• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vychovávat dítě ve víře. Má někdo zkušenosti?

25. prosince 2016 
autor
Jeste jsem se rozhodla,ze vam tady neco o sobe napisu :slight_smile: Kdyz mi bylo 15let otehotnela jsem a protoze je povoleno vdavat se az v 16letech tak jsem musela cekat az mi tech 16let bude.Jenomze to uz jsem byla 2mesice pred porodem a mela docela problemy ustat na miste a tenkrat se muselo oboji i v kostele i na urade,takze jsme nechali tu kratsi cestu urad,abych treba predcasne neporodila,ale kdyz vam holky reknu,ze jsem rada ze jsem tenkrat svatbu v kostele nemela protoze,jsem verici nebyla.Ted si to daleko vic uziju,moc se tesim.Ale uznejte samy ,prijde vam dobrovolne ANO,kdyz v cerstvych 16 letech stojim na urade s velkym brichem pred porodem.Ptali se me tenkrat berete si dobrovolne ? Mohla jse v 16 s obroskym brichem,nemohla jsem ani dychat rici ne ? :grinning: Ted uz mame deti 3,nejstarsimu je 19 a hodne lidi si mysli ze je to muj bratr,dokonce na stredni skole kdyz jsem sla na schuzky synovi mi rekl jeho tridni,ze mi nebude nic zdelovat,kdyz Radim posle na schuzky svoji holku ? :grinning: :grinning: Pomohlo az jsem vytahla obcanku :grinning: No a pred nedavnem jsme se rozhodli ,ze by jsme chteli jeste 3dite a narodil se nam Danielek.Takze to jen tak aby jste neco o me vedeli a znali muj pribeh :slight_smile: Jinak holky me tak moc potesilo, ze si s vama muzu promluvit,protoze ja skoro vubec kolem sebe vericich nemam a u nas na vesnici,je mladych v kostele hrozne malinko a z takhle malymi detmi jako je Daniel nikdo.Takze vase nazory,jsou pro me velmi cenne. DEKUJI !!! :dizzy_face:
16. črc 2012 ve 14:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@nasticka : TAK TOHLE JE VELICE ZAJIMAVA OTAZKA.Jestli teda se mnou holky souhlasite ze ?Ja napisu svuj nazor ,ale pouze svuj.Myslim si ze se to tak casto nestava,ze az dospeli clovek prijde k vire,ale uvedu nejake priklady.Nejcasteji kdyz najdes treba partnera,ktery je verici muze te to oslovit,nebo jak rika nas pan farar buh oslovi kazdeho,ale ne kazdy,ty dvere otevre a pro nekoho zustanou na cely zivot uzavreny.A potom ta nejsirsi si myslim skupina,velky problem,vazna nemoc,nestesti.To se pak hodne lidi obraci na boha.Nerada to rikam,moc hrda na to nejsem,ale je to i muj pripad,ikdyz vira ve me uz byla natukla,ale otevrela se teprv nejvic,kdyz muj syn,pred rokem a pul si bral zivot kvuli holce ,ktera ho opustila.Skoncil na psychiatrii,nebralo to konce,alkohol mariuana deprese,casto mi volala policie,ze ho prvazi na ipku,akohol trava atd. Nezvladala jsem to,ale prave ta vira mi strasne pomohla.Dnes uz je s neho zase sikovny vesely kluk.A za to jsem prave bohu vdecna,ale nejen to ta vira me zaplavila neuveritelnym stestim,ktere jsem nikdy predtim nepoznala.A poznalo to i na me okoli,sama jsem se dost zmenila,doufam ze k lepsimu :wink:
16. črc 2012 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@satynka je fajn, když ve farnosti funguje nějaké spolčo, když to tam žije. pokud je u vás mrtvo, tak se zkuste někdy jet podívat na mši v blízkém okolí a tam třeba najdeš maminky s malými dětmi :wink: hodně lidí jezdí na mše jinam, protože jim to z nějakého důvodu víc vyhovuje. my osobně s manželem střídáme 3 kostely - dva v mém rodném městě - dělají se i dětské mše - s kytarama, je celá zaměřená na děti a pak tam, kde nyní bydlíme a tam si to zase "užijeme" víc my rodiče, protože kněz je výborný!
