Fungování moderní rodiny v Česku a role prarodičů

Já jsem to psala už v té původní diskuzi - rodina podle mě má fungovat komunitně. I proto jsem se po škole vrátila zpět domů, i proto jsme nikdy s manželem neuvažovali, že bychom se někam stěhovali. To, kdo potřebuje nejvíc pomoct, se mění, ale považuju spolupéči mých rodičů/tchánovců o moje dítě za stejně normální jako že já zbytku rodiny řeším zdravotní neduhy (a nebýt mé úpornosti, tchán tu dneska nejspíš není), manžel stěhování těžkých věcí, můj táta daně atd. Já s nima trávím čas opravdu ráda, nerozlišuju, jestli jsem s mámou nebo s tchýní, scházíme se často úplně všichni. Samozřejmě, že se někdy někdo přispívá víc, ale to tak prostě je.
Jedni moji prarodiče byli pečující, druzí na nás kašlali a zajímali je jenom naše úspěchy. A do té doby, než oba zemřeli, tak jsme o ty pečující intenzivně pečovali, babička umřela doma, u mé mámy. Mám dneska už jen tu nepečující babičku a vídám se s ní párkrát do roka, obvykle při narozeninách, je to pro mě cizí ženská, nemám si s ní co říct, nemáme na co vzpomínat.

@drep za tenhle nazor jsem fakt rada. Tak treba to nebude cerne. Me bylo trochu smutno z toho prevazujiciho nazoru, ze rodice nemaji co chtit po prarodicich hlidani a nekde pomalu vyhnano do extremu, ze kdyz nechteji byt s ditetem porad, nemeli si porizovat deti..
A zajimalo me, jestli vubec jeste "funkcni" rodiny mame, tak doufam, ze se ozve vic lidi, ze ano a svet bude hned lepsi misto 🙂

Mame tri deti a nasi rodice jsou prorodinni. Ja uz mam jen mamku (ale muj tatka by byl super deda), ktera mi s detmi pomaha.......deti mi kazdy den vyvzvedavala ze skoly a taky %Je odvadi do krouzku - teda ti dva starsi uz to zvladaji sami, ted vyzvedava a do kouzku vodi tu nejmensi. Ona to ma v ramci bud fit a taky s nimi rada travi cas (i kdyz jen hodku denne). Deti ji milujou a rady k ni chodi na navstevu nebo na prespani - hadaji se o to 🙂)) Vzdy pohlidala, kdyz tmela cas a chut a ja potrebovala. Druzi prarodice by to taky delali, ale uz jsou starsi. Muz jim pomaha. Ja mamce az tak zatim nepomaham, neni cas, ale zatim to neni treba. Ale kdyz mela zlomenou ruku, tak jsem ji pomahala casto. Totez muj bracha. Ja si myslim, ze mame vztahy zdrave a laskave.

@tereza0111 Na jednu stranu , když prarodiče vnoučata nehlídají , co to ukazuje ve vztahu ke svému dospělému dítěti? Tam přece nemůže být vztah úplně v pořádku .Vnouče je přece součást mého dítěte, měl by přece být zájem trávit s ním čas , dávat lásku....
Stejně jako otec dítěte třeba po rozvodu, dítě je jeho součást. A měl by s ním trávit čas, budovat vztah , dávat lásku.
Ale když otec nechce , nemá , neudělá si čas... neuděláte nic, ospod neudělá nic. Má právo, ale ne povinnost.
Stejně s prarodiči, nechceš? Ok, ale nečekej lásku a péči.
Cpete otci dítě které nechce??
Rozvedený špatný rodič je jako neochotný prarodič.

