Jak se zvednout z absolutního dna?

@lencaa11 právě tu podporu manžela jsem měla celý svůj dospělý život...a teď to bez něj neumím 😔

Když jsem odešla od manžela, dětem bylo 6 a 4,5. Tenkrát mi hodně pomáhalo šití, šila jsem dětem i sobě oblečení. Jen co byli trochu starší a jsou velice rozumní, mohla jsem je nějaký čas nechat samotné, jsem znovu začala jezdit na kole. To mě drží celou dobu, jsme sami už 9 let.

@jancazao věřím tomu, že to bude později pomáhat i mně, pohyb, číst, kreslit... ty normální věci, co mám ráda.

Miluju seriál Call midwife... je tam spousta mouder... jedna z nich mi hodně pomohla.
"Vítejte zlé časy, at se nám mohou zdát nejtěžší a nepřekonatelné. Stejně jako víme, že každé ráno vyjde slunce, tak těžké časy zvládneme, překonáme.
Temnota je totiž krásná. Díky ní můžeme zářit."

A pak se mi líbí moudro našich babiček: "Když už nevíte kudy kam, zaměřte se na ty obyčejné věci: zalijte květiny, uvařte polévku, pomazlete zvíře, nechte s ehladit paprsky a vítr pusťte do vlasů."

V obojím je kus pravdy. Me vždycky pomohla i myšlenka, ze jsem tu pro dceru. Ne ve smyslu, že bych jí dusila, ale ze ona je ten důvod, proč život nevzdat. A pak taky rodina a přátelé 🙏🏻 na to jsem se mohla spolehnout... ze nejsem sama 🥰

Pro to prvnotni, cokoliv u ceho na chvili vypnes.. ja vybarvuji, lustim.. kdysi jsem cetla.. nekdy je potreba se k tomu trochu donutit..
Urcite se nehrabej v tom, co by kdyby - nema to smysl a jen se budes trapit.. vse ma.svuj duvod, proc se to deje.. jen to nekdy trva, nez clovek zjisti proc.. dej si cas, venuj se sobe.. brec, rvi.. cokoliv ti ulevi.. ale zase se v tom nekoupej moc dlouho.. az budes mit silu, nadechni se a vykroc do novych dnu.. bude lip ☺️

Mě pomohlo držet se zuby nehty svých koníčků...založila jsem novou zahrádku se spousty záhony, dělala jsem jógu, zaměřila jsem se na svůj sen otevřít malý business, takže jsem vymýšlela název, navrhovala etikety atp atp..

A hlavně to chce si každý den uvědomovat, že tu pomocnou ruku, kterou tolik potřebuju, mám na konci SVÉ paže.

Plus když bylo něčeho fakt moc, objednala jsem se na terapii.

dekuju vám všem za sdílení. věřím, že nakonec z toho vyjdu silnější než jsem kdy bývala. jen teď je to prostě ještě moc nové, přišlo to jako blesk z nebe, totální šok... prostě teď mám pocit, že nedokážu ani normálně být. nemůžu se najíst, nemůžu spát, nedokážu se na nic soustredit. nejakou pomoc už hledám. ale zatím jsem to rekla jen kamaradce, nevim, jak to reknu rodicum, jak se tvarit pred kamarary, znamymi... nevim nic proste.

Sport, jakýkoliv pohyb, čím náročnější, tím lepší. Ja se musím vždycky úplně zničit, abych vypla.

Kromě výše jmenovaného nabízí většina nemocnic krizovou intervenci, existují i krizové linky, možná by mohlo pomoct u něco z toho

Když potřebuji v okamžiku a na chvíli probrat, tak si pustím nějakou starší písničku, kterou jsem kdysi poslouchala a třeba na ní ještě někde trsala 🙂 Obecně teď moc písničky neposlouchám, tak jimi nejsem přehlcená, a když si pustím nějakou, která se mi kdysi (třeba 10 let zpátky) líbila, tak mě to dost nakopne. Člověku se vrátí ta atmosféra, plus obecně rytmus je takový probírající z letargie.

Já se potřebuji vybrečet. Někdy se z toho vypisuji, to letí na papír všechny emoce, neberu si servítky. Někdy mám potřebu to svoje "dílo" spálit, prostě se od toho víc oddělit. Jinak je fajn mít oporu v někom blízkém s kým to rozebrat a když je to hodně velký zásah tak psychologa.

Procházka v přírodě je super, neseď doma, donuť se jít ven, i když se budeš muset doslova vykopat. Soustřeď se na hluboké dýchání, ve stresu máme tendenci dýchat mělce.

Pak jsou takové hýčkací věci typu kadeřník, kosmetika, nová kabelka, dobré kafe, masáž atd., to sice tvůj problém nevyřeší, ale je dobré v téhle situaci být na sebe hodná a opečovávat se.

Nejsi povinna nikomu nic vysvětlovat, prostě teď jsi v takové situaci. Není to ostuda ani problém, je to život. Někdy rodiče umí překvapit a třeba jejich reakce bude milá, pozitivní.