16. črc 2012 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@satynka Pokud jste pokřtěni oba, pak bude Váš sňatek svátostí bez ohledu na to, zda budeš přijímat nebo ne. A to už za to stojí! Je to krásné... taky bych byla ráda, kdyby se třeba naši vzali v kostele. Oba jsou pokřtění... Myslím, že to do Vašeho manželství přinese nový rozměr.
16. črc 2012 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@satynka Není až tak pravda, že by dospělí člověk moc často k Bohu nedošel (lépe řečeno, neodpověděl na Jeho volání). Znám dost dospělých, kteří se obrátili až v dospělosti. Vlastně mezi našimi známými jsme my s mužem snad jediní pokřtění od malička.
Bůh si používá své cesty, jak se k jednotlivému člověku dostat. Gratuluji, že je vše v pořádku.
16. črc 2012 v 19:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@crawler Trochu to teď s mužem řešíme... Máme za domem farnost, kde je asi dost "akcí" pro děti. Až se malé narodí, říkáme si, že by mělo chodit někam, kde si zvykne a poroste tam. Jenomže... řeknu to na rovinu, jsme asi moc nároční a sneseme to v podstatě jen v jednom kostele, kde tedy "akce pro děti" fakt nejsou. A teď dilema co bude, až se to narodí...
16. črc 2012 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@acacia : diky,no ja myslela ze mnohem casteji,clovek se spis ve vire narodi,nez ze k ni prijde v dospelosti,ale jak jsem psala,je to jen muj nazor,v tehle oblasti moc zkusenosti nemam,takze mozne je vsechno :wink:
16. črc 2012 v 19:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
napíšu svou zkušenost, nejsem věřící.. má teta je silně věřící, strejda se na ni kvůli tomu trošku dívá jako na blázna a v kostele s ní nikdy nebyl (ale svatbu v kostele měli).. když se narodil bratranec (dneska 14 let), brala ho do kostela od mala, což trošku nechápu, to dítě tam akorát vřískalo, jedlo piškoty a obtěžovalo ostatní. Dneska bratranec do kostela chodí násilím, teta ho tam vyloženě nutí, absolvoval náboženství, svaté příjímání ale umí akorát tak 2 modlitby.. po delší době se tetě narodila holčička, dneska má 8 let. Do kostela ji začli brát až ve 3 letech, taktéž tam chodí s donucení, do náboženství chodit nechce a prostě obě děti jsou do téhle víry spíše nuceny.. takže za mě- dítě do kostela nevodit, až bude větší, ať řekne, jestli tam chce chodit nebo ne (jasně, rozum z toho ještě asi nemá, ale řekne svůj názor) a nenutit ho! To že vy jste věřící neznamená, že vaše dítě musí být zákonitě taky, moje maminka byla vychovávána v nábožensky založené rodině a stejně jako strejda (od tety manžel) k tomu má naprostý odpor, v kostele od 15 let nebyla (tehdy mohl říct zda chce do kostela chodit nebo nechce)..
16. črc 2012 v 19:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@krizecek "Křesťanská výchova se bez trocha kraválu neobjede. Když tam děti neberete, zlobí se ostatní, že je tam neberete. Když je tam berete, zlobí se ostatní, že je ruší."... to je parafráze z Murphyho zákonů o církvi.

Je mu 14 let a je v pubertě, v období rozhodování a taky vzdoru. Otec mu nejde příkladem, což je jistě těžší. Možná ho to přejde a nebo od víry nakonec odpadne. Nikde ale pak není napsáno, že nenajde později cestu zpět. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.