Souhlasim s tebou, taky se mi libi rodiny ktere si navzajem pomahaji, navstevuji se. Nastesti u nas v rodine to tak vzdycky bylo a byvaleho rodina to ma podobne, takze starsi deti maji krasny rodinny zivot. Nejmladsi ma jen moji rodinu, muj muz je jedinacek a uz nema rodice, a se svymi uz dospelymi detmi z prvniho manzelstvi ma vztahy nekde hluboko pod bodem mrazu, coz je skoda ☹ Popravde jsem si predstavovala jak budeme hlidat jeho vnučky, vekem by presne zapadly do nasi rodiny, ale bohuzel.

Můj tchán třeba řekl,že on si svoje dítě vychoval a naše děti jsou naš problém.Což je / bylo pro mne hodně úsměvné.Tchyne mamka byla učitelka ,takže můj manžel u nich trávil každý léto a tchanovci chodili vesele do práce.Zatim co já jsem dělala x let na na poloviční úvazek,aby jsme prázdniny zvládli . Samozřejmě,že se to odrazilo na finanční situaci u nás v rodině.Ted už jsou děti naučené být sami doma.Ale je to smutný ,že dědek bydlí kousek a nevezme je ani na zmrzlinu.
Nejvtipnější je ,že když měl tchán na jaře zdravotní problémy tak manžel s ním běhal po doktorech....
Ale hold to tak je....

Tak je samozřejmě smutné když prarodiče své vnuky obcas nepohlidaji a nemají třeba ani kolikrát o ně vůbec zájem, ale každá mince má dvě strany. Mám kamarádku, která se stala babičkou hodně brzo a i když samozřejmě ještě pracovala tak pořád ji zbývalo dost energie se o svou vnučku postarat. Jenže... "mami tohle dělej a tohle určitě ne!!" ne abys ji davala čokoládu s sladké všeobecně "prostě jen samé příkazy a to samozřejmě kamarádku moc nebavilo a hlídání omezila no a samozřejmě zase špatně 🤷‍♀️

Já to vnímám tak, že je právo každého prarodiče si to nastavit tak, jak je jemu příjemné. Oni už svoji povinnost splnili - vychovali své děti. Žádnou další povinnost danou státem nemají. Dále je to na dobrovolné bázi.

A rodiče? Ti jsou v první řadě od toho, aby se starali a měli by rodinu plánovat tak, aby byli schopní fungovat i bez automatického spoléhání se na hlídání u prarodičů.

Co se týče představ o tom, jak by to mělo fungovat tam je to hodně individuální a nechala bych to tak. Hlavně je třeba respektovat hranice prarodičů, oni už mají své " odpracováno" a pokud chtějí být aspoň na důchod " sobci" ( jak je označujete), tak na to mají právo. Btw být " sobec" a myslet konečně na sebe, když mi zbývá posledních 5-20 let života je dle mě naprosto v pořádku.

Někteří prarodiče naopak trpí tím, že chtějí rodinu pospolu, chtějí se starat ale děti mají rozlítaný po celým světě. To je myslím přece jen ta horší varianta, protože to často mrzí všechny zúčastněné, že se rodina rozpadla.

To že prarodiče nechtějí často hlídat ale mají možnost děti normálně vídat ( a ony je), je přece jen snesitelnější varianta. Vážila bych si toho, že taková rodina je stále ještě pospolu a brala i to málo.

@tereza0111 Nikde nevidím, že rodiče pomáhají prarodičům? Já jako matka nevyžaduji po babičce hlídání, protože v důchodovém věku chodí do práce. Naopak ji chodím pomáhat.

