Jak se cítíte v této době?
Ahoj holky, mám takový zvláštní problém a dotaz na Vás, jak se máte v téhle době? Dlouho jsem se držela být pozitivní (pozitivně negativní 🙂 )..ale poslední dny mi to už moc nejde. A samozřejmě ,že jde o covid. Naštěstí nikoho z rodiny to ještě nepostihlo, tak máme kliku. Nejprve jsem se bála o babičky a rodiče (jsou rizikoví) a poslední dobou se začínám bát i o nás, o sebe. Mám dvě malé děti a nechci je tady nechat.. Můj známý (ročník 84) je už 10 dní na ventilátoru a docházejí mu ledviny. Jinak zdravý člověk, nekuřák, nepil.. plus když otevřu internet, nepřidá mi to. Zrovna jsem přečetla o mamince,co pororidla a 3 týdny na to zemřela na covid.
Mluvila jsem se sestrou z ara a taky říkala, že umírají lidé ročníky 70,80, během 4 hodin jsou pryč. Dost mě to vzalo. Navíc mě ničí ten stereotyp doma, bydlíme na malé vesnici, krom lesa nic nemůžeme. A v tomhle počasí i na ten les je to blbý. Tuhle jsem se přistihla, že když jsem viděla fotku z loňského ledna, kdy dcera byla na řízku v restauraci s babičkou a dědou,tak mi to bylo strašně líto ještě další den. Mrzí mě,že jsme vše brali jako samozřejmost a teď není ani samozřejmostí jet za rodiči (bydlí ve vedlejším okrese). Máte nějaká povzbudivá slova pro mě? Jak to vidíte vy? Nějak nevidím světlo na konci tunelu.. a to se naštěstí nic netýká mé živnosti a o peníze nepřicházíme. Jak jsou na tom chudáci lidi, co ano.. je mi to fakt nějak líto a z tohohle stavu se moc neumím vyhrabat už několik dní. Omlouvám se za sloh.
Ja jsem vždycky plánovala dopředu, poté co mi loni dcera onemocněla cukrovkou, žijeme tady a teď👌 a když nás s manželem nezlomilo ani dceřino onemocnění, nezlomí nás ani Covid...radujeme se z maličkostí 🍀
Je to zmuchlane, pac jsem to vozila nekde v kocarku, ale snad je to citelne. Zeny, nevahejte je vyuzit. Ty linky jsou to od toho, jen tak si popovidat, neni to marne. Drzte se!
@felixfelicis díky moc za info, možná si ten oxymetr koupím. Víš, kdyby člověk věděl, že to dá ve zdraví, tak držím pusu a krok, ale ten strach je ubijejici..
@lenka3p ano, ano.. Moje slova. Taky dělám z domova, takže kontaktu moc nemám. Jen kvůli dětem vídáme se sousedy, jinak by už hrablo i těm dětem..
@klokanka31 hm, to je taky dobrý.. Mně teď kamarád odletěl do Egypta.. A jiný bojuje v nemocnici o život.. No tak kde jsme..?
Přesně, nechci tu nechat děti. Dřív jsem bála, že při covidu nebudu schopna se o ně postarat, ale teď se bojím toho nejhoršího..
@vladienka upřímně kdybych věděla, že je Vas tolik, co to cítíte jako já, ani bych nepsala jako anonym. Popravdě jsem se za tu svou "slabost" styděla. A teď vidím, že nemusím. Že je to normální. Jsem hlavně ve styku s manželem, který vlastně na ničem nevidí nikde problém. Takže mu ani pořádně o svých obavách říct nemůžu. Moci mě všechno kolem plus teď ten strach, že by moje děti neměly mámu.. A to moc média nesleduji. Jen občas něco přečtu a vždycky mě to dostane..
@glimmer to mě moc mrzí.. Mně teď práce dostal ten kamarád, těžko říct, jestli to ústrojí. A taky soused (52 let) zemřel.. Doteď jsme ho vidavala v lese běhat.. Máš plán, jak se z toho nezblaznit?
@carameels ty jo, ty halucinace taky musí být peklo.. Snad Te to brzo opustí.. Ty jo..
