"Stará" matka a jedináček, nebo ještě druhé?
Letos mi bude 34 let, mám 7-měsíčního kloučka. Narovinu říkám, že asi nejsem správný mateřský typ (chovný ano - těhotenství na "první dobrou"). Syna miluju nadevše, i když nemůžu říct, že by byl jednoduché miminko. Je ukřičený, vzteklý, divoký .... ale i neskutečně báječný a chytrý 🙂 prostě mě i příteli dává dost zabrat. Mě osobně ale na mateřství nejvíc chybí spánek a volnost. Navíc se začínají ozývat mé nešvary z mládí a hlavně života u koní (bolej klouby, teď aktuálně řeším vyhřezlou plotýnku - docela dost). tak nějak se trošku rozpadám a vůbec mě to netěší.
S přítelem jsme chtěli původně děti 2, aby si mohli hrát. Ovšem čím dál tím víc se o tomto tématu nechceme s naším okolím bavit, protože oba dost padáme na ústa. Jeden prcek nám najednou stačí. Babičky si sice lobují své.... no, znáte to. Ve svém okolí taky najednou začínám potkávat víc těch, co mají jen jednoho prcka s tím, že druhé už určitě ne. Já sama váhám. Prostě v 37 letech si nějak asi netroufám na to, mít ještě druhé :(
S přítelem oba máme sourozence. Na jednu stranu bych malému hrozně chtěla břatříčka nebo sestřičku dopřát .... ale pak stačí jedna "horší" noc, kdy sotva lezu po čtyrech a je mi jasné, že bych péči o dva lumpy prostě nedala. Připadám si moc stará.
Zajímalo by mě, jak jste na tom vy, "starší maminky" (nad 30). Plánujete druhé? Co vás k tomu vedlo? A jak jto zvládáte? Nebo zůstanete při jednom?
Je to určitě individuální, ale já jsem šťastná, ze jsem procestovala, postavila se na vlastní nohy, vytvořila si svůj názor na zivot a partnera si skutečně vybírala. Me spolužáky si klasicky vzaly prvního, měly 2-3 děti, leckdy bydlí s rodiči a jen slyšíte, jak je manžel alkoholik, jak je štve tchyně apod. Já jsem chtěla vždy hodně děti a dokonce dříve. První jsem měla "až" ve 33letech. Stále jsme pak poslouchali, ze jedinacka mít je hrozné apod., a ze mame mít děti hned po sobě, ze se vyhraji...ze ty dva roky přežijeme...Já jsem to tak nechtěla a nechápu (zároveň je to každého věc), ze valná většina okoli ma děti těsně za sebou. Jsem teď opět těhotná, dceři je 4,5 a já jsem šťastná, ze jsme vylezli z plen, z kojení, ze je již samostatná, ze jsem si odskocila téměř na 3 roky do práce, ze muzeme každý rok na dovolenou, můžeme do koutku, dcera na kroužky. Určitě jsem to nechtěla jen nějak přežít, ale skutečně prožít a ne jen nějak udělat, ale udělat to tak, aby to bylo alespon v rámci možnosti Zvladatelne pro všechny a ne jen tlačit káru a před výplatou počítat haléře. Možná, kdybychom měli např. byt či peníze od rodičů, měla bych dítě třeba uz ve třiceti...navíc nemáme hlídají babičky, takže je situace o neco těžší. A proti jedinackum nic nemám, vidím děti ze dvou či tři a leckdy jsou nevychovanejsi či zlejsi než jedináčci. Je to o výchově a celkovém nastavení v rodine. Já se teď na mimi těším, i když je pravda, ze jsem více unavená, ale to je i tím, ze jsem byla do tehu zvykla aktivne (denně) sportovat a teď to chybí + kila navíc. PS: jediné, co me trápilo bylo zdravotní hledisko a nejpozději jsem chtěla otěhotnět do 38, povedlo se, rodim v 37..
ahoj, ja prvniho synka porodila ve 31 letech.. a s opravdu velkymi problemy.. nedonosenec.. kojila jsem po 1,5 hodine a bylo to pro me obrovske stesti, kdyz s e to zadarilo, syn mel muj veskery cas, komfortni 24 hodinovou peci a ja stale sileny strach...... ale je zdravi, vse je ok, je stastne usmevave dite...a divoky azazaz... silenec je to 🙂).... presto vsechno, co jsem s nim na zacatku zazila, jsem vedela, ze chci dalsi dite... ze nechci, aby byl syn sam.... ted je mi 33 a cekam druhe.. rodit budu ve 34 letech... ano, unavena jsem a rikam si, jak to dam se dvema mrnatama, kdyz je manzel cely den v praci..ale dam...navic mam rizikove tehu, lekarka me hlida uz ted a snad donosim dale, nesmim syna nosit, sedam si k nemu na zem, beru si ho na gauc a mazlime se i tak...... ale stejne jeste tajne doufam ve treti ditko... nevim proc, ale mam pocit, ze tak bych to chtela.. rozhodne ted druhe tehotenstvi... pokud bude vse ok a dam to v ,,pohode,, tak snad pak jeste manzela ukecam 🙂))...vzdy jsem chtela velkou rodinu , tak snad se zadari...
