V MHD mě slovně napadla žena kvůli plačícímu dítěti
Dobrý den, přispívám sem poprvé, ale jsem tak rozhozená, že potřebuji znát váš názor, jestli se vám stalo něco podobného a jak byste případně reagovaly na mém místě. Nejprve vás uvedu do situace. Dnes jsme s téměř dvouletou dcerou cestovaly MHD. Bylo po jedenácté, jely jsme domů na oběd a před sebou měly asi 15 minut cesty. U zastávky jsem se ještě zastavila pro pečivo (chleba a rohlíky). A dcera, přestože hlad neměla (zpucovala celý banán a do té doby i polovinu křupek, které jsme měly sebou) začala křičet, že chce rohlík (křupky už nechtěla) a samozřejmě to pokračovalo hlavně v autobuse. Já jsem jí řekla, že jí rohlík nedám, že jedeme na obídek, bude mňamka, polívečka, brambůrky a maso a snažila jsem se ji na kolenách konejšit. Pořád jsem opakovala, že rohlík jí nedám, že ať chvilku vydrží a doma bude obídek. Křupky v té době už nechtěla, byla posedlá myšlenkou na rohlík. Pořád jsem ji utěšovala, ale bylo to marné. Dcera má teď vztekací období, kdy je schopná se během chvilky dostat úplně do tranzu a nutno dodat, že byla fakt hlasitá. Ale já jsem si řekla, že neustoupím, jestli má hlad, tak může dostat křupku. Jako, je mi jasné, že lidi jsou unavení, nejsou zvědaví na to, aby jim tam křičelo nějaké děcko (dcera byla dost neústupná), ale potom se do mě začala hned obouvat jedna žena. Začalo to průpovídkami na celý autobus, že by to děcko už dávno seřezala (dvouletý děcko! to teda nevím, čeho by dosáhla, akorát toho, že by dítě řvalo o to víc) a pak mi začala vykládat, co jsem to za matku, že své dítě trápím hladem. A začala mě přes celý autobus klást otázky, jestli dcera vůbec svačila, že se nediví, že tak řve, když ji trápím hladem. "Co jste to, proboha, za matku! Vždyť má hlad, tak jí ten rohlík dejte! To je ta vaše moderní výchova!" A přidala se další: "Já jsem unavená z práce a nejsem zvědavá na to, aby mi tady nějaké děcko řvalo!" Tak jsem se jí snažila v klidu vysvětlit, co všecko do poslední chvíle, než jsme nastoupily do MHD, snědla. A že mi jejich jednání ubližuje. Ale ona, že není zvědavá ten křik poslouchat a ať si teda radši vystoupíme a jdeme pěšky! (asi tak tři kilometry do opravdu ostrého kopce a já v 6. měsíci těhotenství). Připadala jsem si jako debil, že musím takové sprosté cizí ženské ospravedlňovat své chování a svůj přístup. Jako, jedna paní se mě začala zastávat, že malá je prostě třeba jen unavená, jiná paní říkala, že takto malé děti prostě pláčou i bez důvodně, ale nebyly tak hlasité. Jakmile ta první ženská vystoupila, tak už jsem neodkázala zadržet slzy. Dceři jsem dala opět křupky, které teda vzala na milost a začala je jíst, takže to fakt vypadalo, že jsem ji prostě jen trápila hlady a nechtěla jí dát najíst. Těch posledních pár zastávek jsem v podstatě potichu probrečela, dcera jedla křupky a vystoupily jsme, já zbitá jak pes. Teď tady sedím a řvu, kladu si to za vinu, že jsem možná fakt špatná matka, když dceři před obědem nechci dát rohlík (vůbec to nevidím ráda, když jí rohlíky, ale naučili ji to prarodiče, na rohlíku nic dobrého nevidím). Teď dcera po obědě, který teda mimochodem skoro nejedla, spí a já tu sedím a jsem docela v kélu (jsem taková cíťa a ještě k tomu ty hormony). Můžete mi říct, proč má někdo potřebu tak ubližovat lidem kolem sebe pro trochu svého pohodlí? Všechny trefné narážky mě jako tradičně napadají až ex post. A děkuju všem, kteří si to dočetli až sem. Možná se potřebuju jen vypovídat.
