"Stará" matka a jedináček, nebo ještě druhé?

Tak mně bylo, když se kluci narodili 30..ještě. Začátky byly krušné kvůli kolikám. Tři měsíce každý večer tři hodiny v kuse neplakali...řvali. Já byla zvyklá chodit spát v 9 a najednou jsem musela vydržet do 11 do půlnoci. A ano, připadala jsem si stará. Říkala jsem si, proč já si děcka nepořídila v době, kdy jsem byla zvyklá pařit do rána?!?

Klukům je 18 měsíců. Do dneška ty noci žádná sláva. Mají navíc období, že bez matky ani ránu. Dřív si spolu i hráli, teď jen za mého dozoru...všechno za mého dozoru. No a já??? "Ukecávám" manžela na třetí. Okolí si dělá srandu, že teď ty holčičky a rovnou dvě... Já tím, že bych chtěla ještě jedno, naopak si všímám, jak v okolí příbývají rodiny právě se třemi dětmi.

Jo a taky jsem si na nevyspání zvykla. Běžně spím kolem 7 hodin a když spím původních 9-10, je mi hůř,. než kdybych nespala vůbec.

Jak tu někdo psal...věk je jenom číslo...někdy vyšší, někdy nižší. A až bude vaše dítě starší, třeba se to ve vás zlomí...a třeba ne. To je jen na Vás a Vašem partnerovi.

Já zůstala u jednoho. Nějak ta touha po náročném prvním dítěti už podruhé nepřišla.

moje kamarádka měla první dítě ve 36 letech, prostě svého manžela potkala, když jí bylo 34let...a i když těhu i mateřství nepovažuje zrovna za velký med, tak věděla, že nechce jedináčka, její manžel chtěl 3 děti, ale ona sama věděla, že kvůli věku apod. budou stačit dvě, teď jí bude 38 na jaře a čekají druhého potomka, synkovi byl na podzim 1 rok...bude je mít brzy po sobě 🙂 což i sama kvůli věku chtěla a sama si říká, že teď ty první 2-3 roky prostě "protrpí" a pak si bude užívat 🙂 to vidí u nás jiných kamarádkách, které máme už větší děti, že si prostě děti vyhrajou, jsou samostatné a ta péče o ně je prostě jednoduší 🙂

mám teda více kamarádek, které mají první dítě třeba ve 32 nebo 34 letech, ale ani jedna se netváří, že by měli jedináčka 😀
moje švagrová měla první dítko ve 30letech a dáválo jim tak zabrat, že možná nakonec budou mít jedináčka nebo bude rozdíl třeba 5 let (teď je švagrové 34 let), švagrová by i chtěla, ale švagr se na to už moc netváří...
to si myslím, že musíte cítit hlavně vy dva, třeba se to za další půl rok změní 🙂

První dite jsem mela těsně před 31. narozeniny,ted je na cestě sourozenec a rozdíl mezi dětmi bude 23 měsíců.Stara si nepřipadám,ale je pravda,ze jsem se uz pěkných par mesicu nevyspala a některé dny a noci jsou za trest,ale tělo si už na ten rezim nejak zvyklo a stačí par uzasnych chvil s dcerou a vše je odpuštěno.🙂Nikdo neni starý,záleží na tom,jen jestli druhé dite chces ci nikoliv a zvládnout se to určitě dal,hlavne je pred tebou vidina,ze cim budou starší tim,méně te budou potřebovat 😃

@ojo plno lidi rika ze nejhorsi je pretrprt prvni dva roky kdyz mas tak brzo mimca po sobe...ale ja si chvi uzit vsechny jejich obdobi hlavne kdyz jsou miminka a potrebuji nas nejvic a ne az kdyz ma mladsi dva roky😒

