Duchařské příběhy. Máte některá nevysvětlitelný zážitek?

Obnovuji diskuzi 😊

Take cekam na dalsi pribehy 😀

@tingle měla jsem to podobně, já už teda věděla že jsem těhotná, to bylo u druhého dítěte, ale nevěděla pohlaví, přála si holku, že první byl kluk. a pak se mi zdál sen o chlapečkovi Davidovi.bylo to jedno z předvybraných jmen už u prvního těhotenství, ale rozhodnuto nebylo ještě zdaleka, nevěděli jsme pohlaví, těhu mělo být ještě dlouho. David byl velmi blízký člověk někoho z rodiny, zemřel předčasně.proto jsem to jméno ale původně asi nevybírala,prostě nějak podvědomě se mi líbilo.v tom snu bylo usměvavé miminko a že se jmenuje David.po probuzení bylo rozhodnuto o jméně a věděla jsem i pohlaví tím, tak mě na utz o něco později doktor vůbec nepřekvpil a když říkal že kluk, říkala jsem si já vím, my se známe 🙂 a nebyla jsem vůbec zklamaná už, že to není holka.myslím, že se vrátil, aby nám pomáhal, v lecčems je jako dospělý a pomáhá s určitými složitými situacemi.a je mu i podobný.

Vzpomněla jsem si ještě na jeden zážitek. Bylo to na podzim v roce 2010, s manželem tehdy tedy vlastně přítelem jsem chodila asi 2 - 3 měsíce. Přespával občas u mě v podnájmu. Já měla válendu jednolůžko a on spával na matraci na zemi vedle mě. Jednou v moci jsem se vzbudila a uviděla jsem ho resp. myslela jsem si, že je to on, jak stojí proti mě u mé postele. Napadlo mě, že jde asi z wc a mimoděk jsem koukla dolů na zem na jeho lůžko. A zařvala jsem a poskočila. On ležel a spal na svém místě, snad jsem ho slyšela i pochrupkávat. Tam, kde před tím stál onem muž, nebyl samozřejmě nikdo. Chvíli jsem zírala, tlak i tep v nebeských výšinách. Nakonec jsem usoudila, že to asi byl dobíhající sen a dokonce se mi podařilo zase usnout. Ráno jsem se ho ptala, jestli mě neslyšel v noci křičet a prý ne, že měl tvrdé spaní. V onom bytě jsem měla ještě jeden zážitek. Nevím už, jestli to bylo před nebo po tomto nočním děsu. Klasická panelákova koupelna bez okna. Byla jsem sama, spolubydlící byly pryč. Jejich pokoje zavřené. Česala jsem se a po levé ruce mě ofoukl průvan, který ale neměl odkud přijít. Všechny dveře i okna zavřená, obešla jsem celý byt...

