Jak se rozhodnout mezi bytem ve městě a domem na vesnici?
Dobrý den, strašně se to ve mě pere a nedokážu se rozhodnout, proto mě zajímají názory druhých, třeba mě to někam popostrčí.
V současné době bydlíme s manželem a dvěma dětma ve školkovém věku ve městě v menším vlastním bytě. Dům byl vždy náš sen, naskytla se nám možnost koupit dům ve vesnici nedaleko města, kde teď žijeme.
A teď to dilema. Co je lepší, žít v menším bytě, ve kterém nejsme úplně spokojení, ale bez dluhů, v klidu, práce, školka i škola kousek od domu, obchody a zábava u nosu. Nebo mít ten svůj vysněný domek, zahradu, nemuset řešit sousedy pod sebou, když děti běhají, zapálit si oheň v krbu atd., ale na vesnici, s dluhem, dojíždění pro všechny, složitější s řešením kroužků atd. Nemít děti, tak jdu do domku hned, ale mám strach, že budou děti nespokojené, že jsou na vesnici, musí dojíždět do školy, horší dostupnost kroužků, kamarádů atd.
Kde se vám žije lépe, ve městě nebo vesnici? Děkuji za vaše postřehy.
Žijeme v domku na vesnici a vyhovuje nám to. Mame tu dobrou občanskou vybavenost, školku,školu ,obchody, poštu, dětská hřiště. Ta zahrada je pro malé děti k nezaplacení. Je to o údržbě, ale rozhodně to není o tom,že bysme nejezdili na výlety protože zahrada, jak tu někdo psal. Prostě jak si to udelate tak to mate..
Rid se sebou a svou preferenci jestli chces radsi byt a mesto nebo touzis po domecku a zahrade. Na deti bych se v tomhle ohlizela malo - oni tam stravi relativne malo casu, vyrostou, vy tam s manzelem zustanete.
Sama jsem vyrostla v satelitu za Prahou, dojizdeni vsude - nevadilo mi to. V autobusu rano jsem se alespon doucila latku, odpoledne jsem si litala kde jsem chtela a navecer se mnou kamaradi misto u dveri pockali na bus. Jen jsem s sebou musela vsude tahat tasku, to je tak jedinny rozdil proti tomu, kdybych bydlela 200m od skoly. Kdyz jsem mela krouzky, tak jsem mezicas travila v knihovne ve skole, kde jsem dodelala ukoly nebo kdyz bylo hezky tak jsme se "poflakovali" s kamarady venku. Dite si rychle najde rytmus jak se prizpusobit, mela jsem mraky aktivit, rodice samozrejme v praci, takze mi nemohli taxikarit, ale nevidela jsem v tom problem. Jen kdyz uz jsme dojela domu, tak jsem si to nemohla za hodinu rozmyslet, ze chci vlastne za kamaradkou, ale kdyz tohle omezeni clovek vi, tak s nim pocita..
Bydleni v byte pro me neni, spatne se prizpusobuji sousedum (obvykle si vzpomenu ze musim vyprat ve 2 rano...), mam rada ticho a klid, nemam rada lidi. Takze pro me je dum nezbytnost.
Já to jako dítě nesnášela. Všichni kamarádi ze školy byli ve městě a já musela všechno dopředu plánovat. Jestli budu moct po škole s nima někam jít... a i když jsem mohla, musela jsem naplánovat u koho nechám tašku nebo ji táhnout celý den s sebou. Jako jasně, nebyla možnost prostě napsat zprávu, že přijedu později, o to je to dneska jednodušší, ale i tak jsem se cítila povětšinou vyčleněná z kolektivu. A to jsme měli s městem vcelku dobré spojení. Za mě asi jedině, kdyby na té vesnici byla dobrá základka a nějaké kroužky (třeba i fotbal nebo SDH, to je asi jedno). A dobrá dostupnost.
Jako puberťáka mě pak štvalo si domlouvat, jestli pro mě někdo přijede, někdo mě hodí cestou nebo jestli pro mě párty končí v deset. Taky opruz.
Asi nejhorší bylo, když se děcka na gymplu kolem poledne rozhodli, že pojedou na večerní lyžování. Na sjezdovku to bylo třičtvrtě hodiny vlakem a pak asi dvacet minut pěšky. Ale pokud se to nedohodlo den předem a já si nevzala lyže přímo do školy, měla jsem holt smůlu, oni si pro ně dojít stihli, já ne. A to tak bylo se všema hurá akcema - brusle, plavání, cokoli.
