Jak se zvednout z absolutního dna?

Co pomohlo mně, i když u nás to s rozchodem bylo jinak.... v úplně nejhoších chvílích jsem volala na krizovou linku, asi 2x nebo 3x. Pomůžou ti ošetřit tu akotní bolest a zoufalství. Jsou tam od toho.
Nejbližší termín mi dala psycholožka v Poradně pro rodinu, zkus se obrátit tam. A vlastně ještě bližší mi potom dal jeden terapeut, tam to bylo snad za dva dny, takže hledat, volat psát. A když ti jeden nesedne, najdi druhého.
Mně pomáhalo taky o tom mluvit a psát, najednou se stávalo míň hrozným.
Taky jsem poslouchala podcasty. A z jednoho podcastu a od psycholožky z té Poradny pro rodinu mám myšlenku, která je za mě důležutá. Tu bolest a smutek si musíš odžít. Musíš tím projít, nemůžeš ho nikam zavřít. Tak jako si užíváme emoci radosti, musíme stejně "užít" i smutek. Pro mě tohle bylo důležité v oblasti rodiny - jakože smířit se s tím, že nejsme a nebudeme velká šťastá rodina. Konec, nepovedlo se. Bude třeba jiný muž, ale tahle rodina, jak jsem ji chtěla, není a nebude. A dlouho jsem tu myšlenku převalovala a pokaždé u ní zoufale brečela a cítila úplně fyzickou bolest....až to přešlo. Pořád je mi líto, že to se mi tohle nepovedlo. Ale už jinak, už ne tak zoufale. Už je to lítost s přijetím a s tím, že ještě přijdou jiné hezké věci a ty můžou ale přijít teprve tehdy, až vše smutné a zlé přijmu a zpracuju.
Z pohledu zvenčí, ač to zní třeba krutě a necitlivě, je to jen rozchod. To není konec světa. Za rok budeš nejspíš úplně někde jinde, tím myslím mentálně, emocionálně. Ty nemůžeš ovlivnit manžela, můžeš ale ovlivnit sebe - myšlení, reakce, prožívání. Smiř se s tím, že tyhle prázdniny budou docel nanic, ale jedny prázdiny v životě člověka jsou nic. Jezdi s dětmi na výlety, choďte ven, zkuste dělat obyčejné věci, trochu se do nich přinuť, ale taky tam měj čas na sebe a svoje prožívání.
A ještě jedna myšlena - pokud je opravdu konec, jděte od sebe co nejdřív fyzicky. Každý bydlet jinam. Jinak budeš stále v kruhu.
A maminka má pravdu, čas běží pořád stejně, přijdou další dny a další a některý bude lepší, jiný horší, ale nakonec to bude dobrý. Protože v životě stejně hraješ jen s těma kartama, který právě máš. Jiný nejsou.

To co prozivas je velmi tezke. A bude to jeste bolestive. Jedine co ti muzu slibit,ze z toho vyjdes silnejsi. To co se ti prihodilo se deje bezne,prozila to snad kazda zena,takze se vzbec neboj to sdilet. Zaroven si dovol brecet. Mas vyhodu mas deti a myslim,ze matersky pud ti nedovoli fungovat. Oni ti chlapi vetsinou chteji prilezt zpet,ale ty uz budes jinde. Dej si mesic na truchleni a pak z minuty na minutu stavej z popela. Preji moc sily a lepsi zitrky.

@jancazao mě ten odchod v této aktuální situaci připadá jako až poslední možnost. je to pár dní co to ze sebe dostal, vypadá, ze se trápí... my sme se fakt nehádali, nic, on vypadá hrozně zmatený. nijak jsme si vědomě neublížili. já mám z něj prostě pocit, že potřebuje pomoc. pro mě je ve hře ještě nějaká krize středního věku, lehčí deprese apod. navíc já teď nemám kam jít, jsem stále na rodičáku, nemám tu ani rodiče, ani nikoho. potřebuju se minimálně rozejít slušně a až se to nějak vymyslí. ale zatím je to pro mě poslední možnost.