My našeho ducha máme v domě pořád, naučili jsme se s ní žít, víme že je to žena a její jméno nebo přezdívka je Lála. Máme dvougenerační dům hned vedle místního hřbitova, je to malý kostelík s bývalou márnicí, z okna naší ložnice koukám přímo na hrobky a ty dvě budovy. Lála chodí vždy mezi 2 a 4 hodinou ráno, ať to jsou klapajicí podpadky či závan parfému nebo jen ťukání na dveře víme že tu je s námi. Proč víme že si tak říká? Jednou v noci (to jsme ještě neměli malou) když já už dávno spala slyšel manžel za sebou kroky, myslel si že to jsem já a řekl "jo neboj dodělám ještě papíry a jdu si k tobě lehnout" po půl hodině si lehl ke mě a usnul... Pak se najednou vzbudil protože mu do ucha někdo zařval párkrát Lála. Manžel byl z toho docela vystrašený a hned do mě strkal co blbnu proč mu řvu do ucha jenže já nevěděla co se děje protože mě právě probudil.Dole zas rodiče slyšeli jak někdo na schodech nemůže dýchat, dusí se a lapá po dechu, tak vyběhli na chodbu kde jsou schody k nám do patra a volali na nás co se děje co nám je, jenže mi dávno spali a ani jejich volání nás nevzbudilo. Po chvíli to ustalo a šli si zas rodiče lehnout s tím že asi už je to dobrý, když to už neslyší, pak ale slyšeli že někdo jde po schodech (jsou dřevěné a vržou) tak zase tchán vyběhl, aby se nás zeptal zda jsme v pořádku , jenže na schodech nikdo nebyl. To nám říkali pak druhý den a opravdu jsme neslyšeli vůbec nic. Když tchán jde brzy spát a tchyně je dole sama v obýváku, slyší také věci jak padají na podlahu, jde se podívat, ale nikde nic není. Jednou večer když jsme byli všichni pryč a ona byla sama doma, koukala na televizi a klimbla u ní po chvilce se probudila a lekla se.. U televize stál malý černovlasý chlapec a koukal na ní, když na něj promluvila co tam dělá rozběhl se jako za její křeslo a zmizel. Tchýně byla dost vystrašená a hned nám v noci volala co tam dělá ten chlapec a čí to je a proč nespí. Popravdě jsme byli vystrašení i my všichni. Nikdo není schopný to vysvětlit. Po té co se narodila malá, tak jakoby vše ustalo, ale to jsme si jen mysleli. Už ani neřeším to že když malou kolikrát krmím nebo přebaluji kouká jakoby za mě a usmívá se a mává.... Nebo naopak začne plakat a já nevím proč. Kolikrát jsem se přistihla že se otočím abych viděla na co kouká, ale je mi jasné že já to vidět nemohu. V tomto domě mám šílené noční můry kde se peru s démony, vidím mrtvé, padám a někdy i tvrdě dopadnu a cítím ve snu jak umírám. Musela jsem se naučit jednu větu i když nejsem věřící "In Nomine Patris et Filii
et Spiritus Sancti. Amen." tuhle větu si pořád musím opakovat dokola dokud zase neusnu. Někdy je to opravdu šílené. Nevím proč, ale toto máme v naší rodině - můj táta, jeho máma ( má babička)... A tak se to dědí z generace na generaci. A o tom co prožil můj táta s duchy to je zas na další a dlouhé povídání.

@alenacadkova myslím, že tady nebudu sama koho by zajímaly další příběhy od tvého táty 🙂

@alenacadkova Povídej, povídej! 🙂

@alenacadkova Co ta věta znamená?

In Nomine Patris et Filii
et Spiritus Sancti. Amen. Ve jménu otce syna i ducha svatého amen.
Určitě večer ještě napíšu něco co mi táta vyprávěl 🙂

@alenacadkova no brrr! Jsem ráda, že to čtu za dne 🙂 neřešili jste s někým historii domu? Jestli se něco špatnyho nestalo, kdo bydlel před vámi, jaký mel osud atd? Nebo oslovit někoho, kdo by dokázal rozluštit např kolik duší tam máte, co po vás chtějí a tak?

@mimi1004 Já v bývalém bytě taky zažila divný věci - občas se na podlaze, na dveřích objevily čáry od voskovek, jednou jsme přišli domů, a na nejvyšším místě na lednici byly 2 otisky psích tlapek (pochybuju že náš pes by vyskočil dva metry vysoko), a jednou v noci se mi u postele zjevil chlap. Ale než se manžel probudil, tak zmizel.

