Kdo nemá rád dovolené a proč?
Je tu ještě někdo, kdo nemá rád dovolené? Já si tam neodpočinu a po návratu jsem většinou ještě víc unavená a trvá mi dlouho, než se zajedu do běžného režimu.
Když jsem byla dítě, jezdili jsme každý rok. Teď jedeme jednou za 2-3 roky a opravdu se mi nechce. Letos chce jet muž k moři a mně se tak moc nechce. Pojedu, ale s naprostým sebezapřením. Nejraději bych byla doma.
Máte to někdo podobně, nebo jsem mimo, jak mi naznačuje okolí.
Nikdo ti nemůže radit, jak se máš cítit. Prostě je ti nejlíp doma, ale na druhou stranu. Na kvůli tobě sedět doma celá rodina? Zkus si tu dovolenou užít, však poznávání je krásné.
@macik84 a zatím nikdo kvůli mě doma neseděl. Všude jezdím taky, i kdyz mi to nevyhovuje.
Tak to mají moji rodiče. Nejraději jsou doma. Max ráno se rozhodnou kam, před polednem vyjedou na nějaký výlet a v noci se vrátí. Ani na moji svatbě nechtěli přespat v hotelu a raději jeli pryč. Přijde mi to divné, ale jejich věc. Každý jsme jiný. To ja mám ráda to plánování, organizování, těšení a balení. Vybaluji teda nerada. Ale je fakt, že po dovolené už se taky těšíme domu a máme to tak všichni. A necháváme si pár dnů na aklimatizaci, aspoň dva. Bez toho bych raději nejela. Jezdím ráda, ale vracím se vyřízená. Na dětech to taky bylo vidět od miminek, jak se najednou cítí v pohodě, že jsou zase doma.
@kamino kolik beres za zápujčku Boba? 😅 Muj muz kdyby ted s renovaci zacal, tak v duchodu muzem vyrazit 🤣 Podotykam v mém důchodu, on by mel jit do duchodu uz za10 let a to by jistojiste nestihl.
@martinka_33 A ť neplevelíme, ale toto trvalo rok, udělal komplet novou eletriku, svařil rámy postele a úložných prostor a.t.d... JInak zápůjčka neklapne, nemysli si, na světlo v kuchyni jsem čekala 11 let - dělá jen to co ho baví 🙂
Mám ráda dovolené jako ten pobyt na cizích místech a poznávat krásy okolí. Nemám ráda ty cesty tam a zpět a pak to okolo - balení, vybalování, příp. spaní na cizí posteli (málokdy je kvalitní tak, jak jsem zvyklá a člověk po dovolené je rozlámanej a potřebuje další regeneraci)....ale čistě ten pobyt někde jinde mimo domov a poznávání třeba i pidi vesnice, mě neskutečně nabíjí.
Manžela jsem na to trochu naučila, věřím, že kdyby bylo jen po něm, tak by mu snad nevadilo všechny víkendy trápit doma na zadku. Já to nesnesu, hlavně, když vím, že je hezky, tak přece nebudu sedět na prdeli doma. Děti to jsou jiný živočoišný druh, vždycky apriori protestující, túry absolutně nepřichází v úvahu (po kilometru už kňourají "kdy už tam budem?") Víc jak 10 km neujdou a těchj 10 km to by byla opravdu celodenní túra od rána do večera (jako tohle mi nevadí, že neujdou 20 km, to já taky ne a nikdy jsemn na to nebyla, ale vadí mi, že furt apriori remcají, že nikam nechcou, že chcou být radši doma a hrát si, aniž ví, co mám v plánu). Vždy musí být po cestě nějaká úlitba ve formě zmrzliny, limči, delší zastávky. A to starší má teprve před pubertou a mladšímu je 8...ještě pár let (víc než pár) to budou muset s náma vydržet, než je třeba nechám doma o prázdninách samotné (a myslím, že pak budou ještě vzpomínat, že s rodičema měli taky nějaké zážitky, ne jen že seděli doma na zadku a maximálně jeli na koupák jako vrchol činnosti). Nevím, jak je naučit, aby měly cestování a poznávání nových míst jako zábavu, koníčka -asi je to v nich a nebo to přijde prostě časem.