@anonym_autor tu poradnu ber i bez nej, třeba se přidá, později a i tak to pomůže

Můžeš jít do partnerské poradny i sama, tam řekneš, že manžel nenašel odvahu. Když nepůjde hned, může jít časem.

Určitě nad psychologem pro sebe neváhej.

To jak píšeš, tak mi to přijde, že může mít partner nějakou krizi, depresi, tam by bylo dobré, kdyby s tím začal něco dělat.

@levandule_k Bohužel nejsem sama koho to napadlo. Mám o něj v tuto chvíli velký strach. Ne o sebe, jak to zvládnu, ale o něj. On se úplně snaží teď utéct před realitou, jede na autopilota, uklízí, zařizuje... domluvili jsme se, že teď pojede na pár dní opravovat chatu. Pochopila jsem, že je to pro něj hrozně důležité. Mluvil o tom, že to nesmí nechat nedokončené, že těch nedokončených věcí je moc. Že to ví, že ten "náš projekt" je teď rozbořený. Ale ta chata je teď pro něj takový únik. On vypadá opravdu úplně rozložený, nešťastný, zmatený, že se ani nedokáže nad ničím racionálně zamyslet, úplně ztracený prostě.

Určitě můžeš zkusit i zavolat na Linku první psychologické pomoci - 116 123. A někteří psychologové mají i online konzultace, které jsou kolikrát dostupnější jak ty fyzické.
Já když na tom byla nejhůř tak mi hodně pomáhala má práce.
Bylo to pro mě něco co mi dávalo smysl, týkalo se to jak logického myšlení (zaměstnala jsem svůj mozek) a mělo to nějaký řád, nějaké přesně stanovené procesy, které se musejí dodržovat. Pokud jsi nyní na rodičovské, zkus si najít doma nějakou podobnou činnost, která ti zaměstná hlavu, držím palce 😉
A mimo to, mi o pomohlo se řádně opít, nikoliv denně, skutečně jen na uvolnění emocí, tedy jednorázově. Ovšem chápu, že s děti to není tak jednoduché.

@anonym_autor podle toho jak to píšeš, určitě bych ho na té chatě kontrolovala. Snad to zvládnete spolu vyřešit a bude zase dobře 🍀

@anonym_autor podle toho jak to píšeš, určitě bych ho na té chatě kontrolovala. Snad to zvládnete spolu vyřešit a bude zase dobře 🍀

@lv to ja rozhodne chci. on opět neví...

Také jsem byla v podobné situaci, doma s 2 dětmi a partner mi jednoho dne řekl, že mě asi nemiluje a zvažuje odchod. Úplně mi to zlomilo srdce, hodně jsem plakala až mi došly slzy. Byl to můj první partner a já si chtěla žít svoji pohádku, že budu na věky štastná s první láskou.
Udělala jsem všechno, aby zůstal se mnou - s námi a fakt šla přes svoje hranice. Svému starému já bych poradila, at se stará o SEBE a SVOJE pocity, já pořád řešila jeho - jak se cítí, co cítí, jak mu pomoci, chtěla jsem mu dokázat, jak úžasná jsem. Dokázala jsem to, ale ta rána, že mě nemiluje se nikdy nezacelila a nakonec jsem o dva roky od něj odešla já a paradoxně jsem pochopila, co tehdy cítil on, to odcizení. Tím jsem chtěla říct, že ti možná ublížil tolik, že to ten vztah prostě neunese. Ten náš by se zachránit dal, kdybychom na sobě pracovali na párové terapii, ale on nechtěl. Po dvou letech vyčerpání jsem postupně citově ochladla i já.
Ale jak říká tvoje maminka, slunce vyjde i zítra a může to být hezčí den než je dnes.
Já jsem teď mega štasná s jiným, teď si užíváme i miminka a zpětně si říkám, že jsem měla odejít od ex hned a neprosit se a neponižovat se. Kdyby mi někdo řekl, jak štastná budu o pár let s jiným, tukala bych si na čelo, že to rozhodně nemluví o mě.
Držím palce, aby se na tu párovou terapii připojil a měli jste oba chut ten vztah zachránit. Ale úplně mi čtením tvého příspěvku ožily vzpomínky, jaké to je z ničeho nic ve vztahu cítit neopětovanou lásku, hrozně to bolí. Nech ten smutek jít ven a soustřed se na sebe a na svoje pocity štěstí.