@beruna84 místní kostelík je ze 13 století kousek od kostela byl zámeček a celý rod byl pak pohřben tady, před námi tu bydlela starší paní která tu sama zemřela. Když jsme se nastěhovali nacházeli jsme jejich rodinné fotky různě po domě, jedna fotka mi přišla krásná byla ve zlatém rámu a byla v něm blonďatá holčička. Nechtěla jsem to vyhazovat a tak jsem ty staré fotky nechala v šatně kde jsme je našli. Kolikrát jsme slyšeli cupitaní malých nožiček, ale to jsme žádné děti neměli. Slyšeli jsme to všichni v domě. I tchýně kolikrát říkala že během dne slyšela jak tam někdo běhá, ale my byli v práci. Za nedlouho jsem všechny fotky zabalila a odnesla do garáže, prostě pryč z domu a pak to ustalo

A co se stalo během pohřbu mého dědy... Smuteční průvod šel za pohřebním vozem, který mířil na místní hřbitov. Celou dobu se nic nedělo. Ale když auto začalo odbočovat z hlavní silnice na hřbitov, ozvala se strašná rána. Všichni se vyděsili a koukali, co se děje. Každý se lekl, že rakev vypadla. Lekl se ale i řidič s druhým zaměstnancem pohřební služby, vyskočili z auta, a s očima navrch hlavy koukali, co jim vypadlo. Ale ať hledali jak chtěli, vše bylo tak jak mělo. Tak nasedli a jelo se dál. Na hřbitově se nachystala rakev, kněz se postavil k hrobu. Měl totiž ještě mít proslov. Čtyři chlapi uchopili lana, a začali spouštět rakev do země. Jenže v tom okamžiku, kdy se rakev začala spouštět, ozval se z nebe strašně silný hrom. Všichni nadskočili, a obrátili oči k nebi - to bylo jako vymetené, nikdo nechápal, jak může být bouřka z čistého nebe. Když jsme se obrátili ke knězi, aby začal svoji řeč, nikde nebyl. Ohlídli jsme se k bráně, kde jsme už viděli jen jeho záda, uháněl co mu nohy stačili. Nechápavě jsme se na sebe podívali, ale to už nás docela nevybíravě popoháněli zaměstnanci pohřební služby, abysme rychle odešli. Takže děda měl vlastně nedokončený pohřeb. Když jsme se sesedli v místní restauraci na pohoštění, náhle se zatáhlo nebe, a nastala neskutečná bouře. Všichni se ptali, co to mělo znamenat-proč kněz utekl jako by se něčeho lekl? Odpověď dodnes nevíme. Ale z hloučku lidí se ozvalo "On tam nechtěl... " Tím měli na mysli dědu.

Holky, taky se přidám.. Babička mi jednou vyprávěla o své mamince. Vzala si za muže mlynáře. Jednou v noci se jí zdálo, jak za ní přišla postava a povídá "Utíkej rychle do mlejnice, Františkovi hrozí nebezpečí", tak rychle běžela a byl tam její manžel (František), rukáv se mu zachytil do nějakého kola a pomalu ho to táhlo k mlýnskému kameni. Kdyby nepřišla včas, tak mu to rozdrtí ruku.

Po smrti dědy ( babi byla po smrti už dva roky) jsem si udělala pokoj z jejich obýváku (babi s dědou bydlívali v přízemí našeho domu). Asi druhou noc, co jsem tam spala, mě vzbudilo pohlazení po tváři. Ten dotyk jsem jasně cítila i po probuzení. Nikde nikdo nebyl, ruce jsem měla obě pod peřinou a ani jednu jsem neměla třeba prelezelou. Potom už se to nikdy neopakovalo.

Me zase vzdycky zajimalo astralni cestovani a regresni terapie. Fakt na to verim

Já se sem musím připíchnout. Ty příběhy jsou fakt zajímavé...

