Co považujete za svou největší životní chybu?
Jak plyne z názvu, co považujete za svou největší životní chybu?
Muzu se zeptat, co ti spatne poradila?
@marky232 já se obávám že třeba toho snu domku se zahradou, tedy více místa už se nedočkám. Ceny jsou absolutně absurdní, to už se nevyplatí kupovat jen z racionálního hlediska, aspoň u nás ne a kloudného baráky za odpovídající cenu nejsou, jen po znamych. Ano hledáme intenzivně dlouho, s pár bolavými pády, takže mě už optimismus opustil a vidím to jakobezvychodne. U nás chce každý rejzvoat i na totálních ruinách u kterých tržní cenu + komplet rekonstrukci nebo bourání vyhodnotíme jako totálně neefektivní až vražedné nebezpečné a likvidační se kvůli něčemu takovému zadlužovat. Naposled jsem, byla na baráku do kterého pršelo a 2x do roka podzemní voda zvedne podlahy za 4,6 mega. Na to se fakt mužů vykašlat.
My to resili par dni po tom, co jsem se s miminkem vratila z porodnice. Stresy ohledne prodeje, kazdy den nejaka prohlidka a vecne jsem jen uklizela. No byl to taky zazitek. Ale ty penize navic se budou v novem hodit.
@console to se ptáš mě?
@orisek56 tvého trápení s bydlením jsem si všimla už dříve a moc mě to mrzí. Vím, že to není dům, ale neuvažovali jste aspoň o větším bytě, provizorně? Pokud si pamatuji, tak teď jste ve 2+1. Aspoň byste se zbavili sousedů a jiných spoluobčanů. A jak bys měla po RD a měli dva příjmy, tak byste řešili dům?
Vyloženě životní chybu jsem asi neudělala, vše beru jako cestu, školu, málokdy jednám impulzivně a hodně věci rozmýšlím. Jedna věc je ta, že jsem nešla na VŠ dokud byl čas, teď na normální obory už nemám buňky ( ročník 76 ) a už ani chuť ( můj sen byla právnická fakulta, ale okolnosti tomu nepřály ) a hamba by mě fackovala vystudovat nějaký pseudoobor ( ano, vidím v okolí, že koupit titul alespoň s průměrným IQ není problém, ale z toho bych neměla radost i když chápu, že do tabulek je zkrátka titul potřeba ) . Možná že jsem měla ještě více cestovat, nevěnovat čas neperspektivním vztahům, ale i ty neperspektivní vztahy mi právě daly školu, že tudy opravdu ne 🙂
Největší chyba byla, že jsem změnila práci. Po třech týdnech mě bez udání důvodu vyhodili a teď jsem bez peněz. Vždycky si říkám, že všechno zlé je pro něco dobré, ale zatím nemůžu nic nového najít, aby mi vyhovovala pracovní doba, tak nevím, k čemu bylo tohle dobré. Bylo to prostě špatné rozhodnutí a měla jsem zůstat v té minulé práci.
Je docela zajímavé si to tu číst...
Já jsem pár chyb udělala, ale zase vidím, že ty chyby přinesly i své ovoce. Vyžrala jsem si to, poučila se a spoustu věcí změnila a je mi teď fajn. Kdyby to tenkrát vše dopadlo jinak, jsem přesvědčená že bych neodletěla na další čas za oceán, pak nenašla manžela, neměla bych svého úžasného a skvělého syna, neměla bych nový dům... kdyby to šlo, tak bych se lecčemu ráda vyhnula, ale po letech vím, že je všechno tak, jak má být 🙂
A k těm realitám - aktuálně jsme po koupi domu, máme na pronájem byt a jeden se prodává a jediná rada je prověřovat, zjišťovat a radit se se správnými lidmi. Nechci se nikoho dotknout, ale když to tak pozoruju, tak kdo neví co dělat, jde do realit. Včetně studentů po škole. Pak to tak i vypadá. Jsou to vyčůránci, je třeba ostražitosti a nic se nesnažit uspěchat. To je vždycky špatně.
