V MHD mě slovně napadla žena kvůli plačícímu dítěti
Dobrý den, přispívám sem poprvé, ale jsem tak rozhozená, že potřebuji znát váš názor, jestli se vám stalo něco podobného a jak byste případně reagovaly na mém místě. Nejprve vás uvedu do situace. Dnes jsme s téměř dvouletou dcerou cestovaly MHD. Bylo po jedenácté, jely jsme domů na oběd a před sebou měly asi 15 minut cesty. U zastávky jsem se ještě zastavila pro pečivo (chleba a rohlíky). A dcera, přestože hlad neměla (zpucovala celý banán a do té doby i polovinu křupek, které jsme měly sebou) začala křičet, že chce rohlík (křupky už nechtěla) a samozřejmě to pokračovalo hlavně v autobuse. Já jsem jí řekla, že jí rohlík nedám, že jedeme na obídek, bude mňamka, polívečka, brambůrky a maso a snažila jsem se ji na kolenách konejšit. Pořád jsem opakovala, že rohlík jí nedám, že ať chvilku vydrží a doma bude obídek. Křupky v té době už nechtěla, byla posedlá myšlenkou na rohlík. Pořád jsem ji utěšovala, ale bylo to marné. Dcera má teď vztekací období, kdy je schopná se během chvilky dostat úplně do tranzu a nutno dodat, že byla fakt hlasitá. Ale já jsem si řekla, že neustoupím, jestli má hlad, tak může dostat křupku. Jako, je mi jasné, že lidi jsou unavení, nejsou zvědaví na to, aby jim tam křičelo nějaké děcko (dcera byla dost neústupná), ale potom se do mě začala hned obouvat jedna žena. Začalo to průpovídkami na celý autobus, že by to děcko už dávno seřezala (dvouletý děcko! to teda nevím, čeho by dosáhla, akorát toho, že by dítě řvalo o to víc) a pak mi začala vykládat, co jsem to za matku, že své dítě trápím hladem. A začala mě přes celý autobus klást otázky, jestli dcera vůbec svačila, že se nediví, že tak řve, když ji trápím hladem. "Co jste to, proboha, za matku! Vždyť má hlad, tak jí ten rohlík dejte! To je ta vaše moderní výchova!" A přidala se další: "Já jsem unavená z práce a nejsem zvědavá na to, aby mi tady nějaké děcko řvalo!" Tak jsem se jí snažila v klidu vysvětlit, co všecko do poslední chvíle, než jsme nastoupily do MHD, snědla. A že mi jejich jednání ubližuje. Ale ona, že není zvědavá ten křik poslouchat a ať si teda radši vystoupíme a jdeme pěšky! (asi tak tři kilometry do opravdu ostrého kopce a já v 6. měsíci těhotenství). Připadala jsem si jako debil, že musím takové sprosté cizí ženské ospravedlňovat své chování a svůj přístup. Jako, jedna paní se mě začala zastávat, že malá je prostě třeba jen unavená, jiná paní říkala, že takto malé děti prostě pláčou i bez důvodně, ale nebyly tak hlasité. Jakmile ta první ženská vystoupila, tak už jsem neodkázala zadržet slzy. Dceři jsem dala opět křupky, které teda vzala na milost a začala je jíst, takže to fakt vypadalo, že jsem ji prostě jen trápila hlady a nechtěla jí dát najíst. Těch posledních pár zastávek jsem v podstatě potichu probrečela, dcera jedla křupky a vystoupily jsme, já zbitá jak pes. Teď tady sedím a řvu, kladu si to za vinu, že jsem možná fakt špatná matka, když dceři před obědem nechci dát rohlík (vůbec to nevidím ráda, když jí rohlíky, ale naučili ji to prarodiče, na rohlíku nic dobrého nevidím). Teď dcera po obědě, který teda mimochodem skoro nejedla, spí a já tu sedím a jsem docela v kélu (jsem taková cíťa a ještě k tomu ty hormony). Můžete mi říct, proč má někdo potřebu tak ubližovat lidem kolem sebe pro trochu svého pohodlí? Všechny trefné narážky mě jako tradičně napadají až ex post. A děkuju všem, kteří si to dočetli až sem. Možná se potřebuju jen vypovídat.