Vyrostla jsem v domě, skončila v bytě. Čím dýl tam jsem, tím víc mě to tam sere. Kdyby byla reálná možnost, jdu do baráku. Na hned.
@te_reza vyrostla jsem v dome se zahradou a jsem v malem byte. Dokud se staram o deti, tak asi nemam na to, se starat i o barak se zahradou , i kdyz mit zahradu aspon malinkou bych brala. No ale co, tak se vyvalim na travnik pred panelakem😁
Jednou zdedim ten barak po mame, tak sem na sebe zvedava....
Každý to má jinak. Někdo upřednostní pohodlí bez dojíždění, všechno u nosu a někdo naopak. Já bych třeba do města nešla ani kdyby mi platili.
@sarihy Zase musíš uznat, že život v bytě je jednodušší a pohodlnějí. Menší prostor na úklid, nemusíš dělat dřevo a topit si, nemusíš sekat trávu a udržovat okolí,... Znám prostě pár lidí, kteří by dům chtěli, ale jsou ´líní´se o něj starat. Čímž samozřejmě nechci strkat všechny do jednoho pytle.
Na to ti nikdo neodpoví, co je lepší, záleží na vašem nastavení, jestli jste "domečkoví" nebo "bytečkoví"...
@mabs Zase nemusíš zabavovat děti? Strčíš je na zahradu a tradá. V bytě musíš mít pro ně program. Ale jako mně to připomíná debaty i tom, kdo je víc nemocný a zaslouží si větší péči - člověk s rakovinou plic nebo rakovinou krve?... Nevím no, je to trapný.
Zaměňuješ lenost za zdravé zhodnocení svých možností...
@lucies2023 kdybych chtěla být stejně zlá, tak napíšu, že v baráku bydlí jen omezenci bez zájmů, co umí jen plejt záhony a čistit okapy, ale já zla být nechci.
Rozhodnutí, kde bydlet, musí udělat rodina sama podle svých zájmů a možností. My máme s mužem shodu na malém bytě ve městě s minimálními náklady, takže nám zbývá poměrně hodně peněz na cestovaní a jiné radosti. Jsme hodně aktivní, hodně chodíme po kopcích, běháme, dcera má kroužky, máme ve městě v okruhu dvou kilometrů oboje rodiče, můžeme celkem snadno trávit čas společně. Nám by barák bránil v aktivitách, které nás baví, bral by nám čas, kterého máme málo a já bych do baráku nechtěla ani ve městě, natož někde mimo s nutností dojíždění, na to je mi můj čas moc drahý.
Já vyrostla v domě a pak jsem žila 6 let v bytě. Pro mě je to prostě kralikarna. V rámci zachování mého duševního zdraví jsme byt prodali, zadlužili a koupili dům. Jako jsem taxikář ale jsem opravdu šťastná, děti nijak netrpí a to mám puberťáky. Není nad to snídat v pergole a koukat do zelena. V létě na zahradě v podstatě žijeme. Záleží jak to máte nastavené.
Já vyrostla na vesnici v bytě, dojížděla jsem celé dětství a dospívání a neskutečně mě to štvalo. Pořád řešit bus a vlak. Rodiče mě rozhodně nikam nevozili. Teď bydlím v domě ve městě, kde je všechno a je to super. Děti dojdou všude pěšky, Mš, ZŠ, kroužky, doktoři, obchody. Jako bydlet dobrovolně na vesnici, děkuji nechci.
To je těžké. Každé má svoje výhody a nevýhody, a každá rodina svoje priority. Já jsem vyrostla na vesnici za Prahou. Dnes už je to satelit s kompletní občanskou vybaveností, ale tenkrát to byla fakt vesnice. Škola jen do 4. třídy, kroužky nula, nebyl tam pořádný obchod, natož nějaké služby. Nesnášela jsem dojíždění, nesnášela jsem práci na zahradě a kolem domu. Takže když jsme s manželem řešili bydlení, věděla jsem, že chci jedině do bytu, ani manžel dům nechtěl. Já jsem v bytě naprosto šťastná, všechno mám pod nosem, děti si kroužky apod. obstarají sami. Možná si na důchod pořídíme nějakou chaloupku na horách, ale do té doby mě z pražského paneláku nikdo nedostane.
