• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Může otec milovat nevlastní dítě?

8. května 2017 
tak muj nevlastni otec je s nama od mych 5 ti let. venoval se mi vic nez vlastni, ten na me kaslal, ale je to takovy zvlastni clovek co zasadne nedava najevo zadne emoce. nevim jestli me ma rad jako vlastni, ale chova se ke stejne jako k vlastnim..
no a muj pritel je s nama od julky 2 let a od zacatku se k ni chova krasne, lip nez jeji biootec, od zacatku o ni mluvi jako o nasi, rika ze ji ma rad. a ano, troufam si rict ze ji ma rad jako vlastni :slight_smile:
i kdyz samozrejme,az cas ukaze a az bude treba dalsi mimco. ale myslim ze se nemusim bat :dizzy_face:
9. led 2012 ve 12:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Když mi byly tři roky, tak se naši rozvedli, nějak jsem to prý neprožívala..... O to víc jsem žárlivě prožívala příchod Jirky - nevlastního otce..... :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ale dneska můžu říct, že i když jsem mu nikdy neříkala "tati" ani strejdo, vždy to byl Jirka, tak je jako můj táta, mám ho ráda stejně jako vlastního otce a věřím, že on mě miluje stejně jako bráchu - svého vlastního syna.... :wink: :wink: :wink: Narozdíl od mého táty plakal, když jsem se vdávala, pořád honil mamku, ať mi zavolá, jestli něco nepotřebuju, když jsem se odstěhovala z domu..... Takže si opravdu myslím, že je to možné - ale jen pokud jste spolu pořád, když jde o víkendové hlídání, tak tomu nevěřím.....
A taky to jinak bere chlap a ženská.....
9. led 2012 ve 12:19  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@otynacek Ahoj, no taky mi bylo někdy trapně říkat, že s námi moc není. Bylo to těžké mu nějak domlouvat, manžel je trochu nasírací typ, takže když jdu zhurta, zabední se a nemluví se mnou. V jednu dobu to s námi vypadalo dost špatně, ale pak byla docela změna k lepšímu. Já mám pocit, že mu v tomhle hodně pomohli kamarádi, když viděl, co musí doma dělat, jak nikam nesmí, jak jim manželky seberou výplatu a nechají jim jen 200 Kč na měsíc. Asi zjistil, že jsem mnohem tolerantnější než jiné ženy. Hodně jsme tohle domlouvali, já chtěla, aby byl aspoň dvě hodiny denně s dětmi a vymyslel společnou zábavu. Tzn. být doma nestačí, musí se jim věnovat. Ale taky ho na druhou stranu pouštím o víkendu třeba na celý den pryč za jeho zábavou, aby si taky psychicky odpočinul. Taky pravidelně jezdím s oběma dětmi k našim a on má pak 3 nebo 4 týdny volna. A taky hodně argumentuju jeho rodiči (idkyž to je trochu nefér), jak tchána děti nikdy moc nezajímaly, jak je jeho mamka nešťastná a já že jsem si takový život nepředstavovala, tak ať takové móresy k nám netahá. Jo a taky jsem mu už řekla, že pokud s námi nechce být, takže spolu být nemusíme a můžeme se rozvést. A že snad ví, že já jen tak neplácám do větru, takže by s touhle variantou taky mohl počítat (pak se mnou nemluvil několik dní...). Myslel si, že jen tak citově vydírám... Každopádně já už o tom uvažovala a má štěstí, že se změnil a teď se i docela snaží. Jinak já když po něm něco důležitého chci, tak si o to říkám zásadně v nějakých příjemných situacích, to je nejvstřícnější.
Určitě se to u vás taky zlepší, tím že bude hlídat chvilku sám tomu hodně pomůže. A taky by si mohl někdy zkusit samostatné hlídání na celý den, ať ví, že to není žádná dovolená, jak si někteří myslí.
Držím palce, pak napiš, jak jste postoupili.
