Proč se stále řeší drobky na zemi?
Včera jsem byla s dcerou u mých rodičů, jedla tam rohlík. I když měla talířek, nějaké drobky spadly na zem. A moje mamka hned "ježišmarja ať to nevidí děda, včera luxoval, to by ječel". Jako před náma nikdy neječel, tak nevím jestli nepřehání, ale i z dětství si pamatuju jak se drobky na zemi řešili jako něco negativního. A já se zamyslela proč vlastně si s tím někdo otravuje život? Vezme se vysavač a hned to je pryč. Už jsem byla i na pár návštěvách, kde se hlavně nesmí nadrobit, a to si člověk raději nedá ani občerstvení. Jak to máte vy? Asi jsem divná,ale i kdyby mi doma lidi nadrobili hodně, je mi to fakt jedno.
Myslím, že jde o to, jak moc tě štve uklízet. Mě třeba strašně. Nesnáším to. Když vysaju a vytřu celý dům jsem hotová. A pak přijde dítě a jako první začne drobit na zem/na pohovku atp. Tak to by mě kleplo. Takže tomuhle rozumím, člověk prostě maká a chce to mít aspoň chvíli uklizené. Ano, jsou lidi kteří uklízí vlastně celkem rádi. Takže uklízí i několikrát denně třeba, vezmou prostě ruční vysavač, vysajou a neřeší to. Pro mě je to akce na dost dlouho, chci mít aspoň zbytek dne relativně uklizeno... vyndavat velký vysavač je otrava atp.
My máme labradora, takže drobky neřešíme 😀
@suzanna123 ano, že existují drobky na zemi, jsem zjistila až po smrti psa. Už se těším na štěňátko 🙂.
@suzanna123 ano, že existují drobky na zemi, jsem zjistila až po smrti psa. Už se těším na štěňátko 🙂.
@eviicka to je ta pozitivní stránka věci. Ta druhá je, že i kdyby ty drobky neluxoval, tak jsou drobky v tom koberci chlupů, co pouští, to nejmenší 🤣
Já to neřeším,za to když jsme u tchýně tak řeší každý drobek a nejraději by byla ať to uklízím hned,když nějaký drobek spadne na zem,ale já to uklidím až po jídle ,jsou to děti,mě taky občas něco spadne na zem.Neresim prostě to pak vysaji.Ale někdo má rád více uklizeno.
Je slušnost na návštěvě po sobě pokud možno nezanechat bordel (= např. ty drobky), když se stane, nedělám jakoby nic, ale ty drobky prostě zvednu a vyhodím. Samozřejmě reakce babičky je na druhou stranu naprosto přehnaná, malé dítě holt někdy nadrobí, tak to prostě zvednu ten drobek nebo později vysaju, mlčky bez dalšího komentáře, než ztrapňovat a moralizovat návštěvu, že si dovolila nadrobit. Všeho moc škodí.
@anonym_autor drobky nesnasim na zemi. Chodim celorocne bosa a nesnesu jak se lepi na chodidla. Deti drobi dost, i kdyz ji vzdy s talirkem. Vysavam kazdy den, ale jednou, ne ze bych chodila se smetackem po kazdem drobku. Drobky od navstevy mi nevadi, proste vysaju po odchodu. U tchyne to mame ale bohuzel naopak. Dava nasim detem jidlo zasadne bez talirku na gauc, ze jako u babicky se vse smi a oni to pak chteji praktikovat doma 😃. Ale chapu, ze peskovani te stve, zila jsem v tom s nasi mamkou cele detstvi. Vyzadovala naprosty poradek a uklid se resil od rana do vecera.
Já myslím, že babička trochu přehání - má čas to řešit, nemá tolik jiných věcí k řešení, tak řeší nespokojenost svého muže, když někdo "zkazí" jeho práci, že. Jedním uchem sem, druhým tam, ne?
Navíc "organické znečištění" ( = zbytky jídla) jsou samozřejmě higienicky nebezpečnější, než třeba prach na poličce. Můžou na to přijít myši, šváby a podobně.... Ale v dnešní době ve městě už obvykle nemají moc odkud přijít, tak je to prostě přežitek z doby, kdy bylo třeba tyhle škůdce vymýtit.
U nás třeba muž taky hrozně nesnáší drobky na podlaze, zatímco já je prostě ignoruju, dokud se s prachem a kocouřími chlupy nespojí v obecnou podestýlku.
@cilkat Nemusí přehánět - žít s člověkem s OCD na čistotu není procházka růžovým sadem.
A někdo holt zasvětí život umetáním (doslovnému) prostoru, kde se jeho partner či někdo blízký nebo klidně i nadřízený pohybuje.
A někdo se prostě psychicky deformovat nedá a postupně toho člověka obrousí - dotlačí ho, ať ten “bordel” - a to je cokoliv - pár drobků, nitka na prostěradle, pár kapek v koupelně - uklízí on a odmítne reagovat na jeho výstupy. Psychicky náročné pro všechny zúčastněné strany, ale funkční řešení.