Tohle je o osobnim nastaveni kazdeho jedince. Nekdo tu rodinu pospolu udrzet umi, nekdo ne. Tchyne byla kvocna a celou velkou rodinu drzela pospolu, oslavy, vanoce.... no a jak umrela, tak uz se sourozenci skoro nesejdou. Ale na zavolani si pomuzou. Z moji strany se zadna velka rodina nekonala nikdy, a ja to taky asi neumim(ani predat dal detem) , kdyz jsem to nezazila. Babi s dedou byli od nas 3.5h vlakem coz byl vikendovy vylet tak 3x za rok. S mamky brachou a jeho rodinou jsme byvali par tydnu o letnich prazdninachm tzn.1x za rok. Rodina z tatovy strany-jeho segra- tu moje mama nemusela, tak jsme se taky nijak moc nevidali. Tam byly jen dohady a krivdy kvuli dedictvi a nemovitostem. To samy vlastne i z maminy strany. Jako velka rodina fungovala vetev bratra meho dedy. Prateta byla zlata duse a jednou za par let jsme se u nich naskytli s maminejma sestrenicema a jejich rodinama. Ty taky drzej hodne pospolu.

Tak alespoň co vidím v okolí rodiny drží hodně pospolu, včetně té naší (hlídání nemáme, ale není to kvůli neochotě).

Co se ale týká té diskuze, zakladatelka měla na hlídání své konkretni požadavky, rodiče jí pravidelně hlídají během dne, takže to je takové nejednoznačné.

A možná, jak už tu zaznělo, část prarodičů hlídat nechce, protože požadavky na výchovu mohou být od dnešní generace více než striktní-jidlo, výchova atd... a nestojí jim to za to.

@vendulis třeba moji tchanovci hodili péči o své rodiče na své sourozence....takže pomoc na žádnou stranu....jenom péče o sebe.

@vendulis třeba moji tchanovci hodili péči o své rodiče na své sourozence....takže pomoc na žádnou stranu....jenom péče o sebe.

@vendulis třeba moji tchanovci hodili péči o své rodiče na své sourozence....takže pomoc na žádnou stranu....jenom péče o sebe.

Když se tak rozhlédnu kolem sebe, tak nejméně hlídací babičky a dědové jsou ti, kteří své děti pravidelně odkládali na celé prázdniny a každý víkend ke svým rodičům. Nebyli zvyklí hlídat ani svoje děti natož potom vnoučata.

Moje máma byla profesorka na gymnáziu celý život. Tak jsme byli většinou s ní o prázdninách. Teď je v důchodu, i moje tchýně a tchán jsou. A hlídají děti rádi. Pravda je, že je nepretezujeme. Jen když potřebujeme ( třeba 1, nebo 2x za měsíc večer, když chceme na nějakou kulturu zajít, pak o prázdninách na týden, max dva, občas odpoledne s prarodiči nebo víkend, sem tam)jinak se snažíme sami. A neberu to jako samozřejmost. Kdyby řekli, že nepohlidaji ( také se stane, že nemohou) tak se nedá nic dělat a poradíme si sami.

@tereza0111 tohle téma je pro mě hrozně problematické už několik let. Mojí mamce 100% věřím, ale skrz práci a 2 moje sourozence ještě na škole, jsou vnoučata nad její limit. Věřím, že i jí to mrzí, že nemá na vnoučata čas. Moje tchýně s tchánem mají pro změnu o vnoučata velký zájem a času mají kupu, ale po 3 letech sporů, vysvětlování a neskutečných nervů jsem došla k závěru, že v rámci zachování dobrých vztahů, tam děti nechávat nemůžu. Tchán chlastá a tchýně nerespektuje zdravotní stav dětí. Hodně se to ve mě pere a neskutečně mě to mrzí. Děti je milují a těší se na hlídání, jsem si vědoma toho, že zájem prarodičů je v dnešní době nadstandard, ale pro mě je to prostě nepřípustné takové hlídání. Nejvíc mi pomáhá moje babička, která by mi chtěla pomáhat hodně (je tak zvyklá z její doby, kdy rodinná pomoc byla samozřejmost), ale ta čeká na operací s kyčlí, takže se bojí, aby její vinou nedošlo k úrazu dost živelných pravnoučat a tak nějaké větší hlídání odmítá. I tak je to pro mě velká pomoc, když si můžu zajet třeba k fyzio nebo k lékaři nebo si objet několik obchodů, kdy bez dětí to mám za půl hodiny vyřízené, s dětmi to stojí 2 hodiny času a všechny moje nervy. 😃 Jsem vděčná i za to a docela mi to stačí. Zatím. 🙂