Ja mela prvni dite v necelých 37, druhy prijde v 38. Dcera byla v prvnim roce celkem pohodova az na zdravotni problemy. Ale spavala a spi hezky. Zahul to zacal byt az ted, co zacala chodit, objevovat svet, prosazovat se..zaroven je s ni ale velika sranda. Na prvni dite jsem cekala sedm let, prislo az po sestem IVF transferu. Tehotenstvi bylo sileny, celou dobu jsem si rikala, ze tohle uz nikdy nechci zazit. Jak se mala narodila, tak jsem behem par mesicu otocila a chtela jeste jedno. Meli jsme jeste zamrazene embrya na posledni pokus a povedlo se. Ted ale jak je mala divocejsi, mam obavy, jak to zvládnu (budu na deti sama). Prvni dva roky budou urcite zahul..
Ale trochu sobecky si rikam, ze jakmile prekonam ty prvni dva roky, tak pak uz to pujde. Budou si hrat spolu a ja budu mit vic času pro sebe. V tomhle to ma maminka jedinacka asi tezsi, ten bude vyzadovat mnohem.vic jeji pozornost, aby si s nim hrala, vyráběla atd..my jsme se segrou taky o 20mesicu a to spolecny detstvi bylo pekny. Tak doufam, ze to tak bude i u mych deti.

@nick1234 no to "přetrpění" je dost individuální, každý si pod tím představí něco jiného....já měla starší kluky po sobě brzy a teď budu mít také po roce a byla to docela pohodička 😀
kamarádka si dala po 2 letech a říkala, že je to náročné...ať si to každý udělá podle svého 🙂

První dítě jsem měla v necelých 35, druhé ve 37, takže to lze. Cítím z příspěvku, že druhé dítě chceš, jen momentální rozpoložení tě brzdí. Ani není divu, když je malému teprve 7 měsíců. Taky nejsem zrovna prototyp mateřství, ubíjí mne nedostatek volnosti pro sebe, asi dobře chápu, jak to cítíš, ale za tu radost ze dvou úžasných malých lidiček to stojí. Ta časově náročná etapa je jen dočasná, s většími dětmi je to úplně jiná práce, ale i zábava. Dej tomu čas. 🙂

Taky mi bude 34 letos,děti mám skoro 5 a 7, a v podstatě rozdíl nevidím mezi sebou teď a třeba ve 27. Teď jsem unavená z dětí a z práce,kdybych měla místo práce časem ještě další mimi vyšlo by to podobně. Kluky mám 22 měsíců od sebe a nejnáročnější byly první dva roky. Teď už je to prima poslední dva roky už se s nimi dá cokoliv a hrají si spolu.
Moje kamarádka měla první v 37 a druhé ve 40, moje spolužačky které kolem 30 měly první teď mají miminka a batolatka nebo se o druhé snaží. Některé jsou poprvé těhotné. Staré fakt ještě nejsme.
V rodině máme taky starší maminky,jak v mojí,tak předchozí generaci. A dokonce moje prababička měla děti v 31,33 a 37 letech.

Tak ja mela prvni dite v 36😊, zcela neplanovane, deti jsem nechtela, ale stalo se...Jsem stastna, ze malou mam, ale dalsi rozhodne neplanuji. Ne, ze bych si myslela, ze je na dalsi pozde, ale proste nechci. Ja osobne si myslim, ze neni problem mit dite treba ve 40, sama znam maminku, ktera mela prvni ve 45, pokud to jde, tak proc ne. Spis nechapu ty holciny ktery se zenou do deti uz pred tricitkou, ja jsem mela teda uplne jiny zajmy nez prebalovani, kojeni a probdele noci😞, ja jsem je teda probdela uplne jinak😁

určitě druhé....ale až to první trochu odroste...v sedmi mesích by chtěl druhé leda blázen 🙂

Dcera se mi narodila těsně před 33 narozeninami, syn těsně po 36 narozeninach. Maji mezi sebou 3 roky. Stara si nepripadam a nelituji toho. Nekdy přemýšlím na třetím, Ale zase tohle uz je pohoda (2 a 5 let) a mám to hozene podobné jako @hlasil . Iz chodím i do práce. A zase bych nechtěla být doma 3 roky a to je pak iz složitější na logistiku rodiny 🙂.