Taky mám jeden příběh a je to tak desivy, ze si to už doma nikdo nechcem připomínat. Moje babička byla silně věřící a chodila každou neděli do kostela, chodili do nej uklízet, opecovavat okolí od plevele, proste k němu měla vztah. Vdavala se v něm, pokřtila 3 deti, pochovala v něm manžela a její poslední přání bylo tam mít pohřeb. Dobrých 20 let měla na nej nasetreno a ve skříni připravené obleceni, které postupem let několikrát změnila. No mazec..
Byl únor. Šílený mráz. Babičce přes 80 let a jednou se nevrátila z nemocnice. Nikdo jsme to nečekali, pokaždé když tam šla, se s nama jako loucila a my to zlehcovali, ať neblbne. A proběhl tedy pohřeb v jejím kostele na malé vesnici. 3h v tom mrazu v kostele, podle přesného scénáře a my úplně emočně vysáty, protože jsme cítili, ze si to proste naplánovala a běhal nám mráz po zádech z te situace.. Otevřená rakev, já na to neměla, moje mama ano, no děs.
Pohřební auto otevřené zadní dveře a my jdem v průvodu celou vesnici za rakví. Babička měla poslední dům ve vesnici a tam se shodou okolnosti průvod loučí s tím vozem a ten odjíždí z vesnice. A tak se i stalo. Zabouchly se dveře za autem a my mu mavali. V tom se moje mama podívá na babičky dům a ona stojí v okně a mává ji.. Mama se rozbreci a malém omldleva, můj bracha ji podpíra, podívá se do okna a vidí ji taky a zařve.. já na to nemám a koukam do země a brecim. Babička totiž vždy nás v tom okně vítala mohutným máváním...... jezdili jsme za ní 180km každý dva měsíce a jako deti u ní trávili cele prázdniny.. Vím, že se s námi chtěla rozloučit. Možná to byl jen otisk nebo přání ji tam videt, kdo ví, lidská mysl je důmyslný stroj, to už nikdy nikdo nezjistí jak to bylo......

@mariegroth Můj manžel byl na regresi, a prý mazec. Údajně měl 3 životy 🤔

Uz jsem tu párkrát četla pojem "astrální cestování" . já úplně netuším co to je, ale když jsme u toho "cestování", tak
mi to připomnělo jeden hustej sen . Není to duchařina tedy. Přespávala jsem u františkánů v Praze. V noci jsem se "probudila". - protože jsem se vlastně neprobudila. A zároveň probudila... mno. Vstala jsem, šla jsem k oknu, otevřela ho a že se půjdu proletět nad Prahou. Bylo to druhý patro. Otevřela jsem okno - bylo to úplně reálný - pod rukou jsem cítila texturu omítky, chlad skla, okenní kliky, závan vzduchu. Tak jsem si řekla, že radši zkontroluju jestli opravdu spím, protože bych se nerada vysekala.prece jen docela vejška. Podívala jsem se od toho okna na sebe jak ležím v posteli, přišla jsem k sobě, vrátila jsem se do těla, zkontrolovala že spím. Zase jsem se zvedla, šla jsem k tomu oknu a vyletěla 😀 jako masakr, celou tu dobu jsem si to mohla řídit, letěla jsem nad staromakem, hradcanama... No nádhera. Ještě si pamatuju jak jsem si říkala že to fakt poprvé vidím z ptačí perspektivy. A zadarmo 😬 pak jsem se zase vrátila, lehla jsem si "do svýho těla" a v klidu dospala. Ráno jsem se cítila jak nemluvně. Nikdy před tím ani potom se mi to už nestalo ale bylo to děsně cool. 🙂 Off topic 🙊

Ja bych chtela na to jit. Svym zpusobem mam ale strach

@odula velice lajcky receno - tvoje duse opusti telo a volne cestujes. Do minulosti, budoucnosti, jinych dimenzi

@mariegroth aha, ok🙂 dik

Dám vám sem fotku, vidíte na ní taky mlžné postavy? Já ji ukazovala pár lidem, a viděli teda všichni...

@mariegroth Taky bych chtěla, ale bojím se. Manžela v jednom životě popravili. Ale musel si to v regresi prožít opakovaně, aby se mu tamtem život jako uzavřel nebo co.

Nevidím, ta fotka je na můj mobil moc malá.

Můžeš zvětšit tu fotku? Je to moc mrňavý.

Vám nejde na tu fotku kliknout a zvětšit si ji?