Komunikace se zdravotníky: Jak jednat při nesouhlasu s úkony?
Popravdě mi žádné ze zdejších fór nepřišlo jako to pravé, tudíž sem.
Pokud je dítě nemocné, případně jeho stav vyžaduje hospitalizaci, jak přistupujete k situaci, kdy zdravotníci hodlají provádět něco, s čím vnitřně nesouhlasíte? Ozvete se, snažíte se vykomunikovat svůj názor na věc, jste schopni podepsat negativní revers (k jednotlivým úkonům, samotné hospitalizaci) nebo se do takových záležitostí nepouštíte? A pokud ne, co je tou vaší vnitřní brzdou? Nejste si jisti, že takovou debatu ustojíte, obáváte se, že by se váš vstup podepsal na péči o dítě, máte strach, že byste příště nemohli nastoupit do stejného zařízení? Klidně popište své vlastní důvody. Poměrně často se s takovými rodiči setkávám, zajímá mě, co se v nich asi tak odehrává. Děkuji za případné odpovědi a prosím o klidnou debatu. Dotaz není myšlen ve zlém.
@tahejhula ja musim rict, ze me to dcera hodne uci se za ni postavit. ikdyz nejak nemocni nebyvame, uz jsem si nechala od doktoru udelat par veci, se kterymi jsem pozdeji kdyz se mi to rozlezelo vlastne nesouhlasila 🙈 roky mi trvalo odejit od spatneho gynekologa, detska mi zpusobila chronicky zanet mocaku, nechala sem si rozvrtat plno mezizubnich kazu...atd.
dcera se narodila driv, nastesti nic vazneho, ale za 10 dni co jsme byly v nemocnici sem se kloudne pobavila s doktorem az pri odchodu ! do te doby nemel nikdo cas/minuli sme se apod. to mi hrozne vadilo, chtela sem byt jen informovana a ne, ze mi nekdo postavi na stul UM a rekne od ted takto, kojeni vam nejde...
je pravda, ze zatim neumim asi moc oponovat...kdyz dcera dostala abdukcni perinku, davala sem ji (zbytecne) mesic, nez jsem se domluvila s jinym doktorem, ktery ji prohledl. k puvodnimu jsme se pak vratily na zaverecnou kontrolu a ze ji nedavam, sem mu nerekla 🤷🏼♀️ bylo vse v poradku.
jednou jsem chtela posunout ockovani, to se doktorka jen usklibla, ale posunula ho.
a ted jsem sla na kozni s dcerou s atopakem, nechala si napsat kortikoidy, ale stejne je nedavam a hledam alternativy 🤷🏼♀️
ale to v podstate nejsou vazne veci, tak se nebojim si sama o tom zjistit vic, zkusit bylinky apod. ale spis nez ze bych se zeptala lekare, zjistuju to sama.
ted me ceka za chvili druhy porod a jedine prani co mam je nerodit na zadech a mit alespon kratky bonding. hrozne doufam, ze se mi podari situaci ustat a ne jen si o to rict, ale trvat na tom. hadat se nechci, nechci zadne neprijemne situace (obzvlast pri porodu), ale ani se nechci nechat do niceho dotlacit. a dost to asi vychazi z vychovy - byla sem vzdycky ta hodna holka, co posloucha autority.
Zajímavá diskuze. No, já 3 děti a zatím jsem asi úplně nenarazila na problém u doktora/doktorky. Možná jednou, v době, kdy synovi byly cca 3 roky, měl několikátý zánět středouší v roce a orl z pohotovosti nás hnala na operaci. Normálně nám na pohotovosti vypsala termín a čas operace (v systému v rámci nemocnice), byla jsem v tu chvíli “hotová” ze syna a jeho řevu, pustila jsem to jedním uchem tam druhým ven a 3 dny před plánovanou operaci ji pak s klidem nechala zrušit “pro akutní nemoc” dítěte. Mezitím jsem si našla x dalších názorů pro a proti té operaci, konzultaci u orl specialisty a zvolili jsme doma vyčkávací mód, jestli z toho vyroste. Nevyrostl, v 7 letech na tu operaci šel a tam jsem zase byla smířená s tím, že to opravdu jinak nejde. Nicméně, se velmi často teď setkávám s tím, že problém kolikrát není ani doktor a jeho názory a chování, ale sestry! To je na facku hned u objednávání 🤦🏻♀️ V několika případech za poslední rok. Sestry na odstřel, fakt. Přitom ti doktoři jsou pak v pohodě, ale dostat se přes sestru… to je mazec …
@gbp tak v tomhle je jediná možnost, sestře oznámit, že dokud ti nepřijde daný postup vysvětlit lékař, nebudeš se jím řídit. Samozřejmě, že po porodu je to náročné, ale tohle je taková velmi jednoduchá a zcela obvykle funkční větička. Navíc ti musí umožnit nahlédnout do karty.