Každopádně dovolená nerovná se jen zahraničí, nikdo neříká, že pokud každý rok nejedeted 2x k moři, tak je to špatně. My jsme s dětma byli u moře jednou, a to před 3 roky, teď tedy po letech zas a poprvé letecky (právě to trmácení se autem do Chorvatska, to bylo úmorný a pro manžela dost náročný...jeli jsme, že jsme byli i se ségrou a její rodinou, sami bychom nejeli)
Tak to mají moji rodiče. Nejraději jsou doma. Max ráno se rozhodnou kam, před polednem vyjedou na nějaký výlet a v noci se vrátí. Ani na moji svatbě nechtěli přespat v hotelu a raději jeli pryč. Přijde mi to divné, ale jejich věc. Každý jsme jiný. To ja mám ráda to plánování, organizování, těšení a balení. Vybaluji teda nerada. Ale je fakt, že po dovolené už se taky těšíme domu a máme to tak všichni. A necháváme si pár dnů na aklimatizaci, aspoň dva. Bez toho bych raději nejela. Jezdím ráda, ale vracím se vyřízená. Na dětech to taky bylo vidět od miminek, jak se najednou cítí v pohodě, že jsou zase doma.
@biciklissie Doma je doma a ta aklimatizace je potřeba, kór pro ty děti. Nedokážu si představit dojet v 11 v noci z dovolené třeba u moře a ráno v 6 vstávat do práce...takže vždycky návrat v sobotu, před těmi lety z Choprvatska to tedy bylo v neděli před půl nocí a v pondělí jsem si ještě brala volno...to bych prostě nedala...chtělo to vyspat se z té cesty, v klidu vybalit, vyprat, poklidit, aklimatizovat se, vstřebat zážitky...
Moje kolegyně je schopná přži dovolené od čtvrtka do čtvrka přijít v pátek do práce...na ten jeden den, kdy my navíc většinou máme takový hodně lážo plážo...prý přece si nebude plýtvat dovolenou, tak i když přilětí v 11 do Prahy a doma je třeba v jednu, tak ráno před sedmou už je na značkách. Absolutně nechápu toto.
Autorko, my doteďka 1) kvůli financím 2) kvli synovi, že je živější, tak prostě aby nedělal jako malej ostudu...jsme jezdili vždy někam, kde jsme si vařili sami (=čti vařila, resp. připravovala jsem já, manžel občas přicmrndával jako třeba že hlídal maso na grilu...ale kod ho nakrájel, nakořernil, ochutil a donesl ke grilu? Kdo k tomu nachystal všechny ty serepetičky?). Jako nevařilo se nic složitýho a časově náročnýho, ale i tak, ten čas nad tím...anebo doma to nachystat a připravit a vzít s sebou. Občas jsem zašli na oběd od restaurace, ale to jak píšu, občas dřív byla bojovka, aby to dětu ustály, hlavěn malej je divoch (nj, ADHD), teď už jsou větší a je to víc napohodu, tak poprvéíé poletíme all inclusive...ajako fakt se těším!m Na to, že ráno si prostě v bufetu vezmu na talíř, na co mám chuť, nemusím nic kupovat, chystat, umývat nádobí...dovolená, kde si vařím sama, je pro mě dovolená prostě jen napůl (protože já fakt NEMÁM RÁDA vaření...někomu to možná nevadí, pro mě je to noční můra). Což konečně manžel uznal a letos teda takto.
Tak cizí jídlo není povinné, ne? Možností, jak si na dovolené sama vařit, je neskutečně mnoho. Cizím lidem se nevyhneš ale ani na výletě na nejbližší hrad nebo v práci, ne? My taky obecně dovolenkujeme spíš na místech, kde moc nikoho nepotkáváme, resp. Necílíme na zalidněná místa, oba jsme introverti a oba jsme z práce přesycení kontaktu s lidmi. Ale ano, pokud ti vadí nová místa, tak cestování asi nebude pro tebe. Neumím poradit, pro mě jsi jako jiný živočišný druh. Ale asi bych se v tom případě extrémně snažila vymýšlet supr trupr aktivity doma, protože odnést si z dětství ležení na gauči a čučení na telku, uklízení a velký výlet na sobotní nákup mi přijde docela smutný. I moje šestiletý dítě, díky cestám po světě, chápe, že je normální, když někde ženy nosí hidžáb nebo kroj, že v kostelech jsme potichu, nad skalní průrvou opatrní, že nejlepší hamburger se dá koupit v Baking Mad v Kaunasu a nejlepší borůvkový knedlíky má útulna na Protržené, nejlepší zoo je ve Vratislavi, že Bosně byla strašná válka, proto tam máma občas plakala a proto tam jsou rozstřílený baráky, že Balt je ledový a neslaný a rybičky v Rudém moři nekoušou, ale nejlepší vlny že nabízí oceán, že při chůzi do kopce bolí nožičky, tohle bych ji doma prostě neukázala.