@bubbligum Tak je to jasný, to bych taky pěšky nešla. Ale pakj je prostě nutný připravit se na takovýhle případný chytráky a nějak se proti tomu obrnit. Já mám na to teda fakt štěstí, do mě se někdo pustil snad jenom jednou a to bylo kvůli manduce. Bylo to zábavný, pár ve středním věku, každý minimálně 150 kilo a rozebírali, že já dítěti ničím záda... Každopádně ignorace takovýchle lidí se osvědčila. 🙂
Ale teda co psala @indigirka , to už mi přijde fakt drsný.
Kdybych měla řešit každou blbost, co mi kdo nevybíravě vytkne, byla bych už dávno na antidepresivech. Dotyčné rejpaly vždy odkážu na patřičná místa a žiju si dál svým životem. Na trefné narážky se vykašli, pro začátek stačí jednoduché "Starejte se o sebe." 😉
Nečetla jsem předchozí komentáře, ale předpokládám, že můj názor nesklidí pochopení. Celou situaci bych řešila jinak.
Předně asi nevidím velký rozdíl v tom, jestli jí dáš křupku, kterou nechce, ale může a rohlík, který chce, ale nemůže. Myslím, že kouskem rohlíku by sis oproti křupce ušetřila spoustu nervů. Chápu, žes ji nechtěla ládovat před obědem, ale křupka versus kousek rohlíku pro mě není velký rozdíl.
Pokud by mi dítě začalo vyvádět v autobuse, nechtělo se zklidnit, tak bych prostě vystoupila a šla pěšky. Chápu, že jsou situace, kdy to prostě nejde, rozhodně tě za každou cenu nevyřazuji z přepravy, ale já si stojím za tím, že já a ani mé dítě, zvíře nebo cokoli jiného nemůže nepřiměřeně obtěžovat ostatní spolucestující. Hromadná doprava je o toleranci, jak ze straně té ženy, co ti vynadala, tak z tvojí. A já bych to prostě řešila vystoupením, už jen z toho důvodu, že je potřeba dítě učit, že nevhodné chování s sebou nese následky, které se mu nemusí líbit.
Pokud už jsi se rozhodla řešit situaci konejšením a ukecáváním, nerozumím tomu, proč jsi se ze strany oné dotyčné nechala natlačit do situace, kdy ona tě poučovala a ty jí vysvětlovala. Musíš mít nějaké sebevědomí, protože když ukážeš, že ho nemáš, dovolí si k obě každý všechno. Měla jsi říct, že tě mrzí, že dítě hlučí, že je ti to taky nepříjemné, že chápeš její podrážděnost, ale že stravovací a výchovné metody nejsou věc, kterou má právo řešit. Tečka, žádné vysvětlování něčeho, nějaké důvody... Proč?
Musím přiznat, že když jedu unavená z práce, třeba s bolestí hlavy, tak bych po hlučících lidech, tedy i křičících dětech a jejich matkách nejraději něco hodila, jen, aby už bylo ticho. Ono je to fakt náročné, stresující a vyčerpávající pro všechny okolo. Ano, mně ječící dítě v dopravě vadí (vadí mi i ožralové a kdokoli další, kdo se nevhodně chová), a myslím si, že v dopravě tohle nemá, co dělat. Samozřejmě se do nikoho neobouvám, necítím se na to vychovávat cizí lidi, já už to jejich chování nevylepším, navíc nechci soudit někoho, kdo se takhle chová jednou a tisíc jiných situací vyřeší daleko lépe... Ale, ono to bývá fakt nesnesitelný. A já potom jako blbec, unavená a znechucená vystupuju a jdu pěšky, protože to prostě nevydržím. Nikoho jsem neobtěžovala, ale prostě nemám kapacitu na to tyhle věci snášet a nějak řešit. Rozhodně se nehroutím z toho, když dítě zakňourá, zapláče, ale ječící vztekající se dítě je na mě prostě už moc.
Co se stalo, stalo se, netrap se tím. Zapracuj na svém sebevědomí, na výchově, na ohleduplnosti, pouč se z té situace, ať ji příště zvládneš líp, minimálně pro sebe.
@kacca11 Ona by to zakladatelka třeba i vyřešila vystoupením z busu, kdyby nebyla k tomu všemu ještě těhotná...
