se snazim s kazdym prdem k doktorovi nechodit. Tohle bylo spis takove volani o pomoc. Proste se blizil konec 4. mesice a malej porad vriskal jak protrzenej. Vsude jsem se doslychala, jak to vetsinou konci po sestinedeli nebo po tretim mesici a u nas byl porad rev od rana do vecera a vazne nepomahalo nic, mnohdy prave ani to noseni. Tak jsem se vydala do poradny pro nadmerne plactive deti. Ve vysledku mi poradili, at se snazim ho nechavat lezet na te podlozce nebo lehatku, i kdyz jeci, ze si proste musi zvyknout, ze uz je na to dost starej. Asi je to jine u miminka v sestinedeli a jine u vic jak trimesicniho. Ja to zkusila, pravda, jecel treba pul hodiny, dralo mi to nervy, ale vrazila jsem do usi sluchatka, pustila si pomerne nahlas nejakou pisnicku a zpivala spolecne, aby on slysel muj hlas a ejhle, on se casem uklidnil. A tak jsme to zacali aplikovat. Samozrejme, ze to nebyl vselek, casto to nefungovalo, ale byly pripady, kdy to zabralo. Pak se nam pred koncem 4. mesice zacal sam otacet na brisko a od te doby je uz vcelku normalni miminko. Obcas je unavenej a place, ale uz je to takova normalka. Ted si teprve rikam, ze ted je to ta spravna materska.
@normalnimatka
Ja prave znam nekolik mamin (a neni jich malo), rikam jim biomatky, ktere prosazuji vsechny alternativni cesty, ktere se ted objevuji, a to v mire prehnane a jsou dost militantni k tomu, kdyz to nekdo neuznava. Bohuzel jsem se s takovyma setkala a byla jsem narcena, ze jsem lina, kdyz nenosim od rana do vecera. Ony si proste to nebohe ditko vazne rano priplacnou na bricho treba v manduce nebo v satku, v tom ho i koji, placati a opekaji ho tam, chuderku, az do vecera, rikaji, jak je to teda namahavy, ale ze to pro sve detatko udelaji, a mysli si, jak jsou skvele mamy. Takhle to ale neni. Ano, dite potrebuje blizkost matky, potrebuje pochovat, ponosit...mimochodem, s nasim neexistuje chovani v sede, clovek musi chodit, jinak je rev.....na coz se satek nekdy opravdu hodi, aby mame neodpadly ruce, ale ditko si na svet proste potrebuje zvykat a musime mu dat prostor k tomu, aby si osvojilo svou motoriku.
Jeste dodatek...opravdu si velice vazim zaslouzilych matek, ktere odchovaly treba 3 nebo 4 deti a moc rada si od nich necham poradit, respektuju je a vazim si jich, ale prave ony jako zkusenne matky by mely vedet, ze kazde ditko je proste jine a kazde potrebuje neco jineho, co zabere u jednoho je u druheho trapeni. Overila jsem si to u sve tchyne, ktera odchovala 3 uzasne deti (to nejlepsi je samozrejme muj manzel ;) ) a k tomu je uz ted ctyrnasobna babicka, ale kdyz videla naseho mrnouska, jak jeci od rana do vecera, tak si taky nevedela rady. Bylo to pro me sice zklamani, ze mi nedovede poradit, ale na druhou stranu jsem aspon videla, ze proste nedelam nic spatne, ze to proste takhle ma a ze to musim nejak vydrzet a to byla svym zpusobem uleva, protoze pro me byly nejhorsi ty prvni dva mesice, kdy jsem se potacela v poporodnich depresich a jeste jsem byla skoro presvecena, ze neco delam spatne, protoze neni normalni, aby detatko bylo takhle nespokojene.
Zaverem....dosla jsem k zaveru, ze priroda proste produkuje urcite procento extremnich urvanku, ktere chytre distribuuje parum, ktere maji potencial to zvladnout, protoze je zkratka nic jineho podstatneho netrapi 🙂)
@jitka_zowie
Vůbec se Ti nedivím,že jsi z toho řevu byla na dně.Taky mě 4dítě řádně vykolejilo.A nic nepomáhalo,jen to náručí a prso.Tchýně pořáď rýpala,jak ji rozmazlím.Myslela jsem si svoje.Ono se to radí,když přišla na návštěvu 1x za 14dní.Mě k tomu trápily ještě 2měsíce retence a záněty prsou.