Ono to právě nejde, dítě do kostela nevodit. Protože pokud necháš dítě pokřtít, tak se zavazuješ že ho ve víře vychováš. Ono je "nucení" a "nucení". Někde je to fakt děsné, rodiče nechápou vývoj dítěte a násilím dělají více škody než (domnělou) důsledností.
16. črc 2012 ve 21:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nasticka často to bývá setkání s člověkem, který žije ve víře a jeho způsob života osloví okolí.Někteří lidé v životě hledají, tápou a ve víře najdou odpovědi na svoje otázky a nebo se jim stane nějaká zkušenost ( nemusí být ani špatná) , která je silná a oni si uvědomí, že existuje mocnější síla .... u každého je to jinak, ale asi každý věřící člověk ti řekne, že poznáš pokud tě Bůh osloví.... zní to asi nepochopitelně, ale je to tak. Není to o viditelných znameních a zázracích jak si možná někdo myslí, ale o vnitřním pocitu.
16. črc 2012 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@satynka Pokud nemá víru sám, tak ho k tomu nenuť. Dospěje k tomu sám mnohem snáze. Držím palce.
16. črc 2012 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@acacia ale já snad myslím že se člověk rozhoduje podle toho co si myslí on a né podle toho co si myslí ostatní ?

Pokud bude chtít, najde si cestu sám, to zda mu jdou rodiče příkladem nebo nejdou vynechme - kolik věřících žije dle přikázání? Nikdo

Vychovávat dítě ve víře znamená vodit ho do kostela, kde z toho nic nemá, žužle piškoty a ruší ostatní? Nikde není psáno že dítě do kostela vodit musíš nebo je? přece jsou i jiné cesty, mluvit o tom bohu doma, rozebírat s ním tyhle "problémy".. jenže někteří lidé mají dojem že dojdou jednou za týden do kostela a tím to hasne :wink:
16. črc 2012 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@krizecek je pravda, že násilím se nic nezmůže..... acacia - myslím, že zavázat se ke křesťanské výchově neznamená vodit dítko do kostela za každou cenu. Teď mluvím o dětech rok až dva starých, které podle mě nejde přinutit, aby seděly a poslouchaly, navíc z toho ani nemají rozum. Tudíž běhají, povídají a ruší.... jinak dětské mše jsou fajn, ale u nás se to rozmohlo tak, že jsem opravdu chodí takto malé děti a farář několikrát za mši dědi okřikuje, protože neslyší vlastní slovo a to pro ně má vždy připravený pěkný program. A navíc křesťanská výchova není jen chození do kostela. Nás mamka staťkou taky nevodili do kostela, když jsme byli malý a ve víře jsme oba setrvali :slight_smile:
16. črc 2012 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kdy brát děti do kostela? Ono je moc hezký, že tam děti patří, že je to rodinná událost, ale pokud je dítě neposedné, vřeští, všude lozí a rodiče se na něho usmívají, že je to v pořádku, že takové děti jsou, tak mi to přijde jako jedna velká bezohlednost vůči všem. A ještě jim říci, ať jdou ve všední den? Tak to mi už přijde bezohlednost úplně maximální. A to nejsem žádná babička. Myslíte si, že z toho pak něco rodiče mají? Pokud je to miminko, které ještě v klidu leží nebo dítko, které se zabaví knížkou nebo něčím podobným, tak pak je to samozřejmě něco jiného.
