Komunikace se zdravotníky: Jak jednat při nesouhlasu s úkony?
Popravdě mi žádné ze zdejších fór nepřišlo jako to pravé, tudíž sem.
Pokud je dítě nemocné, případně jeho stav vyžaduje hospitalizaci, jak přistupujete k situaci, kdy zdravotníci hodlají provádět něco, s čím vnitřně nesouhlasíte? Ozvete se, snažíte se vykomunikovat svůj názor na věc, jste schopni podepsat negativní revers (k jednotlivým úkonům, samotné hospitalizaci) nebo se do takových záležitostí nepouštíte? A pokud ne, co je tou vaší vnitřní brzdou? Nejste si jisti, že takovou debatu ustojíte, obáváte se, že by se váš vstup podepsal na péči o dítě, máte strach, že byste příště nemohli nastoupit do stejného zařízení? Klidně popište své vlastní důvody. Poměrně často se s takovými rodiči setkávám, zajímá mě, co se v nich asi tak odehrává. Děkuji za případné odpovědi a prosím o klidnou debatu. Dotaz není myšlen ve zlém.
@ahyt hele to je zrovna takový ten typicky lékařský názor na celý vztah lékař - pacient. Myslím si, že většina případů není o tom, že by nekdo polemizoval nad konkrétním lékem či operačním postupem. Minimálně lidi by se pustilo do odborné polemiky jen s google znalostmi. Spory v drtivé většině případů pramení z absence empatie na straně lékařů /sester. Z jejich arogance. Chybí u nás proklientsky přístup. Lékař dělá svoji práci, je za ni placen mj. svými pacienty a není důvod, aby se na něj vztahovala jiná pravidla než u ostatních oborů. Mnoho lékařů ale pacienty vlastně pohrdá a vystupuje z pozice síly. A s tím internetem to je fakt vtipné. Dříve melo plno lékařů na dveřích rádoby vtipné hlášky o Google doktorech a v době covidu zas naopak často léčili jen přes telefon a to najednou bylo googlovani a samolecba ok.
Na druhou stranu nepochybuji o tom, že plno pacientů se také chová arogantně či iracionálne. Jen mo vadí taková ta představa lékaře jako poloboha, kdy ostatnim při kontanktu s ním nezbývá než držet hubu a krok. Takové to "pokud se vam to nelíbí, tak jdete jinam" když se třeba jen na něco zeptáte nebo chcete něco dovysvetlit.
Jednou jedinkrat jsem odmitlla vysetreni a to sebe. Poslali na me mladeho medika at mi udela lumbalku, zkousel to 2x az jsem mu tam omdlela a pak jsem rekla, ze tenhle na me uz nesahne, premlouvali me i sestry i doktor ale byla jsem neoblomna 🙈 nakonec nastoupil primar neurologie a slibil mi, ze to bude rychlovka a bude hned po vsem. Zlate za jeho sikovny ruce, protoze jinak by meli smulu.
Jinak zatim jsem mela stesti, dcera je zdrava, kvuli ni jsem nikdy nebyla v takove situaci, ze bych si neco neprala, naopak jsem mela stesti na doktory. Ale asi to je i tim, ze pracuji v nemocnici a proste zamestnanec 😂🙈
Jo a sestry to je kapitola sama o sobe 🤦😂
@tahejhula nejedná se přímo o hospitalizaci, ale třeba pediatr dceři ( nyní 6mesicu) doporučoval rehabilitace, že není stabilní ve 3 měsících na konickach, nešli jsme neboť v místě bydliště nebylo místo, další měsíc na prohlídce, že už mají na rehabilitaci místo a že ji doporučuje neboť se ve 4 měsících nepretocila ze zad na bříško 8 hned po kontrole doma to udělala), ve zkratce furt nás tam posílali a já furt stála za svým, že ne, doktorka nebyla naštvaná, ale každou kontrolu mi to předhazovala, na další kontrole, kdy se malá otáčí tam i zpět na obě strany a svym stylem se dopraví, kam potřebuje, se doktorka ptá jestli s ní cvičíme podle internetu, že je šikovná a o žádné rehabilitaci už nemluvila.