ahoj, mě je 32 let a od 5. měsíce těhu jsem s malou sama, druhé neplánuji.... jednak už kvůli věku, jsem pořád bez partnera, takže to beru tak než někoho potkám, než se dostaneme do té fáze dítě atd tak mi taky může být 40, tím samozřejmě nemám nic proti maminkám, co mají dítě i mnohem později, jen já osobně bych do toho už nešla... hlavně už nevěřím tolik chlapům a zůstat pak sama se dvěma dětma a každé s jiným... neberu to prostě nijak tragicky, sama jsem jedináček (maminka prodělala 3 samovolné potraty a jedno mimoděložní) a jak mi sama jednou řekla, dřív byla těžší doba a tak byla ráda, že pro mne mohli mít vše, co bylo potřeba.... a já to beru stejně... raději budu mít jedno dítě, kterému mohu dát vše, co si zaslouží a potřebuje i když bych zůstala dál sama a třeba nedej bože v invalidním důchodu nebo tak... tímto tě samozřejmě nechci zvyklat, musíš si to sama v sobě utříbit co je pro tebe a tvou rodinu to nejlepší... máš manžela, tudiž máte lepší příjem, máš v něm oporu, druhé dítko z tohoto období, které tě zatím tak vysává brzy vyroste a třeba i kdyby ti bylo nevím kolik, zase si budeš chtít přivonět k tomu čerstvému miminku 🙂 a kdo ví, třeba i já tady za rok nebo za pár let dám opět fotky z ultrazvuku... neřeš to zatím, nechte to otevřený, člověk míní, život mění 🙂

ahoj. já ja jsem chtěla dvě děti určitě. nejlépe 3 👶👶👶 . jednoho syna uz mam a teď se vyřešili samo. čekáme dvojčata ❤❤ ja osobne jsem si dala maximum ze snažení včetně porodu maximálně 38 let. tak jsem se naštěstí vlezla do limitu 😝 je mi 37. pak už mi to připadá dost. a už teď je větší únava znát. syna jsem měla ve 32 a to jsem si připadala stará. a nedá se porovnat kolik jsem tehdy ještě měla energie ! ale nepochybuji o tom že to dam 😀 ty se tarid podle sebe. pokud se na to necítís tak radši mysli na sebe. mít druhé přece není povinnost . dítě je závazek na cely zivot.

zarid

mě máma měla v 38 letech, ale byla jsem její třetí dítě. Z pohledu dítěte (mě) to měla se mnou těžké, přece jen udýchat pubertáka v 53 letech, kdy většina žen už má vnoučata a pánové mají klid, na promoce jí bylo přes 60 let, ještě že mám daleko starší sestry, jinak by si vnoučat moc neužila. Nehledě na to, že při vstupu v 55 letech do důchodu, jsem musela začít částečně pracovat, jinak bych si vysokou ani dovolit nemohla. Což mé kamarádky s matkami v produktivním věku nedokázaly mnohdy pochopit.

To, že se žena na dítě cítí, je sice fajn, ale berte ohled i na ty děti. Nemluvě o tom, že mamka se ségrou měla úmluvu o mé výchově, pokud by se mámě něco stalo.