@drep Škoda, že tohle nemá v mé rodině nikdo, cestování a poznávání kultur, i manžel, kterého jsem trochu na cestování naučila, prostě na dovolené trpí tím, že v cizí posteli se nevyspí. takže ten pobyt jako takový dobrý, rádi chodíme poznávat třeba místní architekturu a okolní krásy...ale po dovolené vždycky prohlásí "KONEČNĚ DOMA! A už fakt nikam nejedu". Kdybych měla neomezené možnosti financí, neomezené možnosti časové (co se dovolené týče), tak jsem na dovolenéí třeba 4x ročně (loni to byl vrchol, že jsme fakt na 4 dovolených byli, z toho na jedné výroční pouze my dva sami, bez dětí...to bylo vůbec nejlepší a hlavně to byl a jediná dovča, kde jsme měli polopenzi a měla jsem to zcela bez vaření, jupí!!!)...ale nemám s kým. I toho chlapa musím přemlouvat a plánování dovolené nechává zásadně na mně, jeho to nebaví 🙂 Já vyhledám možnosti, on je schválí, že může být a pak vše organizuju já.
Jsem rada, ze tohle tema ctu - pro me je to fakt nepochopitelny, ze nekdo opravdu tak strasne nerad nekam cestuje (chapu, ze nekdo ma radeji aktivni dovolenou, nekdo odpocivaci, nekdo v zahranici, nekdo radsi doma, nekdo na znama mista, na chalupu, nekdo pokazdy jinam, nekdo nesnasi vybalovani, nekdo baleni, nekdo nechce varit, jinymu to nevadi), ze je proste nejradeji jen doma. Ale doma mam trochu podobny exemplar - ne az tak extremni, ale proste muz se neustale rozciluje, ze dovolena je jak nejaka mantra a ze co by se jako stalo, kdyby se nejelo. Kdyz jsme se vraceli z dvoutydenniho tripu autem po Anglii a Walesu, a dovolili jsme si s detma rict, ze se netesime domu, byla z toho malem treti svetova, ze to nemame doma radi - kdyz jsem se snazila vysvetlit, ze je to proto, ze se nam ta dovolena tak libila, ze to bylo uzasny dobrodruzstvi, a ze se mi nechce vracet zase do toho kolotoce prani, zehleni blabla (a to na kazdy dovoleny varim, nejezdime do resortu s allinn), tak si prej jen furt stezuju.
Takze jsem rada, ze ted opravdu vidim ten pohled z druhy strany, ze je pro nekoho utrpenim cestovat.
Pro me je utrpeni byt porad na tom stejnym miste a delat porad ty stejny veci dokola - miluju poznavat novy mista (v jidle jsem rezervovana 😁), zkoumat novou prirodu nebo uplne jiny mesta, a jet jednou za rok nekam na dovolenou je pro me dulezity. Neco videt, zazit, neco predat detem. Manzel neni ani vyletni typ. Natoz chatovy, to uz vubec.
A blby je, ze samozrejme muzu jet sama, muzu jet sama s detmi (a taky to tak delame na nejaky mensi vylety, prodlouzeny vikendy), jsem samostatna jednotka, ridim auto, domluvim se v cizine, deti jsou spolupracujici. Ale chybi to sdileni, nejsem typ, co by si uzival sam - jsem strasne stastna, kdyz je mi nekde dobre a vidim, ze ten druhy to citi stejne - to me nabiji. Samotna si to nikdy tak neuziju. A neuziju si ani, kdyz vidim, ze se muz “obetuje” a jede, vim, ze se mu tam libi a tak, ale proste neni to wow, neni to to skvely, jo, fajn dovolena, fajn misto, ale doma je doma. Tak s tim se mi tezko srovnava.
@drep uplne mi mluvis z duse, mam na cestovani naprosto stejny nazor. Je to pro me jako jiny zpusob vzdelavani. Kdyz srovnam svoji babicku, ktera zila nekolik let v Argentine, nekolik let v Indonesii (a to vubec neni cestovatelsky typ, nejradsi presne sedi doma a jediny prespani za poslednich asi dvacet let bylo na moji svatbe 😁) treba s tchyni, tak ten rozhled, vnimani spolecnosti, vnimani nejaky globalni, ze vsechno neni stejny tak jak to mame my tady ve vesnici, to je absolutne neporovnatelny..