souhlasím s názorem, že se potkaly dvě nestandardní situace - řvoucí dítě a pošahaná ženská.. pamatuju si na doby před dítětem a nemám pocit, že s dítětem se můj postoj změnil. Prostě nechci nikoho obtěžovat a nechci být obtěžována. Když teď není dcera v rozmaru a třeba se začne vzpínat v kšandách v kočárku, tak od začátku svého mateřství to komentuju slovy typu "Laru, když to budeš kříčet, tak si budeme muset vystoupit, tady se nekřičí." Neříkám to dceři, ale lidem okolo, abych dala najevo, že jsem si vědomá, že se chovám mimo standard. Těhotenství do toho je náročný, člověk někdy zapomíná, jak to vlastně je. Na závěr bych ráda napsala, že nevidím důvod, aby se k situaci neměla právo vyjádřit i žena, co děti (zatím) nemá. To, že někdo dítě nemá, ještě neznamená, že ani nemá názor. (Čekala jsem na těhotenství 1,5 roku a tyhle řeči "dítě nemáš, víš prd" byly nepříjemné.)
A já byla pár dní zpátky nešťastná, že na mě byl protivný řidič autobusu... TAK to je hustý, že si na Tebe takhle někdo otevřel hubu kvůli řvoucímu dítěti... v době, kdy jsem ještě sama dítě neměla, jsem buď tiše trpěla, ale hlavně soucítila. Natož teď, když mám svoji malou, i když je to na veřejnosti v 99% případů andílek. Ale nic si z toho nedělej, neber si to osobně ;) ta paní má taky své problémy a nejspíš to ventilovala zrovna v danou chvíli tímto způsobem (jak to má taky možná už zvykem).
Děkuji každopádně za příspěvek, je fajn, když se člověk na podobnou situaci připraví. Nedovedu si totiž představit, jak bych reagovala, obzvlášť těhotná. Nejspíš bych brečela a neřekla nic, nebo něco hnusného, co by mě pak mrzelo. Takhle si aspoň dopředu připravím pro každý případ nějakou peprnou vtipnou hlášku.
@bubbligum ja pre teba pochopnie vobec nemam. Ked chces mat klud tak si kup auto. Ja chapem, ze dieta dokaze plakat, ale aby si si ty pretlacala svoje, ze ty dietatu nechces dat rohlik - nie preto, ze chce jest, ale preto, ze ti vadi, ze bude jest rohlik - si ries doma a nie v MHD. Mne osobne by to vadilo tiez. Nie to, ze dieta place, ale ze ty si sa rozhodla vychovavat a musi to pocuvat uplne cely autobus. Mam dieta 2 roky a keby vyvadzala koli rohliku tak by som jej dala aspon kusok nech je ticho. Ja chapem, ze mas male dieta, a ze si tehotna - ale to je tvoja volba - neviem preco by na to mal doplacat cely autobus. Pochopenie z mojej strany by si mala, keby si ten rohlik v taske nemala. to chapem, ze dieta place na lesy ze chce rohlik - ktory ty nemas. Ale ty mas, a ona vie, ze ho mas, nedas jej ho? No prepac ... ale fakt nie.