Stála jsem si za svým názorem, ikdyž doporučení lékaře znělo jinak.
Ohledně vašeho dotazu, asi záleží, o co přesně by se jednalo, snažila bych se najít a vykomunikovat alternativu, samozřejmě pokud by byla v ohrožení života má dcera a mě by to bylo proti srsti tak zatnu zuby. Přehnaný příklad: hrozilo by ji, že nedej bože přijde za rok o nohu a vy řekněte, teď by jsme mohli udělat to, že ji uřízneme jen prst, ale já bych nechtěla vnitřně, protože ještě rok by mohla "běhat", samozřejmě zatnu zuby a prst ji uříznete, lepší jak za rok půlku nohy. . Nicméně tohle je opravdu přehnaný příklad a jinak asi záleží na situaci. Každopádně se vždy snažím najít kompromis
Odmítala jsem syna nechat v půl roce cévkovat, když měl nějaké minimum bakterií v moči,.která byla odebraná pytlikem. Doktor se chvilku divil, ale malý neměl teploty a hospitalizace byla kvůli bronchitide. Takže nic ohrožujícího na životě. Nyní se dokážu ozvat, když se mi něco nelíbí. Naštěstí se to tak často nestává a většinou se s doktory domluvíme.
@bbn my máme na dětském takovou sestru od rány, ale mě ten přístup vyhovuje. Ona je prostě taková a věřím, že spoustě lidem to může vadit, ale my si rozumíme. I logopedka je taková drsoňka. Ale chovají se slušně. Dokážeš se s nima domluvit.
Naštěstí jsem v takové situaci nikdy nebyla. Ale je to dost dáno tím, že nemocniční péči jsme kromě porodu nikdo nepotřeboval a že v Praze je dost na výběr lékařů k tomu, abych si mohla vybrat podle svých preferencí. Třeba u pediatra není nutné debatovat nad očkováním, protože se na očkování objednávám elektronicky, vyberu si kdy chci a jakou vakcínu chci a když nechci, tak se buď neobjednám nebo to řeknu. Antibiotika dává nerad, takže jsme je ještě neměli. Totéž ostatní lékaři, k porodu jsem měla svoji gynekoložku a PA. Ale přijde mi, že to není účelem téhle diskuze, spíš bych řekla, že nám sem autorka přišla říci, že na lékaře máme kašlat, nastudovat si vše sami a pak se (v lepším případě asertivně) bránit. Jak kdyby na nás dělali nějaké pokusy. Já lékař nejsem, nestudovala jsem to a když vidím, kolik toho lékař studuje a jak se ve svém oboru dál vzdělává, nedokážu si představit, kolik času bych trávila tím než všechno nastuduju alespoň v dostatečně relevantní podobě. Sama jsem advokát a když vidím, co si lidi doma sami nastudují a sepíšou, tak si netroufám zasahovat jiným do oboru víc, než je laická znalost a otázky...
Asi jsem úplně nic takového nemusela řešit. Když jsem u svých dětí řešila kiss syndrom, setkala jsem se se spoustou pohrdavých pohledů, protože šlo před pěti lety o diagnózu z internetu. Tehdy jsem ale postupovala tak, abych se domohla svého - tedy jsem neřekla narovinu, v čem vidím problém, co si myslím, že to je. Ale dožadovala jsem se dalších vyšetřeních, až jsme uspěli a dostali se tam, kam měli. (Tehdy jsem ani já přesně netušila, že nejlepší by byl rovnou fyzio lékař.)
Blokuje mě nejvíc nepříjemný pocit jít do sporu, ale také strach, že se pletu. Ráda se rozhoduju na základě jasných informací, ovšem jako člověk mimo obor si nejsem pochopitelně jistá. Hodně mi pomáhá, pokud je lékař sdílný, vysvětlí, nedává mi najevo pohrdání.
Můj zatím nejheroičtější výkon bylo, když jsem vyměnila pediatra. 😄
@eithelwing nebyli jste nakonec u Poppera?
@tahejhula
nikdy jsem tuto situaci nemusela řešit, děti nebývají nemocné natolik, že by byla nutná hospitalizace...