@drep uplne mi mluvis z duse, mam na cestovani naprosto stejny nazor. Je to pro me jako jiny zpusob vzdelavani. Kdyz srovnam svoji babicku, ktera zila nekolik let v Argentine, nekolik let v Indonesii (a to vubec neni cestovatelsky typ, nejradsi presne sedi doma a jediny prespani za poslednich asi dvacet let bylo na moji svatbe 😁) treba s tchyni, tak ten rozhled, vnimani spolecnosti, vnimani nejaky globalni, ze vsechno neni stejny tak jak to mame my tady ve vesnici, to je absolutne neporovnatelny..
@rencinka87 Já třeba si odnesla absolutně nezapomenutelný a nepřenositelný zážitek z Granady - jak tam ve městě všechno vonělo, čajem, kořením...tohle prostě nepředáš ani přes fotografie nebo videa, to prostě musíš nacítit!!! To bylo úžasný! nebo ten pocit WOW efektu a takového úžasu a pokory v mešitě-katedrále v Córdobě...to bylo něco neskutečného. Jo, na to fotkách je to super, můžeš vidět spoustu cestovatelských dokumentů, ale prostě být naživo součástí toho...to je naprosto neopakovatelný zážitek.
@rencinka87 Já třeba si odnesla absolutně nezapomenutelný a nepřenositelný zážitek z Granady - jak tam ve městě všechno vonělo, čajem, kořením...tohle prostě nepředáš ani přes fotografie nebo videa, to prostě musíš nacítit!!! To bylo úžasný! nebo ten pocit WOW efektu a takového úžasu a pokory v mešitě-katedrále v Córdobě...to bylo něco neskutečného. Jo, na to fotkách je to super, můžeš vidět spoustu cestovatelských dokumentů, ale prostě být naživo součástí toho...to je naprosto neopakovatelný zážitek.
@ninive211 presne tak… Jeste kdyz je to uplne jina zkusenost, vune, barvy.. nez muzes videt normalne bezne kolem sebe. Clovek ma pak pocit, ze fakt zije. A kdykoliv pak citis tu vuni nekde, ktera pripomina aspon trochu to, cos citila tam, jak kdyby te to vratilo zpet 😁❤️
@biciklissie Doma je doma a ta aklimatizace je potřeba, kór pro ty děti. Nedokážu si představit dojet v 11 v noci z dovolené třeba u moře a ráno v 6 vstávat do práce...takže vždycky návrat v sobotu, před těmi lety z Choprvatska to tedy bylo v neděli před půl nocí a v pondělí jsem si ještě brala volno...to bych prostě nedala...chtělo to vyspat se z té cesty, v klidu vybalit, vyprat, poklidit, aklimatizovat se, vstřebat zážitky...
Moje kolegyně je schopná přži dovolené od čtvrtka do čtvrka přijít v pátek do práce...na ten jeden den, kdy my navíc většinou máme takový hodně lážo plážo...prý přece si nebude plýtvat dovolenou, tak i když přilětí v 11 do Prahy a doma je třeba v jednu, tak ráno před sedmou už je na značkách. Absolutně nechápu toto.
@ninive211 Přesně, souhlasím. Jde o ty praktické věci a i takové ty dozvuky dovolené. Naše babička kolikrát jede z letiště rovnou do práce, to bych fakt nedala.
Miluju dovolené bez dětí. Miluju sebou plácnout na lehátko s knížkou a zvedat se jen kvůli koupání a jídlu. Dobře, cestování je na prd, zvlášť když je let v noci. Ale krátký let se zvládnout dá. 10 hodin v letadle a pak ještě pár v autobudu bych nedala.
Dovolená s dětmi je pro mě čiré zlo. To si neodpočinu vůbec. Spíš naopak. Děti se musí víc hlídat, během cesty neposedí,...
Tak proč pořád obětuješ jen sebe? Kvůli ostatním děláš to, co tě netěší. Jednou jeď a jednou je pošli samotné a ty si užij domov. Snad to pochopí.
Nikdo ti nemůže radit, jak se máš cítit. Prostě je ti nejlíp doma, ale na druhou stranu. Na kvůli tobě sedět doma celá rodina? Zkus si tu dovolenou užít, však poznávání je krásné.
@macik84 nepotřebuji, aby tu seděli se mnou. Mohou vyjet společně.
Nemám potřebu poznávat. Dovolená by měla být o odpočinku, což pro mě pobyt někde v cizím prostředí rozhodně není.