16. črc 2012 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@krizecek
@jancip Myslím, že prvotně není správné, aby děti rodiče nechaly v kostele vřeštět a chovat se tam jak na písku. To dítě by mělo být vedené k tomu, aby tam bylo zticha. Syn s námi na mše chodí odmala a zvykl si na to, že tu hodinu je prostě hodný a vydrží. A když byla někdy nějaká krize, tak jsem ho hned brala ven (od toho jsou reproduktory pro rodiče i venku před kostelem, nebo v přilehlých místnostech, aby slyšeli, co se děje, i když jsou s dítetem venku). Osobně mám z farnosti zkušenost takovou, že děti, které do kostela s rodiči od mala nechodily, tam vřeští nejvíc :grinning:
Jinak k důvodům. Zkusím to přirovnat - když máte malé dítě, tak ho nevychováváte způsobem, že mu dáte k jídlu úplně všechno, co chce. O něčem totiž víte, že je k jeho vývinu a k jeho zdraví lepší a to se mu snažíte dávat častěji. Protože kdybyste mu dávaly všechno a nechaly ho z toho svobodně vybírat, tak třeba jednou dojde k tomu, že některé jídlo je zdravější, ale až za cenu toho, že si zkazí zuby. A tuto výchovu také nebereme jako nucení. Ale jako vedení k tomu, co my sami považujeme za správné a dobré pro jeho život.
Když dítě vidí, že rodiče jsou v kostele rádi, tak ho bude zajímat, proč. Že tam nechodím proto, že tam musím, ale protože je mi tam dobře, protože to sama potřebuju.
Když jde člověk do kostela, tak je účastný tomu, čemu se říká tajemství Kristovy oběti. Chodí k přijímání a setrává v Boží blízkosti. A mým cílem je, aby našemu dítěti bylo v Boží přítomnosti také dobře. A nezáleží na tom, zda se soustředím, nebo všemu rozumím. Kolikrát se po přijímání taky nejsem schopná soustředěně modlit. Ale nechala jsem se Bohem navšívit. A to je to, co se v kostele děje.
Ale jinak je také normální, že v určitém věku člověk buď přijme víru za vlastní, nebo od ní odejde. Taky jsem tímto musela projít a je potřeba podotknout, že to, co mě skutečně přivedlo k osobní víře, bylo scházení se s věřícími lidmi. A ty bych těžko znala, kdybych před tím do kostela nechodila.
16. črc 2012 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@werumka Pokud je dítě hodné a vydrží, pak je to v pořádku. Pokud mrčí a jde se ven, tak je to také v pořádku.....

Abych řekla pravdu, moc netuším, jak dítěti předat víru. Co vím ale určitě, chozením do kostela to není. Má to jistě vliv, ale je to tak půl na půl. Buď to dítě vezme za své a pak je to pro něho normální a nebo si k tomu získá odpor. Čím to je, opravdu neví, ale je to tak.. Možná nejvíc záleží na tom, v jakém prostředí se pohybuje a jakými lidmi se obklopuje v pubertě. Ale na druhou stranu..víra není o chození do kostela.
16. črc 2012 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@jancip Ano, přesně tak. Víra není o chození do kostela. Víra je něco, co člověka motivuje do toho kostela jít, protože je mu tam dobře. Ale to předávání je opravdu nevyzpytatelné. Určitě záleží na prostředí - kamarádech, rodině... Ale na mě jako na věřícím rodiči je, abych tomu dítěti to hezké z té víry ukázal. A to chození do kostela k tomu také patří. Ale to, jak se děti v kostele chovají, nebo jestli tam křičí a nikdo s nimi nic nedělá - to je bohužel vizitka rodičů.
16. črc 2012 ve 22:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@nasticka zkušenosti, zážitky, jakési "osvícení"=pocit, že najednou nejsi sama, třebas v nějak krizové situaci..
Zeptám se Tě, koho voláš v první chvíli, když se Ti stane něco strašného? Boha? Ježíše? Když máš před sebou nějakou těžkou otázku, napadne Tě jako první to nejlepší řešení? (pak samozřejmě nastoupí návrhy řešení dle Tvých možností, zkušeností, zvyklostí), ale úplvně v první chvíli alespon mě napadne vždycky ta správná cesta. Kdo Ti ji napoví? Bůh??? Tvoje superego?
Když to vezmeš z té střízlivé stránky. co je vlastně víra?Předesílám, že jsem věřící nevzdělanec(nechodila jsem nikam na náboženství-takže tohle ber jako moje podání víry, možná, že špatně). Víra je dodržování určitého morálního kodexu (např dodržování desatera). Nejsou to zákazy a příkazy, ale pravidla slušného chování. Když je dodržuješ, cítíš se lépe.