@orisek56 ty jo, to mě moc mrzí, co jsi zažila. Jít si lehnout s tím, že nevíš, jestli se probudíš, to musela být odevzdanost a hrůza.. Mimochodem kámoška měla lehký prubeh v září a doteď ji denně bolí hlava a čich se jí nevrátil na 100%.je to svinstvo..
Držím palce, ať miminko donosis v pořádku ve zdraví a vše je už lepší 🍀
@sudylichozrout i Ty, brute? Ty jsi vždy nad věcí 😲
Dneska to padlo i na Lichozrouta. Cely den v depce, ale uz je mi lepe. Poslechla jsem si muziku, uklidila byt, vyprala 3 varky pradla a to cloveka zamestna tak, ze nema cas na litovani se😂
Je potreba SE k tomu postavit reálne. Spočítat si kolik osob to jiz prodelalo, kolík je zaočkované, Jake je tempo a plány očkovaní. Ja tam svetlo vidím. Očkovaní opravdu funguje. A imunita po covid-u také.
@carameels Ahoj, jenom jsem ti chtěla napsat, že jsem v naprosto stejné situaci. Covid sem prodělala koncem srpna. Od prosince ze dne na den problémy s jídlem. Veškeré maso mi smrdí naprosto stejně. Nemůžu uzeniny, nějaké druhy zeleniny, česnek, cibuli, vajíčka... Jediné co mi nedělá problém je ovoce, mléčné výrobky a sladké. Jsem taky těhotná (zjistila jsem to týden po pozitivním testu na covid), takže začátky těhotenství byli všelijaké. Za 6 týdnů mám termín porodu a hlavou mi běhá to, že přivedu do téhle šílené doby dítě. Do toho mám strach, že už se mi chuť ani čich nespraví :( To budu do konce života už jíst jenom to málo co mi nevadí. Dříve sem ráda vařila, ale teď je to pro mě za trest. Jídlo nedokážu dochutit, ze všeho cítím ten hnusný cibulový zápach. Tak moc sem se na druhé těhotenství těšila a covid mi ho celé zkazil. Tak moc mám chuť na hamburger, kebab nebo jen pitomej párek a nemůžu nic. Omlouvám se, jenom mě přepadla nějaká depka a asi sem si potřebovala někde postěžovat.
Není zač. Dlouho jsem si myslela, že to vůbec řešit nebudu, ale takhle mám pocit, že jsem udělala, co jsem mohla, no a dal už to neovlivnim. Rozhodně nezarim jako sluníčko každý den, stoji me celkem dost úsilí se udržovat v pozitivním stavu mysli. Určitě s tenhle myšlenkami nejsi sama. Posílám sílu!
Děkuju. Vzhledem k tomu, že co se týče plicních obtíží jsem obdržela jedno povzbuzení tak, že mi to asi prý zůstane, tak se treba taky stane, že neudycham porod a muž zůstane na 3 děti sám. Není nad to kašlat jako tuberak do své smrti.
Myslím si, že teď už bys těžko hledala někoho, koho něco nesere. Já zprávy a úmrtnost nečtu, stále si stojím za tím, že cca 2 tisíce lidí ve vážném stavu a 6 nebo kolik v nemocnicích na počet obyvatel je spíš znakem toho, že zdravotnictví je v hajzlu a za ten rok udělali 💩 aby se to zlepšilo. Jinak já jsem vcelku nudnej člověk a nic moc mi nechybí, už se těším až bude slunce, teplo a dýl světlo. Chodím do práce, takže mě to nějak míjí, ale serou mě zavřené školky a školy a ty zalepený věci v obchodech na který čumíš a nemůžeš si je koupit.
@petruskaaa9 Ahoj, úplně Ti rozumím a nemáš se proč omlouvat. Já sama mám tyhle depkařské stavy bohužel často a jelikož to taky zažívám, tak naprosto vím, jak se cítíš! A upřímně jsem ráda, že jsi reagovala, protože aspoň někdo ví, jaké to je. Nejhorší je, že nikdo nedokáže pomoct :( Žádný doktor... Je to furt to stejné dokola. Že to může trvat půl roku, ale i déle.
