Jak se naučit řešit konflikty v klidu?
Už přes rok u nás v bytovém domě bydlí problémová rodina. Děti jsou sami pořád doma, dělají si co chtějí, chodí sem za nimi kamarádi ze stejné sociální skupiny. Když je nějaký větší problém nebo něco už opakuji a nedojde ke zlepšení (třeba ať si seberou odpadky po chodbě, ať dají pryč kola opřená o vrata garáže, když potřebuji vyjet - stojánek je hned vedle), nedokážu se udržet a řvu. Naši sousedi naopak s nimi zvládnout mluvit celou dobu v klidu, i kdy je taky štvou. Chci se to taky naučit. Nejde jen o tyhle situace, ale celkově. Nesnesu bezpráví, nedodržování pravidel slušného chování atd. a když to překročí určitou míru, vyjedu (slušně, ale vyjedu, dřív byla i sprostá slova, ale co mám děti, sprostá slova neexistují). Zatmí se mi před očima, srdce buší jak blázen a řvu. Jak se to naučit zvládat v relativním klidu? I můj manžel řeší konflikty s nadhledem, zvládne v jedné větě říct všechno, a i jeho mé chování přivádí do rozpaků, hádání atd. vyloženě nesnáší. Doma vše v pohodě, to mám trpělivosti na rozdávání ať vůči vlastním dětem nebo vůči manželovi, tam jsou hádky minimální, spíš se vždy v klidu dohodneme. Ale cizí mě dokážou vytočit k nepříčetnosti. Chci na tom nějak začít pracovat, sama na sobě vidím, že mi to nedělá dobře a pak mi trvá, než se zase uklidním.
@suzanna123 No přesně. Je třeba začít u sebe.
Už to umíš - doma, tak to použij i na ostatní situace. Taky jsem prchlivá, nemám daleko k tomu "vylítnout", ale nádech výdech, přeci tím nepřispíváš k vyřešení situace, ale k eskalaci konfliktu..
Jsi matka, tak si uvědom, že děti se z všeho nejvíc učí nápodobou. Takže když uvidí mámu, jak se k cizím lidem chová neslušně, sprostě, drze a agresivně, je dost pravděpodobné, že se tak jednou budo chovat taky. Takže jestli nechceš, aby o tvých dětech jednou někdo mluvil jako o neslušných sprostých, drzých a agresivních, je důležité začít se chovat slušně.
Nedávno jsem měla v práci mi hodinový seminář, hodně byl o komunikaci a zvládání emocí. Přednášející říkala, důležité je, si uvědomit hranici, kdy začneš "bublat" před výbuchem. Pokud si tu hranici uvědomis, v ten moment začni rychlou, ale efektivní techniku, která tě zklidní, v hlavě si řekneš,,klid, uklidni se" . Někomu stačí napočítat do 10, někdo musím počítat od 10 k 0 někoho tohle neuklidní a potřebuje těžší kalibr, například odečítat po třech od náhodného čísla (to uklidňuje mě, neboli nemám zatmění, a už si řeknu,, budeš to řešit bez řvaní a v klidu ' , například 788-3=785-3=782 a furt dokola. Ale musíš opravdu chtít začít umět komunikovat v klidu. Druhá věc je si uvědomit jestli s tou situací jde či nejde něco udělat, pakli že nejde musíš se ( v rámci tvé pohody)naučit s tím smířit nebo odejít, jiná cesta není.
Je zvláštní, že u manžela a dětí se ovládneš a u jiných, cizích lidí ne. Nevybíjíš si na nich to, co si doma nedovolíš / nemůžeš pustit? Nedusíš v sobě něco? Často právě ty vztahy, kde se vůbec lidi nehádají a mají pořád pohodu, často v nich jsou věci spíš zakopaný pod postel, nebo je raději neřeší, nevidí, protože se bojí hádek a trochu vypuštění emocí..protože se vlastně neumí zdravě pohádat.
Emoce jsou fajn, ale pokud chceš něco konstruktivně řešit, je třeba jim nedat možnost převzít kontrolu. Ale jelikož se doma ovládáš, tak zřejmě víš, jak na to. Je to zvláštní že se sousedy ti to nejde...možná na ně hledíš svrchu a myslíš si, že si to k nim můžeš dovolit? Co znamená " ze stejné sociální skupiny"?..Nevím, jen se tak zamýšlím.. Zkus se v tom trochu ponimrat, určitě to rozluštíš ;)
Každopádně je fajn, že si uvědomuje, že tím svým chováním 1) ničemu nepomůžeš a za 2) děláš blbku akorát tak sama ze sebe
Jinak tě ale vlastně úplně chápu. Co fakt nesnáším je bezohlednost!!! Určitě je lze někam nahlásit.. Většina by neměla být omezována menšinou. To je prostě celé špatně.