My máme funkční rodinu a jsem za to nesmírně vděčná, protože vím, že to určitě není běžné. Jsme spíš výjimka.
I když nemáme s mužem mamky, tak můj táta s družkou chtějí hlídat a už se na to vyloženě třesou, jak jednou za 14 dni přijedou (nebo my k nim) a na pár hodin s E. pobudou. Když žila mamka, tak byla ta nejlepší babi 🥰 a jsem ráda, že ji dcera do svých 9 let zažila. S mými sourozenci a našimi rodinami se pravidelně vídáme. Jak ségra tak bracha zvou dceru na prázdniny (je ji 17 a na ten volny týden se asi naklonuje 😃) a pojede i k dědovi. A mezi sebou se taky vidaji (mají podobne staré děti). Nikdy není problém si pomoct, vyhovět. V tezkych chvilich jsme si oporou... moje dcera tak před rokem prohlásila, že jsem vždycky říkala, že rodina je základ, to nejdůležitější a ze neví, jak jsem to udělala, ale ze ona to má stejně a pro rodinu by dýchala. Myslím ale, že to není tím, co jsem říkala, ale tím v čem rostla 🫶🏻🥰 naštěstí 🙏🏻

Za mě je to i o tom, jak jsme ochotni i my dospělí trávit čas a prarodici. Travím s tchánovi čas stejně jak s našima. Pomáháme si navzájem. Ovšem vztahy jsou různé. Ono spoustu matek si vlastně udělá to nehlídani samo, jsou matky, které i normální babičku nechtějí pustit ani s kočárkem na hodinu na procházku.... A tím to začíná, pak si začnou klást podmínky ohledně chování, výchovy, stravy.... A už to jede. Babička si začne tvořit odstup. Z hlidaní se pak stává proces s návodem. Přesně tohle by mě jako babičku totálně odradilo. Ano se spoustou věcí u prarodičů nesouhlasím, u zásadních , co se týče bezpečí a zdraví se ozvu. Ale u spousty privru oči a nedělám zbytečně dusno a děti vi, že tak je to jen u babičky 😁.
Další věc, že rodiče třeba na nevidí (nebo nechtějí vidět) jaký je jejich dítě fracek bez hranic nebo neustále koupající do mobilu. A prarodiče prostě nemají zájem být s takovým dítětem. Nemají zájem vychovávat další dítě. Vnoučat si mají užívat. Neznamená to ale, že tam neplatí nějaká pravidla.
A ano, pak jsou prostě líní nebo sobečtí prarodiče, těch je mi líto, ty se proberou až bude pozdě a pak lituji.

Já se teda odstěhovala o téměř 100 km dál od rodičů, ale nemame problém jezdit, téměř co víkend. Děti jim tam taky vozim. Naštěstí obě babičky jsou hlídací, moji rodiče o více jak deset let stársi než tchanovci a máma je hodně nemocná , ale i tak chce hlídat, být s dětmi. Stále si telefonují. Stejně tak jsem brala děti za mámou do nemocnice, aby prostě věděly jak se věci mají a babičce to dělalo radost a motivovalo. Prostě udržujeme vztah i kontakt. Babičky s dětma všechno prožívají . Prostě o tyhle vztahy je potřeba pečovat a udržovat. Pokud je kontakt minimální a pak najednou by někdo chtěl hlídání, taky bych se osivala.