Já mám 4 týdny do termínu, covid mě potkal vlastně na přelomu 1. a 2. trimestru. Když mi odezněly těhotenské nevolnosti, začalo tohle peklo. Uzeniny také nedávám, z ovoce snesu jen kiwi a konzervované broskve, sladké vůbec a mléčné výrobky jak co. Já absolutně nechápu, co se v tom těle děje, že to udělá takovou šílenost. Taky mám věčně na něco chutě, ale neuspokojí mě nic. Furt tajně doufám, že to porodem přejde... Ale trochu pochybuju, nevím, jestli by to na to mohlo mít takový vliv, aby to najednou odeznělo.
Hlavně musíme myslet na ty naše drobečky, to je takové světlo naděje v téhle hrozné době.
Když to tu čtu, tak mě trochu smutně těší, že nejsem sama, kdo to tak má. Mám obavy i z covidu, z mého okolí má několik vcelku mladých lidí kvůli němu dlouhodobé potíže... no a jako bonus jsme se asi před rokem a půl přestěhovali za prací přes půl republiky. Už to bylo dost náročné, ale říkala jsem si, že malá půjde do školky, já do práce, najdu si tu nějaké zájmy a seznámím se s novými lidmi. No a samozřejmě místo toho přišly školkové nemoci, a když to konečně vypadalo, že blýská na lepší časy, tak dorazil covid... výsledek je, že tu mám jen pár známých, se kterými se vídáme jen sporadicky, rodina daleko... Snažím se nějak dát dohromady hlavně kvůli dětem. Čekáme druhé, tak plánuji, jak uspořádáme bydlení, učím se hrát na nový hudební nástroj, s dcerkou vyrábíme... no zkrátka se pokouším tohle podivné období nějak využívat, ale že bych byla plná energie a optimismu, to tedy nejsem...
Ahoj holky,
jak Vám všem rozumím! Na mě to padlo taky. A to se považuji za silného a pozitivního jedince a už mě ta dlouhodobá izolace a stereotyp taky se..Navíc od minulého jara je manžel na homeoffice a tchýně je už rok a půl doma a práci si nehledá. Mám tři děti a mrskáme se stále jen ve vesnici a pak všichni na hromádce doma. Chtěla jsem jít do práce, ale to v téhle chvíli taky nepadá v úvahu. Dělám co musím, asi jaky my všechny, ve volných chvílích háčkuju a denně cvičím. Každá epidemie jednou skončí a bude zase líp. Musíme vydržet a vydržíme🙂! Jinak to vlastně ani není možné. Jen kdyby to už chtělo nabrat nějaký směr k lepším zítřkům.
Rodila jsem po 10letech, moc se na to tesila. Syna manzel ani nestihl zapít, rodinu vidím sporadicky, ted vůbec, jsme přes x okresu. Manzel je voják. Jsem často sama. Za celou dobu mi nikdo nepomohl, padám na hubu, je mi smutno, synovi 9mesicu a ja mam zdravotní problémy, vyvolané stresem, post traumatickym. 3.trimester při prvním lockdownu, do poslední chvíle jsem nevěděla, zda bude manzel u porodu, pak navstevy jen on na 30min. V 6ti nedeli šílená scéna s tchyni, pak druhý lockdown, třetí...
Jsem o 20kg lehčí, kdyz rikam, že jsem unavena a vyřízená, slyším, mas zdravé děti a vypadáš skvělé, jsi holt máma, co bys chtěla. Mám úzkosti, tenze, panicke ataky. Terapie jde jen online, každý rekne, přestaňte kojit, nebo běžte si zaběhat, doba je zlá, to se nedá nic dělat, musíte vydržet. Mám pocit, že mi někdo ukradl můj život, čekala jsem na to tak dlouho, tak moc jsem si přála mít miminko a užít si to a ted je z toho jedna cmouha, kde chodim sama kolem dokola s rouskou na puse, syn si nemá kde hrát s detma, chtěli jsme plavat, cestovat... Ten čas nám nikdo nevrátí, on bude mít rok a nezná, co to je být někde v kolektivu, vidět se velká rodina pohromadě, tesila jsem se, jak se mu budu věnovat, jak si to užijeme a mam pocit, ze mu nemůžu dát vše, co si zaslouží, že čas doma jen se mnou mu nedá tolik, jako aktivity v "normálním" světě.