Také jsem byla v podobné situaci, doma s 2 dětmi a partner mi jednoho dne řekl, že mě asi nemiluje a zvažuje odchod. Úplně mi to zlomilo srdce, hodně jsem plakala až mi došly slzy. Byl to můj první partner a já si chtěla žít svoji pohádku, že budu na věky štastná s první láskou.
Udělala jsem všechno, aby zůstal se mnou - s námi a fakt šla přes svoje hranice. Svému starému já bych poradila, at se stará o SEBE a SVOJE pocity, já pořád řešila jeho - jak se cítí, co cítí, jak mu pomoci, chtěla jsem mu dokázat, jak úžasná jsem. Dokázala jsem to, ale ta rána, že mě nemiluje se nikdy nezacelila a nakonec jsem o dva roky od něj odešla já a paradoxně jsem pochopila, co tehdy cítil on, to odcizení. Tím jsem chtěla říct, že ti možná ublížil tolik, že to ten vztah prostě neunese. Ten náš by se zachránit dal, kdybychom na sobě pracovali na párové terapii, ale on nechtěl. Po dvou letech vyčerpání jsem postupně citově ochladla i já.
Ale jak říká tvoje maminka, slunce vyjde i zítra a může to být hezčí den než je dnes.
Já jsem teď mega štasná s jiným, teď si užíváme i miminka a zpětně si říkám, že jsem měla odejít od ex hned a neprosit se a neponižovat se. Kdyby mi někdo řekl, jak štastná budu o pár let s jiným, tukala bych si na čelo, že to rozhodně nemluví o mě.
Držím palce, aby se na tu párovou terapii připojil a měli jste oba chut ten vztah zachránit. Ale úplně mi čtením tvého příspěvku ožily vzpomínky, jaké to je z ničeho nic ve vztahu cítit neopětovanou lásku, hrozně to bolí. Nech ten smutek jít ven a soustřed se na sebe a na svoje pocity štěstí.

Jak jsi psala o tom, že jede opravovat chatu, připomnělo mi to tento článek https://psychologie.cz/vysoce-funkcni-deprese/
"Sebehodnotu prožívají jen skrze uznání, úspěch nebo dokončené úkoly. "

@antanyela Děkuji. Rozhodně mám v plánu už se výhradně spoléhat jen sama na sebe. Pokud by k párovému terapeutovi nedošel, budu to brát tak, ze konec proste chtel, jen nebyl dost chlap, aby to sam rekl a tak rozlozil me, abych ja se stala tim vinikem. Takhle na sebe srat nenecham. On je prave nyni dost rozlozeny a rika, ze odejit nechce, co chce ale taky neví. Prave ta jeho opakovana nevedomost a to jeho chovani mi na tom vsem nesedi. Podle me, kdyby byl jinak v pohode a jen se pro to chladnym rozumem rozmyslel, bude mit uz nejaky plan o odchodu, nebo ze to chce ukoncit. Ale on zatim odejit nechce. Normalne funguje a stara se o nas, pomaha mi... je v tom proste velky rozpor, kteremu nerozumim. Rika, ze me nemiluje, ze me ma rad uz jen jako kamaradku, vazi si me za vse co delam, rika mi, ze jsem dobra mama, zalezi mu na tom, abych nebyla nestastna, ze mi to slusi... bud jen hrozne lze, nebo se s nim musi dit jeste neco jineho, protoze mi to proste zatim nedava smysl. Nedokaze rict jedinou situaci, kdy jsem mu nejak ublizila, nedokaze popsat chovani, ktere se mu na me nelibilo. Vi jen, ze je nestastnej a vyhorelej. Ze ma pocit, ze vse co dela je spatne a pry kdyz zjistil, ze me nemiluje - to bylo kdyz na mesic prestal uplne pit alkohol, jindy da tak 2-3 piva vecer (teda aspon ty co vidim), tak kdyz to zjistil, zacal se pry vic snazit - vic mi pomahat, davat mi vic casu pro sebe, vic se zajimat a pry to nepomohlo. Nikdy se ale nezeptal co potrebuju. Nechci se vymlouvat na vyhoreni po peti letech doma. Ale snad kazdemu musi byt jasne, ze kdyz jsme spolu 5 let nikde sami nebyli, asi uz ta laska nemuze vypadat jako na zacatku...