Co je to Ježíš? Říká se, že Ježíš je láska. Situace-půjdeš kole špinaveho smradlavého žebrajícího bezdomovce- většina z nás se pohorší a odsoudí toho člověka. Ale přidej si k tomu lásku. A najednou to není jen špinavý smradlavý bezdák, ale člověk, který má za sebou nějaký příběh, který dopadl špatně.
Takže moje jednoduché vysvětelní víry. Věřit v Boha=žít dle určitých morálních zásad. Věci řešit, dle nejlepšího, kdy je nadřazena správnost řešení ne moje vlastní JÁ.
Mít v sobě Ježíše=vidět svět s tolerantnějším úsudkem, prostě s láskou. Pak vidíš i ty největší nešvary tak nějak pozitivněji :grinning:
Modlitba v kostele=je určitá meditace, pro mě i psychohygiena,určité zastavení se v běhu všedních dnů. Bilancování, co se mi podařilo a co ne. Pokud je nějaké téma mše, tak zamyšlení se nad problémem. Prostě zastavení se a nahlednutí na život, tak nějak z vrchu. U mě samozřejmě nechybí poděkování za děti, prosba za Matyáška(jak tu často holky říkají-poslání mu pusinky do nebe :confounded:), přání(prosba) za zdraví těch co mám ráda, a prosba za to,a bych měla sílu na dny příští. Ale asi je to fakt taková duševní očista.
Vím, že tohle, co napíši se teď s vírou trochu rozchází(duchaření a jiné magie moc církev neuznává), ale zažila jsem ve svém životě několik situací, kdy se mi zdálo nebo přihodilo něco co normálně nevysvětlíš(koukni do mého alba -Můj sen) a tím jsem fakt nabyla dojmu, že je něco nad námi, vedle nás.
Toť je moje vysvětlení víry. Ber to jako vysvětlení laika. Nechodím pravidelně do kostele. Jsem sice pokřtěná, a jsem v církevní obci, ale tak nějak spíš formálně. K mojí víře jsme došla mnohem později. Prostě já mám svoji vlastní víru :wink: Nepotřebuji k tomu kosteli a faráře. I když uznávám, že bych občas asi zatoužila po zodpovězení nějakých otázek ohledně víry.
17. črc 2012 ve 02:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
Moc hezky jste to napsali,asi to bude individualni, brat mensi dite do kostela,kazde to bude snaset jinak,jedno bude hezky sedet a druhe proste je jine zivejsi.Ja mela ty prvni dve deti,uplna zlaticka,na kazde navsteve mi sedeli na kline a nikdy si nic bez zeptani nevzali dokonce ani doma.Ale tohle treti ditko je maly certik,takovxy je ho vsude plno a to podotykam vychovavam je uplne stejne vsechny 3, asi bude po manzelovi, :grinning: :grinning: Ten pry byl takovy divocak.Ale ma teprv rok,tak doufam ze se mi ho podari srovnat ,jako ty dve prvni.Abych ho mohla vest ve vire,tak potrebuji na tech msich nabrat nejake iformace a to bohuzel s Danielkem bych z toho nic zatim nemela.
@pet.s : No ja taky driv verila ,ale do kostela nechodila,ale pan farar me vyvedl z omylu a ted zjistiuji ze mel velkou pravdu,ze ucast na msich dulezita je.Sama za sebe jen ,dozvim se tam opravdu veci o kterych bych se nikde jinde nedozvedela a nejak to tu moji viru porad udrzuje pozveda,cerpam cely tyden z kazde te mse.A tak nejak nezapominam ze vlastne verim a kazde to kazani me povzbuzuje jak se chovat a jak myslet.A cela ta mse je pro me strasne povzbudiva,kdyz vsichni se spolecne modlime a zpivame,citim v tom obrovskou krasnou silu.A mam pocit pri te msi ze jsem mezi andeli a tak nejak bohu strasne blizko a ucinuje me to nesmirne stastnou,mam pak pocit ze buh me ochranuje a citim pak jeho pritomnost se mnou a necitim se i v tezkostech kazdeho dne sama.Pro me je ta mse dost dulezita. . .Vynecham jen kdyz jsem opravdu nemocna.