@alubif úplně souhlas! Když sleduju, jak kolikrát některé maminky fňukají, že nemají hlídání, ale vidím, jaké podmínky si kladou...tak opravdu mám taky pocit, že si to dělají samy. Prarodiče u nás taky nejsou bez vad, mám těžké výhrady ohledně stravy, například. Ale držím se a nic neříkám,. protože jsem za hlídání vděčná a nechám to na nich. Spoustu dnešních matek odmítá vypustit tu svou každodenní kontrolu, stresuje je, že to není 100 % podle nich ( vidím to i tady na ml, tu vadí odlišný styl výchovy, tu vadí jídlo, tu vadí to a tamto) a pak se diví. Jasně, kdyby to bylo hlídání vyloženě v patologickém prostředí, tak to je jiná, ale podle mě většinou to tak není a fakt chybí jen nějaká tolerance ze strany maminky.ditete..

Ono to obecně souvisí asi s dnešní výchovou a kultem dítěte, kdy se děcko staví na piedestal ve všech směrech, vše.musi být nejlepší z nejlepšího pro dítě a běda, jak ne🤷🤷

My s manzelom zijeme v ČR a obidvaja mame rodiny na Slovensku - navyse kazdy niekde inde. Nejake denne hlidani deti neni vobec mozne. Ale ked potrebujeme tak pomozu. Bud im deti dovezeme alebo pridu k nam. A za to som strasne vdacna. Cez prazdniny si ich moja mama brava na tyzden s tchan je schopny par noci zvladnut tiez. Mame este od manzela sestri, ktore maju uz odrastene deti a tiez sa obcas zapoja. A ako bolo pisane vyssie, tiez nejsom na 100% spokojna so stylom vychovy od babiciek/dedeckov ale fakt sa drzim a nic nehovorim lebo som rada, ze si ich vezmu s tych par dni v roku v inom rezime ich nezabije. A deti tam travia cas radi - to je pre mna hlavne.

U nas je to extrem. Moje rodina - hlidaji kdykoliv potrebujeme, o vnoucata maji zajem, hlasi se o ne a chteji je na vikendy a na prazdniny. Manzelova rodina - absolutni nezajem, na prespavani nikdy deti nechteji, sem tam maximalne na prochazku nebo pohlidat je par hodin u nas/u nich, ale mam z nich pocit, ze je to obtezuje, takze tady to nefunguje. Oni maji hodne radi svuj klid a jsou tak trochu sobci, svoji povinnost mit deti si splnili, deti vyleteli z hnizda a vic je nezajimaji, natoz vnoucata.

Povinnost hlídat svoje vnouče, nějak se mi nelíbí termín povinnost. Vztahy založené na povinnosti stojí tak nějak za starou bačkoru. Vnímám tam nějaký vynucovací prostředek a jakmile zmizí nátlak na vztah, vztah ochabuje a rozpadá se. Pokud se s někým vídám dobrovolně, ten vztah má úplně jinou kvalitu a jsme spolu, protože spolu být chceme a je to neskutečně obohacující být s někým, protože spolu být chceme a ne, že musíme.

Je otázka, co je to vůbec ta rodina v původní představě. Už jsem zažila pár rodin, kde byly vztahy nefunkční. Rozpad je pak nevyhnutelný, nelze to udržet. A možná je to dobře, že se nefunkční věci rozpadnou, protože je pak šance, když se poučíme, na vybudování funkčního systému a trávení času spolu bude na základě toho, že spolu chceme být, ne že spolu být musíme.

Myslím si, že vztahy jsou složité, protože co, jsme se naučili od svých předků je mnohdy dost toxické, nefunkční a my hledáme jak to dělat jinak, metodou pokus-omyl.