Lucka
9. led 2012 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@otynacek z Holešova
9. led 2012 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Víš, ona je taky trochu chyba ve mě. Vždy jsem v šechno dělala sama ikdyž jsem také chodila do práce...vaření, uklízení, venčení pejska. A tak si na to zvykl. Trvalo nám rok a půl než jsem otěhotněla. Nejdřív pár měsíců byl v pohodě a pak asi na rok úplně vysadil, evidentně se o děti snažit nechtěl. Vždy mi říkal, že nechce bláznit jako všichni ostatní. Jenže mě uř bylo 31 a po dětech jsem toužila. Jednou jsem se ho ptala jestli dětiopravdu chce a budeme se opravdu o ně snažit, řekl že ano. Jenže za dva dny mi řekl, že děti nejsou pro něj smysl života. Jenže to já už byla těhotná. dnesk akdyž mu topřipomenu tak mě oravuje ať to neříkám, Ale na druhou stranu mi vždycky řekne, že kdyby děti bylo jeho smysl života a on je mít nemohl, musel by se zabít...prostě chlapi mají na to vždycky nějakou "rozumnou" odpověď. Taky jsem chtěla několikrát odejít,problém je v tom, že si myslí, že bych to neudělala.
Problém je v tépráci, dělá dlouvo do večeram někdy příjde třeba až v 11 v noci. Teď už občas bívá v neděli doma, ale jak jsem řekla to jen leží a jí a čučí do notebooku. Někdy jde s námi odpoledne ven, prootože mi řekne, že to nechce pak poslouchat. Já jsm mu už ale poslední dobou nic nevyčítala, jen jsem opravdu nemohla hrát že mě tomrzí.
Už to mám ale nastavené tak, že hlavně on o něco přichází.
Zkusím si ještě jednoupořádně promluvit, ale on na tomoc zrovna není.

Přeju vše dobré
Lucka
9. led 2012 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@otynacek Aha, tak tohle bylo u nás trochu jiné. Obě děti chtěl spíš on než já. Ne že bych nechtěla, ale nespěchala jsem na ně tolik. Když začal mluvit, že chce už druhé dítě, tak jsem vlastně argumentovala hodně tím, že není schopný si pořádně udělat čas na to jedno, tak jak si předstvavuje, že bude zvládat se věnovat oběma. A o nějakých domácích pracech před dětmi u nás nemůže být ani řeč - bydleli jsme v jednom pokoji, večer jsme se vrátili oba utahaní z práce a o víkendu vymýšleli společnou zábavu. Byla v tom taková rovnoprávnost. Pak jsme se přestěhovali, nastal úplný obrat, já bez práce, první dítě, druhé dítě a já teď trčím furt doma a nikoho tu neznám (teď trochu přeháním, už jsem si tu kamarády našla a navíc jsem začala zase studovat a jezdím do školy, zatímco babička nebo taťka hlídá :grinning: ).
9. led 2012 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všichni, hledám nevlastní tatínky do svého výzkumu. Budu s nimi dělat hodinový anonymní rozhovor o zkušenostech nevlastních otců. Byl by někdo z vás ochotný se zúčastnit, případně mi dát po dohodě s dotyčným kontakt na nevlastního tatínka, který by byl ochotný? Jedná se o výzkum na katedře psychologi FFUK pro moji ročníkovou práci. Budu se specializovat na práci se složenými rodinami (po rozvodu, s novým partnerem a nevlastními dětmi). Účastníci dostanou výsledky výzkumu, bude to takové sdílení zkušeností a také informace pro nastávající nevlastní otce. Prosím, ozvěte se mi někdo, děkuju.
15. pro 2014 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gaska_mat Len sa chcem opýtať,ako bude prebiehať ten hodinový rozhovor,teda bude to po tel.alebo osobne navštívite tatínka v mieste bydliska?
15. pro 2014 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@polaks Omlouvám se, to jsem neuvedla, moje chyba - bylo by to osobně v Praze, případně mimo Prahu by to mohlo být po skype nebo telefonu, ale to mi u takhle osobního tématu přišlo trochu obtížné.