17. črc 2012 v 07:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Dobrý den, mám 2 děti, já i manžel jsme věřící, do kostela chodíme s dětmi od malinka. Starší byla většinou v pohodě,prohlížela si knížku,nebo stačilo že se na nimanžel přísně podíval... ALe co mi dělá to malé uzlobidlo... dokud nechoduila,pohoda,ale co chodí,je to mazec...jenomže,kde je mám dávat i kdybych teda chtěla mítmši v klidu? prostě to beru tak že si zvykne... pokud se jendou rozhodne že enchce,nutit ji nembudu,ale dokud ení schopná má 2 roky, být sama doma a pohlídta se,má smůlu.... je to lepší a lepší a není špatné,když si dítě zvyká na nějakej řád a naučí se být chvíli v klidu a na místě.hodí se to i na úřadech u lékaře a tak... Starší Natálka je momentálně opravdu na pohodu má 4 roky,sedí ve předu s dětmi,někdy jde s manželem na kúr(je varhaník). TAk doufám,že za 2 roky by to mohlo být lepší is malou Lili. U nás je na vesnici docela dost dětí,tak tam pak babičky jen srovnávají,kdo je lépe vychovaný,no mám někdy pocit,že ani ěti neměl nebo už tovše zapomněly
17. črc 2012 v 07:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@michalkax Ono to není o tom, že někteří lidé zapomněli, co je to mít děti, ale že do kostela opravdu chodí "meditovat", pak je prostě ty běhající děti ruší. Ono je to i tím, že u nás kostel má jiné pojetí než třeba mešita. Kdo byl v měšitě, ví, že tam je to místo pro setkávání rodin. Děti tam opravdu běhají, lidé tam svačí, čtou si, polehávají....My jsme naopak učeni, že ke mši se máme chovat s úctou, v kostele být ticho...pak prostě dochází k nedorozumění.
17. črc 2012 v 08:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
osobně znám i spoustu rodičů, kteří se střídají . Jeden jde na mši ráno, druhý pak odpoledne. Samozřejmě pokud je ta možnost. Myslím, že starší generace nezapomněla jaké to je mít děti, jen je do kostela nebraly , dokud byly maličké a neměly z toho rozum. Jde opravdu o to, že jít do kostela neznamená to, že si sedne do lavice a kouká po dětech, napomíná apod., ale jde především o to naslouchat , ztišit se.... a já to osobně s děckem nedovedu, myšlenky jdou jinam.... a pokud mají být děti vedeny k tomu chodit do kostela už od malička, tak by taky měly být vedeni k tomu, že v kostele se neběhá apod. Ale vysvětlete to prckovi, který ani neví kde je a nemůže pochopit proč teď má být potichu. Nejhorší je, že ty zlobivější děti často strhávají i ty hodné .
17. črc 2012 v 10:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@krizecek Jistě, že se člověk rozhoduje podle toho, co si myslí sám. Necháš ale rozhodovat malé dítě o všem? K něčemu ho vedeš. To je princip výchovy, jdeš mi příkladem a ono je s Tebou.

Kolik znáš věřících, že víš, že NIKDO nežije podle přikázání?

Ano, přesně tohle je "výchova dětí k víře"... vodíš je do kostela. Miminko z toho patrně nic mít nebude, ale zvyká si na prostředí. A malé děti? Ty jsou neuvěřitelně senzitivní, takže není pravda, že by z toho nic neměly. Navíc tam působí milost a té je jedno, kolik komu je. Nikde není napsáno, že máš dítě vodit do kostela, napsáno je, že ho máš ve víře vychovávat. Mše je ovšem centrem náboženského života, takže je to dost zásadní věc. Rodiče, které dítě vychovávají ve víře dělají i jiné věci, než že s ním jdou v neděli do kostela.
