Jak žít šťastně bez partnera a dětí v 36 letech?

@ksenicovalucie2023
jsi teď hodně zraněná.
ono mít v podstatě před svatbou a najednou zjistit, že není nic je nesmírně těžké zklamání na všech frontách a k tomu ještě touha po dítěti.
asi bych si ujasnila, až by přešel ten největší nápor smutku, jestli je pro mě důležitější mít dítě, nebo mít partnera.
v tvých letech jsem byla bezdětná, toužící po dítěti. sice jsem měla chlapa, ale on další dítě nechtěl. takže jsem to přijala a snažila se život naplnit.
nešlo to úplně nejlíp, v podstatě když se ohlédnu, nešlo to vůbec, ta touha po dítěti byla stálepřítomná, jen někdy míň, přesto.
potom chlap změnil názor a já - jsem šťastná.
těch možností, jak mít dítě je dneska daleko víc, než to bylo dřív, přesto...je podle mě důležité si uvědomit, co potřebuji a co chci.
přeji štěstí 🍀

@ksenicovalucie2023 mám sestru které bude 45. Na chlapi měla vždycky smůlu. Děti nemá. Ve 40 si našla konečně životního partnera deti mít nebudou a sestra žije život na plno i bez dětí a tehdy i bez partnera. Každý má smysl života v něčem jiném. Nemůžeme se všichni škatulkovat, že je správné jen to mít děti ,manžela a tím pádem krásný a spokojený život. Užívej si života který máš. Co se má stát se stane.

@ksenicovalucie2023 myslím že šance je pořád. Mě je teda 30. Vždycky jsem si našla partnera se kterým to nebylo ono. Dokonce jsem sloužila i jako ,,převozník" kdy se pak vrátil k původní bývalé manželce. Pak přišel další chlap se kterým to bylo všechno špatně. Vydržela jsem s ním rok. Po rozchodu jsem si oddechla a bylo mi krásně. Z ničeho nic si mě našel současný přítel se kterým budeme mít příští rok svatbu, a příští týden jdu na potvrzení těhotenství. On ten život je někdy fakt nevyzpytatelný. Rady jako že si máš užívat, nemyslet na to apod. jsou sice pravda, ale hůř se konají kort když nám ženským ty hodiny prostě ťukají na dveře. Ale zkus třeba najít si nový koníček, kde budeš chodit mezi nové lidi, a třeba tam bude čekat člověk který bude taky sám. Vyspat se jak tady píší holky s někým jen proto abych otěhotněla bych asi nedala (ale každý na to má jiný žaludek). A případně pokud si partnera najdeš a bude už trochu pozdě na to pořídit si vlastní existují dětské domovy kde je spousta též osamělých dušiček. Držím moc palce, aby jsi brzo našla lásku ve kterou doufáš🍀✊ a doufám, že až budeš mít před svatbou tak nám všem napíšeš ☺️ určitě to nebude dlouho trvat.

@ksenicovalucie2023 mam segru bude ji 37 let. co mela letite vztahy staly za prd, teda spis ten chlap.
Je sama, zacala studovat dalkove VS, deti ani chlapa uz nechce. Jak rika je uz pohodlna, ma rada svuj klid a nechce se vecne nekomu podrizovat.

@konidana podle me bezdetne padesatnice jsou proste divne, znam jich nekolik a i kdyz tvrdi opak, tak mi pripada ze dite by jim byvalo prospelo 😀 Minimalne teda jejich okoli - jsou to protivny babizny 😅 Jinak teda moje ségra rodinu taky neplánuje....

@klokanka31 prp me sice nejsou deti střed vesmíru, rozhodne nejsem ten typ mámy, která zije jen tim ze je máma. Ale bez deti bych žít nechtela, s nimi je zivot pestřejší, plnější a taky složitější 😅 A jak jsem psala, ty padesatileté bezdetné slečny, jsou protivné, pripadá mi, že řeši a hrotí nedůležité věci, které jsou prk ne tedy asi důležité, jen my mámy to vidime jinak 😀 Tak nejak prirozene se s ditetem zmeni priority...

@ksenicovalucie2023 Asi se dá žít spokojeně bez manžela a dětí, v okolí má dvě takové ve věku 40+, obe jsou zvířecí,jedna má koně,druhá kočky. Taky mám kamaradku ktera měla smůlu na chlapi,dítěte se nechtěla vzdát,otěhotněla ve 37 s ženatým milencem. Což bych asi udelala i já kdybych nemohla najít partnera pro život, nechtěla bych zustat bezdětná.