15. pro 2014 v 11:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lencza Ahoj, docela to chápu vychováváme s přítelem jeho dceru a mého syna výchovy jsou úplně rozdílné a s dcerou si už nevím rady sice přítel stojí na mojí straně ale kecá do toho její matka podle který děláme vše špatně hlavně že jí dceru sebrali a dali nám a ještě tchýně to je to samí a přitom když si jí někdo půjčí tak jí každý za dva dny vrací a jen si stěžuje jaká je ale my všechno děláme špatně. Dcera k nám přišla když jí byli čtyři zanedbaná nevychovaná a ve čtyřech letech měnit naučené návyky je problém a kort když jí její matka pořád říká praví opak a štve ji proti nám úřady nepomůžou a mi jsme bezradný a v koncích. Myslela jsem si že ji změním postupem času ale je jí osm a pořád nic je to jen horší a nejhorší je právě to co píšeš že jí přestávám mít ráda a těším se na víkend kdy půjde k mámě je to smutný ale je to tak. Děti jsou zlý a vypočítavý nejen mezi sebou ale i k nám dospělým nevěřila bych že tohle někdy napíši ale je to tak.
11. kvě 2015 v 18:39  •  2 děti - čeká miminko, termín má v červnu 2015  • Odpověz  •  To se mi líbí
jsem přesvědčená o tom,že ano :slight_smile:
12. kvě 2015 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj :slight_smile: můj nevlastní otec mě vychovává od mých 9 let. Rozdíly dělá celkem zásadní. Když sem byla na základce tak mě i brachu (je o 3 roky mladší) celkem dost nutil do učení. Museli sme se učiti o vánocích, na silvestra, o víkendu prostě ani den volna. Zrušil mi i kroužek, kvůli toho učení. A to sem měla každé vysvědčení s vyznamenáním a škola mi šla v pohodě. Ale když mi zrovna neco neslo a dostala sem třeba jen 3 , tak mě serval a musela sem si to do týdne opravit jinak mě zbil dutkama. I brachu. A zakazoval nám chodit za vlastním tatou. Bil nás za každou blbost a hlavně když Mamka měla odpolední.. Bála sem se chodit domů ze školy, protože sem věděla že se mu zase nebude něco líbit. Teď jeho vlastní syn chodí do 4. Třídy a učit se vůbec nemusí a to nosí 4 a 5, nerve po něm a ani facku mu nedá. Za to on bracha řve po mamce, neposlouchá, je drzý a sprostý. Výchova žádná-roste jak plevel. A Nevlastní Babi a děda? Pro malého se můžou roztrhnout zatim co já sem jen přítěž. Na Vánoce dostane darecky jen on, ja ne. Každý je jiný, já asi jen nemám to štěstí na hodného nevlastního tatu :slight_smile:
22. únor 2016 ve 12:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myslím, že ano, ale záleží hlavně na člověku.