Jestli je to nevěra a bude rozvod, najdi si právníka, aby ti v rámci šoku nedal podepsat dohodu, která je pro tebe totálně nevýhodná. (Právník je dobrá obrana, pokud druhá polovička začne vymýšlet blbosti.)

Ve stresu je dobré doplňovat hořčík. Je jich víc forem bisglycinát je dobrý brát večer podporuje uklidnění, malát ráno - dodá energii.

@anonym_autor těžko poradit, když nevíme, co tě na dno srazilo. Pokud máš děti, žij dál pro ně. Pokud nemáš, zkus se věnovat tomu, co tě baví. Nestyď se říct o svém problému nejlepší kamarádce. Zkus dlouhou procházku, která tě tak unaví, že hezky usneš.

@drep už jsem o tom přemýšlela

@levandule_k dekuji. brecim, kricim, vse ale s mirou, tak aby me nevidely deti. kdyz me muz vystrida, jdu na kolo, chodit nebo behat. ale prijde mi, ze brecim uplne stale. horcik mam a nejaky caj na stres a neco z hub.

@macik84 asi to klidne reknu. muz prisel s tim, ze uz je se mnou jenom kvuli detem. nikoho jineho pry nema a asi fakt ne. citi se vyhorely a nestastny. a rekl to vse naraz, naprosto jsem nic necekala. vedela jsem, ze ja nejsem uplne v pohode, protoze uz jsem dlouho doma s detmi, ale v zari uz jsme mela jit do prace, tesila jsem se, ze bude vse lepsi... a ted tohle. nic jsem netusila, on se chova normalne, stara se o nas, pomaha mi, venuje se detem... drobnosti jsem si vsimla, ale kdyz jsem na ne poukazala, nejak to smetl. nerekne co si mysli, co citi, co by potreboval. jen mlci, nebo rekne, ze nevi. boli me to obrovsky moc. ted vidim, ze jsem vse ve svem zivote vsadila jen na jednu kartu a prohrala sem hru. byli jsme spolu od sestnacti, byl zo clovek o kterrho jsem se mohla vzdycky oprit, verila sem mu, vse s nim sdilela ... nebyly mezi nami zadne hadky, chovane se k sobe hezky, vubec nevim, co jsem udelala spatne a on to nedokaze nebo nechce rict. jen mlci... odejit zatim nechce, ale chce po mne abych se nejak dala do kupy a mohla normalne fungovat. ale ja vubec nevim, jak to ted udelat. sboril mi naraz vsechny hodnoty, plany, cile, smysly... proste vsechno.

Jděte do poradny, jednak pomůže rozklíčovat ty příčiny, pochopit se oba, a pokud to nepůjde opravit, tak alespoň se slušně rozejít

@lv to ja rozhodne chci. on opět neví...

V ramci krizove intervence jsem skoncila u psychologa a psychiatra kam jsem nekolikrat mesicne dochazela. Samozrejme antidepresiva. Čas, nova laska. S detma jsem se snazila fungovat co to slo, bez nich jsem jen lezela a koukala do zdi. Deprese bez deti mam teda stale, s tim jsem se jeste nenaucila pracovat. A uz nikdy jsem nebyla stejna,zmenilo me to.
A jeste dopisuju, ze puvodne jsem to zavrhla,ale na psychoterapiich mi doporucili psa. Nikdy jsem nebyla pejskar. No mam ho a uz si to bez nej neumim predstavit,to on mi dela radost,kdyz jsem doma sama a je muj duvod vstat a jit ven.

@sayast Dekuju ti, ze to sdilis tak otevrene. Ja to beru porad jako velky sok, ze ktereho je nejprve potreba se dostat a pak az to dalsi. Muj tata bere antidepresiva dlouhodobe, takze je mi jasne, ze kdyby tento stav trval dlouho, bude to nevyhnutelne. Kazdopadne ted je pro me asi nejhorsi, jak je to nepojmenovane, jake nastalo vzduchoprazdno... Ale uvedomuju si, ze se nemuzu nechat muzem stahnout jeste niz, ze ja tu musim byt pro deti. A stejna uz nikdy nebudu, to je pravda. Jen me ted nici ta situace. Nevim, co bude, nastala nova realita, velmi nahle, ja jsem si ji nevybrala a muz se chova, jakoby se nic nestalo a jede dal na nejakeho autopilota nebo nevim. Vubec, vubec mu ted nerozumim... Vcera vecer, kdyz se vratil, jsem vybehla ven a zavolala sem mame. Cloveku, kteremu jsem vubec nevedela jak to reknu. A musim rict, ze na to jaka je, jakym zpusoben mi vzdy v zivote dodavala pocit lasky a podpory, to bylo od ni velmi podporujici a i kdyz rikala, ze nevi co rict a jak mi pomoct, mi pomohla opravdu hodne. Povedela mi hodne veci, co prozila ona s tatou a ani to nezlehcovala, jak to ma v oblibe. Takze jsem moc rada, ze jsem to udelala...Dokonce rekla, ze ma o meho muze strach, coz ja teda taky... a rikala mi, at mu dam cas a zamerim se na sebe, ze proste musim, kvuli detem, ale ze to bude trvat. Nakonec se to ale vyresi a zes bude vsechno lepsi. Ze slunko zajde a vyjde kazdy den i tak. A ma pravdu. A byla sem ji vdecna.