Já jsem deti dlouho nechtela, vubec to nebyl muj sen. Potkala jsem manzela, tak to pak nejak vyplynulo. A kdyz byla dcera, klidne bych zustala u jedinacka. Dnes jsem rada, ze je mam, ale kdybych se tenkrat rozhodla jinak, nevadilo by mi to.
Mám kamarádku, která děti mít nebude, nechtěla je, dnes je jí 45 a nelituje toho. Má spoustu zajmů, jezdí po světě, chová kočky, ma hodne penez, tak si zije opravdu na vysoke noze. Na druhé straně mám kamarádku, která si ve 42 dítě pořídila a je samozivitelka. Bez něj si život představit nedokázala. Pocita každou korunu, šetří kde může, nemá kolem ani rodinu, která by ji podpořila, ale má miminko, které si přála. Každý ať dělá co uzná za vhodné. Já bych se osobně samozivitelkou takto dobrovolně nestala, už proto, že bych se bála, že se se mnou něco stane a dítě zůstane samo. Ale pravda, nikdy jsem v sobě neměla tu spalující touhu po dětech, tak se mi to špatně hodnotí.

Znám asi 4 ženy 40+ bez dětí. A každá to nese po svém. Ta jedna je vyloženě spokojená, má spoustu aktivit, zvířat, atd. U té jedné je jiná sexuální orientace, i když ta touha po dítěti tam byla, ale nějak to prakticky nedořešila. A ty další dvě se spíš smířily s tím, že nenašly vhodného otce... Ta jedna má kolem sebe vyloženě ráda děti všech okolo, určitě není zahořklá.

Jenže tady se všichni baví o bezdětný 40+, 40+ jsou akční ženský, ty se zabaví. Hůř na tom budou 50+ spíš 60+ a starší.

Já mám bratra, 40 let a nemá rodinu a ani partnerku. Zatím je spokojený, žije s rodiči, tročku s ně stará, ale ještě to nepotřebují. Ale i rodiče říkají, že potřebuje partnerku a děti, protože jinak jednou zůstane sám a mají pravdu.
Až rodiče jednou nebudou, bude mít sourozence a kamarády, ale to jsou všechno lidu jeho věku a sami budou potřebovat pomoc.
Můžete namítnout, že ani dětní senioři nemají pomoc dětí, to dost možná nemají, ale alespoň v nich mají oporu, už jenom to, že si s nimi popovídají je hodně.

Děkuji holky za vaše reakce mám k tomu jeden vejcovod i první ivf které nevyšlo spoustu bolesti od mala jsem si do teď prožila a ktomu ještě taková smůla ve vztazích tak člověk už potom neví jak má mít ze života radost

@alianan 60+ se mnohdy umí zabavit lip jak mladí. To bych zase neškatulkovala.
Potkala jsem na dovolené seniory na zajedu. Byla s nimi prča :D. Doufám, ze v jejich věku budu též tak akční babca :D. Mastila jsem s nimi karty do 3 do rána a dlouho jsem se tak nezasmala. Žijou kolikrát lip jak my.

@klokanka31 hele já dětí mám a kdybych se mohla znovu rozhodnout, zůstala bych bezdětná. Byla bych šťastnější.

@ksenicovalucie2023 Já měla poznala současného přítele, když mi bylo 31. Do té doby jsem byla vdaná, ale byla to hrůza. Děti jsme neměli. Teď mám dvě, 4 a 3 roky. Je mi 38. Takže není pozdě ještě. Navíc po 30 už nejde čekat 4-5 let než si pořídíte rodinu jako u mladých
🙂
Každopádně já jedno dítě chtěla, moc chtěla. Ale i když jsem měla spoustu kamarádek s dětma, představovala jsme si to jako Hurvínek válku. S dětma jsem totálně přišla o svůj život. Úplně a ve všech ohledech. Děti strašně miluju, umřela bych pro ně...ale rozhodnout se znova? Byla bych bezdětná. A myslím, ze šťastnější.
Nicméně uznávám, že já mám vše trochu jinak než většina: starší dítě nemocné, žiju v zahraničí a nemám tu žádné přátelé...možná kdybych měla jedno dítě zdravé a byla bych u nás, bylo by to lepší. Ale i tak vím, že osobně bych byla raději bezdětná. Ale to člověk nikdy neví, nemá to srovnání, dokud sám nemá děti....
A taky málokterá žena má "koule" to přiznat.... protože pár jich znam, co to mají podobně...ale vím to jen já.

