Jedináčci. Jaké to má výhody?
Ahoj. Vy které máte jedináčky, jaké to má výhody? Jste tak spokojené? Já pořád přemýšlím jestli zůstat u jednoho, a zatím když si sepíšu pro a proti, tak jednoznačně převažuje to, mít jedno dítě. Ale stejně chci znát vaše zkušenosti 🙂
@prostenika85 Tak na vyznamu jsme se shodly a ted se tesim na to vysvetleni.
Napadaji me ruzna, ale souhlasit s nimi proste nemuzu. Kdyz ma nekdo jeste i jine potreby nez mit deti, je sobec? Kdyz se snazi smirit s tim, ze druhe ( treti a dalsi) dite mit nemuze a hleda pozitiva, je sobec? Kdyz ma zkratka jinou predstavu o naplneni zivota nez si poridit nekolik deti, je sobec?
Jsem opravdu zvedava, kde je tam sobectvi.
@camelinka Tak to už je fakt mimo... Promiň, ale tady už chybí elementární schopnost chápání psaného textu. Takže jednoduše, pokud Ti to uniklo: mám a dál chci jedináčka (i kvůli těm sobeckým důvodům, co jsem zakladatelce psala), povyšování ani nebudu komentovat. Tvá dedukce je obdivuhodná.
@1lenuska1 Z logiky definice: sledování vlastního zájmu = sobectví.
Nechceš děti vůbec? Je to v pořádku, ale je to sobecké (sleduješ vlastní zájem).
Chceš se odstěhovat na Havaj? Je to v pořádku, ale je to sobecké (sleduješ vlastní zájem).
Máš jedno dítě a druhé již nechceš? Taky to je v pořádku a taky to je sobecké (pořád sleduješ vlastní zájem).
Nemožnost mít další děti je jiná proměnná.
@prostenika85 Dobre, takze chci mit 3 deti? Jsem sobed a sleduju vlastni zajem... take tak? Podle teto logiky je ale sobectvi uplne vsechno. 🤷🏼♀️ kazdy clovek sleduje svuj zajem. Chci studovat, chci se uplatnit v praci, chci mit hezke bydleni... chci mit spokojene manzelstvi a zdravou rodinu... vsechno je muj zajem. A presto nemyslim, ze jsem sobec.
Pokud toho vseho chci dosahnout a klidne i na ukor nekoho jineho, pak je to sobectvi. V tom vidim velky a zasadni rozdil.
Také mám zatím jedinacka, ale nedobrovolně. Chceme další dítě. Ale z osobní zkušenosti můžu říct, že i když jsme se se ségrou rvali jako koně, teď na sebe nedáme dopustit. Vždy to bylo takové, že mezi sebou jsme se mlátili, ale kdyby na jednu nebo druhou sáhl někdo jiný tak by bylo zle. Myslím že jedinacek je ochuzen o to spiklenectvi sourozenců. A o to muset s někým na stejné úrovni vycházet. Jsem ráda že sestru mám, stridame se v péči o babičku. Nemít jí a nemoci si chvíli odpočinout tak je babička buď v ústavu a nebo já vysim na větvi. Prostě to sdílení radosti i starostí. Vem si že jednou se třeba bude muset tvoje dítě starat o tebe a nebude mít nikoho s kým se střídat nebo si postěžovat třeba to že jsi ho naštvala. I když tě bude mít rád, někdy je to náročné. Vidím i na synovi jak moc miluje děti a nemohla bych mu udělat to, že by byl sám. Myslim že je i snazší péče o 2 děti než o jedinacka, protože si spolu hrají a jedinacek vyžaduje hlavně pozornost rodičů. Tak to mám já. Ale je to pouze na rozhodnutí rodičů a nikoho nesoudim. Ať má dětí 10 nebo 1 nebo žádné mít nechce. Každý ať si žije život jak chce.
@1lenuska1 To už se dostáváme do filozofické roviny diskuze. Ano, člověk přirozeně sleduje vlastní zájmy, čili je přirozeně sobeckým (i když si to neuvědomuje). Sledování vlastního zájmu i na úkor jiných je "vyšší level" sobectví, nikoliv podmínka.
Proto jsou lidé typu Matky Terezy považovány za výjimku (upředňostňují zájmy druhých nad vlastními).
To, že chceš získat dobrou práci, studovat a spoustu jiných věcí je společností tolerované sobectví. Nechceš to získat na úkor druhého.
A na konec, nikde jsem nepsala, že mít jedináčka nebo 5 dětí je sobecké. Psala jsem, že mám jedináčka i ze sobeckých důvodů, jako je cestování nebo finanční stránka (myslím na svůj prospěch; cestování s jedním dítětem je jednodušší než s pěti. Nedosáhnu toho ale na úkor jiného, čili je to společností tolerováno sobectví).