Nastesti jsem v takove situaci nikdy nebyla, nevim jak bych se v tu chvili zachovala. Spise lekare respektuji, do sporu bych se dostat nechtela. Jednou jsem byla hospitalizovana se synem, vsechno probehlo necekane na jednicku, az na jednu vec. Kdyz sestra prisla pro syna (byl mu rok), ze si ho odvede a uz ho brala do naruce. Takze jsem se razne zeptala kam ho chce vzit a ona, ze napichnout kanylu. Takze jsem rekla, ze jdu s nim a ona mi odpovedela, ze nemaji radi kdyz u toho maminky jsou. Na to jsem ji rekla, ze proste se synem jdu a sla jsem. V tu chvili jsem myslela, ze si snad ze me dela prdel, bezeslova mi vzit dite a chtit odejit?
A nedávno jsem četla o případu, kdy dítě po léčbě leukémie bylo zcela zdravé. Lékaři ale rodičům cpali další sérii chemošky, kdy hrozilo riziko 1:1, že mu vážně poškodí orgány. Rodiče odmítli a nemocnice podala návrh na omezení rodičovských práv, aby dítě mohli “léčit”. To mi přijde obludný.
Nejsem lékař, ani nemám žádné zdravotnické vzdělání, proto mi nepřijde vhodné kecat někomu do toho, jak to dělá. Úplně stejně mi přišly úsměvné sáhodlouhé lejstra k porodu, kdy maminy ani netušily, co tam sepsaly, ale měly to všechny na Koníkovi, tak to chci taky 😀
Zatím jsem naštěstí žádnou situaci, kdy bych s lékařem nesouhlasila, řešit nemusela. Pokud bych byla extra proti (netuším teda u čeho), tak bych to chtěla řádně vysvětlit, ať vím, že dělám dobře.
Jen mi prostě přijde, že spousta mamin teď víc věří maminkovským fórům a místním názorům než sami sobě, lékařům a hlavně selskému rozumu.
@tahejhula Proto píšu, že jsem naštěstí nic takového řešit nemusela a nevím, co by to muselo být, abych šla do rozporu s lékařem, když tomu nerozumím. Já neříkám, že je to špatně, pokud rodič odmítne, jen prostě nemám zkušenost a někdy mi přijde, že maminy mají pocit, že tu se ví všechno nejlíp a jedna paní povídala, že... tak to tak musí být ☹
Ozvu se a jdu si za svým. Syn teda nebývá nemocný, ale když mu byl rok a něco, tak jsme strávili dva týdny v nemocnici, z toho pět dnů na jip. Tam jsem si vymohla, že nebude přivázaný když jsem u něj a je vzhůru. Nějaké sestry s tim byly ok, některé prudily, ale ja jsem si stála za svým. Když mi dokror při příjmu řekl, že deti se privazani brání, ale po dvou dnech to vetsinou vzdaji, tak jsem opravdu videla rudě. Stačilo mi videt ho jak sebou skube deset minut a věděla jsem, že prostě uvazany, když jsem u něj, nebude. Stejně tak jsem ho odpojovala od monitoringi srdeční činnosti. Mel k tomu ještě kanylu a hadičku - teploměr v zadku. Úplně zbytečné, fakt nemusím studovat 6 let medicinu, abych poznala, že ma syn tep když mi sedí na klíně a mazlime se. Stejně tak nechápu tu hadičku v zadku, jakoby nemohly jednou za čas přijít a změřit teplotu na čele. Prostě zbytečné stresy a nelogicka pravidla pro dítě, které pro rekonvalescenci hlavně musí být v pohodě. A pak když mu dokapala kapačka, tak mu to třeba 20minut piskalo než někdo přišel a prehodil novou...takze asi tak k urgentní péči a nutnosti připojení na monitory.
Jako do medikace bych jim nemluvila, ale na něco stačí selský rozum a empatie, ktera mnoha doktorům a sestram bohužel chybí.