Taky jezdím MHD, ne všude po Praze zaparkuju, takže ne všude můžu jezdit autem. Taky jsem těhotná, taky mám necelé dva roky starou dcerku, která má momentálně vztekací období. Navíc je divoká, všude by běhala, což jaksi v MHD nepřipadá v úvahu. A taky, stejně jako zakladatelka, momentálně nejsem schopná ujít delší vzdálenost, námahu mám momentálně zakázanou (a kdo má malé dítě, tak ví, že dodržet to absolutně je prakticky nemožné). Je pravda, že vztekat se mi mládě v MHD, tak jí ten kousek rohlíku dám, pro klid svůj i ostatních, ale pokud by ten rohlík jaksi nepomohl (a i to se může stát, mrskne ho na zem a vzteká se dál), tak v tuhle chvíli opravdu nebudu schopná vystoupit a jít pěšky jen proto, aby mé dítě neobtěžovalo ostatní cestující.
Taky kolikrát jedu MHD sama, unavená, vzteká se tam cizí dítě - no, tak se vzteká, taky ho může něco bolet, lezou mu zuby, nemá svůj den - ano, vadí mi to, ale nebudu kvůli tomu nadávat matce toho dítěte ani dělat zle.
@somalicats Já jsem výslovně psala, že chápu, že není vždy možnost vystoupit a jít pěšky. A taky jsem psala, že nikomu nenadávám, ale sama vystoupím a radši to ujdu. Nerozumím, proč mi ten příspěvek adresuješ, když nejsme v rozporu.
Maminko, netrapte se hloupáky okolo sebe. Myslete na mimčo a klídek. Dejte si něco dobrého na lepší náladu a hoďte bobek na ty hlupáky.🙂
@kacca11 Adresuju Ti první odstavec. Tys popsala obecně, co bys dělala, a co Ti vadí, ale tady je konkrétní situace zakladatelky.
Pokud jsem si dobře všimla na Tvém blogu, sama ještě děti nemáš. To nepíšu proto, že bych Tvůj názor chtěla nějak shazovat, ale proto, že až jednou ty děti mít budeš, tak budeš mít na společné cestování trochu jiný pohled daný zkušenostmi. Když jsem byla sama bezdětná, tak jsem uvažovala prakticky stejně, jako Ty - neobtěžovat a nebýt obtěžován, ale jakmile jsem už ty děti jednou měla, tak jsem dokázala pochopit ty maminky se řvoucími prcky, že ne vždy se jim podaří mrně zpacifikovat do stavu neřvoucího, protože i pro mě to byl a je kolikrát nadlidský úkon. Něco jiného jsou pro mne nevychovaní spratci, kteří kopou do sedaček nebo přímo do spolucestujících a matky si jich nevšímají a nehodlají je usměrnit, ale pokud cestuje maminka s kočárkem, tak jaksi očekávám, že to malé dítě může řvát, že dokonce může řvát celou cestu a matce se nepodaří ho zklidnit. Ne každý má k dispozici auto, ne každý má k dispozici hlídání, a ve veřejné dopravě bohužel musím počítat s tím, že nebude vše tak, jak bych si představovala já.
Budu hádat, šlo o starší paní? Ty mají vždycky plnou pusu řečí o tom, jak vychovávat děti a vůbec jak všechno dělat líp. On si totiž člověk ty negativní věci nepamatuje, je to normální, takže asi už neví, že její děti se taky vztekaly.
Řešení je jen jedno ignorace - prostě si jí nevšímat. Tím, že to budeš vysvětlovat ji akorát dáš vodu na mlýn. A nebo ji setřít krátkou větou. Jednou se mi to povedlo, byť v jiné situaci, byla jsem na poště a tam si nějaká starší paní strašně dlouho vybírala (myslím nějaké pexeso, no fakt důležitou věc) a na poště mívají vždycky přetopeno, tak jak jsem tam dlouho stála, tak se mi udělalo zle a poprosila jsem o židličku s tím, že tam stojím už fakt dlouho. Paní se začala čertit, že ona si dlouho nevybírá a že je tam sotva pět minut a že my mladí,... (atd.). Tak jsem jí řekla, že mladý neznamená zdravý a že mám invalidní důchod, tak mi občas špatně být může. Tak potom sklapla a odešla. To je snad poprvé, co jsem agresivního důchodce umlčela 🙂.