Pravdivý citát:
Kdepak já ničeho nelituju. Životní chyby neexistují. Všechno je k něčemu dobrý.😉👍
Myslím, že má největší chyba bylo to, že jsem se v osmnácti nezeptala mámy, co dál... Že jsme se odstěhovala k prvnímu chlapovi s bytem, a neuvědomila si, že jsem prakticky "bezdomovec". Jinak nelituji ničeho. Všechno zlé je k něčemu dobré.
no je spousta věcí na který by se dalo koukat jako na chyby... ztráta času s narkomanem, jež je otcem prvního syna, muj celkově naivní přístup k lidem apod... ale nebýt toho tak nemám úžasnýho kluka, zkušenosti ani nadhled v situacích, ze kterých se mnozí hroutí (já se zase hroutím z jinych, neboj) a hlavně bych asi furt dokola ztracela čas s typkama co za to nestojí, můj syn mi totiž dal mnohem víc než mi vztah s jeho otcem vzal a to sice sebedůvěru a sebeuctu, když jsem s ním šest let zvladla sama a nepustila mu do života dalšího idiota, ale současného přítele, který je fakt rytíř moderní doby... takže největší chyba přetavena v největší štěstí...
mimochodem jak to tak čtu... reality, vzdělání... střední skolu jsem si taky vybrala blbě, ve třiceti jsem to změnila a dodelala vysokou uplne v jinem oboru a jsem spoko. Co se bydlení týká jako samozivitelka jsem se s prckem stěhovala celkem 5x v průběhu těch 6 let, byl to masakr a peněz co zahucelo nepocitaje a vzdycky do cizího 🙄 ale co už, ta úcta k tomu co mam teď je úplně dostatecna kompenzace všeho... 😊❤️ vzdycky muzeme z chyb vyrust, holky nedejte se
Až teď jsem konečně pochopila, když se říká, že člověk lituje toho, co neudělal, než co udělal. A v současnosti hodně přemýšlím, jak dál ve svém životě, co mě tedy moje předchozí životní cesta měla ukázat. Protože čím jsem starší, tím víc si připadám ztracená a víc nešťastná.
Já se to, že jsem přišly o takové peníze díky realiťačce, snežím nějak už pár měsíců vstřebat, ale vůbec mi to nejde. Neporadil by mi tu někdo, k čemu to bylo dobrý přijít o peníze? Protože já taky zastávám názor že "všechno špatný je k něčemu dobrý", ale prostě v tomhle případě nemůžu na nic přijít a pořád mě to žere.... Potřebovala bych tov sobě nějak uzavřít, ale nevím jak.......
No nekterych veci v zivote trochu lituju, ale ze by to byly vylozene chyby, to asi ne.. Bez toho bych zase nebyla tam, kde jsem ted. A ted jsem se svym zivotem spokojena😉 Nejvic asi lituju, ze jsem za dob studii nebo tesne po nejela alepson na rok nekam na zkusenou do zahranici a nenaucila se pořádně cizi jazyk.. Vzdycky jsem chtela zustat v Čechách kvuli nejakemu chlapovi a stejne me pak odkopnul🙄Trochu lituju, ze jsem si vybrala jako stredni skolu hotelovku. Ale zase bych nejspis tak nepotkala manžela kuchare🙃 Kdybych se mohla rozhodnou znovu, sla bych radeji do zdravotnictví.. A to je asi vsechno😉 Nejsem zbrkla a vsechny vetsi rozhodnuti, ktere by mi mohly ovlivnit zivot, dobre rozmyslim a planuju..