@tahejhula vlastně jednou jsem odmítla a to na ortodoncii. Chtěli dceři dávat po sundání fixních rovnátek ještě další sundavací. Ale s dcerou jsme se shodly, že už je nechce, a nosit je nebude. Takže se mi to doktorka na posledních dvou kontrolách snažila vymluvit, ale prostě ne. Zuby měla srovnané, ty navíc- co se nevešly- byly pryč, za mě nebyl a není důvod. Ale to není asi to, na co se ptáš, na ortodoncii se neřeší ani nemoci ani hospitalizace, ta je celá jaksi dobrovolná a "navíc". I když si myslím, že se lidi často dají unášet i tímto navíc.
Také mi tedy hlavou proběhlo, že se na nás budou koukat přes prsty, že chci jejich péči, ale vlastně né tak úplně. Jen v nějakém minimálním nutném rozsahu. Docela mi zatrnulo, když mi doktorka řekla, že u mladšího syna už rovnátka řešit nebude. Docházel na kontroly, jen na sledování. Ale nakonec tam se synem chodíme na sledování stále, i když dcera už je z péče vyřazena. Minimálně budu ještě potřebovat doporučení na vyndání zubů, které se mu nevejdou, stejně jako u dcery.
Zatím jsem se naštěstí do takové situace nedostala. Ale ptám se. Když něco, zeptám se jestli je to nutný a proč, když mi to dává smysl tak Ok. Ale beru to, že prostě oni jsou v tom vzdělaný, ne já… vím akorát, že jsem měla v plánu odmítnout hmat na vyvolání porodu, pokud by s tím přišli. Zas jako.. lékařům věřím, díky nim já sama žiju, vychodila jsem školu, mám syna.. (narodila jsem se celá modrá a mám vrozenou srdeční vadu, v dětství operace) a asi jediný, kdy jsem šla do rozporu bylo ohledně toho, když mi sestra lila do hlavy, že musím dávat kaše na noc a nesmím krmit dítě dřív jak za tři hodiny atd.. a to se mě doktorka i zastala.
Když s nějakým postupem nesouhlasím, tak se velice slušně ozvu a až na jednu lékařku jsem s tím nikdy neměla problém. Samozřejmě, že mi ta situace není příjemná, ale když vím, že lékařem zvolený postup může mému dítěti ublížit, tak svůj odpor ke konfliktům překousnu a prostě si to vykomunikuju. Ať už jde o odmítnutí výkonu anebo naopak o "tvrdší" zásah. Například když měl syn slepák, chirurgům se moc do operace nechtělo. Já jsem i díky názoru příbuzné lékařky a názoru lékaře z ultrazvuku na operaci trvala a dobře jsem udělala, bylo to za 5 dvanáct.
@tahejhula V tomhle případě šlo spíš o urychlení nevyhnutelného, on by pod tu kudlu nakonec stejně šel, jen by se to celé protáhlo o další půl den pozorování. Když má člověk navíc v zádech názor jiného lékaře, jde všechno o poznání snáz a bez arogantních keců okolo. I když je pravda, že i příbuzná lékařka si musela pro sebe jeden výkon vydupat přes aroganci ošetřujícího pánaboha, takže ne vždy je titul MUDr. 100% záchrana.
@konidana taky mam zkusenost s rovnatkama, kdyz jsem byla dite tak jsem mela pouze rovnatka na noc. Pak jsme se s mamou rozhodly, ze uz je nosit nebudu (nebudu lhat, kaslala jsem na to a stejne je na tu noc nenosila). Zubarka me poslala na rentgen hlavy a pak mi rekla, ze pokud je prestanu nosit tak budu mit predkus. Je mi 29 a predkus nemam.
vnitřní brzda je vždycky strach,
podle mě nejvíc strach z přístupu a léčbě dítěte, protože prvotní strach z toho, že když se ozvu, nevyargumentuji si svou alternativu a následně se potom k mému dítěti budou zdravotníci chovat jinak, než když bych držela ústa
to si myslím, že je hlavní strachová brzda
nicméně, já se trochu začínám bát toho, že mi u dítěte neudělají jakoby celou diagnostiku, příklad ne můj, nicméně - dítě spadlo, kulhá, bolí ho noha, pediatr nic, ledovat, v klidu, následně, když je to stále stejné, nebo horší, jdu do nemocnici, lékař prohlídne, závěr stejný jako u pediatra, noha v klidu, nic to není, mně jako rodiči se to nezdá, ptám se na rtg, lékař nevidí důvod... druhý den, situace stejná, dítě kulhá, bolí ho to, jedu opět do nemocnice ke "známému" lékaři a trvám na rtg, ani ten ho nechtěl dělat, defacto potvrdil "nálezy" předešlé. po úspěšném rtg - naštíplá kost dolní končetiny...