Ale dcera onemocněla před 2lety cukrovkou, brali jsme jí tehdy večer na pohotovost, báli jsme se o ní vypadala jak "hadrová panenka" a vše nám bylo vysvětleno od pohotovosti, přes pobyt na Jipce až po pobyt na dětském oddělení, prostě nic jsem jim nemohla vytknout co dělali nebo museli udělat, ještě měli snahu mě rozptýlit nad danou situací, konkrétně pan primař byl super...
Takovou situaci jsem nemzsela nikdy řešit, mám i skvělou pediatricku a má mou naprostou důvěru, stejně jako mnozí lékaři
@tahejhula Ano. 🙂
Naštěstí mám skvělou pediatricku, která vysvětluje a respektuje, že vám spíše opatrný přístup, začínáme bylinkama atd, ATB jsou až poslední možnost, když už jsem ve stavu, že vidím, že to jinak nedáváme, dcera měla zatím pouze 1*, syn 2*.ale měla jsem výstup s některými lékaři ohledně preventivního podávání diazepamu při horečkách. Prostě tohle do dítěte řvát nebudu, když to není potřeba a zároveň to bylo v době, kdy se od toho už upouštělo. Sama za sebe musím říct, že mám od mala fobii z bílých plášťů, diagnostikovanou a proto si lékaře pečlivě volím, abych v ne měla důvěru, stačí mi ošklivý pohled, půl křivého slova, náznak arogance a odcházím...i kdybych měla pak jezdit do Brna, tak už se tam nevrátím.nejvetsi problém je nemocnice, kde lékařům nevěřím, jelikož vždycky slíbí, že to nebude bolet a pak to bolí
Je to těžké. Máme těžce postiženou dceru a máme 2 lékaře, kterým plně důvěřuji, jsem pro ně partner a vždy vše vysvětlí. Před 2 lety dceři zaskočilo jídlo a museli jsme volat sanitku. Primářka dětského oddělení u nás ji odmítla prijmout, takže nás vezli do fakultní nemocnice 70 km daleko. A tam jsem narazila. Při příjmu vše ok, rentgen čistý, dva lékaři řekli, že bronchoskopie není nutná. Jenže ráno přišla plicní lékařka a nutila mne do souhlasu se zákrokem. Tehdy jsem ji odmítla, i když na mne nastoupili 2 doktoři a strašili mne komplikacemi. Tehdy jsem se nedala a dobře jsem udělala. Plíce byly opravdu čisté a zákrok pod narkozou by mohl být pro dceru nebezpečný. Jenomže má tak vzácné postižení, že je pro hodně doktorů zajímavá 🤷
Od té doby, jak odporně se ke mě chovali před prvním porodem jakožto k prvorodičce (a to jsem ani neměla tu čest v porodnici rodit, šlo jen o předporodní kontroly), to se mnou obecně lékaři nemají snadné 😇 Ostatně z mnoha a mnoha stran mám ověřené, že je to snad nějaká image porodníků být k prvorodičkám arogantní 😡 A ne, opravdu nesouhlasím s názorem, že lékař ví, co dělá a pacient do toho nemá co mluvit. Je třeba si uvědomit, že lékaři jsou pouze lidé, nejsou neomylní, někteří svou práci vykonávají svědomitě, jiní ji odbývají. Moje zkušenost praví, že čím více arogance, tím horší přístup k práci 👎 (čest výjimkám). Takže ne, nebojím se ozvat, neváhám konzultovat i s jiným odborníkem na daný problém a neváhám jít do konfliktu pokud jsem si jistá, že daný postup je zastaralý, nedostatečný, unáhlený nebo cokoliv jiného, co se mi nezdá.