A na názory, že maminka s brečícím dítětem má vystoupit jsem přímo alergická. Naopak, podle mě se má přepravit co nejdřív 🙂. Navíc, dítě může být nemocné a proto brečí (to ho budu jen proto, že řve tahat po venku když je zima?) u nás to třeba není možné vůbec, v Praze možná ano, ale u nás jezdí jeden bus za hodinu třeba. I kdybych chtěla jít pěšky, musela bych po dálnici, takže jestli budu mít někdy uřvané dítko v buse, cestující to budou muset přetrpět.
Apropó, jsou lidi, kteří jsou v MHD mnohem otravnější (třeba narkomani nebo řvoucí opilci), ti jim vadí určitě víc, jenomže je jednodušší slovně napadnout utahanou matku 🙄
@somalicats ta kacca se jednou pěkně podělá, až bude mít děti a pujde všechny tyhle nemístný připomínky smazat
Taky jsem to zazila,dite nemocne,muz s autem pryc,jely jsme cca 30min. k doktorce...unavena,pretazena dcera,ktere zjevne opet stoupala teplota a do toho dedek,ktery nas vyhazoval z autobusu. Na moji namitku,ze diteti neni dobre a jedeme k lekari mi rekl,ze kdyz si neumim dite uklidnit, tak si mam koupit auto a neotravovat lidi v mhd...taky jsem byla tehotna a taky me to rozbrecelo,vubec jsem nechapala jak si ten chlap asi predstavuje,ze dostanu nemocne dite v sychravem pocasi k doktorovi (ostatne ani v lete bych pres kus Prahy asi nesla pesky s ditetem). Od te doby mam celkem blok jezdit s detmi mhd se priznam,radsi resim vse autem. Lidi muzou byt idioti bez ohledu na vek.
@somalicats uz jsem to psala nekolikrat, tak znova: Ja chapu, ze ne vzdy je moznost vystoupit a jit pesky. A taky jsem psala, ze takove chovani toleruji, castecne chapu, tise snasim a kdyz snes nemohu, resim to na svuj ukor, ne na ukor matky s ditetem. Vadi mi to, to je pravda, ale ja nikomu nenadavam, nikoho z dopravy nevyhazuji. Nevim, jak to popsat tak, abys na me nereagovala ve stylu, ze chci, aby kazda mama s deckem vystoupila, jakmile se dite nechova ukazkove, nechapu, proc pises cosi o jezdeni autem, kdyz to se tu vubec neresi.
A na konec, ja necekam, ze ve verejne doprave bude cokoli podle me, na to jezdim uz moc dlouho.
@kacca11 No, auto je možné řešení, jak "neobtěžovat" v MHD. Asi proto to píšu 😉. Jinak svůj první příspěvek jsi bohužel podala tak, že z toho na první pohled plyne, že ideálně má matka se řvoucím dítkem vystoupit. Nikde nepíšu o tom, že zrovna Ty nějaké takové matce v MHD nadáváš.
MHD jezdíš už dlouho, a počkej, až budeš MHD jezdit těhotná a pak s kočárkem. To si teprve užiješ a budeš vděčná za sebemenší projev tolerance a ochoty spolucestujících pomoci.
jednou to pěkně vystihl jeden farář,když nA stížnost starších věřících na zlobivé děti v kostele řekl, milé dámy, mam pro vás blbou zprávu, že příjdete do pekla, nebe je totiž plné dětí, tam byste se zbláznily,za to v pekle žádný nejsou 🙂
Neber si to tak!! Je škoda že tam nesedělo víc lidí co by se tě zastali.Třeba nějaké maminky.Tyhle krá-vy co měli děti naposledy před dvaceti lety jsou nejhorší a nepamatují si jaké to bylo být matkou.já mám tříměsíčního a když řve v kočárku tak se na mě tyhle babky otáčí co jsem to za matku že mi křičí určitě hlady.v létě jsme třeba seděli do osmi hodin večer s kočárem na terase.nikomu to divný nepřišlo zas jen tím starším co nás nahlas pomlouvali jaktože mi dítě nespí už dávno doma a že dnes je to moderní lítat venku s dítětem až do tmy 😀 samozřejmě jsem je slyšela tka jsem nahlas u stolu řekla že dneska si lidi myslí že jakmile mám dítě tak musím být zavřená doma a chodit s ním ven jen ráno.Všichni jsme se rozesmáli na jejich účet a byl klid 🙂 Nesnáším tyhle typy tuhne mi zas krev v žilách tak nebud z toho smutná 🙂Ještě jsem se divila žes tam třeba nenapsala že se třeba baba rozčílila žes jí nepustila sednout 😀
@somalicats ja pisu, ze pro me by to bylo idealni reseni, ne, ze to musi udelat vzdy a kazda. Ja uz fakt nevim, jak to popsat, aby to bylo pochopitelne.