@anonym_autor z Tvého posledniho příspěvku si cim dal víc myslim, ze chce rozvod. Jen to nechce říct on a chce abys to byla Ty, kdo to rozsekne. Chápu, že se o něj bojíš, ale teď mysli spíš na sebe a snaž se pomoct sama sobě.

@enoli A to je uplne klidne mozne taky. Protoze on byl vzdycky ten hodny, pratelsky, co vsem pomaha, proste dobry chlap. Jenze on proste nedokaze vubec vyjmenovat jediny duvod. Takze bud lze, nebo opravdu neni psychicky v poradku. Protoze kdyby prece byl, musi to videt jasne.

@anonym_autor raději se s tím smiř a začni makat na sobe, plánuj kroky, přemýšlej o budoucnosti. Nevyčerpej se v tom, ze budeš přemýšlet na pomoci jemu, když o ni podle me ani nestojí a pak to přijde jako blesk z čistého nebe. Najdi si poradní, jdi tam sama a srovnej si sama v sobě, co vlastně chceš a hlavně potřebuješ. Pro mě byla konečná v den, kdy mi v hlavně vyvstala myšlenka …kdyby nebylo tohohle, ještě bych to vydržela….coz nerikam, ze je Tvůj případ. Ale opravdu se soustřeď na sebe a svoje pocity, za ty cizí nemůžeš….

@enoli A to je uplne klidne mozne taky. Protoze on byl vzdycky ten hodny, pratelsky, co vsem pomaha, proste dobry chlap. Jenze on proste nedokaze vubec vyjmenovat jediny duvod. Takze bud lze, nebo opravdu neni psychicky v poradku. Protoze kdyby prece byl, musi to videt jasne.

Já v tom ten rozvod nevidím. Který chlap chce dobrovolně rozvod, když má partnerku, se kterou dlouho fungoval, děti? Musel by si přiznat, že selhal, že se mu něco zásadního v životě nepovedlo. Rozvod by mohl chtít, kdyby měl nějakou atraktivnější ženu a vidinu lepšího života s ní, ale tady o žádné není řeč. Spíš mi to připadá jako nějaká krize středního věku, deprese.

Já v tom ten rozvod nevidím. Který chlap chce dobrovolně rozvod, když má partnerku, se kterou dlouho fungoval, děti? Musel by si přiznat, že selhal, že se mu něco zásadního v životě nepovedlo. Rozvod by mohl chtít, kdyby měl nějakou atraktivnější ženu a vidinu lepšího života s ní, ale tady o žádné není řeč. Spíš mi to připadá jako nějaká krize středního věku, deprese.

@anonym_autor Mně pomohly psychoterapie. Naštěstí mi hned první paní, na kterou jsem narazila, sedla. Nezdá se to, ale stačí jedno sezení a hned uvidíš ten rozdíl. Jasně, neduhy nezmizí, ale už jenom to, že jsi budeš schopna proto vstát, dojít tam, vymluvit se z toho, je ohromný krok. Držím všechny palce, co mám!