S manželem jsme se snad za náš vztah ani jednou extra nepohádali. Za mě když někdo napíše, že se občas pohádá, že je to normální, tak za mě není. Když se nám něco nelíbí, tak si dáme každý chvilku pro sebe a pak se o tom pobavíme, až vychladneme.
No a řvát na cizí lidi je fakt mazec.🤦♀️ Pokud se ti něco nelíbí, tak máte určitě nějakého správce objektu, tak to můžeš řešit s ním, děti mají rodiče atd.
A že je ve světě nespravedlnost.. je a bude. S tím se musíš smířit.
Příště až budeš chtít zvýšit hlas, tak místo toho si vzpomeň na něco doma, kousni se do jazyku, odejdi, cokoli, aby ses nedostala do stavu, kdy "se ti zatmí před očima".
@suzanna123 Vím, že to není ok, chci to změnit. Manžel konflikty neřeší, něco ho třeba štve, ale zvládne to nechat být, dokud to nepřekročí nějakou míru.
@reeza Děkuji za názor. Doma je to spíš o tom, že ten druhý uzná chybu, není třeba to eskalovat. Já i mimo domov začnu vždy v klidu. Například minulý týden čekáme před školkou, je to v parku a kvůli školce je tam místní vyhláška, že psi musí být na vodíku. Jsou tam psi bez vodítka, ale dokud vidím, že jde pes u nohy jak má, nemám s tím problém. Ale právě ten minulý týden tam šla ženská, co jí pes odběhl a dceru začal tahat za nohavici. Naštěstí měla silnější kalhoty, tak se nic nestalo, ale byla v šoku, brečela. Tak jsem paní řekla v klidu, že je tam povinnost mít psa na vodíku. Paní svalila vinu na mě, že si mám hlídat dítě (jo, bylo metr ode mě a skákalo v kaluži). Neomluvila se a ukázala na mě fakáče. A to je ten moment, kdy to ve mně bouchne. Ale jiní i přes to zvládnou zůstat v klidu. Jiná situace - taky k nám přiběhl pes, skákal, chtěl si hrát, ale za chvilku se objevil páníček a moc se omlouval, že je mu líto, jestli se děti lekly - uznal svou chybu, omluvil se, všechno dobrý.
Sousedy už řešíme s majitelem bytu.. jde o skupinu 11-13ti letých dětí, co se začaly scházet tady, protože to je jediná domácnost, kde není přítomný nikdo dospělý. Nejsem z nich hotová jen já, i ostatní sousedi, ale já jediná se to snažím víc řešit. Mámě je to jedno, tátu mají někde v zahraničí. A ty děti kouří, hrají fotbal v bytě, nedodržují noční klid. Trvá to už přes rok a ty emoce se nahromadily. Společně s majitelem bytu jsme je požádali, aby dodržovali, že nebudou žádné dětské návštěvy bez přítomnosti dospělé osoby, a už vůbec ne smíšené dětské návštěvy bez dohledu. Uplyne pár dní a zase je tu vidím, jak jdou dovnitř. Když dělají bordel, jde na ně zazvonit soused a já obdivuju, jak je zvládne zpacifikovat. Hodně asi dělá i to, že je to učitel na SŠ. Já když jsem "na řadě", začnu v klidu, on mi to odkývají, ale když je tu pak další den potkám, vyjedu. Když jim domluvím, ať si kola dávají do stojanu, a další den spěchám a pět kol je zase opřených o garáž, bouchne to.
No už to že jsou děti 11-13 bez dozoru dospělé osoby není ok. Lze kontaktovat rodiče? Není to na sociálku?
Zároveň to ber jako trénink na pubertu svých dětí ;). S puboši musiš komunikovat, ale jinak. Pracovala jsem s nimi ve volnočasovém centru a základ je, že nereaguješ na jejich provokace a ukážeš nadhled ale i hranice i důsledky, které nastanou nebude-li se hranice dodržovat.
Zároveň ale je i základ že jim ukážeš nějaký respekt, že je bereš za sobě rovné jedince se kterými se LZE dohodnout, že jim ukážeš důvěru atp...Zároveň je i pochválit za něco atp. A taky že to mají ve svých rukou.
A taky je slušně informovat o následcích jejich činů. Pokud budou vysírat a nedodržovat pár pravidel, zruší se jim tahle jejich super zašívárna a nebudou mít kam chodit. Vysvětlit, proč ta pravidla jsou důležitá a proč mají logiku. "Necháváte tady kola, nemůže tu projet paní s kočárkem/ paní s berlemi atp...Chápu že je prostě opřete kde chcete/ povalíte a nepřemýšlíte nad tím a máte v hlavě jiné věci. Ale takhle to do budoucna nepůjde🤷♀️. Opřete si je tady do stojánku, ať to nikomu nepřekáží. Jestli je tu takhle zase najdeme byť jen jednou, dohodli jsme se se všemi lidmi z baráku, že vám je zamkneme a zabavíme. Což nechceme, ale nedáváte nám jinou možnost. Je to jen a jen na vás".