@nugetka20 Já jsem měla první dítě v 29, druhé v 32 letech. Upřímně se děsím představy, že by mělo přijít další (nikdy jsem o tom ani neuvažovala, neplánovala to a jen si to potvrzuju. Zvlášť v tom případě, když děti mají 4,5 a 1,5 roku a začínám poznávat výhody jejich osamostatňování. Den 23. 10. 2016 nikdy nezapomenu, to byl poslední den mého kojení v životě a mě spadl kámen ze srdce. Kdybych měla děti hned ve chvíli, kdy jsem na ně jen pomyslela, bylo by to o dva roky dříve, bohužel to nešlo. Všechno je o ale o individuálních pocitech.
Z pohledu mě samotné...naši mě měli v 34 letech. Sestry už měli 10 a 15 let. Naši mě nechtěli, ale nechali si mě a chválí si to. Zůstala jsem jim neblíž, je jim skoro 70, mají vnuky ve věku 20 let i 1 roku, říkají že jsem je udržela dýl mladé. Ale moc sil na hlídání nemají, dětem se nějak zvlášť nevěnují, protože taťka ještě pracuje a mamce tím pádem zůstává na starost dům a zahrada. Říkáme mu, ať s tím sekne, ať už si jde sednout k vnoučatům, ale on zas říká, že chce vydělat peníze a podpořit nás (nikdo z nás to ale existenčně nepotřebuje). Když jim přivedu děti, tak jsou takoví vystrašení, všechno jim dovolují, jen aby neplakali, hodně je rozmazlují, ale nejradši po hodině je vracejí. Pokud budu mít možnost, ráda bych to ve vztahu ke svým dětem a vnoučatům měla v budoucnu jinak....

mám děti 3 a 8 let. je mi 40. jsem ráda, že je mám. ale už nemám tolik elánu co ve 20. ☹

Ale jo @nugetka20 chápu tě ... já sama měla prvního v 18 nácti a druhého ve 30 a rozdíl - myslím tím pro mne - obrovský ! Starší syn toho také moc nenaspal + jsem k tomu na něho byla sama, ale i když jsem byla unavená dávala jsem to podstatně lépe, alespoň mi to tak přijde, co se mojí energie týká 🙂 U druhého, kdyby partner nepomohl nebo občas nevstal ( do 9. měsíců jsme vstávali co 1-2 h) lezla bych ne po 4, ale zřejmě bych se jen plazila. Přesto si neumím představit, že bych doma měla jedináčka. Kvůli partnerovi se chystáme ještě na třetí a to už mi letos v červnu bude 33. Moje sestra má 4 děti v 5 letých rozestupech a posledního chlapečka měla ve 39. Také byla více unavenější, přeci jen ten metabolismus věkem zpomaluje, to ať mi každý vypráví co chce, ale zas na druho stranu, to že máš toho neuvěřitelně úžasného tvorečka - ten pocit stojí za to a těch pár nevyspalých nocí. Ten první rok - rok a půl je nejhorší. Náš druhý ďáblík je o dost temperamentnější než první, takže jsme také měli krizové dny, ale dnes je mu už 2,5 roku a už je z něj parťák do nepohody. Už toho i víc naspí, sem tam se ještě vzbudí, ale jinak se mu již spánek dost upravil. Bude líp říkej si a nevzdávejte to ! Děti za to stojí a v 50 bys třeba litovala. Nech tomu volný průběh, tak "stará" jak píšeš v příspěvku zas doopravdy nejsi 😉

No my do důchodu hned tak nepůjdem,v 55 rozhodně ne @astyna Ale je fakt že i já jsem měla o hodně staršího sourozence,a když byla mamka třeba v nemocnici, suploval ji. A dětství jsem měla super, hodně společenské,hodně aktivní,procestovaly jsme spolu skoro celou republiku a hodně jsem toho zažila. Stejná byla máma i mezi 20 a 30 kdy byl brácha malý.

@astyna Tak rozhodně v 55 letech do důchodu nepůjdeme a ve vší úctě k našim rodičům, generace před námi to rozhodně měli složitější a náročnější. Jen si to vezmi papírové plenky, automatické pračky, myčky, susicky, většina domácností své auta, supermarkety, on-line nákupy atd, atd. Ja se nedivím, ze byly unavené a podstatně dříve "opotrebovane"....
@brendamonique To je také individuální, např. moje tchýně, které už 63 by energii mohla rozdávat plnými hrstmi. Ja jsem.proti ni lemra lina. Podle me platí - jaké si to udeláš, takové to máš.

@ilonne

Pointa je úplně jinde, ale to je jedno.