Mam ted 6nedel holcicku, prvni miminko a v kvetnu mi bude 35. Chceme jeste druhe a osobne bych se nebranila ani tretimu, ale do 40 to asi nestihneme 😍 Moje mamka mela mladsiho brachu ve 42 letech - psal se rok 1993 a vsichni ji povazovali za blazna. Urcite to bylo narocne, ale mamka tim neskutecne omladla. I ted na ni neni videt duchodcovsky vek (66 let), ma facebook, smartphone a je proste bajecna. Zalezi na tom, jak se kazda z nas citi 😉
@nugetka20 Dej si čas. Sedm měsíců je plná péče, hodně vstávání a dítě především navázané na matce.
Tvůj věk mi nepřijde zas až tak vysoký, abys nemohla ještě pár let počkat (nejlépe "pá" do slova🙂)
Jsou věci, které ti víc dětí v rodině usnadní, a to i co se tvé svobody týče.
Já bych hlasovala pro další dítě, ale to je o mně, s radostí bych uvítala čtvrté. Ty poslouchej svoje potřeby.
asi zalezi jak kdo se citi 😀 nekdo si prijde stary i v 25 😀 ja teda prvni dceru mela ve 20, a na druhe jsem si pockala az do 35 ale ne ze bych nechtela a nebylo s kym, materialu bylo dost 🙂 ale hledala jsem toho praveho 😀 nooo a nasla v tech 35 takze se nam zadarilo hned, takze druhe v mych 35, treti v 37 a ctvrte v 39 😀 za par dni uz budu mit na zacatku cislo 4 je to masakr ale stara si fakt neprijdu takze ...asi tak ....bud si k vam mimi cestu najde a nebo ne ...ja bych jedinacka asi nechtela...i kdyz prvni dcera byla svym zpusobem jedinacek ale my hodne cestovaly a uzivaly si ..takze v pohode 🙂
Babicka vzdycky rikala ze jedno dite je o strach..a myslim ze svym zpusobem je to pravda 🙂'' clovek se boji o jedno i o pet, ale prece jen....kdyz byl treba syn v nemocnici, tak clovek se tomu nemuze az tak poddat kdyz ma doma jeste jedno. Nemit doma jeste syna, clovek by se zblaznil
@astyna můj zase v podstatě neexistoval. Určitě ta zodpovědnost tížila,a byly obavy o zdraví,ale zas jsem měla dospělého bratra a širokou fungující rodinu. Když jsem byla malá,měla jsem na tehdejší poměry starou matku. Dneska úplně běžně mají ženy v 35 miminka a malé děti,takže dneska bych žádná výjimka nebyla. Ani v rodině,moje teta měla třetí v 37, byly jsme se sestřenicí takoví benjaminci rodiny.
Všem Vám moc děkuju za reakce. Teda, když vidím, kolik z vás má i víc než 3 děti ... 🙂
Připadám si jako chcípák.
Jinak jsem tohle téma načala s přítelem. Je pravda, že jsem měla dost silnou poporodní depresi, vážně to trvalo tak 4 měsíce, než jsem se tím prokousala. Chlap se celou dobu tvářil, že je vše v pořádku, že to přece zvládneme a že je vše absolutně v klidu. Teprve teď z něj vylezlo, že první 2 měsíce mě vyloženě hlídal, protože se bál, že se stane průšvih .... vůbec jsem netušila, že to tak prožíval. Takže on sám je z druhého dítěte zatím spíš vyděšený.
Je taky pravda, že jen co jsem si myslela, jak už to s malým zvládáme, tak mě párkrát za sebou teď v noci vyškolil (vstávačka celou noc po hodině), obaňkovali mi celou páteř .... a představa druhého těhotenství mě taky spíš děsí.
Jak píšete, dám tomu čas .... ono se to nějak vytříbí 🙂
Dobrý den hokly,ja sem mela syna (IVF)v 37 letecha a ted mi je 42 a chteli by jsme ješte jedno,taky jenom z IVF,vím,že je to už docela vysoký vek.Uvažujem o tom,ale samozrejme mám strachVy jste všechny tady jeste mladice🙂👍