Nechtěla jsem dělat chytrou,jen jsem Tě chtěla uklidnit..... dělala jsi co jsi mohla
Já mám jednu takovou mezigenerační zkušenost. Také jsem měla non-stop řvací dítě, i přestože jsem ho chovala v náruči. Že u nás pomáhá šátek za předpokladu, že jsem chodila a nebyla v klidu, jsem zjistila „až“ v jeho 2. měsíci. Kromě toho pomáhalo pevné vázání do „mumijky“. Fungovalo to jako kouzlo. Mí rodiče to viděli a kroutili nad tím hlavou, jak to funguje. A pak z nich vylezlo, že já jako dítě takto řvala taky, a že si nevěděli rady. A tehdy jim údajně moje prababička radila, ať mě takto na pevno svážou, že se to tak dříve dělalo, že to mají miminka rády (dodnes se to třeba dělá v Maroku), ale že oni si ťukali na čelo, že je to barbarství, a že to rozhodně dělat nebudou a dál si se mnou nevěděli rady… a najednou po 30ti letech se přesvědčili, jak to funguje….to jen taková vsuvka….
Jinak ano, každé dítě je jiné, a každé chce trochu něco jiného, ale základní potřeby jsou na celém světě stejné. A je zajímavé, jak všichni uvádějí, že takto vřískací miminka má jen „západní“ kultura, ty tradiční rozvojové, kde se miminka jen nosí, žádné kočárky nemají, údajně tento problém neznají.
@jitka_zowie Jééé o poradně pro plačtivé děti jsem nikdy neslyšela, ale trošku mě udivuje rada nechat vyplakat (teď to nemyslím zle), vzhledem k tomu, co všude možně čtu a to nejsem alternativní rodič, používám selský rozum a dělám věci tak, jak je cítím či tak, jak to "vyžaduje" naše dítě. Byla jsem proti šátkům, neuznávám je místo kočárku atd., avšak asi na 4m, protože jsem dceru věčně nosila na rukou, jsem pořídila šátkové nosítko, má 17m a používáme ho stále, protože přes den mi odmítá spát v postýlce, i když jsme myslím vyzkoušeli vše možné, ale rozhodně ho nepoužíváme ani jsme nepoužívali celodenně... No a rady zasloužilých matek moc nemusím, protože když slyším názory mojí tchýně, hlavně stravovací, očkovací (podotýkám, nejsem přímo neočkující typ), tak si ťukám na čelo ☹ Ale zase moje mamina už tenkrát přemýšlela v dost věcech podobně a i se zajímá o to, jak je co teď a většinou i dává za pravdu dnešní době (nemám teď na mysli výchovu, spíše téma chodítko, strava...)
je to boj u většiny miminek...... každé dítě je jiné.
Starší od 1. dne narození stále brečel, trpěl na koliky, byl stále hladový, stále pil, taky i pěkně přibýval. Po každém kojení nešel uložit do postýlky, musel stále cítit buď mléko, prso a nebo holt jen bezpečí - co jsem hodin prochodila a pronosila od kojení do kojení v kuse třeba celou noc, živé dítě i potom nadále - jeho vývoj byl rychlý a stále je ho všude dosti 🙂 prostě potřeboval moji přítomnost, do 3,5 let jsem ho uspávala a nestydím se za to - je to jeho povaha, chtěl přítomnost, pocit bezpečí a tak ji dostal - nebyla jsem a ani nejsem zastáncem - nechat dítě vybrečet, do toho na jednom roce muzačaly antirespirační záchvaty a nechat ho vztekat, ři brčet, znamenalo další záchvat, úpad do mdloby, do bezvědomí - vždy jsem a stále to tak dělám řeším vše dle srdce, vnímám své dítě a vím, co si vymáhá, či zda je mu úzko a holt mě potřebuje. Když bylo třeba spal s námi, usínal s námi, holt se zvětšilo letiště.
Mladší byl zase opak, ale po 14 dnech přestal přibývat a objevil se mu reflux, takže opět známý koloběch, nakrmit, nechat odříhnout a to někdy trvalo i 1 hodinu, jinak vše letělo ven, stále ho hlídat, aby se neudusil apod.
Obě děti byli hodně nošené, když to potřebovaly, zvlášť ten druhý, neboť dvě děti hned za sebou je nošení pohodlnější. A mazlíme se s nimi stále, toto období je velmi rychle pryč.