@carameels Děkuji za odpověď 🙂 Tedy tak to jsme na tom skoro stejně. Já mám termín za 6 týdnů. Já ho prodělala v úplném začátku těhotenství. Poté sem se prala s 2 měsiční únavou. Nevím jestli byla způsobená covidem nebo těhotenstvím, ale bylo to šílený. Takovou únavu sem nikdy v životě neměla, ani u prvního těhotenství. Těhotenské nevolnosti sem taky měla. Když konečně odezněli a já mohla zase normálně jíst, přišlo tohle. A ty jsi s tím někde byla u doktora??Já právě ne, říkala sem si, že mně stejně nikdo nic v těhotenství na to nepředepíše a ono stejně asi nic není. Vlastně ani nevím za jakým doktorem bych s tím šla. Nejhorší na tom je, že nevidím žádné zlepšení ani po těch 3 měsících. Říkám si úplně to samé, že to možná porodem přejde. Přeci jen ty hormony a celkově porod s tělem umí udělat taky divy. Po pravdě sem už i myslela na to, co v té porodnici budu jíst, když ani po porodu se nic nezmění :D Vidím to na velkou zásobu sušenek sebou :D U tebe to bude horší, když nemůžeš ani sladké. Co tedy teď jíš? Já přežívám na smažáku a hranolkách, jediný oběd, který mi nesmrdí a pochutnám si na něm. A můžu se ještě zeptat jaké si měla příznaky při covidu? U mě to začalo škrábáním v krku a pocitem ucpaných dutin (pracuju u dětí a tohle mám X krát do roka). Ale potom jsem z ničeho nic ztratila čich a chuť. Naštěstí sem neměla horečky i když sem měla pořád pocit, že mi hoří obličej.Čich i chuť se asi do 2 týdnů vrátili. Čich tedy asi jen na 70%. Ale nechápu proč potom najednou po 2 měsících z ničeho nic přišly tyhle problémy. Musíme být pro ty naše mimča silný a pořád doufat, že se jednoho dne probudíme a všechno bude jako dřív.
@barmil Na vetu "tak si jdi zabehat" uz jsem alergicka. 🤬
Doporucuju radikalne omezit zprávy i socialni site. Dost to osvobozuje. Cim vic cumim do internetu, tak taky tim vic propadam depresi... Manzel uz je asi po ctvrte za posledni rok bez prace. Mame dve maly deti a nejiste prijmy.. Tak se tak placame v takove agonii bez vyhledu na lepsi casy..
Mám to úplně stejne. Můj strýc, který se stará o 80 matku je pozitivní. Musí k ni jezdit moje máma, protože se o sebe nepostará a strýc má vysoké horečky. Strašně se o ne bojím.
@sudylichozrout ja běhala, před tehotenstvim, tehotna i potom, ale jako když sedim před doktorem, on vidí můj krevní obraz a když říkám, co vše mi je a že potřebuji fungovat, pro sebe a pro syna a on mi řekne, každý má něco, to já.. A půl hodiny mi vnucuje, že je na tom hůř než já a zakončí to, že beh moje problémy vyřeší líp, než léky na problém, který je autoimunitní a způsobuje i ty psychicke problémy... Sla jsem z ordinace a brecela bezmoci...
Napsala bych ti, ale byly bych tak sprostá, že by mi to smazali. 🙈
@gracinka7 😂 zkus to 😂
@drep v prvé řadě chci napsat, že děkuju za to, co děláš. A to zcela upřímně. Ještě že takoví andělé jako jsi Ty existují. A ještě když je to na úkor rodiny. Jak se drží ostatní kolegové? Taky na mysli klesají nebo to jde?
Mně takhle drží chodit se psem do lesa, ale ne vždy mám hlídání na to, abych mohla jít..
Za posledni tyden dva uz zacinam mit psychiku v haji. Jsem od ledna doma s detmi, protoze jsem tehotna a do skolky jsme se je po Vanocich bali dat. Svou rodinu jsme nevidela od Vanoc, muzovu uz pres mesic, jelikoz tchyne chodi vsude mozne a naposled nam predala (nastesti jen) virozu. Pocasi na vylety hnusne, na detske hriste nechodime, takze jsme jen na dvorecku u domu. Dlouho jsem si udrzovala optimismus, ale uz nejak nemam z ceho brat. Mozna, az bude venku pekne, tak se to trochu srovna, ale ted mam teda krizi.