Všechno dobré stojí nějaké úsilí. Studuju - získám diplom, pracuju - plat, věnuju se přátelům - mám v nich oporu, makám na stavbě - vybuduju domov.
S dětmi je to stejné - více úsilí, peněz, sil... všeho a za to ta nejlepší odměna pro sebe i první dítě.
Kdo to ale podstoupit nechce, nemusí, není to povinné 🙂
To je podle mě jediná výhoda - že rodič, který nechce více dětí, je nemá a je v pohodě. Lepší než aby se překonal, dítěti ten dárek v podobě sourozence dal a pak padal na hubu, nezvládal to finančně nebo děti pocítily frustraci, že rodiče nemají hlídání či čas sami pro sebe, to bylo nebylo dobrý pro nikoho.
Já teda nechci jedináčka z nějaké sobeckosti, abych se věnovala kariéře, abych měla víc času na sebe atd. Spíš to chci udělat pro dceru,nejen abych jí mohla plně věnovat materiální zajištění, ale věnovat jí svůj čas, jak na hraní, tak jí potom pomáhat s učením, atd.
@prostenika85 Ja ti nechci rusit tu neprustrenou logiku, ale treba Matka Tereza deti nemela, ztedy podle tveho pravidla 'nechces?sobec!' byla jednoznacne sobec. 😅
Ja tě chápu a je hezké, že chceš pro dcerku to nejlepší. Četla jsem takovou knížku o sourozencích a byly tam zajímavé neotřelé myšlenky.
- rodič sám sebe považuje za dokonalého, ale realita je jiná, někdy je unavený, protivný, sám bojuje s různými problémy, může na dítě klást vysoké nároky, řešit krizi v manželství....dítě je na tohle samo. Potřebuje někoho, komu řekne "ta mamka je dnes k nevydržení, co s tím provedeme"?
- může přijít vážná diagnóza rodiče, v jakémkoliv věku dítěte, potřebuje mít někoho, kdo pomůže, s kým se podrží a kdo tu bude i kdyby to rodič nezvládl :(
- je strašně super, když se rodič chce dítěti věnovat, každá chvíle má cenu, ale pořád je to aktivita dospělý-dítě a dítě potřebuje někoho, kdo také vidí svět dětskýma očima, děti vydrží hodiny u aktivity, která je nadchne a rodiče by to už dávno přestalo bavit a nutil by se do toho (třeba moje děti si dnes staví dráhu z překážek přes které skáčou na balónech a stopují si, za jak dlouhou to stihnou...hodiny! Nebo jeden zažije něco legračního a už ve dveřích volá na druhého a pak se tomu smějou). Milující rodiče jsou základ, ale sourozenec strašně strašně moc.
@ai30 Prosím, když reaguješ, argumentuj k věci. Matka Tereza stavěla zájmy ostatních nad své, proto je uváděna jako vzor nesobeckosti. Děti tu nematlej. Navíc žádné pravidlo: "nechceš děti, jsi sobec" nikde já ani nikdo jiný tady neuvádí. Číst a chápat jsou evidentně dvě rozdílné věci.
Jestli to chceš především kvůli dceři, tak je to spíš kontraproduktivní. Sourozenci mezi sebou mají speciální vztah, je pro ně dobře že nejsou pořád na prvním místě, že se jim rodič pořád nevěnuje, že musí čekat, musí se dělit. Zároveň si spolu hrají jinak než s rodiči. Pokud vím, tak většina psychologů se shodne na tom, že vyrůstat se sourozencem je pro děti prospěšné, buduji si důležité sociální vazby a schopnosti. Dceri by se možná líbilo, že by tě měla jenom pro sebe, ale to ještě neznamená, že je to pro ni prospěšnější, než se o tebe dělit.
@elwe Ale nebudu mít další dítě jen proto, že se to má... 😲
Já vím, že chceš zkušenosti maminek, ne dětí jedináčků, ale nedá mi to a napíšu. Jsem jedináček a měla jsem vždy všechno, první poslední, veškerou pozornost pro sebe. Taky na mě tím ale byly kladeny vysoké nároky, vždy jsem měla výborný prospěch, výsledky ve sportu, chtěla jsem rodiče potěšit, splnit očekávání. V dospělosti nemůžu říct, že je to pro život ideální. Pro malé dítě možná ano, ale nenese to sebou jen pozitiva. Sama mám jedináčka, hodně nad tím přemýšlíme s partnerem, ale zatím pro nás převažují klady v kolonce "sourozenec."
@pipi_puncocha Ale zase když měli vysoké nároky tak jsi to dotáhla vysoko ne?
Promiň, že reaguju, i když mě se neptáš 😉 Rodiče by ty ambice měli umět krotit, aby nemělo dítě pocit, že zklamalo, pokud je nenaplní, ať už proto, že chce dělat něco jiného, nebo na to prostě nemá.
