Jedno dítě vs. tři. Co je správné pro rodinu?
Tak nějak medituju, že dřív bylo normální mít tři a víc dětí, dneska se na velkou rodinu dívá spousta lidí skrz prsty. A naopak – když máme doma jedináčka, hned že jsme sobci a dítě bude rozmazlené. Neplánujeme další dítě.
Kde je podle vás pravda? Je jedno dítě pohodlnost? A zvládá vůbec někdo tři a víc dětí tak, aby netrpěla rodina?
@anonym_804ff2 Například Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Německo, Nizozemsko, Francie… Všude tam mají kratší, ale lépe placenou rodičovskou, flexibilní úvazky, dostupné školky od raného věku, daňové zvýhodnění pro rodiny a hlavně – stát to nebere jako „soukromý problém matky“, ale jako společenskou investici. Není to ráj, ale rozhodně to není nastavené tak, že buď pracuješ naplno, nebo skončíš izolovaná a závislá tři roky doma s minimem podpory. Takže ano, dá se to dělat líp. Jen se u nás pořád tváříme, že chudoba je osobní selhání, ne systémová chyba.
@dyechampion podle mě mluví za vše hlavně ta věta - buď pracuješ naplno, nebo skončíš izolovaná a závislá tři roky doma s minimem podpory. To je dost zhrzené označení života ženy. 🙂 Neznám asi nikoho, kdo by se díval na rodičák takto příšerně. Většina si to užila, někdo to dokonce považuje za svá nejlepší léta. A to opravdu nikdo z nich nepřehrabuje peníze vidlemi, ani nemají movitého manžela, přesto si zvolily být doma s dětmi, protože to považují za normální. Dítě patří k mámě, potřebuje jí. A kdo se nenašel v mateřství, ten normálně pracoval. Nebyly izolované doma a nevyhlížely zoufale konec rodičáku. Zařídily se a pracovaly dál. A co znám maminky, které donutila finanční situace dát dítě předčasně do školky pro mrňata, tak ty to mrzelo. Kdyby to šlo, užily by si velmi rády ty 3 roky doma. Není za tímto pohledem na rodičovskou dovolenou spíš nějaký osobní problém?
Mám v okolí hodně rodin, které mají 3 nebo i 4 děti a rozhodně ty děti netrpí nedostatkem pozornosti.
Ahoj, ja jsem chtela mit napřed jen jedno dítě. Pak jsme s manželem zatoužili mit dvě.. byly nějaké problémy a pak misto jednoho se mi narodily rovnou děti dvě🙂 tudíž jsem si nemohla vybírat a z jednoho sem skočila rovnou na tři. Je to náročný hodne, jak o postarání se o dvojčata a 7letou. Tak finanční stránka. Naštěstí byt který máme (koupeny už před dvojčaty) je dost velký. Jinak u nás v rodině nmoc jedináčků neni. Kdyz to beru jak u sebe, tak u manžela. Jo, moje ségra ma jedno-a vic uz mit nebude (věk). 🙂
@anonym_804ff2 Například Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Německo, Nizozemsko, Francie… Všude tam mají kratší, ale lépe placenou rodičovskou, flexibilní úvazky, dostupné školky od raného věku, daňové zvýhodnění pro rodiny a hlavně – stát to nebere jako „soukromý problém matky“, ale jako společenskou investici. Není to ráj, ale rozhodně to není nastavené tak, že buď pracuješ naplno, nebo skončíš izolovaná a závislá tři roky doma s minimem podpory. Takže ano, dá se to dělat líp. Jen se u nás pořád tváříme, že chudoba je osobní selhání, ne systémová chyba.
@dyechampion
Al to mas z reálných zkušeností nebo jenom načteno z internetu?
Ona ta realita je často jiná. Ono to vypadá, když člověk vidí ty platy a čte , jak mají kratší úvazek, jesle, školky atd.