@anonym_autor zkus zajednat ten termin v poradne.. nebude hned a jit muzes ve finale i sama..

@l_ uz jsme zkusila... prvnimu se mam ozvat v pulce srpna a rekne mi, jestli bude mot prostor, druhehy typ je az v praze, to bude jeste tezsi. takze zatim hledam intenzivneji pro sebe. mam znameho psychologa, ktery mi dal doporuceni.

@anonym_autor A co za dno jsi zažila? Nikde to nepíšeš.

@dostalka72 Rozchod...

@anonym_autor Najdi si Hedepy, tam nebude potřeba čekat.

No tak, že to prostě uděláš. Postupně. Asi nemáš děti, takže se nemusíš starat o nikoho dalšího, neboj se, přijde někdo jiný, lepší. Vím, že se to lehce říká, ale tímhle si prošel každý a čas nakonec zahojí všechny rány.

@anezzzka36 Má děti. Vždyť to píše v komentářích.

@anonym_autor z mé zkušenosti radím odejít, manžel taky chtěl, abysme spolu zůstali kvůli dětem a každý si bude dělat, co bude chtít. Ale na to já nemám. Žili jsme tak necelé 4 měsíce a bylo to peklo. Hlavně proto, že dcera slavila 6 narozeniny a potom jela na školku v přírodě a my jí to nechtěli kazit. Že půjdeme od sebe jsme dětem řekli až se vrátila.
Odstěhovala jsem se a strašně moc se mi ulevilo, to dusno bylo příšerné.

Co pomohlo mně, i když u nás to s rozchodem bylo jinak.... v úplně nejhoších chvílích jsem volala na krizovou linku, asi 2x nebo 3x. Pomůžou ti ošetřit tu akotní bolest a zoufalství. Jsou tam od toho.
Nejbližší termín mi dala psycholožka v Poradně pro rodinu, zkus se obrátit tam. A vlastně ještě bližší mi potom dal jeden terapeut, tam to bylo snad za dva dny, takže hledat, volat psát. A když ti jeden nesedne, najdi druhého.
Mně pomáhalo taky o tom mluvit a psát, najednou se stávalo míň hrozným.
Taky jsem poslouchala podcasty. A z jednoho podcastu a od psycholožky z té Poradny pro rodinu mám myšlenku, která je za mě důležutá. Tu bolest a smutek si musíš odžít. Musíš tím projít, nemůžeš ho nikam zavřít. Tak jako si užíváme emoci radosti, musíme stejně "užít" i smutek. Pro mě tohle bylo důležité v oblasti rodiny - jakože smířit se s tím, že nejsme a nebudeme velká šťastá rodina. Konec, nepovedlo se. Bude třeba jiný muž, ale tahle rodina, jak jsem ji chtěla, není a nebude. A dlouho jsem tu myšlenku převalovala a pokaždé u ní zoufale brečela a cítila úplně fyzickou bolest....až to přešlo. Pořád je mi líto, že to se mi tohle nepovedlo. Ale už jinak, už ne tak zoufale. Už je to lítost s přijetím a s tím, že ještě přijdou jiné hezké věci a ty můžou ale přijít teprve tehdy, až vše smutné a zlé přijmu a zpracuju.
Z pohledu zvenčí, ač to zní třeba krutě a necitlivě, je to jen rozchod. To není konec světa. Za rok budeš nejspíš úplně někde jinde, tím myslím mentálně, emocionálně. Ty nemůžeš ovlivnit manžela, můžeš ale ovlivnit sebe - myšlení, reakce, prožívání. Smiř se s tím, že tyhle prázdniny budou docel nanic, ale jedny prázdiny v životě člověka jsou nic. Jezdi s dětmi na výlety, choďte ven, zkuste dělat obyčejné věci, trochu se do nich přinuť, ale taky tam měj čas na sebe a svoje prožívání.
A ještě jedna myšlena - pokud je opravdu konec, jděte od sebe co nejdřív fyzicky. Každý bydlet jinam. Jinak budeš stále v kruhu.
A maminka má pravdu, čas běží pořád stejně, přijdou další dny a další a některý bude lepší, jiný horší, ale nakonec to bude dobrý. Protože v životě stejně hraješ jen s těma kartama, který právě máš. Jiný nejsou.

@jancazao mě ten odchod v této aktuální situaci připadá jako až poslední možnost. je to pár dní co to ze sebe dostal, vypadá, ze se trápí... my sme se fakt nehádali, nic, on vypadá hrozně zmatený. nijak jsme si vědomě neublížili. já mám z něj prostě pocit, že potřebuje pomoc. pro mě je ve hře ještě nějaká krize středního věku, lehčí deprese apod. navíc já teď nemám kam jít, jsem stále na rodičáku, nemám tu ani rodiče, ani nikoho. potřebuju se minimálně rozejít slušně a až se to nějak vymyslí. ale zatím je to pro mě poslední možnost.