Asi je to jen poučení pro příště, nevěřit realitkám. Ztráta peněz samozřejmě bolí, ale nesmíš se tím užírat, že jsi mohla prodat za víc. Chápu to tak, že ty peníze jsi vlastně reálně neměla, jen si prostě mohla vydělat víc? Třeba se Ti jednou naskytne příležitost, kde zase ty peníze vyděláš zpět... Já na té své ztátě taky teď nevidím pozitiva, jsme teď bez peněz a je to těžké vyjít s jedním platem, ale věřím, že bude líp. Rozhodně už nebudu tak důvěřivá k lidem a dám příště na svůj šestý smysl.
Lituji ze jsem si neudělala vysokou, nesla mi matika a než abych zatla zuby a zamakala tak jsem ve 4.ročníku zdrhla. To mě štve asi nejvíc, a taky ze jsem se ve škole neucila dobrovolně víc angličtinu, protože se mi teď špatně cestuje když nerozumím poradně a mluvím anglickonemeckoceskyrukamanihama 🙈 Taky lituji me veliké fixace na rodinu, kvůli níž jsem špatně nesla rozchod rodičů v mých 30 letech a doteď me to dost ovlivňuje. Letos mě nejvíc štve covid, dcera nechodila do školky, byla taková utapnuta, špatně socializovana, tak jsme ji dali odklad školy, ale ted se za ty dva měsíce tak změnila, ze mě to depta jestli jsem ji neznicila život.
Asi to, že jsem tenkrát nekoupila rovnou dům, když byly ještě levné nemovitosti......myslela jsem si, že je to moc peněz a tak jsem raději koupila 2+1 byt v paneláku. Teď máme dvě děti a potřebujeme větší bydlení, bohužel ceny jsou neuvěřitelné. Ale zase jsem ráda, že jsem koupila aspoň něco, ten byt stál tenkrát 320 tisíc, dnes 1 milion 300 tisic. Ale i tak je mi to k prdu, když starý dům dneska stojí 6 milionů a to nejsem v nijak zvlášť top lokalitě......
@volcok87 Beru to vylučovací metodou. Jak jsem psala, na práva už nemám hlavu, uvažovala jsem o ekonomce, ale tam bych válčila s matematikou. Bc neberu jako ukončené vzdělání, jen jako stupínek k ukončení VŠ. Nemusím děti, takže žádná pedagogika. Jako pseudoobory beru většinu humanitních oborů, hodně jsem se obory probírala a dospěla k názoru, že jsem si VŠ měla udělat dříve, dokud jsem ještě byla tvárná a více ochotna přijímat většinové vidění.. Nevím, jestli je to srozumitelné. Já ke své práci nepotřebuji titul, jsem OSVČ a snad ještě dlouho budu, ale pořád mám v sobě takový ten kousek, že to jsem si mohla dokázat..
Mě nejvíce mrzí, ze jsme si místo domu koupili byt (malý byt) a s dnešními cenami je dům už sci-fi 😓
Že jsem setrvavala v nefunkčnim vztahu s člověkem, u kteryho jsem po odeznění prvotní zamilovanosti myslela, ze se změní. Dvakrát 🤦🏼♀️ pokaždy 5 let, tolik promarnenyho času 😨 ale zase díky tomu jsem mohla poznat současného partnera. Jsme spolu 10 let a máme krásný děti.. Všechno špatný je pro neco dobrý 👍🍀
Když mi bylo 19 a odešla jsem z domova, chtěla jsem si koupit byt v Praze... tenkrát se 2kk dalo sehnat za mega... Jenomže jsem se nechala přesvědčit od kamarádky a šla do spolubydleni, byt jsem nekoupila... Na to se navalovali další chyby, nakonec jsem bydlela 3 roky s tehdy ještě přítelem u jeho rodičů... Prostě průser. To bych změnila... Mno, byla jsem mladá a blba... Naštěstí se mi pak povedlo kartu otočit a koupili jsme 8 let zpátky barák za 1.5 milionu, dneska má odhad 7 😅 Ale toho bytu co jsem tenkrát nekoupila lituju doteď. .