Je dobré přijít na to, proč pláčí - u staršího to byl strach být sám a břišní koliky, u maldšího bolest bříška a neustále zvracení. Pokud je to ze vzteku když jsou pak děti starší, tak to už za tu dobu poznat lze a je třeba samozřejmně zvolit jiné metody. Každopádně není nic špatného dle mě, když se děti nosí, když jsou chované, když spí s rodiči, když mají vše, co děti potřebují 🙂
Je důležité se řídit citem a srdcem, zkusti přijít na to, kdy se dítě sklidní a nebo popřípadě co ho dovede k takovému pláči. I u malých dětí se na to přijít dá 🙂 Holt neumí dát najevo své pocity a první co se naučili hned při narození byl pláč 🙂 chce to jen čas a silné nervy to ustát 🙂
křičel, špatně usínal, buď byl u prsa, nebo na ruce. Hodně mi pomohla knížka "nejšťastnější miminko v okolí". V noci začal spinkat aspoň po 4 hodinách. Přes den mi usínal na gauči, nebo jsem ho dala do kojícího polštáře. Když bylo nejhůř, nosila jsem třeba hodinku v šátku. Ale ne víc (moje záda od synových 5,5 kilo začala křičet). Malej se postupně naučil spinkat ve své postýlce, bez houpání. O d 4. měsíce už nezavinuju, není potřeba.
Teď čtu "Nejšťastnější batole v okolí" a musím říct, že mi to moc pomáhá psychicky. Je moc těžké se soustředit na sebe a své dítě, když okolí pořád říká "to nemůžeš, to musíš tak, nenos ho, zvykne si, musíš ho nosit, jinak bude brečet, spi s ním v jedné posteli, koj ve spaní.... " Spousta rad je dobře míněna, ale pro mě neupotřebitelná. Synovi bude 7 měsíců, spinká dál ve své postýlce. Usíná bez houpání, někdy úplně sám (jen pohladím po hlavičce aon si zavře očíčka), jindy mu potichu dýchám nahlas. Když pak slyším, jak jiné maminky hodiny chodí se šátkem a do úmoru houpou ..... vše zlé je k něčemu dobré.
Neboj, všechno přejde. Popros manžela, a´t večer uvaří i na druhý den, zapni si telku, nebo rádio, plácni s sebou na gauč a nech si malého třeba hodinu u prsa. Relaxuj, mimino bude šťastné a ty si odpočineš. A nic nelámej přes koleno.
Jen pro informaci....nekdo si tu plete "nechat vyplakat" s "nechat dite lezet i kdyz place", tj. byt s nim, snazit se zaujmout jeho pozornost, ale ne ho nechat rvat nekde samotne. I kdyz priznavam, ze jsem to taky nekdy udelala....na par minut, kdyz uz mi fakt tekly nervy a zacala jsem mu byt nebezpecna. Ndechnout, trochu se uklidnit a pak se mu venovat znovu....kupodivu se taky parkrat stalo, ze kdyz jsem odesla z pokoje, tak se uklidnil. Vratila jsem se treba za dve, tri minutky a on se na me usmival.....zahada. 🙂
My to meli uplne stejne. Nas malicky projecel prvni 4 mesice od rana do vecera. Bohuzel v satku se mu nelibilo, taky uvazat ho do nej tak, aby tam byl dobre, kdyz se pri vazani vztekal a prohybal, bylo dost nemozne a nez ho tam uvazat spatne, tak to jsem ho tam radeji necpala. Hodne nam pomohl babyvak, do toho se lupne strasne snadno a byl tam spokojenej, ale cca ve dvou mesicich uz chtel proste koukat ven, tak to pak uz zase neslo.
Satkovani je super vec, pokud vam to jde, ale prosim, neprehanet!!! Rozhodne neni dobre nacpat rano dite do satku a rozbalit ho vecer kdyz jde spat. Vim, ze chcete mit klid a uzivat si blizkost detatka, ale miminko se takhle nerozviji.
Ja udelal tu chybu, ze kdyz teda maly nechtel byt v satku, porad jsem ho nosila na rukou. Jednak jsem pak mela ruce jak simpanz a druhak on jeste ve 3.5 mesicich mel strach z lezeni na zadickach. Maji to novorozenata, na zadech maji dojem, ze padaji a tak rozprahnou rucicky a zacnou hystericky rvat. Nas maly to mel strasne dlouho a bylo to prave tim, ze si proste nezvykal lezet. Taky tim vecnym nosenim vidi do okoli, zajima ho teda okolni svet, ale nerozviji si motoriku rucicek. My jsme to teda potom rychle dohnali, ale stejne bych to s tim satkovanim neprehanela. Vim, ze je to neprijemne, kdyz detatko place, ale verte, ze to prejde a ze proste potrebuje i v tom uplnem zacatku stravit nejaky cas v lezeni na nejake podlozce, aby si na to proste zvyklo.
Tak a ted se do me maminky satkovacky pustte 🙂)))