To určitě ne, pokud druhé dítě nechceš, tak ho neměj. Ale z tvého příspěvku jsem pochopila, že ti v tomto ohledu nejde o sebe, ale o dceru, a proto jsem napsala to, co jsem napsala.
@anonym Ale dotáhnout to vysoko se nerovná tomu být šťastný a sám se sebou spokojený.
@prostenika85 Vskutku zajimave pojeti. Dekuji za vysvetleni! Jen tedy pokud v beznem zivote, v bezne komunikaci automaticky rozlisujes sobectvi na ukor nekoho a spolecnosti tolerovane sobectvi, bylo by treba to od zacatku pojmenovavat presne. Protoze je vice nez logické, ze kazdy “spolecnosti tolerovany sobec” se proti nařčení, že je sobec, ohradi. 😉 A prijde mi to naprosto v poradku.
@1lenuska1 Promiň, ale nikde jsem Tebe ani nikoho jiného za sobce neuvedla (jen sebe) V této diskuzi jsem tazatelce napsala důvody, proč mám jedináčka (na což se dotazovala). Následovala smršť na mou osobu z mi nepochopitelných důvodů. A to mi naprosto v pořádku nepřijde. Ty i Camelinka jste obyčejně přestřelily a mě jen utvrdily v tom, do diskuzí přispívat minimálně.
Chtěla jsem dítě jedno. Mám dvě. Dvojcata. Nejdřív zděšení a pak už jen sama pozitiva. Dvě deti si spolu vyhrají. Podporují se. Ve skolce, škole nebudou nikdy sami. Spi spolu v pokoji, i když má každá svůj. Jsou to proste kamarádky. Jedna od druhé se učí, taková ta správná soutezivost. Nikdy nebudou sami. Nejsou sobecké, ví, ze si vše musí zasloužit. A občas počkat. Dělit se. Já si myslím, ze každá mince má 2 strany. Já u sourozenců vidim vic pozitiv, než negativ. Sama jsem ze 3 detí a i v dospělosti si skvele rozumíme a často se vídáme. Výhoda jedináčka? Já nevím no... snad, ze to stojí fakt méně peněz. Kdybych měla dítě jedno a uvažovala bych o druhem, asi bych se proste přiklonila k tomu, jaký je to moje ditko.. kamarádské nebo spis uzavřené? Jak vychází s ostatními dětmi? Jaký má na to partner názor? Přece jen jste na to dva.
Já si vždycky říkám, ze každý dospěly jedinec pokud chce šířit geny, měl by sebe nahradit jedním človíčkem. Takže jsme s chlapem dva a máme dvě deti. Na třetí bych si nikdy netroufla, na to se mám moc rada.. a už mi to proste přijde zahul. Ale mít jedno, dvě.. nechala bych to osudu🙂
@prostenika85 co blaznis? Kdo co prestrelil? Vis, ze tomuhle se rika diskuse? Vymena nazoru? Podle me jsme slusne a v pohode rozebraly jeden konkretni pojem, ktery kazda vnimame trosku jinak. Dokonce slo o stejnou souvislost. Dosly jsme k pochopeni, ja tedy urcite, co ta druha myslela a to mi prijde naprosto v poradku.
Já mám jedináčka (být zatím jenom krátce) a vždycky jsem to tak chtěla. Jediný důvody, proč se teď občas zamyslim nad dalším, jsou ty, že: 1) až tu s mužem nebudeme, tak zůstane sám, 2) kdyby se mu nedej bože něco stalo ... Ale na druhou stranu já jsem téměř jedináček a kdyby se naším něco stalo (ťuk ťuk ťuk), tak úplně nemám pocit, že bych zůstala sama 🤷
A upřímně, hrozně se těším, až bude malý trochu větší 😁 rodina daleko, manžel kvůli zdravotnímu stavu mi téměř nepomůže, spíš naopak.. a já nevím, jestli bych si tohle chtěla udělat dobrovolně znovu, nehledě na to, že by to byl se 2 větší mazec (samozřejmě syna miluju, o tom žádná). Myslím, že pak bych byla jenom unavená a podrážděná matka na dalších několik let a to nechci. Chci aby měl mámu, co je ráda, že se mu může věnovat a je v pohodě. Tím neříkám, že to mnoho žen v podobných nebo těžších situacích nezvládá lépe 😉 Jinak já jsem jako jedináček nikdy nijak nestrádala.
@1lenuska1 OK, taky pravda. Holt na diskuzi tady zvyklá nejsem. Diskuzím zdar!
@pipi_puncocha Ale zase lepší být vysoko, než dělat celý život popeláře, uklízečku...
@loylii Manžel má názor jako já, že jsme chtěli moc dceru, tu máme, a asi je lepší mít jen jí, aby jsme jí mohli dát všechno...
@95newmommy2020 díky, přesně to jsem potřebovala slyšet 😍. Jsem na tom stejně. Máme jednu dceru a mrzí mě, že bude jedináček, bohužel to není v naší moci. 😒
