Jak překonat strach z nemocí po pandemii covidu?
Dobry vecer, omlouvam se za anonym, stydim se za to... Mam 2 deti (5 a 2 roky) a od te covidove doby se bojim nemoci - takovych tech respiracnich vcetne covidu ale i blbe rymy... Pozoruju, ze mi vadi, kdyz nekdo v blizkosti treba v obchode kychne, smrka, kasle, tak hned se beru pryc... Bohuzel tohle se promita i do vychovy mych deti - vzdy planuju kam pujdeme, kdo tam bude, kdyz uz slysim nekoho kaslat beru je pryc apod. Driv mi tohle nikdy nevadilo, v praci v kanclu byl nachlazeny furt nekdo a nevadilo mi to, neresila jsem, ted bych asi obrazne receno utekla... Mam proste strach, ze budu nemocna, nakazim deti nebo naopak ony me... poradite mi, prosim, jak se z toho dostat? Strasne me to omezuje, nikde se neuvolnim, jsem porad napjata a pak jsem stastna, ze jsem jakoby v bezpeci domova, kde jsme jenom my...
Zatím nemáš velký problém, ale můžeš ho mít. Určitě je fajn to probrat s psychologem. První fázi máš za sebou - uvědomuješ si, že tě to v životě omezuje a že to asi není úplně v pořádku. To si zkus zapamatovat, ať víš, proč je potřeba terapie, i pokud už "to bude trošku lepší". A pak je to prostě o práci na sobě (ideálně pod vedením někoho, kdo ti pomůže rozklíčovat, kde se to vzalo a co s tím dělat). Držím palce.
a nemuzu zacit zatim nejak sama? vim, ze je to od doby covidu, kdy jsem si zacala vsimat kdo kasle, smrka... mela jsem tezky covid, v rodine taky i s umrtimi bohuzel, ale jenom ja si pripadam jak pako... nevite jak treba pomalinku zacit se z toho dostavat? vsimam si toho i ve skolce kdyz vedu dite, vidim kdo ma nudli u nosu, kdo kycha, pozoruju ostatni jestli nevypadaji nemocne... nedavno jsem vlezla do drogerie, ze si v klidu dokoupim plno veci - vlezla jsem tam, nekdo tam kaslal, tak jsem vzala nejnutnejsi a vypadla ven, pak jsem par dni pocitala inkubacni dobu, jestli na me neco neleze 🤷 je mi do place 😥 hlavne kvuli detem 😞
Tohle má moje ségra, reší to s psycholožkou a myslim ze se to zlepsuje, uz aspon prijde na oslavu narozenin, chodi do prace bez respirátoru a nepatlá se od hlavy az k pate desinfekcí.
@martinka_33 😥 ja taky se vzdycky vymluvila na ty oslavy - kdyz to bylo venku, tak v poho, ale dovnitr moc ne... ma sestra deti? respirator tedy nenosim, desinfekci na ruce jsem pouzivala jeste pred covidem, kdyz prijdu z nekama domu, tak si hned jdu umyt ruce - to ale bylo i driv, vadily mi upocene ruce, smrdely treba od volantu...
Nema deti a nechce hlidat ani ty moje, protoze deti jsou podle ni semeniště nemocí 😃 No a vazne to uz 3 roky řeší s psycholožkou a opravdu mam pocit ze se to trochu zlepsilo. Driv si nechavala nosit nakupy, protoze v obchode jsou taky bacily, ted uz do obchodu chodí. A chodí bruslit, ale to chodila celou dobu, krome doby kdy byly stadiony zavřené. Ale nechodi na verejne brusleni, chodi trenovat s oddilem, ale tam jsou i deti, jen se k nim nepriblizuje
@martinka_33 tak uplne to asi nemam... deti bych sestre pohlidala, ale proste vidim, ze me to omezuje a strasne me ten kontakt s rodinou chybi... driv jsme slavili porad neco, schazeli se... nedavno jsme se sourozenci sesli i s detma u nasich a bylo to strasne fajn, nalili mi sklenicku vina a ja se uplne uvolnila a byla stastna...
Ja s necim takovym nemam osobni zkusenost. Mela jsem panicke ataky z neceho jineho. Pomohlo mi se presvedcit ze to tak proste neni. Takze bych se asi zkusila ubirat cestou "neboj, nic se nestane", zkouset to. Kdyz nekdo v obchode kychne říct si ze to byla urcite alergická rýma. Pak kdyz se nenakazis tak te to uklidni, ze to fakt nic nebylo . Blby bude kdyz opravdu nejakou breberu chytnes, takze bych to doplnovala vitaminama, abys mela co nejlepsi imunitu.
Tak výhra je ,že si to uvědomuješ, to je velké plus, že tě nemusí přesvědčovat o tom, že je to špatně, teď už zbývá s tím i něco udělat.
@martinka_33 kdyz nekdy neco zarizuju na urade, obchody, navsteva a zvladnu to v poho, tak se v duchu chvalim, ze jsem to zvladla bez problemu... je to pro me takova vyzva, jit na navstevu, hostit navstevu, obchod, urad, skolka, doktor,.. jako jdu, ale v hlave mi srotuju, co kdyz tam nekdo bude smrkat atp. 🤦 nikdy by me nenapadlo, ze se k necemu takovemu dopracuju.... ta vase sestra to mela i pred covidem nebo az v dusledku opatreni apod.? a sla k psycholozce sama nebo az ji nekdo "rozsvitil" pred ocima?
@hojda dekuju, ano, je mi z toho do breku, jak JA timto svym chovanim ovlivnuju chod nasi rodiny, deti...
Určitě zkus terapii 🙂 Může být i online z domova.
Já měla roky problémy, snažila jsem se z toho dostat sama a nikam to nevedlo. Zabrala až terapie, opravdu už od druhého sezení ( první je seznamovací) se začaly věci hnout, v hlavě se to přeprogramovávalo..
Za mě terapie, uvidíš, jak se ti uleví 🙂
Měla to uz před Covidem, ale covid to dorazil na mnohem horsi uroveň. K psycholožce šla sama, protoze ji to obtezovalo zivot.
Moc Vam vsem dekuji za reakce, zacnu to resit s odbornikem, snad bude lip 🍀
Super, že si to uvědomuješ. U nás takhle vyšilují prarodiče. Veškeré návštěvy pouze, pokud jsme zdraví, hlídání nemocných dětí neexistuje. V sezoně všude respirátor, dezinfekce apod. Tchýně to měla už před covidem. Štve mě to, ale oni mají pocit, že se chovají zodpovědně a divná jsem já. Za covidu se tím trochu nakazil i manžel, ale tam se nám daří s tím jakžtakž bojovat a v čase se to zlepšuje. Za covidu to s ním ale bylo peklo. Osočoval mě, že chci zabít dítě, když mu podám dudlík nevydezinfikovanou rukou apod.
Myslím si, že je to I těmi dětmi... já to taky dřív tolik neřešila, ale od té doby, co vím, že nemoc u dětí je pro nás většinou fakt náročná (kvůli hloupé rýmě probrecenych několik noci), jsem na to citlivější...
No, tak já jsem na tom asi podobne a u mě je to způsobené detmi-vim, že když se děti nachladí, ceka mě několik bezesných noci, a mám z toho akorát stres..jako chodíme všude možně, ale podvědomě se dívám okolo, jestli někdo neprská, kdo by nás nakazil. Takze s tím bojuju a moc mi to zatím nejde, jsem z toho akorát úzkostliva.
Terapie, mas uzkosti. Ta doba je bohuzel u mnohych spustila.