@andelka

O to hůře, když my půjdeme cca v 65 letech, tak do té doby musíme fungovat "produktivně" + dospívající dítě. To je zápřah jak sviňa. Ale můžeme se tvářit, že máme energie na rozdávání, ono zase tak očůrat přírodu nejde 🙂 Já mám vitální mamku, kosti a klouby má na úrovni 40leté ženy, ikdyž letos oslaví 68 let. Ale pořád se bála, že se jí něco stane a já budu sirotek. Otec mi umřel, když mi bylo 8 let na náhlou srdeční příhodu.

ahojky mě se narodil syn, když mi bylo 34. Je to hodně náročný mít malé dítě (a do toho za chvilku bude druhé 😀). Ale musím říct, že si nejsem jistá tím, že třeba před 5 lety by to bylo o hodně lepší - myslím si, že bych unavená byla stejně 🙂 Rozhodnutí na tom jestli si pořídit druhé nech jen na sobě - nenech si to diktovat - ty s ním budeš doma a budeš se o miminko starat - a je to záhul 🙂 já se taky nezastavím - teď je synovi18 měsíců a čekáme jak už jsem psala druhé miminko - narodí se mi a bude mi 36 🙂 Ale já vždycky chtěla 2 děti a jsem maminkovský typ 🙂 ale věř mi - často padám na hubu - většina starostí je na mě - manžel odejde ráno do práce a vrací se až v 7 večer.

@astyna souhlasim s Vami, hodne na to myslivam a kdysi sem chtela deti podstatne drive nez v 29ti (byt to jeste neni tak moc) ale nekdy veci nejdou tak, jak si vysnite nebo prejete. Jsem vdecna, ze jsem jedno stihla do 30ti a druhe, jelikoz zatim nechci a kdyby prece, tak urcite ne maly vekovy rozdil, budu hodne zvazovat a prepocitavat.

Ahoj, 34... to jsem ještě byla mladice :DD Ale chápu ty pocity. Je mi 40, typ co vždy toužil po dítěti rozhodně nejsem (chovný ale zjevně ano), máme 9,5 měsíční dceru, je chytrá, skvělá, velmi napředivá a dává nám občas zabrat. Po probdělých nocích jsme vyřízení. Občas mě taky napadne že bych jí přála sourozence, přecejen dva už jsou tým, a mohou se srocovat proti rodičům 🙂 ale zároveň po velmi náročném, ač pro holčičku ukázkovém, těhotenství a opravdu velmi dlouhém porodu mám vážné pochyby, jestli na něco takového ještě vůbec mám. Představa, že bych si některé věci mohla dát znovu, mě upřímně děsí. Nevím, jak na tom budu za pár let, a času moc není. Ale Ty máš ještě času spoustu, myslím, že si můžeš dovolit takovéhle úvahy nechat ještě trochu uležet 🙂

má (naše) představa byla jasná, když jsme byli s tehdy přítelem (teď už manželem) spolu druhý rok začali jsme mluvit o miminku, dali jsme tomu "volný průběhů s tím, že ve 30ti budu těhotná. kulaté narozeniny dávno pryč a těhotnství nikde ještě další dva roky, nakonec jsme podstoupili IVF a já ve 33letech porodila dceru (těhotenství v pohodě, porod byl akutní ve 34tt pro preeklampsii). Po porodu se přidaly komlikace jako vysoký tlak, špatné jaterní testy a od druhého mě doktoři odrazovali.Zvažovali jsme všechy pro a proti, na jedné straně jsme se bála co když zase budu rodit dřív (dle doktora i mnohem dřív než poprvé ☹ ) ale zase jedináček.... nakonec jsme si dala hranici, že do 35-36ti to zkusíme, delší čas se těhotenství nekonalo, až když jsem zašla do CARu (zůstaly nám mrazáčky) kde čekalo kolečko vyšetření jsme zjistila, že jsem těhotná (těhotenství bylo v pohodě, ke konci už opět komplikace, ale nakone jsme rodila 37tt) jsem ve 36a půl letech porodila syna. Musím řít (a doufám, že to nezakřiknu) že obě děti od malička krásně spí celou noc, takže na nedostatek spánku si nestěžuji. ALE teď zhruba půl roku bojuju s diagnozou jako ty (vyhřezlá ploténka) a je to hrozná bolest, s tím i omezenost a dvě děti (4,5 a 1,5) co potřebuji maminku....ovšem ty děti bych nevyměnila za nic na světě ♥