Moje mamka vždycky říkala, že když budu mít děti, tak nebude problém s hlídáním a cokoliv. No jaksi praxe ukazuje na příkladu sourozence, který děti má, že je to někdy dost obtížné, komunikace složitá a ukočírovat temperament vnoučat je občas nad mamčiny síly, ale když vnoučata nemá, tak si zase stěžuje, že je málo vidí.

tak byl by to samozřejmě ideál, ale ten počítá s dobrejma vztahama na všech frontách... a taky na vzdálenosti rodin od sebe. od toho se podle mě všechno odvíjí. kolem sebe mám pro mě překvapivě dost rodin, kde prarodiče moc nefungujou, většinou proto, že o to sami nestojej. někde funguje jen jedna strana.
k tomu bych ještě dodala, že......... pro ty dnešní rodiče je to fakt těžký, o to víc, že děti jsou dneska fakt jiný, než bývali oni jako děti. na druhou stranu prarodičům se moc nelze divit, že o to tolik nestojej, právě pro tu zvláštnost a náročnost dnešních dětí. ale i tak si myslim, že by se prarodiče podílet mohli, už z lásky ke svejm vlastním dětem.

na druhou stranu, obecně vzato dobrý vztahy podle mě nestojej a nepadaj s ohledem na ne/hlídání vnoučat. i bez toho může bejt rodina v širokým slova smyslu dobře funkční. záleží hodně, jak to vnímaj jednotlivý aktéři.

@tereza0111 Už to tu padlo - co je rodina v původní představě? Že chlap přišel z pola, ženské vrazil hned ve dveřích, znásilnil ji, pak jí vrazil z druhé strany a ona mu podala teplý oběd a v neděli šli s jejich osmi dětmi do kostela? Nevěřím, že dřívě rodiny fungovaly lépe, jen všichni drželi více pusu a krok, uchlácholení tím, že Běta odvedle to má ještě horší. Stejně nebyla možnost odejít nebo to jakkoli řešit. To jen my si to idealizujeme, tu původní rodinu.
Samozřejmě mnoho rodin funguje a fungovalo. Ale myslet si, že dříve bylo lépe, je iluze.
Můj ideál rodiny je taky na hony vzdálený realitě. Třeba to jednou dokážu udlěat tak, jak bych chtěla. Ale obecně si myslím, že v první řadě bychom měli začít u sebe a teprve pak hodnotit jiné rodiny a jejich (ne)soudržnost.

Děti jiné nejsou, jsme jiní my a náš způsob výchovy, kterému starší generace nerozumi a já se jim osobně kolikrát nedivím.