mě tady u toho výše popsaného trochu děsí to, že si musím "hlídat" vyšetření, nejsem fanda nějakého nadužívání vyšetřovacích prostředků, ale trochu bych očekávala, že se dočkám diagnostiky, když se jedná o ambulanci v nemocnici.
jinak k dotazu samotnému - rámcově vím, že nechci, aby měl syn operaci, když není nezbytně nutná, konkrétně nosní mandle, posléze krční, takže když jsme byli z alergologie odesláni na orl, tam mu lékař udělal vyšetření, a poptal se co a jak, a v závěru mi řekl, že to vidí na operaci nosní mandle, řekla jsem, že ne. jo, sice se pousmál, s takovým tím podkresem, že si řekneme později, ale třeba to tak nemyslel a je to jen moje domněnka 🙂
@pampeliska1313 treba zrovna ten hmat jsem odmitla a lekarka se tvarila jako bych si snad delala srandu, ze to nechci. 🤷♀️
@tahejhula uprimne, byl to strasny zazitek. Synovi praskaly zilky, meli fakt problem mu kanylu napichnout, nakonec se zadarilo na nozicce. Byla jsem u nej, hladila jsem ho po hlavicce, utesovala, mluvila na nej. Nedokazu si predstavit, ze by tam byl chudacek sam 😞
A co me teda taky dostalo (mimo leceni, peci), kdyz za nama prisel manzel tak jsem si chtela odbehnout ven si zakourit. Bylo mi to zakazano, ze maji v nemocnici covid pacienty a nebudu se jen tak prochazet po nemocnici. A vzhledem k tomu, ze jsem si nechtela delat zle tak jsem radsi teda nekourila. Tohle pochopi asi jen kurak, bylo to narocny 😂
@konidana myslim,ze to az tak neni o autorite,ale o znalostech.Chapu,pokud ma nekdo medicinske vzdelani stejne jako dany lekar,tak lze debatovat o lecbe Pokud ale ne,tak diskuze je mozna a i event. vhodna,ale spravny lekar dovede svuj postup leceni oduvodnit a obhajit Nebo by alespon mel.Obcas se stane,ze diskuze je smysluplna,ale vetsinou si laik neco precte na internetu,poradi mu kamaradka a pak se snazi svuj radoby spravny medicinsky nazor na lekare uplatnit.A obhajovat ho bez medicinske znalosti .To je potom spatne Lekar opravdu chce sveho pacienta lecit a vylecit,nechce mu uskodit a navic si pridelavat starosti a problemy.Jen bohuzel v dnesni dobe si rada lidi mysli,ze je demokracie,svoboda a ze tedy muze vse.A kdopak z laiku si treba neco precte na internetu treba o stavbe raketoplanu,letadla,pravni predpisy a polemizuje s odborniky prislusneho oboru.Takze ano,diskutovat,ale smysluplne,s tim souhlasim
@ahyt spousta lidí ale opravdu netuší, jaká mají práva. A že v mezích jejich práv musí jednat i ti zdravotníci. Typicky je to vyhazování matek od odběrů, menších úkonů, obecně z oddělení, apod. Další věc je, že rodiče často netuší, jakou medikaci dítě dostává, ono je to zajímá, ale bojí se zeptat. Jakmile člověk získá trochu rozhled, zorientuje se ve standardech jednotlivých nemocnic a jejich pracovišť, celkem brzy si uvědomí, že jednoduše není možné (z hlediska onoho práva) aby v jednom zařízení tvrdili přesný opak toho, co o třicet kilometrů vedle. Dobrý lékař má být také schopen naslouchat a případně hledat kompromis, je-li tento možný. Protože rodič má fungovat jako partner v péči o nemocné dítě.
@emamaira řekla bych, že jsem rozporovala i trošku jiné věci. A dosud jsem se nezmýlila. Kupodivu jsem kvůli dětem nikdy nepodepisovala onen negativní revers, byť jsem to i sama nabízela.