22. únor 2016 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj ja treba mam zkušenost ale pro mne je smutna na jednu stranku . Měl jsem holku a ta mnela dceru jmenem Natalka a bylo ji 6 let otce v živote nevidela a prožila si toho dost ze strany maminky a jejich partneru ale pak jsem byl ja z tou jeji maminkou a natalka pocase me zacala řikat tati a pak až zacala chodit do školi tak i ucitele nevedeli že ja nejsem otec ale pak na jednou se přitelkine ode mne odstehovala i z Natalkou pak jsem ju jeste takmesic vyzvedaval ze skoli ale pak natalce jeji maminka zakazala se semnou stikat protože Natalka rekla mamince že snou bydlet nechce že chce bydlet semnou že ja jsem na ni hodnej atd. a s pohledu chlapa je to take blbe když bude jak ja tak to dite chybi i když nejsem otec ale chybi mě a nevim co mam delat a už je to 4 měsice
22. únor 2016 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@salot
To je pravda zaleži na človeku a znam i takove co maji vlastni deti a chovaji se hrozne knim a to ja nedovedu pochopit
22. únor 2016 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petrahergethova_05
Hele nechapu, jak neco takoveho muzes rict. Myslim si, ze pokud je dite "zle a vypocitave", je to vina dospelych a prostredi, ktere mu pripravili pro zivot. Nemapadlo Te, ze jeji chovani je odrazem frustrace z toho, ze se zmita odmala mezi dvema mlynskymi kameny? Deti potrebuji lasku, od kohokoli, zato ale nepodminenou a absolutni. A taky citit, ze jsou prijimany. Pokud ma posahanou matku a jeste citi nevoli od Tebe, nedivim se, ze je "problemova" a bohuzel pro ni si myslim, ze se to takto nezlepsi. Je to tezke, ja vim, ale zkus ji brat jako bytost, ktera potrebuje lasku. Neni o nic horsi nez Tvuj syn! ;)
10. říj 2016 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tohle vlákno je už hodně staré, ale snad se někdo ozve. Mám problém. Je to problém s velkým."P" Jsem chlap, po třicítce, nemám děti a potkal jsem jednu královnu, ale problém je, že má malou Princeznu. Myslel jsem si nejdříve, že Princezna bude vlastně bonus k té velké. Jenže, uteklo pár měsíců a jsem v koncích. Princezně je 7 let. Princezny bio. otec s ní žil asi tak dva roky (2-4 roky života malé). Královnu opustil už v těhotenství a po dvou letech ho "vzala" zpět. Od 4 let Princezny je v base. Ještě tam bude 3 roky. Nikdy se aktivně nestaral o výchovu. Jsou zvyklé samy existovat, Malá chodí v mé přítomnosti jenom za mamkou pro každou radu, každé povolení. Měl jsem občas výhrady k výchově...myslím si, že by malá občas zasloužila plácnout po zadku a jednou jsem to zkusil po vyhrocené situaci...bylo mi vysvětleno, že takhle ne. Dítě je prý osobnost a vše mu musí být vysvětleno bez plácnutí po zadku. :frowning2: Vídá se z bio babičkou a dědou - Princezna - to beru. Jenže se vídají všichni. Královniny rodiče, prarodiče, s rodiči bio. otce. Je to normální? Občas mám pocit, že jen všichni čekají, až ho pustí a zase budou šťastná rodinka.:frowning2: Malá ví, že taťka udělal chybu, proto je ve vězení. Při další vyhrocenější situaci mi řekla, že tedy s nimi můžu dočasně zůstat, než pustí taťku...Prostě rána za ranou...docházejí mi síly a fakt nevím, kam dál. Po popisovaném plácnutí po zadku nemám touhu zapojovat se do výchovy. I trávit čas jenom s Princeznou...Jsem pro ni kamarád a jakožto dospělý chlap bych chtěl být hlavně táta. Asi poslední věc je obava ze společné výchovy případných našich dětí. Mám strach, že královna prostě není zvyklá, ochotná se dělit se o výchovu...:frowning2: Díky za každý názor