Dam ti příklad Německo větší město západ
Jo jsou tu jesle, ale musíš sehnat místo, dále jsou dost drahé oproti školce. Velký problém je nedostatek personálu v této oblasti, oni se snaží budovat jesle, školky, ale nemá jim tam, kdo dělat. Chybí pedagogové. Školky zkracují otvírací dobu, u nás jesle mají otevřeno pondělí, úterý, středa 7:30. - 13:30, právě kvůli chybějícím učitelkám. Naše školka je jenom například zkrácena do 14:30 celodenní docházka za téměř plnou cenu.
Ano, hledá se personál, ale častý problém je. Že právě ty mladé vyučené holky ví, že jsou potřeba a moc se nesnaží a při nejmenším problému dávají výpověď, protože ze ví že místo najdou okamžitě.
Dam ti příklad z tohoto týdne. Mame u nás praktikantku z Abanie, strašně lpí na tom ze ma pedagogickou školu z Albánie. Musí si odpracovat určité hodiny a napsat práci. Porad si stěžuje, že nemá kurz němčiny, ze ji nevyhovuje čas. Jsem si řekla, že ji pomůžu. To není možný, vždyť jsou i večerní. Jo už vím, proč kurz nemá. Našla jsem ten kurz , který mermomocí chce, ale s nevyhovující dobou. Samozřejmě je zadarmo, placen pravděpodobně od pracáku nebo sociálky. Jako promiň, ale nadávat, že já nemám možnost a kurzy nejsou. Prostě člověk musí i investovat, chci se zlepšovat, musím na sobě pracovat a ne jen čekat, kde mi co dají zadarmo.
Já osobně jsem byla doma dlouho, ale z vlastního rozhodnutí. Bez hlídání, bez rodiny, mezitím stěhování kvůli práci. Nikdy jsem žádnou izolaci nezažila. Ono je to opravdu od vlastního nastavení. Člověk hledá kontakty, snaží se pracovat na sobě, dodělala jsem si vysokou.
Jinak téma zkrácené úvazky, není vždy tak jednoduché sehnat. Zrovna nedávno jsem mluvila s jednou maminkou, že hledá, ale všude chtějí při nástupu plnej. Jo když už člověk někde pracuje, tak je to jednodušší. Znám jednu maminku tři deti, dojíždí do práce hodinu, měla zkrácenou a nutí ji jít zase naplno. Nejmladší má necelé dva roky. Nechce, zatím prodloužila rodicak , je doma zadarmo a přivydělává si. Ale ma speciální práci, která ji baví a chce se tam časem zase vrátit.
A ze by tu byly nějaké super daňové úlevy mi teda nepřijde. Jo pro ty socky, co nemakají, ty si umí vyběhat všechno a pro ty co mají nižší příjem, jsou výhody. Ale jakmile dobře vyděláváš, tak řádně zaplatíš daně. V corone rozdávaly například extra peníze na dítě. Člověk s dobrým příjmem, to pěkně na daních vrátil státu nazpět. Zůstalo to víceméně jen těm s nízkým příjmem nebo sockam.
Opravdu není všechno zlato, co se třpytí.
Každý ať má tolik dětí, kolik si přeje, zvládne a může se o ně sám postarat.
Obecný ideál společnosti je jasný - dvě děti a samozřejmě "páreček". Cokoli jiného vzbuzuje otázky:
Když nemáš žádné - a kdy bude miminko?
Když máš jedno - kdy bude druhé?
Když máš 2 holčičky (nebo dokonce víc!!!) - a kdy bude ten kluk?
Když máš 2 chlapečky (nebo dokonce víc!!!) - a kdy bude ta holčička?
Když čekáš 3. dítě - a to bylo plánované?
Když máš 4 děti - a kdy bude páté?
Máme 4 (plánované) a tolik otázek na páté dítě, kolik jsem dostala... přijde mi, že jich bylo rozhodně víc než kolik by jich bylo v případě jednoho dítěte.
Ale beru to jako konverzační téma, něco jako téma o počasí při náhodném setkání, "smallky-talky". Musím říct, že naživo v obklopení 4 dětí jsem se snad nikdy nesetkala s žádnou negativní reakcí - což maminky více dětí často zmiňují. Ale když někdo si údivem může vykoulet oči a vzdychat, jak to pro mě musí být náročné... to už mi přijde trapné, hlavně kvůli těm dětem. Naše už si naštěstí zvykly 😀 . Skoro stejně mě nadzvedávají ze židle takové ty pochybovačné komentáře v diskuzích, jestli se víc než 2 děti dají zvládnout, aniž by někdo trpěl. Uffff, to je fakt na ránu. To přece není otázka počtu dětí, ale celkového nastavení rodiny, jejich temperamentů, priorit, možností atd. Je nás doma 6 a i když se zdánlivě nic neděje, tak vzduchem lítá tolik vzájemné interakce, podnětů, nápadů, ... Sama za sebe si jsem jistá, že bych jedináčkovi nebo dvěma dětem nikdy tak podnětné prostředí neuměla vytvořit než nakolik je u nás přirozené už jenom tím, že je nás "plný barák".
Kež by všichni mohli mít tolik dětí, kolik sami chtějí. Ale i tak otázky okolí budou vždy 🙂 .
@jajulin lépe bych to nenapsala 👍také máme 4 / číslo 5 je 🙏andílek / a přesně... Záleží na každé z nás... Určitě nas 3-4 děti finančně nedusi neomezují atd... Cestujeme užíváme 🤗nikdo netrpí jako určitě to někdy je náročnější ale co dneska v dnešní době není... Já si to vždy užívala a užívám.. A nelituji... Takže jak se kdo citi.. Někdo na jedno někdo na 2 nebo na 3, 4 i více... Děti jsou radost i starost... 💙
To je diskuze,která tu byla vždy a vždy to bude někdo řešit. Žádná odpověď není správná.To jako pro někoho je nejlepší auto jedině škodovka a pro jiného Mercedes s velkým M 😀. Mám čtyři děti a nenapadlo mě, že to tak bude, ale rozhodla jsem se tak v dané životní situaci. Jsem šťastná, že je mám a vždy jsem se snažila, aby nestrádaly a o tom to je.
To je diskuze,která tu byla vždy a vždy to bude někdo řešit. Žádná odpověď není správná.To jako pro někoho je nejlepší auto jedině škodovka a pro jiného Mercedes s velkým M 😀. Mám čtyři děti a nenapadlo mě, že to tak bude, ale rozhodla jsem se tak v dané životní situaci. Jsem šťastná, že je mám a vždy jsem se snažila, aby nestrádaly a o tom to je.
@pavca1982 přesně 😅👍já plánovala někdy v 16 že chci mít 2 tak mám 2x2 🤗
@anonym_804ff2 Například Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Německo, Nizozemsko, Francie… Všude tam mají kratší, ale lépe placenou rodičovskou, flexibilní úvazky, dostupné školky od raného věku, daňové zvýhodnění pro rodiny a hlavně – stát to nebere jako „soukromý problém matky“, ale jako společenskou investici. Není to ráj, ale rozhodně to není nastavené tak, že buď pracuješ naplno, nebo skončíš izolovaná a závislá tři roky doma s minimem podpory. Takže ano, dá se to dělat líp. Jen se u nás pořád tváříme, že chudoba je osobní selhání, ne systémová chyba.
@dyechampion tohle takové to typické “za moje problémy můžou ostatní”. Mám kamarádky v Německu. V roce se musely vrátit do práce nebo dát výpověď. Jedna to zvládla s prvním dítětem, s druhým dala výpověď a začala pracovat v čechách. O tom, jaký “med” to je ve Francii tu často píše @me_druhe_ja …
U nás jsem já byla první průkopnice (6 let zpět), kdo se vrátil po cca půl roce (teda dělala jsem i v době mateřský, ale to bylo dost specifický a byl to čistě můj projekt a bylo to pár hodin týdně), ale všechny holky po mně už pokračovaly stejně, většinou v kombinaci malého úvazku u nás a dpč v privátu. Naše sestry, záchranářky a sanitářky se běžně vrací na pár (klidně 2-3) služeb měsíčně. Kamarádka architektka má svulj projekt, zase pár hodin týdně. Jiná kamarádka, sociální pracovnice, pomáhala na dpč s dotacemi. Jiná kamarádka sociální pracovnice dodělávala svůj projekt integrace cizinců. Vlastně neznám ze svého okolí nikoho, kdo by dělal naplno anebo byl tři roky doma v sociální izolaci. Ano, je to snažší když máš kvalifikaci, to je jasný. Na druhou stranu, pokud nejsem moc kvalifikovaná, nijak jsem se v práci nepředvedla a teď dupu nohou, že mám dítě a proto budu pracovat 8-14, tak chápu, že se zaměstnavatel zrovna nepřetrhne to uzpůsobit. Což se samozřejmě druhý extrém.
@dyechampion
Al to mas z reálných zkušeností nebo jenom načteno z internetu?
Ona ta realita je často jiná. Ono to vypadá, když člověk vidí ty platy a čte , jak mají kratší úvazek, jesle, školky atd.
Dam ti příklad Německo větší město západ
Jo jsou tu jesle, ale musíš sehnat místo, dále jsou dost drahé oproti školce. Velký problém je nedostatek personálu v této oblasti, oni se snaží budovat jesle, školky, ale nemá jim tam, kdo dělat. Chybí pedagogové. Školky zkracují otvírací dobu, u nás jesle mají otevřeno pondělí, úterý, středa 7:30. - 13:30, právě kvůli chybějícím učitelkám. Naše školka je jenom například zkrácena do 14:30 celodenní docházka za téměř plnou cenu.
Ano, hledá se personál, ale častý problém je. Že právě ty mladé vyučené holky ví, že jsou potřeba a moc se nesnaží a při nejmenším problému dávají výpověď, protože ze ví že místo najdou okamžitě.
Dam ti příklad z tohoto týdne. Mame u nás praktikantku z Abanie, strašně lpí na tom ze ma pedagogickou školu z Albánie. Musí si odpracovat určité hodiny a napsat práci. Porad si stěžuje, že nemá kurz němčiny, ze ji nevyhovuje čas. Jsem si řekla, že ji pomůžu. To není možný, vždyť jsou i večerní. Jo už vím, proč kurz nemá. Našla jsem ten kurz , který mermomocí chce, ale s nevyhovující dobou. Samozřejmě je zadarmo, placen pravděpodobně od pracáku nebo sociálky. Jako promiň, ale nadávat, že já nemám možnost a kurzy nejsou. Prostě člověk musí i investovat, chci se zlepšovat, musím na sobě pracovat a ne jen čekat, kde mi co dají zadarmo.
Já osobně jsem byla doma dlouho, ale z vlastního rozhodnutí. Bez hlídání, bez rodiny, mezitím stěhování kvůli práci. Nikdy jsem žádnou izolaci nezažila. Ono je to opravdu od vlastního nastavení. Člověk hledá kontakty, snaží se pracovat na sobě, dodělala jsem si vysokou.
Jinak téma zkrácené úvazky, není vždy tak jednoduché sehnat. Zrovna nedávno jsem mluvila s jednou maminkou, že hledá, ale všude chtějí při nástupu plnej. Jo když už člověk někde pracuje, tak je to jednodušší. Znám jednu maminku tři deti, dojíždí do práce hodinu, měla zkrácenou a nutí ji jít zase naplno. Nejmladší má necelé dva roky. Nechce, zatím prodloužila rodicak , je doma zadarmo a přivydělává si. Ale ma speciální práci, která ji baví a chce se tam časem zase vrátit.
A ze by tu byly nějaké super daňové úlevy mi teda nepřijde. Jo pro ty socky, co nemakají, ty si umí vyběhat všechno a pro ty co mají nižší příjem, jsou výhody. Ale jakmile dobře vyděláváš, tak řádně zaplatíš daně. V corone rozdávaly například extra peníze na dítě. Člověk s dobrým příjmem, to pěkně na daních vrátil státu nazpět. Zůstalo to víceméně jen těm s nízkým příjmem nebo sockam.
Opravdu není všechno zlato, co se třpytí.
Každý ať má tolik dětí, kolik si přeje, zvládne a může se o ně sám postarat.
@anonym_804ff2 můj muž pracoval v Německu několik let. Jeho kamarád byl zas několik měsíců v Americe, naše sestřenice žila rok v Anglii a pak rok v Americe. Všude je něco fajn a o moc lepší než u nás a něco zas extrém oproti životu u nás. Člověk si nevybere. Moje kamarádka žije ve východní Asii, tam je běžná pracovní doba 14 hodin denně. A to je teprve izolace. 🙂 Maminky se zde taky běžné vzdávají své práce, protože jinak by se neměl o děti kdo starat, když chlap odchází ráno a vrací se v noci.
@anonym_804ff2 můj muž pracoval v Německu několik let. Jeho kamarád byl zas několik měsíců v Americe, naše sestřenice žila rok v Anglii a pak rok v Americe. Všude je něco fajn a o moc lepší než u nás a něco zas extrém oproti životu u nás. Člověk si nevybere. Moje kamarádka žije ve východní Asii, tam je běžná pracovní doba 14 hodin denně. A to je teprve izolace. 🙂 Maminky se zde taky běžné vzdávají své práce, protože jinak by se neměl o děti kdo starat, když chlap odchází ráno a vrací se v noci.
@cherie24 já mám dobrého kamaráda, bývalého kolegu, který pracuje v Londýně. Říká, že to tam úplně nahovno ve všech ohledech: školství, zdravotnictví (říkal, že 25-30% lidí s iktem dorazí mimo terapeutický okno!!! Kvůli dojezdov době záchranky, takže kdyby ziktnul, má žena přilepeno na lednici, kam ho má autem odvézt), bezpečí venku. Že jediný, co je pro něj konkrétně super, jsou pracovní podmínky. Že se má zhruba tak dobře, jako se měl/by se měl tady, ale za mnohem menší objem práce (když mi to vyprávěl, tak odpracuje polovičku toho, co já, plus služby drží jenom na telefonu, protože tam má armádu registrarů, co noční práci obstaraj). A že tam work-life balance s malými dětmi (má třílet dvojčata a sedmiletého kluka, žena je zatím doma) je teď ten důvod, proč tam jsou, ale i jeho manželka, Dubajanka, kvůli které tam odešli, už se chce vrátit zpět do čech. Třeba ten 7letý chodí do školy, kde jich je 45 ve třídě a jedna paní učitelka bez asistentek).
@petru445 správný počet dětí vždy závisí na těch dvou lidech. Pokud jsou dva lidi spolu, mají tři děti a v pohodě zvládají všechny životní náklady, proč ne? Pokud je ženská sama, má tři děti, každé s jiným tatínkem, protože každému novému příteli hned chtěla udělat radost miminkem a teď je s nimi sama, ok to asi není. Bude pravděpodobně dřít bídu a nouzi, děti budou akorát chudáci. Takže vždycky záleží na úhlu pohledu, na celé situaci apod. Nelze jednoznačně říct,že jedno je špatně a tři moc. 🙃🍀
Já mám děti dvě. Chtěla bych bývala klidně třetí, ale nechtěl už muž. Jak se později ukázalo, bylo to správné. Druhý syn je postižený, pečujeme o něj 24/7. Takže intuice byla v našem případě správná.
@cherie24 já mám dobrého kamaráda, bývalého kolegu, který pracuje v Londýně. Říká, že to tam úplně nahovno ve všech ohledech: školství, zdravotnictví (říkal, že 25-30% lidí s iktem dorazí mimo terapeutický okno!!! Kvůli dojezdov době záchranky, takže kdyby ziktnul, má žena přilepeno na lednici, kam ho má autem odvézt), bezpečí venku. Že jediný, co je pro něj konkrétně super, jsou pracovní podmínky. Že se má zhruba tak dobře, jako se měl/by se měl tady, ale za mnohem menší objem práce (když mi to vyprávěl, tak odpracuje polovičku toho, co já, plus služby drží jenom na telefonu, protože tam má armádu registrarů, co noční práci obstaraj). A že tam work-life balance s malými dětmi (má třílet dvojčata a sedmiletého kluka, žena je zatím doma) je teď ten důvod, proč tam jsou, ale i jeho manželka, Dubajanka, kvůli které tam odešli, už se chce vrátit zpět do čech. Třeba ten 7letý chodí do školy, kde jich je 45 ve třídě a jedna paní učitelka bez asistentek).
@drep Anglie je naprosto příšerná ve všech oblastech. Fakt nevím, co bych dělala, kdyby partner nebyl Francouz ale Angličan. ,😀 hlavne zdravotnictví je tam pekelný, třeba rodit bych tam nechtěla ani za nic. To v té Francii je to vlastně jak u nás, akorát se nedělá plošně test na těhotenskou cukrovku. Jinak tam nějaké velké odlišnosti nespatřuju. 🙂
@anonym_804ff2 Například Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Německo, Nizozemsko, Francie… Všude tam mají kratší, ale lépe placenou rodičovskou, flexibilní úvazky, dostupné školky od raného věku, daňové zvýhodnění pro rodiny a hlavně – stát to nebere jako „soukromý problém matky“, ale jako společenskou investici. Není to ráj, ale rozhodně to není nastavené tak, že buď pracuješ naplno, nebo skončíš izolovaná a závislá tři roky doma s minimem podpory. Takže ano, dá se to dělat líp. Jen se u nás pořád tváříme, že chudoba je osobní selhání, ne systémová chyba.
@dyechampion hele ono to všechno není tak růžový jak to z "dálky" vypadá. Je to prostě jinej systém. V ČR a SR je to nastaveno primárně tak, že je žena doma ty 3-4 roky a pak jde rovnou na plnej úvazek (co tak slyším, už je to lepší skrz zkrácený, ale žádná hitparáda). Pokud chce jít pracovat dřív, dělat jen trochu atp - je to většinou strašně složitý a často se to ani nevyplatí. U nás v té Francii je to has naopak: tam je to nastaveno tak, že se ženy vrací tak ty 3-6 měsíců po porodu. Ale ty zkrácený úvazky taky nejsou samozřejmostí jak by se mohlo zdát. Jsou dostupnější, ale není to rozhodně tak, že ho má každá, kdo chce. Navíc zdaleka ne všechny rodiny si to mohou dovolit skrz finance. Jesle i chůvy jsou dotovaný, takže se to vyplatí i při nižším příjmu. A samozřejmě jsou relativně bez problémů dostupné. Zase když tu chce žena zůstat doma dýl, tak nemá skoro žádný peníze. Rodicak je až od 2 dítěte a dál a je to skoro nic, min jak u nás v přepočtu. Takže jen mateřská a ta je plus mínus jak u nás dlouhá. A hlavně: žena přijde o práci. To je absolutně největší devíza ČR, že se musí místo držet do těch 3.narozenin. to ve světě neexistuje. A ve fr. je daleko vyšší nezaměstnanost a málokdo si troufne "dobrovolně" přijít o práci.
Prostě všechno má něco, nic není ideální.
@dyechampion podle mě mluví za vše hlavně ta věta - buď pracuješ naplno, nebo skončíš izolovaná a závislá tři roky doma s minimem podpory. To je dost zhrzené označení života ženy. 🙂 Neznám asi nikoho, kdo by se díval na rodičák takto příšerně. Většina si to užila, někdo to dokonce považuje za svá nejlepší léta. A to opravdu nikdo z nich nepřehrabuje peníze vidlemi, ani nemají movitého manžela, přesto si zvolily být doma s dětmi, protože to považují za normální. Dítě patří k mámě, potřebuje jí. A kdo se nenašel v mateřství, ten normálně pracoval. Nebyly izolované doma a nevyhlížely zoufale konec rodičáku. Zařídily se a pracovaly dál. A co znám maminky, které donutila finanční situace dát dítě předčasně do školky pro mrňata, tak ty to mrzelo. Kdyby to šlo, užily by si velmi rády ty 3 roky doma. Není za tímto pohledem na rodičovskou dovolenou spíš nějaký osobní problém?
@cherie24 Já naopak na rodičáku žila více společenským životem jak teď, kdy to je do práce a domů, s kamoškou se sejdu tak 2-3x ročně, další známé po skončení rodičáku právě odpadly, byly to známosti dočasné, tzv. "převozníci", tehdy na RD jsme měli společné zájmy, společné téma (děti). scházely jsme se, chodily na procházky, nezávazně plkaly...ale jak děti vyrostly a postupně jsme se navracely do práce, tak ty relativně pravidelné kontakty odpadly (a hlavně díky covidu, který přirozeně přinesl sociální bariéru, tomu přičítám největší váhu, bohužel....díky němu jsem se přestala stýkat se spoustou lidí, protože druzí nechtěli a neměli zájem...a po delším čase vám dojde, že ti dotyční vám vlastně zas tak v životě nechybí a vy očividně nechybíte jim...odcizili jsme se).
Zpětně hodnotím období mateřské jako jedno z nejkrásnějších v mém životě. V dospělém životě určitě. Opravdu, skoro každý den někde, projezdila jsem s kočárem Brno, poznávala kouty, kde jsem do té doby nikdy nebyla a teď jen tak na procházku bych tam m asi taky nevyrazila (ani není kdy)
@cherie24 Já naopak na rodičáku žila více společenským životem jak teď, kdy to je do práce a domů, s kamoškou se sejdu tak 2-3x ročně, další známé po skončení rodičáku právě odpadly, byly to známosti dočasné, tzv. "převozníci", tehdy na RD jsme měli společné zájmy, společné téma (děti). scházely jsme se, chodily na procházky, nezávazně plkaly...ale jak děti vyrostly a postupně jsme se navracely do práce, tak ty relativně pravidelné kontakty odpadly (a hlavně díky covidu, který přirozeně přinesl sociální bariéru, tomu přičítám největší váhu, bohužel....díky němu jsem se přestala stýkat se spoustou lidí, protože druzí nechtěli a neměli zájem...a po delším čase vám dojde, že ti dotyční vám vlastně zas tak v životě nechybí a vy očividně nechybíte jim...odcizili jsme se).
Zpětně hodnotím období mateřské jako jedno z nejkrásnějších v mém životě. V dospělém životě určitě. Opravdu, skoro každý den někde, projezdila jsem s kočárem Brno, poznávala kouty, kde jsem do té doby nikdy nebyla a teď jen tak na procházku bych tam m asi taky nevyrazila (ani není kdy)
@ninive211 To závidím. Já porodila na začátku covidu a hlavně první rok bylo peklo. Totální izolace, všichni v rouškách, kavárny zavřené, žádná plaváníčka, cvičeníčka. Lidé byli vystrašení, obcházeli se obloukem. S miminama jsme se báli do mhd, tak jsme se s kamarádkami potkali je jen jednou za čas, když byla možnost autem. I cestování za rodinou bylo jednu dobu zakázané mimo okres. Pro mě nejhorší rok domácího vězení. Psychicky mě zachránil 0.2 úvazek v práci. Jinak bych se doma zbláznila.
@ninive211 To závidím. Já porodila na začátku covidu a hlavně první rok bylo peklo. Totální izolace, všichni v rouškách, kavárny zavřené, žádná plaváníčka, cvičeníčka. Lidé byli vystrašení, obcházeli se obloukem. S miminama jsme se báli do mhd, tak jsme se s kamarádkami potkali je jen jednou za čas, když byla možnost autem. I cestování za rodinou bylo jednu dobu zakázané mimo okres. Pro mě nejhorší rok domácího vězení. Psychicky mě zachránil 0.2 úvazek v práci. Jinak bych se doma zbláznila.
@petulkadodo Já jsem se těšila na poslední RD v životě. Starsi byli už na ZŠ. A když měl nejmenší rok, začal covid. Všechno zavřené, do obchodu jezdil jen manzé, já doma batole a dvě děti na distanční výuce. K prarodičům jsme nejezdili, spřátelené maminky jsme neměli, žádné herny, kroužky, v podstatě ani na hřišti venku nikdo nebyl. Tehdy to bylo strašně ubíjející, nekonečné. A jak covid skončil, šla jsem do práce. A moje covidove nesocializované dítko do školky. Šílené období.
@petulkadodo Já jsem se těšila na poslední RD v životě. Starsi byli už na ZŠ. A když měl nejmenší rok, začal covid. Všechno zavřené, do obchodu jezdil jen manzé, já doma batole a dvě děti na distanční výuce. K prarodičům jsme nejezdili, spřátelené maminky jsme neměli, žádné herny, kroužky, v podstatě ani na hřišti venku nikdo nebyl. Tehdy to bylo strašně ubíjející, nekonečné. A jak covid skončil, šla jsem do práce. A moje covidove nesocializované dítko do školky. Šílené období.
@andelka @petulkadodo Ja se zacatkem covidu mela mladsiho skoro trileteho.A starsi predskolacka. Prave mi pomalu koncil rodicak. Vracet do byv.prace jsem se nehodlala, tohle byla dalsi zaminka, proc bych chtela neplacene volno do ledna 21 a pak zkraceny uvazek a + castecny HO bo covid, na to samozrejme sef neprostoupil a podepsali jsme na dalku dohodu o ukonceni PP.
Od zari pak syn nastoupil do skolky, ktera stejne hned od pulky rijna do Vanoc byla zavrena a pak v novem roce od brezna zase. Takze decka doma. Jo,ten posledni rok byl divokej, ale tech predchozich par let od 2015 do zacatku 2020 bylo super
@petru445 pro někoho je strop 1 dite, pro někoho dvě pro někoho 3, několik se 4 a za mě je to individuální … znam kupu rodin s 3 dětma a nikdo netrpí 👌😎 jak psychicky tak fyzicky …rekla bych ze ted jsou celkem v trendu 3 deti i u tech co neberou žádný dávky a věnuji se dětem .. takze se skrz prsty nikdo nediva 😎pravda bude pro kazdyho jina … ja treba vim, ze by jsme tri deti nezvládli fyzicky ani psychicky, financne si troufám říct ze ano … 🙂jedno by zas bylo malo … kamaradka to ma uplne stejne, jen je posunuta o jedno dite .. dalsi to ma takto s jedním … a co se týká hlasu lidu, asi takto - jedno dítě- ptají se kdy bude druhe… dva stejného pohlaví , ptají se kdy bude třetí opačného … a když mas dvě - od kazdyho jedno, tak zas nechápou proč čekáte třetí 😎nezavděčíš se nikdy.