@guinea ale prosim ta. to ze dieatu ustupis a raz mu das rohlik, to ako cakas ze bude vrieskat dozivotne v MDH ze chce dalsi rohlik? Alebo bude vzdy pretlacat svoje v MHD? Cakat na autobus a zacne vrieskat okamzite ako sa zatvoria dvere, lebo ked malo 2r 8m a 12d mu to preslo?
vyborna logika
Mi třeba vadí, když malý na veřejnosti brečí (naštěstí se tak nestává moc často) a vždy se ho snažím uklidnit. Pokud nic nezabere tak vyklizím prostor (např. Klidně nechám v obchodě košík s nákupem a jdu si malého uklidnit ven nebo do auta a až pak pokračuju v nákupu). Samozřejmě, že lidi k sobě musí být tolerantní, ale tak jako ty požaduješ aby celý autobus (tramvaj, trolejbus, metro nebo co to bylo) tolerovalo tvé řvoucí dítě, tak musíš tolerovat, že někdo na to prostě nemá náladu. Nemyslím si, že tím že jsme matky máme nějaká zvláštní privilegia. Představ si, že by do toho MHD nastoupil někdo s magneťákem na plné koule a pouštěl by muziku, kterou fakt nemáš ráda. Taky by se ti to asi nelíbilo. A proč by spolucestující měli být oběťmi tvých výchovných metod (a teď tím nemyslím, že by byly špatné). Já bych teda dala alespoň kousek toho rohlíku nebo vystoupila.
@kacca11 psala jsem, že jsem imunní jen vůči dětskému pláči, protože tam může existovat tisíc důvodů proč to dítě řve a v jedoucím metru s tím maminka jen těžce něco udělá. Ozřalu, ani podobné individuum bych nestrpěla, přeběhla bych si do jiného vagónu
@zuzineckah jen minimum lidi je imunni vuci detskemu placi jako ty, rekla bych, ze spouste lidem to doslova trha nervy. Ja chapu, ze dite muze brecet, o tom to neni, ale proc to mam snaset? Proc je takove halo z toho, ze je to lidem neprijemne, nedejboze, ze kvuli tomu nekdo dobrovolne a bez kecu vystoupi, kdyz to nemuze snest? V cem je to ve vysledku horsi nez vystoupit kvuli opilci?
Správné řešení podle mě bylo dát dítěti rohlík a té ženské si nevšímat, nic jí nevysvětlovat. Nechat řvát dítě x - minut na celý autobus, když vím, že ho můžu umlčet rohlíkem, který mám u sebe, to bych já osobně neudělala. Příště bych se to snažila nějak líp načasovat. Chápu, že zakladatelka chce být důsledná ve výchově, ale proč do výchovy takhle vtahovat ostatní lidi? Ano, stane se, ale příště bych se asi snažila vyhnout jízdě MHD s rozladěným dítětem před obědem., aby dítě nemělo pocit, že si vše vyřve.. pokud to jde. Mně by řvoucí dítě taky vadilo, jednou jsem zažila v autobuse dítě radostně výskající, ale v naprosto příšerné tónině a neuvěřitelně hlasitě, bylo vidět, jak při každém zavýsknutí všem v autobuse povylezly oči z důlků 😀 Obdivuju trpělivost té maminky, bylo to fakt neskutečné. 🙂)
Nechci nijak omlouvat tu paní, co se ozvala, ale třeba má nějakou bolestivou nemoc nebo co my víme a uřvanec v autobuse pro ni byla poslední kapka, aby jí prdly nervy.
Nemůžu si pomoct, ale sedět na místě spolucestujících, tak budu taky na straně: "Tak jí ten rohlík proboha už dejte, ať je klid." A to z jednoho prostého důvodu - opravdu nejsem zvědavá na to, aby v MHD celou cestu vřískalo nějaké dítě. Zvláště starší lidé (ale nejen oni) bývají velmi citliví na silný zvuk, méně silný je znervózňuje (a pak jsou "jen" protivní), je-li zvuk ještě silnější, tak až prostě bolí uši. Osobně mám taky hladiny zvuků, v nichž po chvíli jsem fakt nervní a přemítám, jak to řešit. A ano, požádat původce zvuku, zda by daný zvuk "neodstranil" je řešení.