@ksenicovalucie2023 A zkusila jsi nějakou terapii, psychologa? Třeba by ti něco poradili, odhalili, proč se ti nedaří ve vztazích... Držím pěsti, ať je brzo líp.

Ted nechci aby to znelo hrube nebou kousave, takze podotykwm, ze to rikam kvuli tomu, aby se clovek podival z jine perspektivy a zamyslel se hloubeji, nechci nikoho ranit.
Ale jsme lide, nejpokrocilejsi zatim vyvinute formy zivota (ve smyslu pretvareni a vyuzivani prostredi kolem sebe - mame civilizaci a objevujeme vesmir). Pro nas uz by nemel byt smysl zivota stejny jako pro bakterie a dalsi nizsi formy zivota. Melo by nam jit k vic nez jem rozmnozit se. Co se mnozeni tyce, je na tom lidstvo az prilis dobre, je premnozene, takze objektivne, biologicka potreba na mnozeni neni, diky tomu mame luxus soustredit se na jine veci. Ja teda podotykam, ze mam stabilni dlouholety vztah a 2 deti, ale neni to mym smyslem zivota a nejsem stastnejsi, nez kdyz jsem je nemela (spis naopak). Mam je ze sobectvi (chci dat vic prostoru svym genum nez cizim genum), z pohodlnosti (nekdo se o me postara az budi stara), mozna i z natlaku okoli (moje mama furt chtela vnoucatka, nasi kamaradi vetsinou taky maji deti a uz nevedou ten styl zivota jako driv ktery by nas motivoval deti nemit).
Mezi nama, jedine lidi, ktere znam, kteri jsou doopravdy stastni, jsou ti kteri jsou bez zavazku 🤣.
Je mnoho uslechtilejsich veci, ktere se muzou stat smyslem zivota, nez pouhe rozmnozovani, ale zalezi samozrejme na tvych schopnostech a povaze.
Ja kdybych se nenechala prekecat do deti, zasvetila bych zivot vede na nejvyssi urovni (oceanske expedice, casem bych se zkusila hlasit na pozici astronauta u ESA). Nekdo muze zachranovat vymirajici druhy. Nekdo beha extremni maratony a vybira tim penize na ruzne charity. Pak jsou tu Lekari bez hranic, kteri leci lidi kteri by jinou lekarskou peci nemeli. Nebo neziskovky co zakladaji skoly v rozvojovych zemich. Je toho tolik kde se clivek muze uplatnit, kdyz nema na noze kouli v podobe deti!
(Podotykam, ze svoje deti miluju nade vsechno na svete...vlastne jsem pro ne obetovala svuj smysl zivota, i kdyz duvody proc je mit byly trochu pragmaticke a sobecke. Ale clovek obcas premysli co by kdyby 😁 a ja vzdycky mela hlavu v oblacich.)

Takze zaverem: nemit deti je uzasna prilezitost, staci ji jem vyuzit. Ale varuju, v takovym pripade pravdepodobne zahy poznas zivotniho partnera a otehotnis a sny pujdou do.kopru 🤣

Já sice jedno dítě mám. Vždy jsem chtěla dvě, bude jedno, i to nestandartni, nevadí. Ale byla doba, kdy nikdo včetně mne nevěřil, že dítě někdy bude. Jaksi nebylo s kým. Ale i když nebudeš mít dítě, to neznamená, že nic hezkého že už nečeká. Co tě baví? Ubirej se tímto směrem. Máš velkou výhodu, můžeš se sbalit a odjet, přestěhovat se ze dne na den. Překopat svůj život. To s dětmi mnohokrát nejde, nebo je to poznačil, pak jsi špatná matka. A pak, není ti 45 nebo kolik, děti můžou být. Jedna sestřenka poznala svého muže ve 37 letech a stíhla dvě děti ještě. Další kamarádky našla pravého ve 39 letech. Takže klid
.

@me_druhe_ja děkuji Ti žes měla "koule" Napsat to natvrdo. To je to věčné klišé, že matka musí být 100% času naprosto happy, i když nemůže nic jako dřív a přece pro děti všechno. Já to mám jinak než ty, u Tebe asi velkou roli hraje ta sociální izolace a nestandardní dítě. Já jsem vlastně mnohem spokojenější od té doby co chodím do práce, mohu mluvit i s dospělými a řešit jiné věci než co uvařím a kašle rýmy furt dokola. Vím že kdybych děti neměla byla bych nešťastná a měla pocit že mi něco důležitého utíká. Na druhou stranu, dokud to nezazijes na vlastní kůži, tak absolutně netušís jak moc náročné to bude. A že tak svobodná jako před dětmi už nikdy nebudeš. Každopádně zajímavá debata!