Já měla jednu nepřijemnou zkušenost když jsem se stala čerstvě maminkou. 20 dní po porodu jsme se synem skončili v nemocnici já měla covid, syn také a k tomu ještě rotaviry. Paní sestřičce se nelíbilo, že syn spí semnou v posteli. Kojila jsem a nebyla sem uplně v dobrém stavu. Měla jsem těžší průběh, syn měl teprve 20 dní a potřeboval nejvíce mamu. Nevyjádřila jsem se k tomu, byla dost nepříjemná a já byla neotrkaná čerstvá máma a bál sem se neco rict aby pak nebyla sestra jeste vice zlá.... Syna jsem si ale v posteli nechala, byli tam i jiné sestry a tato chodila jen občas. Ale dnes už bych si pusu otevřela a líbit bych si to nenechala. Kde spí můj syn, je moje rozhodnutí a v léčbě to nijak nepřekáželo.
@martinka_33 souhlas. Zejména u dětí opravdu matka zná své dítě nejlépe a může být ve finále více kompetentní než rozespaly neatestovany doktor na pohotovosti, který na dítě koukne jedním okem 3minuty. Stejně tak mi vždycky přišel úsměvný takový ten argument k očkování, jak by snad matka mohla mít kompetentnejsi názor nez pediatra. A proc ne? Pediatr má jaké znalosti vakcinologie? Jeden semestr ve tretaku? Řídí se casto ofiko pokyny bez jakéhokoliv individuálního přístupu a google matka opravdu může mít kompetentnejsi názor na očkování svého dítěte než kdejaký pediatr. Jinak si nedokážu vysvetlit ty pripady kdy pediatr v klidu píchne dve různá očkování 3mesicnimu miminu...
My měli doteď štěstí, že stačilo požádat o vysvětlení nebo další konzultace a nebyl problém. Ale teď na jaře jsem odmítla synovi nechat operovat mandle.
Přiznávám, že jsem tedy od samého počátku proti tomuto zákroku (přijde mi, že na tohle ty děti posílají z nějakého zvyku, protože to je jedno vedle druhého co tohle údajně musí podstoupit). Ale dobře, vyzkoušeli jsme všechny alternativy, pak i pediatr doporučil, ať do toho zákroku jdeme, že už nemáme jinou cestu... Kapitulovala jsem a jeli jsme do nemocnice na kontrolu, kde měli stanovit termín operace. A mávnutím kouzelného proutku jsme se rázem od původní diagnózy "má ty sliznice nějaké podrážděné, ale nic vážného tam nevidím" z první návštěvy ORL dostali na téhle kontrole na "Hm, no má to trochu podrážděné, teda nic vážného nevidím, ale víte co? Necháme odstranit nosní i krční mandle a uvidíte, jestli to bude mít efekt". Tak to jsem tedy hodně rozdýchávala, abych paní doktorce slušně odpověděla. Nakonec jsem dostala do zprávy "Matka si vyžádala čas na rozmyšlenou, aby mohla požádat o souhlas otce dítěte" 😅😅😅 To jsem odevzdala pediatrovi a tím to pro mě končí. Protože doktory sice respektuji hodně, ale pokusného králíka a ještě bezdůvodně z vlastního dítěte tedy dělat nenechám.
Jsem sice zvědavá, jak zvládneme další zimu, ale to už holt bude na nás.
@elviraf tak když bude kluka držet za pindika a i po tvem upozornění, že nechceš aby ho přetahovala, bude v tom úkonu pokračovat, co uděláš? 🤔
@martinka_33 určitě ji neplacnu přes ruku!
@elviraf no nedala mi na výběr - jelikož nereagovala nejprve na prosbu, následně na naléhavou žádost, ať dítě netrápí něčím, co ho extrémně stresuje a nutné to není. Začala se se mnou o dítě tahat, snažila se odstrčit ona mě, prostě ne, ani doktor si něco takového dovolovat nebude.
@elviraf Tak prosím odpověz co uděláš, protpže mě v tomto případě jiné řešení než doktorku chytit za ruku a zabránit ji v tom nenapadá 🤔
@tahejhula přesně tak, co ti zbývá, když i opětovnou žádost ignoruje než ji v nežádoucím úkonu mechanicky zabránit 😭 Určitě nikdo nechce doktory bezdůvodně mlátit, ale když ignorují pacienta? 🤔
@martinka_33 to je zkrátka přirozený pud chránit mládě. A rok a půl staré dítě se samo neubrání.
Jedn