Chápu, že dvouleté dítě je vztekloun a občas když nemá dobrý den, tak prostě ječí. Starší generace toto řešila opravdu tak, že dítěti v danou situaci nařezala a dítě to provedlo jednou, max dvakrát a pak si už netrouflo. Byli tak zvyklí, dělali to tak všichni a přijde jim blbost, že to někdo řeší jinak. Tzn. pro ně je jasné, že jednoduché řešení existuje - dítěti nařezat a bude klid.
Mladší lidé to pro změnu berou tak, že dítěti by se nařezat nemělo (koneckonců ve velké části Evropy je to nelegální čin), ale taky by rádi klid. Množství cestujících by i stačilo ono "tady nemůžeš křičet, tady se nekřičí, to bychom musely vystoupit" - je to podobně výchovné - dcera se krom toho, že nedostane vše hned naučí i to, že v MHD se prostě nekřičí. Dokonce zase záleží třeba jak jsou zastávky - ale pokud to jen trošku jde tak vystoupit o zastávku dřív "protože křičíš a to se nedělá" by jí mohlo stačit a příště by mohl být klid.
Pak samozřejmě záleží i na tom, jak často jezdí takový autobus MHD? Pokud je to linka jedoucí po 10 minutách, tak je nejlepší řešení opravdu vystoupit na nějaké zastávce, kde je lavička. Pokud to jede jednou za hodinu, tak omluva spolucestujícím a v nejhorším jí prostě kus toho rohlíku dát.
Nejlíp ji naučit, že v MHD se nejí a proto jí rohlík ani jiné jídlo v MHD prostě nedávat a hotovo.
Dát jí křupku, protože sice chce rohlík, ale ten jí právě proto, že ho chce, nedám, to je spíše boj matky a dítěte a musím říct, že tento systém se mi absolutně nelíbí, to už je lepší to vybojovat těmi pár na zadek než bojovat takto slovně. Alternativně když už teda boj, tak nabídnout výměnu "já ti dám kus rohlíku, ale od teď až do vystoupení budeš potichu". Nicméně chápu, že v tomto jsem asi hodně ovlivněná složitějšími metodami teorie her, evoluční psychologie a dalších šíleností, které se snažím hledat v reálném chování a modelech. Takže hned vidím metodu "zablokovaný volant" ze strany matky v situaci "hra na kuře" jenže to funguje pouze v situaci, kdy druhá strana je inteligentní natolik, aby pochopila, že se jedná o zablokovaný volant a ano, v dané situaci opětovně není možné poté, co se použije, ukázat, že volant zablokovaný není - a optimum je do situace se vůbec nedostat, tzn. ještě než se dcera dostane do stavu hysterického záchvatu tuto situaci odhadnout a vysvětlit jí, že jdeme do autobusu, tam se nepapá, nicméně tedy rychle, než nastoupíme, dostane kousek rohlíku a jakmile vystoupíme, dostane další jídlo. Což chce telepatické řešení s předvídáním budoucnosti a rychlé reakce v každé situaci, takže pro teoretický rozbor "co se dalo dělat" je to asi super, ale pro "stojím na zastávce a co dělat" je to asi nevhodné. Koneckonců on ten Augmann tu Nobelovku za tohle asi nedostal jen tak zbůhdarma 🙂.
A úplně na okraj - v MHD nesmíte spolucestující obtěžovat nadměrným hlukem a taktéž ani jíst (stejně jako smradem). To jsou přepravní podmínky. Takže pokud něco z toho děláte a spolucestující prskají, mají právo prskat velmi podobně tomu, když nastoupí bezdomovec smrdící na celou tramvaj (kdo má větší právo být ve voze? bezdomovec, který nemá možnost se umýt nebo řvoucí dvouleté dítě?). Kdyby byla paní agilnější, tak to zkusí přes řidiče - a ten by vás v souladu s přepravními podmínkami měl právo z toho autobusu prostě vyhodit a to klidně i mimo zastávku.