Nemám děti, ale mám partnera. Zatím se úplně nezadařilo. Já bych si nedokázala pořídit dítě jen tak s někým v baru, nebo jet někam do ciziny na IVF, protože toužím po dítěti, protože já nechci přivést dítě na svět, aby mi naplnilo můj smysl života, protože tím defacto chci, aby mě mé dítě učinilo šťastnou. Dávám dítěti zodpovědnost za svoje štěstí a to mi přijde zoufalý. A ani nechci, aby mi dítě suplovalo partnera. Ale když to někdo takhle chce, tak je to jeho volba a jeho zkušenost, kterou očividně potřebuje/chce prožít.

Pokud máš spoust bolesti v sobě od mala a smůlu na chlapy, tak ti to řeknu natvrdo. Myslím si, že ta smůla na chlapy pramení z toho, že máš spoustu zranění v sobě, které nejsou zpracované a ty pořád opakuješ stejné vzorce chování. Až si tu bolest uzdravíš, začneš potkávat i normální chlapy. Ty vysíláš nějaké signály, kdy si vždy přitáhneš partnera, který je nějakým způsobem defektní, takže buď zůstaneš v pozici, ve které jsi, nebo se vrhneš na terapie a zkusíš prozkoumat samu sebe, proč to tak v životě máš a co se s tím dá udělat. Dá se vždy s tím nějak hýbnout.

@skororozvedena Ja vím, že ta moje situace je fakt hodně specifická....ale napsala jsem to, jak to prostě cítím, žádný přetvařovani. A ta práce je další aspekt: díky tomu synovi se mi zatím nepodařilo nic najít.. potřebuju jen pár hodin denně, mimo středy (to tu není školka/škola až do 10/11 let) musím ho vozit na terapie...a to ani neříkám, že každý prázdniny jsou tu 14 dní a to fakt nevím, co s ním...v "družině" sám byt nemůže ještě .. (bez asistentky). Práce by mě taky dost psychicky pomohla...

Každopádně kdybych zase dítě/děti neměla, tak bych nevěděla, jaký to je je mít a asi bych taky nebyla šťastná, protože jako bezdětná jsem opravdu dítě chtěla. Takovej začarovanej kruh. 😀

Jinak vždycky mě pobaví, když od nějaké ženy čtu, že se jim život s dětma vůbec nezmění a žijou stejně jako předtím, dělají vše jako předtím.....jako fakt si nedovedu představit, jaký bezdětný život měly. 😀

Asi takhle moje sestra poznala toho správného chlapa až ve 30 ti ,ve 31 se jí narodila dcera,ve 33 se jí narodila druhá,šance tu je a znám kolegyni, která chlapa nemá ,ale má dítě z umělého oplodnění a je teda na něj sama,ale už ji bylo 40

Pro mě to bylo těžký ten fakt že děti mít nebudu protože to prostě nešlo navíc expartner nebyl zrovna výhra v loterii takže jsem se věnovala jiným věcem a sama si to zpracovala v sobě a začala si užívat život bez dětí, cestování,festivaly mohla jsem si dělat co jsem chtěla. Pak jsem v 36 potkala mého nynějšího manžela a během pár měsíců byla neplánovaně těhotná. Když jsem to zjistila tak jsem brečela protože jsem nevěděla co dělat byli jsme spolu chviličku navíc jsem si byla jistá že děti mít nemůžu a smířila se s tím a měla jsem super život kterej mi tím zkonci. Mám dceru a skvělého manžela a naprosto úžasného otce. Život se změnil ale je skvělej a neměnila bych.