@tereza0111 Nejde škatulkovat a nelze to brát, že jen jedna věc je správně. Třeba to mohu vzít z mého okolí (má rodina+manželova strana).
Když se mohi rodiče dali dohromady, bydleli 5 let s babi a dědou (taťky rodiče, mamka se odstěhovala od své rodiny 250km) + se jim narodil do toho beácha a ségra. Co bylo v počátku super, se časem stal hororem. Tehdy taťka dostal nůž na krk, buďto oni nebo jeho rodiče. Sehnal byt s prací a odjeli 20km od nich. Tam jsem se narodila pak já. K babi a dědovi (mamky strana) jsme jezdili max. jednou v roce na 2-4týdny v létě a v ten čas naši malovali apod.. K babi a dědovi taťky strany jsme se vídali více, ale oni nikdy nehlídali, když naši "potřebovali". A naši to vše zvládali, ikdyž taťka byl třeba 3týdny pryč, mamka měla zlomenou nohu/ruku apod.. Nikdy naši nejeli nikam bez nás.
Manžel to měl opačně - zážitky se svými rodiči nezná, byl pořád u babiček a dědečků. Jeho starší sestra naopak byla s rodiči.
No a pak jsme tu my potomci... Švagrová (manžela sestra) bydlí od tchánovců 60km a když kdykoliv potřebovala hlídat, hned tchýně naklusala.
Brácha je čerstvě odstěhovaný 30km, ale bydlel 5km od našich. Kdysi přišel s papírem a hodil na stůl s tím , tady máte termíny, kdy potřebujem hlídat syna, tak si to vyberte. V tu dobu naši pracovali 12.hodin.směny. Tehdy se mamka zašprajcla a řekla, že takto to tedy fungovat nebude. V tomto plně souhlasím. Ono přijít a poprosit nebo se chovat jakože "já potřebuji a vy se pose.te"? Ségra bydlí na stejném sídlišti - synovec jde do 1.třídy, starší má 10. Když byl sváta na denní a ségra v práci, taťka vyzvedl synovce ze školky po obědě (zůstával do oběda) a neteř šla k nim ze školy. Když byla ve víkend ségra a šváta v práci, taky hlídali. Teď v létě si řekli naši, kdy se je vezmou i jen tak. A teď jsem tu já a naši dva mrňousové (3 roky a 3 měsíční). S manželem jsme se shodli, že ani jeden nechceme to, co jsme viděli u jeho sestry. Tchánovce máme 20km, moji jsou 60km. S tchánovcema nemám, tedy s tchýní dobrý vztah, co nám zemřel syn - do té doby jsme si volaly, jezdila co týden na kávu. Teď jsem ráda, když přijedou jednou za 3týdny. S manželem jsme se shodli, že syna bychom jim nesvěřili na hlídání u nich v baráku. Celkově bychom je ani nežádali o hlídání, pořádně o klucích nic neví. Co se týče mých rodičů, jezdíme tam na víkendy cca po 3týdnech, o kluky se dokáží plnohodnotně postarat. Jsme v denodenním kontaktu na kameře. Kolikrát přišli naši s tím, že pohlídají vnoučata a že my mlaďáci(já s manželem a ségra s manželem) si vyrazíme. Skrze švárovy směny se zadaří tak 2x ročně 😁 V létě budem předělávat podlahu v pokojíčku, jelikož je v plánu výměna ložnice a pokojíčku. Buďto naši budou hlídat staršího a my budem s mladším doma, ať.manželovi pomohu, nebo budu u našich s klukama a manžel sám položí podlahu a vymaluje. Ale nahba by mne fackovala, že budu říkat, tady máte vnoučata, starejte se, což je nátura švagrové. Nebo naopak tady si vyberete, kdy chcete vnoučata, coż je případ bráchy.
Když nám zemřel první syn, taťka o týden později málem zemřel na covid. Byl v umělém spánku a dávali mu 30%šanci na přežití. Naštěstí ho tu máme. Moji rodiče milují svá vnoučata, ale už jsou i rádi, když mají svůj klid a plně je chápu. Jsou chvilku v důchodu - vlastně taťka je doma od jeho covidu a mamka 2 roky, když šla do předčasného. A když měla taťku u nemocnice doma, byla s ním na ošetřováku asi 3 měsíce - učil se chodit apod..
Já zastávám názor, že prarodiče si mají primárně sami říkat, kdy vnoučata chtějí. Ale pokud bych velmi potřebovala pojlídat, tak slušně přijít. Ikdyž maši klucí jezdí s námi všude - od lékařů (všechny mám 60km) a že mám defakto každý měsíc kontroly, někdy tam jsou i dva lékaři. Na nákupy jedem taky společně. S klukama trávíme veškerý čas a my dva manželé máme pro sebe čas vżdy večer, jak kluci spinkají, což je okolo 8.hodiny većer. A že ho vždy trávíme společně, pokud nemá manžel týden odpolední. A nám to tak vyhovuje.

@nimomo jsou jiný, tohle mi nikdo nevymluví. i dneska má spousta rodičů dost podobnej styl výchovy jako jejich rodiče, i tak jsou děti úplně jiný. neodpářeš vliv doby jako takový, přemíra vzruchů už od mimina, a extrémního všudypřítomnýho neviditelnýho záření, který působí už od prenatálu. nevim, jestli vůbec existuje dneska člověk bez pochroumaný cns nebo "jen" velmi zvláštní a náročný povahy.
Ano, určitě je někdo extrém, někdo, kdo fakt vychovává bez hranic, nebo je neumí dětem dát, ale těch je opravdu jen hrstka, a takový děti byly vždycky, ta hrstka.