@anetka1701 Je to místy absurdní a absolutně nesmyslné, ale kdyby tam byla policie, napaří pokutu. Na místě pro invalidy se nesmí ani krátkodobě zastavit pro to zaběhnutí si pro peníze - naopak na silnici vedle se zastavit může (ale to by bylo riziko, že přijde agilně někdo bez řidičáku a bude nadávat, že tam se přece stát nesmí). No, jistou logiku to má - pokud tam je to místo volné jen jedno, tak bych na něm určitě nezastavila, kdyby tam byly čtyři volné, tak se to dá snad i ukecat právě na absurditu tohoto zákona.
@merope na místě pro invalidu se dá zastavit, pokud, kdyby přijel invalida, by se okamžitě místo uvolnilo. Moc se o tom neví, já to zjistila několikrát z více zdrojů, naposledy na školení řidičů v práci to říkal instruktor.... Navíc těch míst tam bylo deset vedle sebe volných - bylo to u obchodáku.
@bubbligum jej, netrap se takovejma babiznama. Ja nevidim nic spatneho na tom, ze mas sve zasady a trvas na nich. Spis bych se zarazila, kdybys dle rad ty zensky malou opravdu serezala. Takovou situaci musi brat v uvahu, ze se v mhd setkaji s malym placicim ditetem. Tak si mely vystoupit ony. Ja vim, ze je to neprijemne, takybych to jen tak nepresla, ale ber to tak, ze ty baby te maji na salamu a jedinej, kdo se trapi jsi ty. Tak to je skoda ne? Udelej si s malou hezky den, vsak ono se to temhle zapsklym lidem vrati, to se neboj 😉
@bubbligum ahoj, podobné situace zažívám taky. V prvé řadě souhlasím s názorem, že kdo chce klid, ticho a pohodu opravdu nemá nastupovat do veřejné hromadné dopravy, to už bábě mělo být jasné, když chtěla nastoupit. Oba moji synové od roku a půl do dvou a půl byli v tramvaji nesnesitelni (ten jeden má ještě půl roku před sebou). Jezdila jsem co nejméně, protože pro mě byl stres jak po mě všichni koukají a nemají svých starostí dost. Řev dítěte je otravný, ale lidi by měli být rádi, že to není jejich dítě. Rozhodně nejsi špatná matka, prostě jsi jen chtěla, aby si pak ponimrany oběd nemusela splachnout do záchoda. nikdy nezapomenu jak po mě a rvoucim miminku v kočáru házel chlap tak hnusné pohledy, co dvě minuty, že nemít sebou dvouleté dítě, tak si asi fakt jak blbec vystoupim. Jinak děti vedu ke slušném chování v tramvaji,ale do určitého věku je to dej se vůle boží.. Lidi jsou sobci, vlastní pohodlí rozhoduje, jestli tě s kočárkem rychle obejdou, aby nemuseli ohýbat hřbet
Jinak v MHD musím tolerovat smrdíci důchodce močí a zatuchlinou, smrad z chlastu a ozralcu, smrad z.těch co právě dokouřili svoji desátou cigaretu.... Agresivitu důchodců, když nastupuji a skáčou pod kočárky jen aby předběhli a dostali se k.tomu místu s.nízkopodlazniho vstupu, protože vyjít ty dva schody by jim asi způsobilo zlomeninu, zatímco matky s kočárkem, malým dítětem a třeba i pupkem si postoji - to je opravdu ta tolerance? K vůli tomu všemu bych já měla s malým dítětem, který za to chování opravdu nemůže (nevyzrala nervová soustava) vystoupit?
@maudn tak já bych spíš řekla, že sobecký je přístup "holt děti brečí, smiřte se s tím nebo vystupte"... 😒A logika toho, že ty v MHD taky musíš snášet smrad a ožraly, tak co bys nepřispěla i svou troškou do mlýna mi taky jaksi uniká...