27. pro 2016 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj :slight_smile: tak jestli to tak cítí i Mamka, že s nimi můžeš zůstat dokud nepustí taťku, tak bych tam neztrácela čas. A to, že se vídají všichni, to mi Teda taky přijde divný :neutral_face:Jestli to tak ale necítí, tak bych si promluvila o výchově. Ano, děti by se neměly bít, ale pokud je to rozmazlený fracek, nebo si dovoluje něco, co by si dovolit neměla, tak si myslím je nějaký ten pohlavek či plácnutí po zadku je na místě.:smiley:a Jestli s tebou chce žít, tak by tě měla považovat za "tátu" který má taky na výchovu vliv. Tak se měj hezky a hodně štěstí přeju:slight_smile: :*
28. pro 2016 v 10:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Kesinko, samozřejmě mi partnerka řekla, že s bio. otcem být nechce. My jsme byli doma tři kluci. Na nějaké domlouvání a vysvětlování proč zrovna to a to se nemůže, nebyl čas. Když jsme zlobili, dostali jsme na zadek. Tady se musí vše vysvětlovat a domlouvat. Když někomu ublíží malá (kamarádovi např. občas ve škole), neomluví se. Prostě se někdy zasekne a nic. Může se domlouvat jakkoliv a prostě nic. Ona popisovaná situace byla na dovolené. Praštila mě do přirození - možná tak trochu nechtíc, ale fakt se trefila přesně... Klidným, ale rázným hlasem jsem řekl, že tohle se nedělá...začala se smát...zvýšil jsem hlas a smát se nepřestala...dostala jeden pohlavek a byl oheň na střeše. Omluvu jsem z ní páčil půl hodiny...až pod nátlakem, že ji posadíme na autobus a pojede do Čech autobusem sama se omluvila...zbytek dovolené bylo po atmosféře. Od Velké jsem dostal domlouvání, že takhle to u nich nechodí...žádné plácání, nikdy...Malá není fracek, není rozmazlená, tohle je opravdu občas...za 6 měsíců 3x. Na druhou stranu je jedináček a vyžaduje absolutní pozornost...nedovede si sama hrát...nic...Noo a mám prostě strach z těch společných dětí, protože se o tu výchovu nedělí...a dále mám pocit, že naše dítě bude mít ráda méně, protože já budu mít raději to své...takže, se bude snažit lásku vyrovnávat...a taky se svoji dcerou ji sbližuje hodně krutá minulost...fakt nevím...už mnohdy jsem byl rozhodnutý to zabalit a hledat štěstí jinde. Zajímá mě názor lidí s podobným "problémem"
28. pro 2016 v 18:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
nejsem sice nevlastní otec, ale nevlastní matka. Mám partnera, který má sedmiletou dcerku. Znám ji od jejich 5ti let a mam ji moc rada. Dokonce mi sama rekla, ze mne ma rada stejne jako mamu i tatu. V me pozici bych si snad ani vice prat nemohla. Je to velmi kontroverzni tema, ale myslim si, ze je dost precenovan pojem "moje" nebo "tvoje". Vzdyt to, jestli je dite moje nebo ne nezalezi jen na tom, jestli jsem ho porodila. Je spousta matek, co vlastni deti odvrhla. Vnimam, ze je to dcera nas obou, i kdyz nema moje geny. Je to preci jedno. To dite ma cistou a neposkvrnenou mysl a neresi zasne "tvoje" nebo "moje". Kdyz date diteti lasku jako jejich vlastni rodic, bude vas tak vnimat. Nepopiram, ze mam obcas zachvaty uzkosti zarlivosti na jeji matku. Mrzi me, ze nemohu byt pokrevni matkou ja, protoze bych si to tak prala. Ciste teoreticky, kdybyste vychovavali cely zivot dite, ktere neni vase pokrevni a nevedeli byste o tom, meli byste ho za vlastni ne? Vsechno je to jen v hlave. A pokud me dcerka bere jako vlastni (i kdyz vlastni matku ma), uvedomila jsem si, ze je to vlastne uplne jedno. :slight_smile:
2. led v 00:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petr_xxx V první řadě bys měl rozdílné názory na výchovu probírat se svou partnerkou. Pokud spolu chcete zůstat, tak tohle je celkem stěžejní věc, na které se musíte vy dva domluvit, protože pokud budete chtít časem i společné děti, tak pak logicky nemůžete přistupovat ke společným dětem jinak, než k partnerčině dceři.