Udělejte jenom to co oba dva cítíte, že je správné PRO VÁS. Pro tebe a partnera. Ne pro malého. "Dopřát" sourozence je takové klišé... ne, že bych neměla ráda svého bratra, ale nikdy jsem s ním neměla takový vztah, aby teď regulerně mohla říct, že by mi vadilo, kdyby ho naši neměli. Asi nevadilo. Celé dětství mě akorát štval, hádali jsme se, prali, po přestěhování do domu, kde jsem měla svůj pokoj (bylo mi 11) jsem ho v podstatě mohla dost ignorovat. Teď už jsme dospělý, občas si popovídáme nebo tak, ale kdyby se odstěhoval do Ameriky a viděla bych ho jednou za 5 let tak bych kvůli tomu teda nebrečela. Takže ne vždy to to dítě uplně ocení nebo vůbec chce. Jinak když jsem se narodila já, tak jsem prý taky byla strašně živý dítě a naši uvažovali, že druhé vůbec mít nebudou. Bratr byl zase docela hodný dítě si myslím, takže to zvládali, a já jsem se po bratrově narození víc a víc vtahovala do sebe (nebylo to jen tím, ačkoli jsem to dost těžce nesla - byli mi 4 když se narodil - ale celkově jsem se měnila, měnila školy, stěhovali jsme se...) a pak jsem byla hodná. Pubertu jsem skoro neměla, to zas mnohem víc vyváděl brácha.

Manžel je zase jedináček, díky tomu ale má spoustu výhod, jako že jeho rodiče pro něj vždycky měli spoustu peněz, věnovali se jen jemu a samozřejmě ho rozmazlovali 😀. Zároveň ale ho dost pérujou, mají na něj přehnané nároky a tak. A on si třeba sourozence přál. (Já teda celkem taky, ale chtěla jsem ségru, se kterou bych si mohla hrát a učit jí a tak).

Takže je to prostě různý a na názory ostatních vůbec nedejte. Jestli se na to necítíte, tak to prostě teď vůbec neřešte. Dítě můžete mít i až ti bude 40. Není to teď už nic neobvyklého. Užívejte si teď s malým a nechte to plynout. Teď je ještě maličký, časem to bude snažší a třeba si řeknete, že ještě jedno zvládnete 🙂. A nebo ne a budete mít jedno, vždyť je to fuk. Co je komu po tom. Ono totiž 2 děti se evidentně považuje za nějaký "standard" 😀D a když máte méně nebo více tak jste divný. Takže lidi se ptají když máte 1 kdy bude další a když čekát 3 tak se vás ptají jestli jste se nezbláznili. Takže asi tak :D.

@astyna tak nevim,jestli jsem hricka prirody,ze se ji podarilo"precurat",jak rikas,ale ja mam pro dceru ve 40 vic energie a jsem vic v klidu a pohode,nez ve 20😉Je to hrozne individualni..a vubec bych nezevseobecnovala.

@astyna no, já netvrdím, že by ženská měla mít děti v 50 letech - to už mi fakt přijde moc, ale na dnešní dobu děti ve 40 jsou normál. Prostě se všechno posunulo a pokud chceme něco vybudovat a do něčeho dítě přivézt, tak ho prostě mít ve 20 nebudeme. Já sice dítě chtěla už ve 30, ale prostě to nevyšlo. A jako stará matka se v 36 fakt necítím. Vím, že svým dětem mohu poskytnout skoro vše, nemám pocit, že bych v životě něco zameškala (pocestovala jsem, vybudovala jakž takž kariéru....). Prostě ve 20 jsem se ani na děti necítila, prostě správný čas si najde každýho z nás. A to, že naše děti budou mít děti taky takhle pozdě - prostě to tak je.....