Myslim, ze kdyby vic lidi bylo jako ja, tak mamky s detmi nemaji problem - toleruju, nenadavam, pomaham s kocarkem apod., ale tady jsem zase za zrudu 😀
To jsou nějaký erupce na slunci?? Mně včera seřvala ženská, že můj pes (9měs vlčák) na vodítku v lese, ovladatelnej, nemá náhubek. Měla na šnůře nezvladatelnýho labradora a chtěla, abych sešla z cesty a uhla jí, aby ONA mohla projít, že ho neudrží... Já za ruku dvě malý děti, prostě komedie... Tak jsem udělala dva kroky stranou a vyslechla jsem si dávku nadávek... A dneska mně nějakej chlap seřval zase že jsem na prázdnym parkovišti u Kauflandu projela jednosměrkou a zaparkovala na blikačky u bankomatu na invalidovi (měla jsem v autě děti a potřebovala jsem jen vybrat)... Normálně mi začal sprostě nadávat... Potřebujou si řešit svoje mindráky a komplexy, no boooože....
@elu Nemám ráda názory na výchovu dítěte od bezdětných tak od seniorů!Ty mají nějakou určitou představu o výchově kterou si bud nepamatují jako to bylo mít malé dítě nebo ještě nezažili.Co je mazec tak většinou ty bezdětné pak dělají ještě daleko horší věci když pak to dítě přijde :D znám plno takových
@kacca11 v hromadné dopravě člověk musí počítat, že tam potká plačící dítě, je to normální 😉 Stejně tak jak tam potkáš opilého mladíka, smrdícího bezdomovce, nebo hlučnou partu turistů, případně nějakého exota... Když už musím metrem, tak pláč mi teda vůbec nevadí, prostě to patří k "socce", jak se říká... Smrad, ožrala nebo hluční exhibicionisté jsou mnohem nepříjemnější a nejraději bych je vyšoupla oknem. By mě zajímalo jestli by se ježibaba pustila i do nich... 🙄
S rohlíkem souhlasím - kdyby se jevil jako možnost jak mládě aspoň na čas cesty umlčet, tak bych mu ho dala.
Za prvé: je dobře, žes jí nepovolila ten rohlík. Jsou jí dva roky, to děti ještě neumí ovládat emoce a vše jim přijde jako konec světa. Je normální, že křičela a je dobře, že jsi jí neustoupila, ačkoli chápu, že ne všichni jsou na to zvědaví. Jenže to je bohužel stinná stránka MHD a když jim to vadí, mohli si vzít kolo a jet na kole (samozřejmě přeháním, ale schválně jakožto reakce na jejich doporučení, aby sis vystoupila).
A pokud ti to pomůže: kdysi jsem byla chůvou na plný úvazek u dvojčat (takže taková skoro-druhá-máma), rodina bydlela na konci opravdu strmého a dlouhého (10 min. chůze) kopce a když bylo dětem kolem dvou let, začala jsem s nimi chodit na kroužky pro mámy a děti. Kroužek byl 20 minut chůze od bytu, takže jsem holky měla v kočárku a dostat je tam byla pohodička, ale zpátky to bylo peklo. Já se svými 46 kily, holky už docela velké, kočárek sám o sobě těžký a do toho ten kopec! Když holkám bylo 2,5, už jsem to fakt nezvládala, takže jsem je vždycky před tím kopce vysadila a že jako tlačíme kočárek spolu. Zprvu je to bavilo, cestou jsme si zpívaly a tak, ale často se stávalo, že byly líné a že dělat ťapi ťap nebudou! Jenže nebylo zbytí, jinak jsem je nahoru nedostala. A tak se stávalo, že jsem musela 10 minut šlapat kopec s kočárem, nákupem a za chorálu dvojitého absolutně nesnesitelného řevu, přičemž se buď na mě lidi dívali, jako bych ty chudinky týrala, anebo jsem si taky musela vyslechnout něco ve smyslu, že jsem hrozná matka. Nicméně jsem vytrvala, až si holky jednoho dne zvykly a od té doby už chtěly ťapat dobrovolně.