17. črc 2012 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@slundo Marek Eben říkal, že rodiče je do kostela jako malé nebrali (nevím tedy jak "malé") a myslím, že zrovna jeho rodina je příkladná...
17. črc 2012 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nasticka co? asi Bůh ne? :slight_smile: mně nikdo k víře nevedl, rodina sice původně věřící byla, ale za komunistů a po babiččině rozvodu se to nějak vytratilo. Ve škole jsem měla kamarádku, která pocházela z křesťanské rodiny (ne katolické), párkrát jsem s ní byla ve sboru, ale tím to haslo. Doma jsem měla dětsku Bibli. Pak jsem začala bgýt vůči těmto věcem nějak citlivější, a asi v 14,15ti jsem zjistial, že v Boha věřím a že jsem katolík :grinning: Asi rok jsem chodila do kostela na mše, bez přijímání, v 17ti jsem oslovila kněze a začala chodit na přípravu na křest, takže od 18ti let jsem ofiko křesťanka :dizzy_face: Biřmování zatím nemám, svatbu v kostele ano, první syn už pokřtěný je, druhý ještě ne, plánujeme to na září. Manžel je pokřtěný od 17ti, rodina je úplně ateistická, ale svatbu v kostele a křest vnuka zvládli se ctí :slight_smile: Muž je i biřmovaný, účastnil se různých setkání mládeže, spolu jsme chodili na Společenství mládeže, na různé akce, semináře...
Já jsem teda profesně zaměřená humanisticky, můj muž úplně naopak ..je matematik. Vůbec se to nevylučuje, spíš naopak. :slight_smile:
Se starším chodíme do kostela, bohužel ne pravidelně, tady máme rezervy. Ale chodím s ním na společenství maminek ve farnosti a čteme si v dětských knížkách, momentálně letí Moje dětské modlitbičky :slight_smile:
17. črc 2012 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
podle mě největší podíl na tom má osoba faráře...jak ten se k dětem staví. Já syna k nám do kostela nevodím (jsme-li doma), naopak když jsme u rodičů (velmi často, tak půl na půl), chodíme všichni, farář má děti rád, 1x měsíčně je přímo dětská mše atd. Syn je zatím maličký, takže jde hlavně o to, jak kněz dává tohle dětské vyrušování. U nás slouží mše pan profesor (jakože opravdu profesor na TF)...a podle toho to vypadá. Ač má úžasná kázání se širokým záběrem, tak nesnese sebemenší projev dětské radosti nebo smutku (byla jsem svědkem situace, kdy vykázal-slušně sice, ale velice důrazně-z kostela po dobu kázání maminku, jejíž dítě, cca. 1 rok tam pištělo)-venku lilo jak z konve, maminka se do kostela už nevrátila a po mši jsem ji viděla stát ubrečenou před sakristií, myslím že si to šla ještě vyříkat. Takže za těchto okolností jsem si fakt rozmyslela, zda tam malého brát, manžel není věřící, takže v tomto to mám "jednodušší", že prostě pohlídá on. Jednou nebylo zbytí, byla jsem tam se synem a i když spinkal (byly mu asi 3 měsíce), já celou dobu trnula kdy se vzbudí a stejně jsem z toho neměla nic.