Nikdy bych nešla do domu i kdyby byl u města. Kolegyně v práci mají baráky a denně vidím, jak je to zmáhá, nejen dojíždění, ale i práce kolem toho. Já mám byt ve městě, syn chodí od první třídy do školy sám, čtyřikrát týdně na kroužek, nikam nevozíme. Když nemá nic, tak jsou venku s detmi z okolních bytovek. Představa, že ho xkrát týdně někam po práci vozím, fakt ne. O víkendu se sbalíme a jedeme na celý den pryč a nemusím dohánět věci okolo domu. Zahrada ok, ale já radši do přírody, než se starat o pozemek. Takže já bych do domu nešla ani za zlatý prase.
@lucies2023 závidíš🤔?
Mesto a byt...
Zkoušela jsem bydlet na vesnici v rodinném domku a pro mě ta starost kolem zahrady atd prostě není 🤷♀️
@sarihy že něco nechci dělat není zhodnocení svých možností. To je prostě pohodlnost. Nevím jak to líp označit, aby to správně vyznělo. Hádat se nechci, jen jsem se chtěla Lucky trošku zastat. Ano, napsala to trošku nešťastně, ale věřím, že to nemyslela tak, že každý v bytě je líný lempl. To je stejný jako by každý na vesnici byl tupý buran. Všude je od každého něco.
My jsme se z Prahy odstehovali do baraku na vesnici do jižních Čech,s 2 detmi,ktere tam tedy nastoupili do školky a jsme na vesnici STRAŠNĚ spokojeni. Děti maji kamaradi,ze školky tu mame komunitu děti a těch rodičů,vidame se,delame grilovacky..mame zahradu,neslysime furt jezdit vytahy jak v panelaku, věčně nam nikdo nekouří do oken. Super!! Je důležité možná říct, že oba s manželem jsme vyrustali na vesnici a chtěli jsme to i pro děti a ty jsou nadsene a fakt se nam povedlo, že jsme se nastehovali do vesnice,kde jsou prima lidi. Do mesta to mame 5km,na kroužky deti vozime,ale kousek a nejak nas to neomezuje. Ja pracuju víceméně z domova, manžel jezdi denne vlakem do Prahy, takze ten to ma náročnější,ale furt se nam to vyplatí dojíždět kvůli pražskému platu a z vlakace to ma 5min do práce.
Hrozne zalezi v jakem stavu je opravdu ten barak( pozor na skryte vady), jaci jsou sousedi z obou stran ( podivini, chovatele zvirat, bordelari..) a co je to za vesnici- jestli dira nebo ne. Neni vesnice jako vesnice. Taky jak daleko je od nejakeho mesta a jake je tam spojeni.
@nikishkaaaa nesmysl, jaký si to udelas, takový to máš.. už jen jak o tom píšeš je jasné že to tam nezvládás, ptz nechceš.
@konidana na duchod bude barák paráda, aspon dokud vudou síly stačit. Ja jsem ted strasne ráda za louku a les vedle sidliste, to je uzasne, lepsi jak vsechny destsky hřiště. Dcera pláče za bazénem, co jsme meli v predchozim bydleni, ale uz zacina ocenovat, ze po skole je jeste venku s kámoškama a neni zavisla na tom kdy pro ni přijedu.
@martinka_33 taky mame za panelakem les. Z okna obcas pozoruju divocaky jak nam rejou travnik😅🤣
@drep to řikám pořád, ze jsou dva typy lidí. Jeden z domu odchází na nezbytne nutnou dobu a druhý se domu vrací na nezbytne nutnou dobu. Pro ten druhý typ je dum se zahradou zbytečnost. Muj ex je ten prvni typ, ja a muj soucasny muz jsme ten druhy. S byvalym jsem si nemohla rozumět, on presne chtel ten dum se zahradou nejlip na pozemku vedle jeho rodicu a vedle jeho prace, aby uz nemusel chodit vubec nikam. Ja jsem ráda pořád v pohybu, kdyby bylo po mém, ziju v maringotce a kocuju 🤣
@konidana divocaky jsem jeste nevidela ale je tam cedule ze vstup na vlastni nebezpeci, riziko setkani s divokym prasetem. Takze tam nekde jsou, jestli uz je nemaj tamni bezdomovci v guláši 😅
@eviicka ano znam i oboji takove, ale abych rekla pravdu, tak barak pro mne znamena hodne prace, protoze proste nikdy nebudu mit tolik penez, abych vse mohla zaplatit, takze to o mne vypovida ... ze nemam penez nazbyt, takze mne takova varianta nenapadla.