Nestojí za to, aby sis brala blbé řeči nějaké staré zapšklé paní k srdci, ona tě nezná a i kdyby tě znala, možná by tě stejně sjela, jen aby mohla někoho seřvat. Opravdu nemá smysl si dělat hlavu z takových lidí, ty znáš svoji dceru nejlépe, tak se nenech zblbnout řečmi cizích lidí. 😉
já bych na vašem místě taky hned neměla pohotovou reakci (tu mívám až poté..) a vystoupila bych ať si říjakí co chtějí. když vysoupit nejde tak se nedá nic dělat. muselo vás to pěkně naštvat. dítě, které se nechce uklidnit a chytrák, který vám radí, jak na to. to bych kousla🙂 netrapte se. třeba paní taky neměla svůj den. totaky mi vadí křičící děti, pobíhající, neukázněné a laxní rodiče třeba v restauraci, tam ale všichni nemusí, v MHD je to jiné a dcerku nebudete vychovávat jinak jen proto, že to zrovna okolí bude příjemnější.
jo a mně se taky stalo-šli jsme s kočárem v létě na procházku a že se zastavíme na pivo na zahrádce před hospodou, těšila jsem se na něj, že se osvěžím po stoupáku do kopce. ani jsme nedosedli a synek začal vyvádět, asi senudil že nejedeme, možná už měl hlad, no snažila jsem se ho zabavit a uklidnit, marně, objednané pivko jsme rychle vypili, zaplatili..ale ty pohledy na nás - starší se neslyšeli, vedle u stolu byl taky kočárek a budil se tam zrovna větší capart (máma měla díky tomu našemu po klidu a mne vysloveně probodla pohledem). bylo mi trapně, ale co jsem mohla dělat, stalo se. malej je normálně kliďas, čekárny u doktora zvládá vzorně ale zrovna němel den.
@elu Tak když čtu, že to zakladatelku tak moc trápí, když měla potřebu se obhajovat před cizí ženou, tak si myslím, že zapracovat na sebevědomí není na škodu. To není urážka, to je motivace. Když tu situaci dobře zpracuje, uvědomí si, že byla v právu, líp se s tím vyrovná příště, na základě zkušenosti bude vědět, jak lépe reagovat, bude si jistější. Pokud o svém řešení pochybuje, může vyhodnotit, že měla jednat jinak a příště, poučená, to bude zase lepší. Pokud je to pro tebe lichá úvaha, je to tvůj názor, tvůj problém.
@zuzineckah Já v hromadné dopravě počítám se vším, včetně osobního útoku a krádeže, ale to neznamená, že mi to nevadí. Vadí mi spousta věcí, které běžně toleruju, které se snažím chápat, ale neřeším. Myslím, že se najde opravdu minimum lidí jako ty, kterým v MHD nevadí opravdu hluční lidé a obtěžování ožralů, stejně jako intenzivně řvoucí dítě.
Mně připadá, že v téhle diskuzi znamená pojem "něco mi vadí", to, že kvůli tomu budu někomu nadávat, útočit, omezovat nebo vyhazovat, ale už po několikáté píšu, že to tak není.
Hmmm, tak já děti mám, ale být přítomna téhle scénce, tak bych soptila taky. Teda já pouze v duchu, ale měla bych pochopení i pro někoho, kdo by vylítnul, ať jí ten rohlík sakra dáte a je klid (pro tu popisovanou babiznu pochopení nemám).