To, že se malá vídá i s prarodiči z otcovy strany, není nic nenormálního, ani to, že se s nimi vídá Tvá partnerka nebo její rodiče. To, že bio otec sedí v base nebo že si žena s dítětem našla nového partnera neznamená automaticky zpřetrhání vazeb na prarodiče expartnera, zvlášť pokud doteď spolu dobře vycházeli. Našel sis ženu se závazky, což z Tvé strany znamená přijmout ji nejen s její dcerou, ale i s tím, že ta dcera má otce, který sice jako partner nemusí stát za nic, ale jako otec nemusí být špatný, že ho její dcera může chtít vídat a trávit s ním čas, a že ten ex tak bude součástí života Tvé partnerky minimálně tak dlouho, než se jejich společná dcera osamostatní, dospějě a začne žít svůj vlastní život. A zcela logicky to neznamená, že by se Tvá partnerka chtěla k ex vrátit. To, že malá chce zpátky vlastního tátu, není nic divného, tyhle rozchody dokážou zamotat hlavu dětem i v případě, že proběhnou v poklidu, z Tvé strany to chce obrovskou dávku trpělivosti a především zase rozhovor s partnerkou, jak k dceři přistupovat. Každopádně počítej s tím, že pokud se bio otec bude o malou zajímat, bude s ní chtít trávit čas a bude se jí věnovat, tak malá bude mít stále svého otce a Ty pro ni otcem nebudeš, v takovém případě se o to ani nesnaž.
Tohle všechno píšu jako žena, která má po rozvodu nového partnera, s ním dvě děti a z prvního manželství dceru. A té dceři bylo necelých 8 let, když jsme se s mým současným mužem poznali, taky chtěla ze začátku vrátit čas a nějakou dobu trvalo, než se sžila s tím, že už se já a můj ex k sobě nevrátíme. A to jsme se s exmanželem rozváděli po dohodě, v klidu, a doteď spolu normálně komunikujeme. Dcera se logicky vídá i s prarodiči z exmanželovy strany, i já se s extchýní normálně bavím. Otce má nejstarší dcera jen jednoho - mého exmanžela, můj současný muž je pro ni můj partner, vychází spolu, když on zavelí, dcera poslechne. Sladit výchovné představy bylo relativně náročné, ale šlo to. A můj současný muž respektuje to, že se s mým ex normálně bavím - ono to ani jinak nejde, máme společnou dceru a už kvůli ní spolu musíme komunikovat.
2. led v 07:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@somalicats , @normalniholka, Dámy, je to velmi složité téma. Dítě má čistou a neposkvrněnou duši. Za nic nemůže. V tomto souhlasím. Nevím, jak se nejlépe vyjádřit, ale po přečtení i jiných vláken na podobné téma jsem dospěl k závěru, že je vše opravdu v mojí hlavě. Štve mě, že já nejsem její pravý táta, že já nemohu za její život. Žárlím na svoji partnerku, že ona je máma a já strejda. Štve mě, že partnerka v našem případném vztahu bude máma všem dětem v naší rodině. Štve mě, že...že Malá rovná se -1 dítě, které by mohlo být moje...:frowning2:(( Svým způsobem mě štve, že partnerka nemusí nic podobného "překousávat" a přemýšlet jaké to je, kdyby byla situace opačná. Víte, kdybych měl já svoje dítě z předcházejícího vztahu, v mojí hlavě by to bylo jinak. "Skóre" by nebylo 1:0 :frowning2: Tyto myšlenky mě jen těžko posouvají ve vztahu dále. Dumám, že třeba tam venku běhá holka bez dětí, která by moc rád chlapa pro společný život pěkně od začátku.

Tento příspěvek zní negativně, ale pravda je také taková, že mám obě rád...proto jsem tak nerozhodný a tápu na místě.
3. led v 00:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Určitě jo, znám mnoho takových případů.