@me_druhe_ja jestli si neumíš představit, že se někomu s příchodem dětí život až tak moc nezmění, tak aspoň jeden příklad za nás 🙂 : se čtyřmi dětmi v celkem rychlém sledu po sobě se nám život trochu změnil, ale ne nijak diametrálně. Ze studijních povinností jsme rovnýma nohama skočili do povinností rodičovských. S manželem jsme oba dlouho studovali, zároveň jsme si chtěli co nejdříve vytvořit zázemí a mít děti "za mlada". A ono nejde mít všechno najednou a hned. Takže jsme si jako prioritu dali studium a děti, koníčky a ostatní jsme odsunuli "na někdy potom". Před dětmi jsme si toho nestihli moc "užít", nikdy žádná dovolná, žádné pařby, žádné restaurace, kultura atd. Tím pádem se nám nemělo po čem stýskat, když přišly děti. Fakt se toho pro nás moc nezměnilo, jen jsme přehodili výhybku na vedlejší kolej a jeli dál. Teď je nám 40, dům dávno splacený, manžel má slušně rozjetou kariéru, já svoji malou živnost, děti odrostlé. Nikdy ve svém životě jsme neměli víc svobody a možností než právě teď - cestujeme s dětmi i sami ve dvou, chodíme do divadel, koupíme si, co chceme nebo potřebujeme. Za svůj bezdětný život bych to nikdy nevyměnila, i když i na ta studentská léta moc ráda vzpomínám.

@ksenicovalucie2023 neházej flintu do žita, 36 let není málo, ale není to ani konec příležitostí na rodinu. Držím palce!

@jajulin tos mi ted pripomnela moji kolegyni, ktera rikala, ze po 40 to byl nejlepsi zivot 😇 Deti vyletle z hnizda, svoboda, penize, stale jeste dost sily na vsechno.

Já jsem ve třiceti byla naprosto přesvědčená, že děti ani vztah mít plánovaně nebudu, protože mi vztahy nejsou a kariéra mi jde velmi, tak se budu věnovat kariéře a bude to. A nepochybuju o tom, že by to bylo super. Pro mě je dítě výsledek lásky mezi dvěma lidmi, nikdy bych nešla do single ivf, dárce spermatu na diskotéce nebo něčeho podobnýho, bez partnera bych dítě nechtěla. Dítě mám a jsem nesmírně šťastná, ale naprosto souzním s @amenophus nejsem trepka velká, aby mým životních cílem reprodukce. Dítě jsem měla ve chvíli, kdy se to sluší, moji rodiče chtěli vnouče, nic tomu nebraní a já už bych asi taky docela chtěla, ale že by ve mě bil reprodukční budík, to ani boh. Mít dítě je strašně boží. Ale kdyby to tehdy neklaplo, odjelo bych na dlouhodobou zahraniční stáž, nejspíš bych tam zůstala a dneska v pro-con diskuzích diskutovala s profesorkou Robbou a profesorem Tacconem, mými naprostými modlami a idoly, měla bych phd hotový, docenturu rozjetou, aspoň dvě mise s lékaři bez hranic, týdně odběhaných 40km, druhého koně na závody a byla bych taky šťastná. Nemyslím si, že pro všechny je dítě naprostá podmínka štěstí (můj táta říká, že štěstí není stav, ale je to vlastnost a schopnost a já tuhle schopnost mám). Mám bezdětných kolegyň a kamarádek dost, v medicíně to je běžný a pozoruju, že je mnohem víc nemílá absence vztahu s partnerem, než prostá bezdětnost

@levandule_k ono to máš trošku jiný když máš s kým ale třeba to úplně nejde (mám kamarádku,co to tak má), nemyslím si, že spalující touha po dítěti je o tom, že chceš v životě dítětem něco zaplácnuout. Ano jak bylo tady hodně psáno pro leckoho dítě není smyslem života a přišlo mimoděk, ale jsou ženy, třeba jako já, co dítě vždycky chtěly a nejde to ne skrz plodnost, ale protože není vhodný chlap, a člověk cítí jak mu ujíždí vlak, že když si ho nepořídí teď, že už nejspíš ta příležitost nebude. Mít dítě je přirozená lidská touha a ne náplast na to, že nemám chlapa nebo málo lásky.

Mě překvapuje, kolik žen by chtělo dítě i bez chlapa. 😳 Pro mě je to úplný sci-fi. Tak silnou touhu jsem nikdy neměla. Pro zakladatelku. Pár podobných znám, některé potkaly chlapa až kolem 40 a děti ještě stihly, jiné se plně věnují podnikání... když to nevyšlo, mají aspoň psa. 🤷🏼‍♀️ jedna si našla partnera co už má děti dospělé a bude nevlastní babička. Věřím, že jde najít cestu, jak být spokojená. Já budu spokojená, až mi dítě odroste a odstěhuje se. S puberťákem se spokojeně žít nedá, je to kdo s koho.

@drep Vidím to stejně. Víc je pro mě důležitý mít parťáka na život, než kdybych ho neměla a měla sama dítě s "někým". Děsivá představa.

@me_druhe_ja Jo jo jo!