@suzanna123 ano, děti brečí, tak jako lidi v tramvaji mluví, tak děti prostě brečí a oddálit příjezd k lékaři nebo domu o půl hodiny nikomu nepomůže. Sobecké a bezohledne je už tak vynervovane matce něco vyčítat nebo ji z tramvaje vyhazovat
@maudn "kdo chce klid, ticho a pohodu opravdu nemá nastupovat do veřejné hromadné dopravy, to už bábě mělo být jasné" - tohle, myslím, tak absolutně pravda není. Jak psala @merope, platí jisté přepravní podmínky, díky nimž by v MHD aspoň relativní klid, ticho a pohoda být měli. Pokud tyto podmínky někdo výrazně porušuje, řidič má právo vyloučit je z přepravy. V praxi by maminku se řvoucím dítkem asi moc řidičů nevyhodilo, ale rozhodně neplatí, že kdo nastoupil do MHD musí počítat s tím, že třeba bude trpět.
@merope zaujalo mě, co píšeš o teroii her. Znám teorii her od Nashe, nebo Jak si lidé hrají od Berneho. To, co píšeš, zní podobně, ale asi zase něco jiného. Je nějaká knížka, kde bych to našla?
Mojí mamku před 30ti lety vysadil řidič meziměstského autobusu v nějaký vesnici, protože jsem jako 6ti mesíční mimino řvala a otravovala jeho a spolucestující🙂
@kacca11 dětský řev mi vadí jedině v letadle, protože tam není kam vystoupit 😀 Proč je to jiné? Opilec se do svého stavu dostal sám, cíleně, vědomě, schválně. Dítě nikoliv. Já chápu, že to může být nepříjemné. Nechápu, že někdo to má potřebu řešit způsobem, kterým to řešila ta stará paní. Od těhotné ženy s batoletem bych rozhodně nepožadovala, ať si vystoupí. Když už měla potřebu se do toho montovat, dá se to i jinak - mohla se jí vlídně zeptat, jestli si nemyslí, že by bylo lepší jí nechat kousnout do toho rohlíku. Třeba.
@missa111 tak to je zase druhý extrém 🙂
@bubbligum Naprosto chápu, žes dítěti nechtěla dát chvilku před obědem rohlík a stála sis za svým názorem. To je ale tak asi všechno. Zcela jistě máš jiný druh výchovy, proto asi nemá smysl zdůrazňovat, že já bych jí na tvým místě opravdu dala na zadek za to, že neposlouchá. Něco v tom smyslu, žes jí už několikrát zopakovala, že rohlík nedostane, protože za chvilku je oběd. Zvlášť proto, že se vztekala jen kvůli tomu, že nebylo po jejím... A když by to nepomohlo, což je dost pravděpodobný, tak bych opravdu z MHD vystoupila a počkala, až se dítě uklidní. Je fakt hrozně neohleduplný k ostatním cestujícím nechat tak velké dítě vztekat se na celé kolo. Toleruju mimina, která opravdu brečí často a kolikrát nemáš šanci zjistit nebo v tu chvíli ošetřit důvod pláče, ale ty nejsou zdaleka tak hlasitá a obtěžující.
Cizí ženskou, která komentuje stravování tvého dítěte jsi měla poslat do háje nebo nereagovat a už vůbec se neobhajovat. Ale to se od stolu lehko radí, ta situace byla emočně vypjatá, takže člověk nedokáže reagovat rozumně a zůstat nad věcí.
Než se nechat dohlat k slzám, to bych raději vystoupila, i když mi spoj jede jen 1x za hodinu. 🙂
Tak se nám to tu pěkně názorově roztřídilo na ty, co děti nemají, a ty, co mají. Dovolit dítěti v mhd co chce, třeba ten rohlík - jen aby byl klid, znamená naučit ho, že na veřejnosti pravidla neplatí.