4. led ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petr_xxx
Souhlasim s tim, ze me take prepada zarlivost na byvalou partnerku pritele, ze nemusi resit jestli ji dite bere nebo nebere za vlastni. Samozrejme by bylo jesnodussi si najit nekoho, s kym bych toto nemusela resit, ale rozhodne nehodlam utect od muze, ktereho mam a nevkastni dcery, kterou take nejsem schopna opustit. Lidi dokazou byt zli a kolikrat se mi snazili podlomit kolena, ze mi rikali, jak jsem v teto rodine navic. Ale jak pritel tak dcerka me presvedcili o tom, ze patrim do rodiny a ze jsem rodina stejne tak jako tatka a a ze nemuze za to, komu se narodila (rekla ta mala holcicka)...musim rict, ze po takovychto okamzicich bych je za nic nevymenila. U deti je uzasne, ze berou za soucast rodiny kazdeho, kdo jim da lasku. Pojem mama a tata je pro ne pouze nauceny a pokud jsou s vami odmalicka, to, ze vas nazyvaji strejda nebo teta neznamena, ze by vas meli radi mene. :slight_smile:
10. led ve 23:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@normalniholka, mé okolí není zlé. Rodina, kamarádi, kolegové...nechovají se nijak vůči mně negativně kvůli současnému vztahu. Přejí mně, abych byl šťastný. Já pořád nevím, jaká je moje role. Nejsem ten, kterým jsem si vždycky přál být. Malá má v hlavě pořád taťku. S přítelkyní vše diskutujeme horem, dolem a pořád nemám v hlavě přesvědčení, že to dokážu. :frowning2:
11. led ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja svoji roli snazim najit uz dva roky a mozna to jeste chvili potrva. V slabych chvilich si rikam, ze jsem ve vztahu navic. Hodne zalezi na pristupu toho ditete. Ja mela stesti, ze dcerka byla zaprve mala, kdyz jsme se poznali a ze mne za druhe prijala bez jakychkoli problemu. Je samozrejme snazsi milovat dite, ktere si k vam naslo cestu a neklade odpory. Musim rict, ze mnohdy pomuze, kdyz jsem s malou sama bez taty. V takovych chvilich mam totiz pocit, ze by mohla byt ma vlastni. Asi je ten vztah jiny, nez u vlastniho ditete, ale nerikam, ze horsi. Laska k nevlastnimu diteti se musi vypestovat a pecovat o ni, ale postupne prichazim do faze, kdy bych malou nevymenila. Spousta zen me urcite narkne, ze vlastni nemam a nemohu to porovnat. To je sice pravda, ale moc si preju, abych ji v budoucnu milovala stejne jako vlastni deti. Nekdo rika, ze to nejde, ale kdyz clovek chce, tak jde vsechno. Pak uz mi bude jedno, co si budou myslet ostatni. Co je ale urcite fakt, ze by clovek nemel takove komplexy ze sve "role" nebyt "rodice", ktery nas "nevlastni" nahradi.
12. led v 16:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Určitě dokáže:slight_smile:)
18. led v 11:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je zajimave, ze vsichni vidi tak optimisticky lasku k diteti nevlastniho otce (ovsem ja take), ale vsichni jsou tak skepricti ohledne lasky od nevlastni matky, coz me osobne trochu mrzi.
21. led v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás nálada padá k bodu mrazu. Je chyba nyní asi mojí straně. Já to nedokážu. Nevím, kde je moje místo, nerozumím rozhodnutím, které přítelkyně kdysi udělala. Celý vikend jsme téma rozebírali a nic nového nepřinesl. Buď budu strejda - kamarád, tolerovat navštěvovaní širší rodiny, vnitřně se užírat, že to není rodinný život, který jsem si vysnil, vše snášet v klidu, když bude "na druhé straně" a nevybuchovat....a nebo...nebo se musíme rozejít...:'( Všem děkuji za názory.
22. led v 18:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petr_xxx
Mne taky nevlastni dcerka nikdy nebude rikat mami a to je asi jedine, s cim se musim smirit a nemuzu to po ni ani chtit. Ale krom tohodle mne bere stejne jako ostatni casti rodiny. Byl, je a bude to jeste dlouhy boj sama se sebou a mym "postavenim" v rodine, ale vim, ze bych uz ani pritele, ani "nasi" dcerku nikdy nevymenila. A moc bych to prala i ostatnim, co ziji podobny zivot. :slight_smile:
23. led v 08:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek