Jste tu některá introvert?
Chtěla jsem poznat i jiné introverty než jsem já a vyměnit si si nimi životní zkušenosti. Jste tu nějaká taková?
Já už od mala jsem preferovala hraní si o samotě, knihy, procházky o samotě, hodně ráda jsem si jen tak přemýšlela a byla ve vlastním světě. Teď když jsem dospělá tak je to stejné. Žiju pro svého psa, manžela a rodinu a kromě kolegyní v práci se s nikým nestýkám. Jsem takhle spokojená, ale někdy se citím sama. Ale s lidmi mám obecně docela problém. V cizí společnosti mluvím velmi málo, takže je pro mě těžké navázat nové kontakty a jsem i člověk velmi citlivý takže si velmi beru, když je na mě někdo nepříjemný a spíš mě to ještě více táhne od lidí.
S jakými starostmi se potýkáte vy introverti? Člověk se necítí tak špatně když na to není sám.
Jak jsem psala výše, pracuji s lidmi, takže v práci mluvím. Nikdo by do mě neřekl, že jsme introvert. Když třeba jsme měli v práci vánoční večírek, tak to jsem mlčela a poslouchala ostatní. Takže mě to zatím to mluvení v práci do osobního, soukromého života nezasáhlo, to mlčím.
@blanitta ptala jsi se, když se sejdou dva introverti .. s jedním jsem se scházela, byl hodnej, fajn mužský, ale prostě když jsme byli spolu, tak jsme mlčeli. Byly to hodně trapný chvilky, ticho jako v kostele 😔 No, nedalo se to, bylo to o ničem. Vím, že k životu potřebuji muže, který je extrovert, jinak bych to nedala. Sice je fajn občas ticho, ale zase celý život spolu žít a mlčet, to mě také nevyhovuje.
Ahoj holky. Jsem ráda, že v tom nejsem sama. A všechno, co tady o vás všech čtu, to samé mám i já... Vždycky jsem si myslela, že jsem nějaká divná, že nemám spoustu kamarádů a neumím se bavit s každým. Vždycky jsem byla spíš sama. Na střední a vysoké to bylo lepší, tam se přeci jenom chodilo hromadně s holkama popíjet, ale teď, když chodím do práce, nemohu zavadit o nějakou spřízněnou duši. Můj manžel je úplný opak mě...no a vlastně asi jenom díky tomu jsme se dali dohromady. Na rande to totiž byl on, kdo pořád mluvil a mluvil a já se musela pořád smát. 😀 Teď ale míváme také problémy s tím, že on má spoustu přátel, ale mě příjde, že mě oni moc nemusí a já se vlastně v jejich přítomnosti moc nebavím...Tak on chodí pořád ven a baví se a já vysedávám doma sama a je mi to líto... Teď jsem i po umělém oplodnění na neschopence, tak místo toho, abych se nějak zabavila a trochu odreagovala při čekání na těhotenský test, čekám, než se muž dostaví domů a já tu nebudu sama... Štve mi to, chtěla bych se umět nějak víc zalíbit lidem ve svém okolí a najít si přátelé..Přijde mi, že když už je člověk dospělí, tak už prostě nemá šanci... ☹
@elu Taky jsem melancholik a muž zřejmě též...ovšem až nyní v dospělosti, po úrazu, jako dítě byl prý extrovert, smíšek...doma se v podstatě neohřál. Teď pomalu abych ho vyháněla, aby si zašel někdy s klukama na pivo 😀
Tchány mám oba extroverty a kteří jsou hned se všemi kamarádi (hlavně teda tchán, ten zná kde koho, zná se snad s půlkou Brna a když náhodou někoho nezná, tak zná někoho kdo ho zná), na chatě se dveře netrhnout návštěvama ze sousedství a já se osobně děsím toho, až tu jednou nebudou a bude na nás, kdy budeme "muset" ze slušnosti udržovat ty sousedské styky, kdy se kecá o ho..ě, hlavně se probírají ostatní sousedi a známí a TV seriály...no fakt "debaty na úrovni" 🙂
@shannondrake S jakými starostmi se potýkám? 😝
třeba, že už rok a půl potkávám vždy tak po půlroce jednu sousedku, co mi hned hlásí že musíme jít společně s dětma na procházku, přitakáme si, a za půl roku ...si jen řekneme to samé, teda ona mně. Dál bývám překvapená, když někdo dá najevo, že se se mnou chce bavit, chce se mnou jít na procházku 😝 chce si se mnou tykat nebo tak. Ale zase jsem zamachrovala a s jinou sousedkou jsem už na procházce byla (stačilo na to jen asi 5 měsíců od tý doby co máme děti 😀 ). Trvá mi iks let než se nějak víc bavím, "svěřím". Trávím moc času na internetu, protože to je jediný místo, kde se fakt můžu poradit - totiž i o věcech který bych neřekla ani manželovi. To mi připomíná, že další moje starost je, že nesnesu, když mi i manžel kouká na pc přes rameno. On mi furt spílá že mu neřeknu svoje heslo k fb a mailu, zatímco já jeho hesla znám. Nesnesu to prostě. Když odcházím od pc, musím se odhlásit, takže je to pak hrozně zdlouhavé se zase přihlašovat. Bohužel mám svou rodinu daleko, což je pro introverta dost blbý, protože to jsou jediný lidi se kterýma by se mi velmi snadno povídalo, šlo na procházku nebo na kafe atd. 😝 no jó, no...
@blanitta Já jsem asi ležela s introvertkou v nemocnici, byly jsme tam spolu asi 10 dní a prakticky jediné, co jsme si za den vyměnily, bylo dobré ráno, dobrou chuť a dobrou noc 😅 😀 (přitom to holka o něco maldší než já, našly bychom společná témata). Zatímco když jsem tam měla ukecanou spolupacientku, povykládaly jsme si celkem pěkně.
Jinak víte, co je pro introverta nejhorší? Když se mu narodí dvojčata 😀 To se pak stanete veřejnou atrakcí a x-krát denně čelíte otázkám od naprosto cizích lidí: "Jé, dvojčátka, to máte práce, že? Kdo je hodnější? Kdo líp spí? Kolik jim je? Jak se jmenují?" atd. atd. Já jsem se většinou na "to máte ale práce!" usmála, řekla "hmm" a prchala v dál 😀 A těšila se na dobu, až nebudou v kočáře (to je cca poslední rok), protože nevypadají stejně, tak dvojčata odhalí jen málokdo 😀
@blanitta Noo, mě jednou "uháněl" (líbila jsem se) jeden fešák, co byl snad ještě těžší introvert než já.. Je to moc hodný a skvělý člověk, ale obávám se, že takové případné soužití by jednou bylo utrpení pro obě strany.. 🙂 Tahala jsem z něj každé slovo, a protože toho taky moc nenakecám, tak to bylo celkově dost zoufalé. Oba jsme se snažili, ale bylo to vždy takové urputné a nepřirozené, protože prostě nemáme buňky být "tím zábavným a tahounem" co se konverzace týče.. Myslím, že lidi jako my, ty extroverty vedle sebe prostě potřebují.. Jo a holky, já u kadeřnice také vždy mlčím.. Každá to vždy po mých třech "hmmmm", či jednoslovných odpovědích vzdá :D 🙂
Tak moje kadeřnice je hroooozně ukecaná 🙂 ale známe se i osobně tak sní i pokecám, ale jsem napůl hluchá a ona nejvíc kecá při foukané :D
No jo, na to jsem taky zapoměla :D taky na mě dost často promluví lidi na ulici kvůli dětem... mám jich hodně a chvilku po sobě, tak si taky připadám jako atrakce kolikrát...a hádejte jak vypadá takové setkání :D někdo se mě na něco zeptá, odpovím většinou hmmm a prchám :D pak mám depku že jsem kráva a proč jsem normálně neodpověděla... ale poslední dobou se docela snažím a překonávám se tím že konverzaci začnu jako první..
Taky bývám dost na netu, tam se povětšinou bez studu fajně vykecám 🙂
Jooo a ty dny strávené v porodnici, moje utrpení :D ale jednou jsem narazila na fajn kámošku, se kterou jsme toho měli dost společného.
A co tak nějaký sraz introvertů :D si myslím že to by si i němí pokecali více :D
Dělalo vám problém navázat kontakt s vašim mužským, když jste spolu začínali chodit? Já mám z toho úplně panickou hrůzu, jít na rande, nevím, co říkat, o čem mluvit. Raději si s někým píšu, než abych se sešla, jenže chlapi se chtějí hned scházet a to já nezvládám, se bojím ☹
@vojkina Nedělalo, asi takhle: moje poslední dva vztahy: poprvé jsem byla u prvního setkání pod parou já, u současného (a doufám posledního) partnera zase on.. Proto jsem nebyla nervózní ani trochu.. U mě to jde asi jedině takhle:D Jo a na první rande s ex jsem do sebe kopla stejně panáka..(do kina dost absurdní:D) A nikdy jsem mu to nepřiznala🙂 Dost pochybná seznámení, uznávám.. Ale ty vztahy trvaly vždy roky, takže u mě ozkoušený, zaručený recept.. 🙂
S mým manželem mě seznámil můj bývalý 🙂 ze začátku jsme si toho víc napsali přes smsky než pokecali, ale pak už to bylo fajn a mluvíme spolu normálně... jen pokud neřešíme spolu nějaký problém mezi námi... to se hned bloknu a nejsem schopna jediného slova i když říct mám co, nejsem schopna to vyslovit... :(
@misule55 Ahoj,me pomáhá na konverzaci kafe.Často když mam jit mezi lidi si vypiju a pak mi to vic kecá 🙂 a ten alkohol mi zade zamotava jazyk.
Na ten sraz introvertu bych s vami snad i sla.Asi bychom se nasmali .Jsem od Hradce K.
Ha, když tu tak čtu vaše story, tak si připadám jako úplnej extrovert 😀 Je fakt, že už nejsem zdaleka takovej inťoš, co kdysi, sebevědomí mi zvedla dost operace očí a následně hned právě seznámení s manželem, pro kterého jsem byla z nepochopitelných důvodů přitažlivá a prý ukecaná (??:-O). Seznámení s cizími lidmi (první krok a prvotní konverzace) mi dělá problém i nadále, ale jakmile se nějak oťukáme a najdeme nějaké téma, k čemu mám co říct, tak mi nedělá problém pokecat a i se otevřít (záleží i na sympatiích). Nejvíc mi sedí asi jako lidi půl napůl extro/itro, přílišní introverti a mega přátelští a veselí a upovídaní lidi ve mně vyvolávají někdy i spíš tak trochu pocit méněcennosti, co já jsem vedle nich a proč že se se mnou vůbec takovej člověk baví, takže tyto typy nevyhledávám.
krásné téma 🙂 "introvert" je slovo, které se často používá jako synonymum pro ostýchavý, uzavřený...
to se ale nutně nemusí krýt s tím co "introvert" ve skutečnosti znamená - člověk, který má hlavní zdroj svojí energie uvnitř...
z mojí zkušenosti jde většinou o lidi, kteří mají bohatý vnitřní svět 😵 .... však je jich plno i mezi umělci, kteří vystupují pravidelně na veřejnosti... ostýchavost tedy nemusí být nijak velká, ale inspirace je uvnitř, ne venku..
pokud jde o ostýchavost při sociálním kontaktu, tak s tím se dá pracovat různými metodami... dá se posílit sebevědomí, snížit strachy, prohloubit pocit blízkosti s ostatními lidmi atd (viz můj blog)
přeju hezký večer a užijte si sraz!
Díky za tohle téma. Dřív jsem si připadala divná, ale teď vím, že jsem "jen" introvert, který může mít kvality, které nemůže mít extrovert. Nevím jak u vás, ale u mně se to hodně vyvíjelo. Je to můj charakter, ale moje práce mě pěkně vycvičila. Když jsem na VS měla před někým vystoupit, byla jsem politá potem a neschopna slova, měla jsem jen černo. U ústních zkoušek jsem ze sebe nic nevymáčkla, nebo jen útržkovitě, a to jsem mohla být naučená sebevíc. V práci jsem najednou musela přednášet, školit a před prvním školením jsem v noci měla horečku a nespala a potom taky ne a výkon byl příšerný. Teď dělám v organizaci, kdy mám vedoucí funkci a musím několikrát ročně přednášek před nejvyšším orgánem (30 členů) a mnohokrát ročně vést jednání dalších orgánů. A opravdu to jde naučit, dnes už nejsem ani nervozní, ale nevyžívám se v tom a pak musím rychle zmizet a nabrat energii o samotě, protože mě to strašně vysává. Výborný článek k tomu je zde http://jaknaprezentace.cz/ticha-sila-introvertu/. Co se týče partnerství, tak manžela jsem si našla na internetové seznamce 🙂. Taky se neumím dát sama od sebe do hovoru. Jakmile je někde více než 2 lidi, už se do hovoru nedokážu prosadit. A když ano, dá mi to spoustu práce a jak jsem psala, jsem vysátá 🙂.
@dudysek Mně jde taky daleko více rozhovor "face to face" než ve skupině více lidí, pak jsem vždy více posluchač, sem tam něco hodím do placu, když se udělá "mezera", občas musím i skočit do řeči, aby se na mě vůbec dostalo, než se řeč hovoru zase točí jinam a pak si akorát připadám blbě...
Jinak co se týče ústních zkoušek, tak na gymplu mi to problém nedělalo, na vejšce už trochu více (tam už jsem z kapacitních důvodů flákala "šrocení se nazpaměť"), ale zvládala jsem to, je fakt, že jsem to vždy musela mít fakt našrocené, nějaká improvizace a spolíhat na to, že "to nějak okecám", to mi nikdy nešlo. Takže jakmile přišlo okno (jako např. při obhajobě diplomky, kterou jsem si zkonila z hodnocení posudků A/B na na konečné D, které mi dali asi hlavně kvůli těm dobrým posudkům), tak jsem byla v pr... prezentace mi nikdy nešly a s ukončením školy tajně doufám, že už nebudu nikdy muset nic důežitého prezentovat 😀
Taky na tom pracuju,protože je to nekdy nepříjemné.A dos se mi to střídá.Nekdy jsem absolutni intro a nekdy se pěkně uvolnim a jsem hodne slyset.To tedy jen mezi lidmi,ktere poznavam intenzivne treba dva roky 🙂 🙂
Taky jsem si nasla skveliho chlapa extroverta a internetove seznamce,jinde nekoho oslovit bylo nemožné.Cetla jsem na toto tema nekolik knížek a vim ze ten nas svet je v necem bohatsi.Jsem klidna a nenecham se od lidi vycucavat.Coz asi extroverti maji,ze jsou hodne otevreni a vice zranitelni.
A jsem Byk,takze o znameni to asi neni.
@honzik2016 A to já zase věřím, že něco na těch znameních je, obecně mezi introvertní znamení se řadí znamení vodní (Ryby, Rak, Štír) a mezi extovertní zase naopak oheň (Lev, Střelec, Beran). Teď jde teda hlavně právě o tu vnitřní či vnější energii, ne o umění konverzace. Třeba Štíři jsou fakt typičtí představitelé těch, co mají většinou nějaký ten svůj vnitřní svět, jsou to komplikované osobnosti, které se jen tak nesvěřují někomu se svými nitěrnými myšlenkami, často jsou to knihomolové, intelektuálové...a přitom co se týče otázky vůči opačnému pohlaví, mohou být extrovertní a otevření (u mě jakožto Štíra teda platí uzavřenost v obou případech, v otázkách sexuálních apod. si zrovna jako Štír fakt nepřipadám 😀)
@mmlenka Výjimka potvrzuje pravidlo? 🙂 Já třeba osobně neznám nikoho vodního znamení, který by byl jasný extrovert a naopak z ohnivých znamení, kdo by byl jasný introvert (no jedna moje kamarádka z VŠ, taky právě Beran, je něco mezi, knihomolka, intelektuálka - analytička (kolik holek má opravdu, ale opravdu rádo matematiku?? 😀), ale navazovat vztahy s lidmi či prezentovat jí problém nikdy nedělalo)
Holky ja se v tech prispevcichuplne vidim. Asi nejsem typicky intous, spis bych rekla, ze neumim komunikovat, ale mezi lidma jsem hrozne rada, samota me po case ubiji. taky se to u me s vekem vyviji a mam to i podle nalady. Ted na materske se ale citim hrozne, sebevedomi slo do ..., s maminama se vidim parkrat a uz se neozvou, porad hledam chybu v sobe. Zacala jsem chodit na psychoterapii a strasne mi to pomaha a tahle diskuze mi taky dala trosku nadhledu, take diky za ni 😉
já myslím že je rozdíl introvert a sociální fobie... Já jsem spíš introvert, ale kamarádek mám několik, spíš se mi hůř navazují přátelství, ale to je spíš o té fobii než o tom že bych o kamarádky nestála 😀 ve společnosti je mi dobře, ale víc času jsem ráda sama..
Tiež som introvert.. a na to, že žijem v Moravskej metropoli skoro tretím rokom mám docela dosť kámošiek.. jednu.. :D
Znamenie ryby a díte tiež
S mužom - zoznámil nás kamoš čo som ho spoznala pod vplyvom alkoholu a moc si z toho nepamatala, písali sme si každý deň, možno mesiac a chcel sa zase stretnúť, tak keď som bola v okolí, pozval ma na skúšku.. basák.. a odišla som s bubeníkom :D teda bola som ticho celú dobu, chalanov sa bála a odišla s ním, ale potom mi napísal Péťo a jednoducho sme si sadli viac.. ale na prvom stretku to bez chlastu a trávy nešlo.. :D na druhom tiež, to som sa na týždeň vyparila zo školy a potom mi to už bolo jedno a dokázala som s ním hovoriť.. "normálne".. Teda.. pre vačšinu ľudí to čo vypustím z pusy normálne nie je, ale s ním si rozumieme.. občas.. a viac ukazujem, mávam rukami a hovorím obrazne, tak mi možno horšie rozumia.. ale hlavne radšej mlčím ako by som mala čosi povedať, bojím sa že potom budem za tú divnú, čo som vlastne aj tak.. Ale písanie mi ide, len som to utla a nedarí sa mi naštartovať..
Inak keby tu bol nejaký blázen z Brna čo mu tento komentár dáva trošku zmysel a cíti že by pri stretnutí so mnou nemuselo byť úplné ticho, nech napíše.. A keby chcel vidieť niečo z mojej tvorby, v profile mám odkaz na web..
@wwery Chodím k různým a většinou se zeptají tak na jednu zdvořilostní otázku a končí. Asi je moje odpověď přesvědčí, že už se raději ptát nemají. A přitom se snažím být milá 🙂 A já se zrovna vyhnula sousedovi, abych se nemusela obtěžovat s "dobrý den" 😀