Nebo někdy jeden čin vydá za tisíc slov. Domluvila bych se se sousedy a trošku jim dala lekci. Nechají kola poházený před garáží?? Schovala bych jim je, ať si myslí že jim je někdo ukradl. Pak bych vysvětlila situaci a sdělila jim, že pokud se tam ty kola budou válet i nadále, taky můžou jednoho dne zmizet úplně. Že je to jen a jen na nich.
Nedodržují noční klid? V tom případě máte právo zavolat policii. Jako možná postačí když je jednou postraší policajt než když se s nimi budete dohadovat x let...
Prostě na pubertální mozečky většinou platil tzv "aha moment", kterému předcházel nějaký čin, který nečekali ( ukáže se důskedek chování). Sáhodlouhé domlouvání jim většinou šlo jedním uchem tam a druhým ven.
A co se týče srážky s blbcem viz pes na volno...Tam jde o to vyhodnotit co nejdříve jedná- li se o blbce, nebo o člověka, který bude aspoň uvažovat nad tvými argumenty. Blbec a zabedněná osoba zůstanou blbcem a kvůli takovým si zvedat tlak nemá vážně cenu. Nebo pokud to chceš řešit dál, tak si je vyfoť a pohroz strážníkem? Nebo vytáhni pepřák a pohroz peořákem v sebeobraně? Nevím, fakt, to jsou situace kdy sama nevím, co dělat. Pes má být na vodítku a není. A ty nemáš moc donutit páníčka, aby jeho pes byl na vodítku 🤷♀️ Je to fakt nanic ale je to prostě život..takových situací je v životě spoustu a chce to se naučit filtrovat. A nebo to tedy řešit nějak účinně, ake opět asi platí, že sáhodlouhé přemlouvání do duše tady nezabere..
Zkoušej to rozdýchat a změnit přístup. Chápu, že baba se psem tě vytočila, ale nevyřešila jsi nic, jen jsi klesla na její úroveň. Nauč se nad méně důležitými věcmi mávnout rukou a u těch ostatních se prostě hlídej. Řekni, co chceš říct a když to přeroste tu únosnou míru, tak prostě odejdi. S takovými lidmi stejně ničeho pozitivního nedosáhneš. Jediná výhra může být ta, že ty si udržíš úroveň, tak to začni brát, že i když je na tebe někdo drzý nebo ti ukáže prostředník, tak to, že se udržíš a nezareaguješ na to, je úspěch. A když víš, že třeba u těch dětí to nezabírá a není to jednorázový problém, tak bych hledala "neosobní" řešení. Jasně, že je lepší se se sousedy domluvit, ale ne, pokud ta domluva není v klidu. Za druhé, když už víš, že s někým se domluvit nedá, tak prostě psát stížnosti a k rušení nočního klidu volat policii.
@reeeza S mámou těch dvou dětí od nás z baráku jsem v kontaktu pravidelně. Ale ta nevidí problém. Děti si domů vodí kamarády a když jí něco dělají za zády, tak za to dle svých slov nemůže. A už vůbec nemůže za chování cizích dětí. Na jejich otce nebo na rodiče těch ostatních dětí kontakt nemáme. O sociálce jsem uvažovala, když jsme tam zvonili o půlnoci a byl byt plný děcek co dělají bordel, dospělí nikde. To mi ale rozmluvili sousedi i manžel. Polici jsme volali, když se to opakovalo, ale než přijeli, byl tam klid a policie nám řekla, že zde nevidí rušení nočního klidu a ani tam nezvonili.
Děkuji za náhled, s puberťáky se ještě musím naučit zacházet. Já s nimi nejprve mluvím jak s mými dětmi, vysvětlím, co se mi nelíbí a proč se mi to nelíbí. Další den je to ale stejné. I majitel bytu jim vysvětloval, že se sem pak třeba nedostane sanitka kvůli poházeným kolům a koloběžkám a jaký to bude problém. Za naším domem jsou ještě dvě další bytovky a je potřeba nechat volný průjezd. Stojánky tu jsou.
Důsledek je, že když to hodně eskaluje, tak píšeme majiteli bytu. Píšu teda já, ale za celý barák. Už jim pohrozil, že jim prostě neprodlouží smlouvu. A on si sem ty kamarády stejně přivede.
@suzanna123 Díky, musím se naučit asi včas skončit a netrvat na omluvě nebo uznání chyby. Prostě si myslet svoje a odejít.
Stížnosti řešíme přes majitele bytu, policii jsme volali, viz výše. Tak snad se něco pohne k lepšímu. Věřím tomu, že když skončí tenhle každodenní stres, budu taky víc nad věcí.
Ty nesneseš nedodržování pravidel slušného chování, ale řveš na cizí lidi? A to do těch pravidel zapadá jak?
Jak se to naučit? Prostě se začni ovládat - hádám, že jsou situace a lidi, na které by sis řvát nedovolila, tak to aplikuj i na sousedy. Nebo nech řešení konfliktních situací na manželovi.