jaký rozdíl oproti teď v neděli-hostoval tam nějaký mladý kněz a vzadu celou dobu vykřikoval už větší kluk. A kněz na závěr řekl, že je úžasné, že tam ten kluk byl a že i když ho neviděl a jen slyšel, tak je to správný, že ho zdraví a těší se na něj zas:slight_smile: Tak s takovou bych tam syna s radostí vzala za týden taky-ale nevezmu, to jsme pryč a potom už se náš pan profesor asi vrátí z dovolené a bude tam zas ticho-jako v kostele :astonished: :slight_smile:
17. črc 2012 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@slundo je to přesně tak, když jdem s malým, tak z toho nic nemám, i když třeba víc hlídá tatínek, stejně pořád koukám kde je, podávám věci...taky nám to nevycházelo se spaním, no a teď jak máme dva prcky tak už vůbec. Ale asi nemám ani odvahu to zkusit zase, znám staršího, neposedí ani vteřinu a neposlouchá, když řeknu že má být potichu. Ale chceme zkusit, že by chodil jen s manželem, snad by ho zvládl. Ale je mi jasné, že kromě účasti z toho moc mít nebude. :unamused:
17. črc 2012 ve 13:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@werumka já mám takový soukromý názor, jestli tím, že víra není o chození do kostela náhodou @jancip nechtěla říci, že s bohem nemusíš být v kontaktu pouze v kostele :slight_smile: mluvit s ním je možné bz prostředníka - faráře při zpovědi, bůh je v každém kameni, mušce, motýlu, květině... na energeticky vydatných místech nebo křižovatkách energetických drah země se vždycky stavěly velké kameny nebo kapličky atd, kde si člověk mohl posedět, nasbírat tu energii, porozjímat/pomeditovat/pomodlit se... k tomu kostel není potřeba :wink:
Já patřím k těm od malička nuceným, co když slyšeli, že je neděle a půjde se na sedmou "na první mši" protože na hrubou v 10 chodí jen vyspávači, tak se mi otevíral pomyslný křivák v kapse. K úctě, respektu a životu s "čistým štítem" nepotřebuju být každý týden 3x v kostele :slight_smile: A jen pro inspiraci, každý kostel není takový,jak za našich babiček, např ve ZL mají selesiáni kostel s místností pro děti, která navazuje na chrámovou loď, která taky nevypadá jak klasická loď, celá jedna stěna je prosklená, děti tam mají koberec, stolečky, pastelky, papíry, hračky.... a je tam vždy nějaký dobrovolník, který je hlídá. Děti jsou zvyklé, že zvednou hlavu a vidí, že tam maminka/tatínek pořád je, tak je to ok a můžou si hrát dál :slight_smile:
17. črc 2012 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@oktarina to je úžasné, fakt vstřícné pro rodiny s dětmi, škoda že to nejde všude.
17. črc 2012 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, nečetla jsem teda všechno, ale my do kostela s dětmi chodíme. Tedy jenom já a děti, jelikož manžel je nevěřící. Jako malá jsem chodila do kostela jen občas a pak vždy jen na Vánoce, ale po narození dcery jsem začínala víru v boha upevňovat a vnímat jinak. Vždy jsem chtěla mít pořtěné děti a manžel s tím souhlasil. NAše první svatba byla jen na úřadě a druhá o 3 roky později byla v kostele a tehdy se asi ve mě něco zlomilo. S dcerou jsem chodila do kostela cca od 8 měsíce a byla hodnál Je pravda že sem tam se nechovala úplně hezky vzorově, ale u nás do kostela chodí spousta mladých s dětmi a nikomu nevadí, že by tam nějaké dítko brečelo nebo něco jedlo. Se synem jsem byla po narození v kostele jak měla asi 2 týdny a úplně v pohodě. Když bylo potřeba tak jsem ho nakrmila, ale já nekojila. ELi měla v té době už skoro dva roky a byla hodná. Ikdyž viděla ostatní děti lítat po kostele tak ona to prostě nedělala. My máme v kostele i spousty kamarádů a stýkáme se všichni s dětma a je to super. Náš pan farář se rád když vidí kolik dětí je ve farnosti a má z toho radost a ta starší generace si taky nestěžuje, že by nemohli vnímat mši. Teď když chodíme do kostela, tak jsme v předních lavicích, protože když jsme vzadu, tak to nestojí za nic a pořád něco vymýšlí. :wink: Ale je to hodně o přístupu ostatních a kdykoliv je nějaký problém, tak můžeš odejít ven :wink:
17. črc 2012 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek