Fungování moderní rodiny v Česku a role prarodičů
Ahoj! Zakladam uvahovou diskuzi nad tematem fungovani rodiny v CR - jestli vubec jeste opravdove, velke rodiny mame nebo prevazuje jiste sobectvi. Privedla me k tomu opakovana otazka nad hlidanim prarodicu, puvodne jsem to psala jako reakci do diskuze, ale prijde mi, ze se tematicky uz preci jen odchyluje a mozna by to samostatne tema mit mohlo
Je smutne, jak casto se tu tohle tema objevuje. A je otazka proc? Jake mate rodiny a jak vnimate jeji funkci?
Muj ideal rodiny - aby byla spolu, vsem bylo dobre a nikdo nebyl pretizeny a na druhe strane ani osamely. Samozrejme v mezich veku a schopnosti kazdeho clena - tj. mladsi rodice v produktivnim veku maji prirozene nalozeno vic at uz peci o vlastni deti nebo praci, protoze to zvladnou, prarodice sice stale jeste casto pracuji, ale uz toho maji preci jen mene a rodicum vypomuzou aby se mohli nadechnout a ziskavaji na oplatku uprimnou lasku a pozornost svych vnoucat i prirozenou komunikaci se svymi detmi. Nemyslim si, ze by to byl nejaky ideal ze stare literatury, ale prirozeny model, ktery leckde funguje.
Kdyz se pouze zduraznuje, ze maji narok na svuj klid a vnoucata opravdu nikdy nepohlidaji (jednou rocne bych dala do kategorie nikdy), klade to neadekvatni naroky na rodice, kteri na jedne strane maji deti se kterymi jim nikdo nepomuze a na druhe rodice, kteri nepomohou, modelu jak by mel fungovat se neucastni, ale maji pocit ze preci maji narok na pozornost a pomoc od svych deti a zatezuji je naroky
Takze... ja si myslim, ze prarodice maji i povinnost jednou za cas (adekvatne!!) na rozumnou dobu pohlidat vnoucata. Svedci pro to i ta opacna situace - maji narok na vnoucata? Kdyz jim je rodice nechteji davat, soudy rozhodli, ze narok maji a rodice jim je musi nekdy na hlidani nechat. A je to i ku prospechu ditete
Kde je dan narok, mela by byt na druhe strane i povinnost. Samozrejme to nebude nikdo takhle vynucovat, ale zas bych tak uplne netvrdila, ze preci prarodice nemusi nic a nemaji vuci svym vnoucatum zadne povinnosti. Prirozene ne takove jako rodice, ale nejsou to cizi lide, kteri zadny zavazek nemaji aby se dalo jednoznacne tvrdit, ze po nich nikdo nic chtit nemuze
Jak to vidite? Nema to byt zadny flame, ale diskuze o tom, jestli rodina v puvodni predstave ma jeste sanci
Neznám pravidelné hlídání dětí. Bydleli jsme od obou rodin opravdu daleko a v procesu - práce, škola, školkové bacily, víkendové služební cesty jsme se k jedné nebo druhé rodině dostali málokdy. Přesto, že oboje rodiny mají o děti zájem, tak manželovy rodiče, ač jsou starší se jim aktivně věnují, snaží se o společné zážitky, berou si je cca od tří let aspoň na týden na prázdniny. Moje mamka často říká, že bydlíme daleko a málo se vidíme, ale pak se vidíme a dětí si moc nevšímají. Místo, aby si s nimi pohrála nebo je vzala na hřiště, tak má potřebu mi doma začít poklízet. Takže je to hodně o povaze lidí a ne jen o vzdálenosti nebo četnosti návštěv. Nutno říct, že s námi si moji rodiče taky moc nehráli aktivně. Spíš jsou takový dozorovací. Moje děti jsou na ně moc živé a neposlušné, mají vlastní názor a to se u nich nenosí. Bratr s nimi bydlí v jednom domě, hlídání mají kdykoliv si vzpomenou, ale ty vztahy taky nejsou ideál.
Vždycky jsem tíhla k tomu mít všechny "svoje" lidi pohromadě, milovala jsem návštěvy prarodičů a dědečkovo vyprávění, blbnutí s bratranci u tety, prázdniny u babičky. Ale pro svoje děti to nemám, babičky nemají čas ani zájem, sourozenci jsou daleko. Takže moje rodina jsme my, rodiče a děti. Ale teď jsme s pronajatým bytem získali i adoptivního dědu, který si užívá být s našimi dětmi a milují se navzájem a já si znovu potrvzuji, jak moc to miluju a jak moc mi to dělá dobře. Dokonce můj muž, asociál, který nepotřebuje lidi, se cestou z práce zastaví s dědou a půlhodinky pokecají. Já se urvu od jakékoli práce, abych si s ním zašla vypít kafe. Je to první člověk za moře let, který se mě ptá, jak se mám, a nechce slyšet nic o dětech ani o práci, ale zajímám ho já. A děti? Celé hodiny s ním sedí na houpačce a povídají si. A připadá mi, že pro dědu ještě víc bolestivé než pro mě, jak jsou naši rodiče lhostejní. Miluje každou chvilku s našimi dětmi a to, že jejich vlastní prarodiče o ně nestojí, je pro něj hodně nepochopitelné.
Vždycky jsem tíhla k tomu mít všechny "svoje" lidi pohromadě, milovala jsem návštěvy prarodičů a dědečkovo vyprávění, blbnutí s bratranci u tety, prázdniny u babičky. Ale pro svoje děti to nemám, babičky nemají čas ani zájem, sourozenci jsou daleko. Takže moje rodina jsme my, rodiče a děti. Ale teď jsme s pronajatým bytem získali i adoptivního dědu, který si užívá být s našimi dětmi a milují se navzájem a já si znovu potrvzuji, jak moc to miluju a jak moc mi to dělá dobře. Dokonce můj muž, asociál, který nepotřebuje lidi, se cestou z práce zastaví s dědou a půlhodinky pokecají. Já se urvu od jakékoli práce, abych si s ním zašla vypít kafe. Je to první člověk za moře let, který se mě ptá, jak se mám, a nechce slyšet nic o dětech ani o práci, ale zajímám ho já. A děti? Celé hodiny s ním sedí na houpačce a povídají si. A připadá mi, že pro dědu ještě víc bolestivé než pro mě, jak jsou naši rodiče lhostejní. Miluje každou chvilku s našimi dětmi a to, že jejich vlastní prarodiče o ně nestojí, je pro něj hodně nepochopitelné.
@rebe Ta situace je krásná i bolavá zároveň.
@anakolut Ano. A vlastně nevím, co z toho víc...
Podle mě je to s cizími lidmi jednodušší v tom smyslu, že jsme si s nimi neprošli výchovou a nemáme v sobě křivdy, nezažili jsme s nimi to negativní a nikdy jsme jim nemuseli říct, že máme trojku z diktátu, třídní učitelka si nikdy nestěžovala, že Honzík je drzý a pořád se pere, nikdy jsme od nich neslyšeli poznámku jak je sousedovic Hanička šikovná, jak má jiné dítě hodné, nikdy jsme nemuseli na rodinou oslavu, kde teta vynášela do nebes své děti a my vedle nich vypadali jak loseři, nikdy nás nesrovnávali se sourozencem, nepreferovali sourozence, nevnutili nám školu, kroužek, který nás nebaví, neměli výhradu k našemu partnerovi, práci, výchově, dovolené atd. Tak je ta komunikace jednodušší, není zatížená minulostí.
@aedoss To, že ti máma doma začne uklízet může být dáno tím, že ti chce pomoct, abys měla čas na sebe, to je ten typ lidí, co nezná odpočinek, má vštípené povinnosti před zábavou. Nemusí to myslet zle, problém je, že to jinak neumí a když něco řekneš urazí se, jede si svou.
Podle mě je to s cizími lidmi jednodušší v tom smyslu, že jsme si s nimi neprošli výchovou a nemáme v sobě křivdy, nezažili jsme s nimi to negativní a nikdy jsme jim nemuseli říct, že máme trojku z diktátu, třídní učitelka si nikdy nestěžovala, že Honzík je drzý a pořád se pere, nikdy jsme od nich neslyšeli poznámku jak je sousedovic Hanička šikovná, jak má jiné dítě hodné, nikdy jsme nemuseli na rodinou oslavu, kde teta vynášela do nebes své děti a my vedle nich vypadali jak loseři, nikdy nás nesrovnávali se sourozencem, nepreferovali sourozence, nevnutili nám školu, kroužek, který nás nebaví, neměli výhradu k našemu partnerovi, práci, výchově, dovolené atd. Tak je ta komunikace jednodušší, není zatížená minulostí.
@aedoss To, že ti máma doma začne uklízet může být dáno tím, že ti chce pomoct, abys měla čas na sebe, to je ten typ lidí, co nezná odpočinek, má vštípené povinnosti před zábavou. Nemusí to myslet zle, problém je, že to jinak neumí a když něco řekneš urazí se, jede si svou.
@levandule_k to asi jo, jak to píšeš, že to myslí dobře, aby mi pomohla s domácností. Já jí to nevyčítám. Mě jenom pak mrzí, když za námi přijedou jednou za čas, že se nevěnuje vnoučatům, když pak říká, jak je málo vidí.
@nimomo jsou jiný, tohle mi nikdo nevymluví. i dneska má spousta rodičů dost podobnej styl výchovy jako jejich rodiče, i tak jsou děti úplně jiný. neodpářeš vliv doby jako takový, přemíra vzruchů už od mimina, a extrémního všudypřítomnýho neviditelnýho záření, který působí už od prenatálu. nevim, jestli vůbec existuje dneska člověk bez pochroumaný cns nebo "jen" velmi zvláštní a náročný povahy.
Ano, určitě je někdo extrém, někdo, kdo fakt vychovává bez hranic, nebo je neumí dětem dát, ale těch je opravdu jen hrstka, a takový děti byly vždycky, ta hrstka.
@normalnimatka tak samozřejmě že má vliv prostředí a doba ve které dítě vyrůstá, ale ten základ je pořád na rodičích. A nesouhlasím, ze jsou dnesni deti vychovavané stejně jako dříve.