Nechápu ale argument, že když někdo jede MHD, tak s něčím takovým musí počítat. Já se řídím tím, že se v MHD (nejen) snažím neobtěžovat okolí a očekávám to i od ostatních. Samozřejmě, že některé situace ovlivnit nikdo nemůže - např. brečicí miminko, na druhou stranu ale může cestování s dítětem, které pravděpodobně tu cestu prořve, omezit na nezbytné případy. A starší děti mají svoje nálady, období vzdoru apod. a chápu, že důslednost je důležitá, nicméně něco jiného je nechat vyvztekat dítě na ulici a v autobuse, kde ostatní nemají možnost úniku. Takže důslednost stranou, pokud dítě jinak neumlčíš nebo nemáš možnost vystoupit, tak bych jí ten rohlík dala - určitě by mě nenapadlo očekávat od okolí pochopení nebo že budou vystupovat oni
Opravdu blba situace, nebudu se tu rozepisovat ale ja bych příště fakt vystoupila a snažila se dítě uklidnit venku a pak jela MHD, nejste špatná naopak snažíte se nastavit pravidla oz je v pořádku ale řešit to v MHD je nešťastné
Neplač, bába bláznivá! Lidi se rádi poslouchaj, přijdou si tak lepší. To bys viděla, kdybys mohla nakouknout do jejího života, jak ona vychovával děti. ty co mají nejvíc keců se chovaly nejhůř. Máme taky v rodině takovou osobu, kritizuje každého, mne kárá jak vychovávám dítě , poučuje, mluví jak kniha, jak nějaká hodně káravá kniha. Přitom ona málem o děti přišla, protože se o ně fakt hodně špatně starala. Oni jak sami sebe slyšej kritizovat někoho druhého, tak si v tu chvíli říkal "Aha! Tak to jsem asi dobrej, když takhle hájím dobro, ty jo to já sjem asi fakt nějakej vyjímečnej člověk" a nemusej pro to ani prdnout, slova je nic nestoje, tak melou pantem. Mě by zajímalo, kolik ona toho udělala pro své děti. ta ženská od nás z rodiny furt kecá o tom, jaká je skvělá, jak vařila, jak se o děti vzorně starala a jak támhleta je špatná a támhleta je špatná. Nikde ji nebere vážně. Furt omýlá jak prala na děti, jak vařila. Přitom to dělá každá z nás tak běžně, že o tom nemluví, přišly bychom si blbě. Tady ta to nedělala až tak často, tak to takhle doživuje, že o tom mluví a kritizuje ty druhé.Pokud jí zajímají hladovějící děti, tak je tu plno uprchlíků, taky je plno nemocných děti an které může přispět. Když má takovou svatozář, zeptala bych se jí, kolik reálně dává na hladovějící děti měsíčně. Má trvalý příkaz? Na kolik? Vsaď se, že by neudělala pro nikoho nic. Buď sama děcka neměla , tak je zahořklá a zhrzelá, nebo kdoví, co to je za ženskou. Možná se jejím dětem klepou kolena ještě dnes, když si vzpomenou na své dětství. já to taky neumím, ale je potřeba se naučit pohotově bránit. Já se to sama musím naučit. Zeptat se "Kdo jste, že to víte líp než já , jak vychovávat, vy jste psycholog, pediatr? Z jakého statusu mě poučujete?? Kolik jste četla knih o výchově? A jaké vyjmetujte mi je konkrétně?" a kdyby bába byla ještě víc sprostá, tak na opravdu hrubý pytel opravdu hrubá záplat. Matka lvice jde do boje😀 A řekla bych " Doporučila bych vám, abyste byla tolerantní! Nevíte jestli někdy nebudete potřebovat toleranci vy. Děti a senioři ve vysokém stáří nejsou pro okolí vždycky příjemní. Aby jednou Vám někdo neřekl, že jste na obtiž". Připomenout bábě její stáří, na to je každej citlivej. Mě jednou seřvala baba v krámě, že tam lezu z kočárem (zákaznice co stála za mnou ve frontě). Taky mi bylo těžko. Klepala jsem se. Měla jsem asi měsíční mimi. Taky jsem to nezvládla. Řekla jsem něco ve smyslu, že to je o toleranci. Ale byla jsem slabá. To člověka opaří a nezmůže se na pořádnou reakci. Správné by bylo říct "kde je napsáno, že vy máte větší právo stát v tomhle obchodě než muj kočárek s dítětem? Proč vy tu můžete nakupovat a já ne? Vy jste jako něco víc? " Taky jsem se do ní nepustila, tak buď klidná, taky jsem byla uplně za blbku a ještě v životě mockrát. Kolik ataků já nevychytala vylezla z nich jak spráskanej pes😀