Nevychované děti
Hezký den, maminky jak snášíte nevychované děti? Jdu se svým dítětem za ruku a povídáme si. Okolo nás jdou jiní rodiče jejiž děti běhají několik metrů před rodiči a řvou na celé kolo. Rodičům je to úplně jedno. Vypadá to, jako by ty děti venčili místo psů. V obchodě vidím děti se vztekat a dělat uražené jen proto, že jim rodiče něco nekoupí. Řvou, dupou, mlatí vším okolo sebe a neposlouchají. To si ty rodiče neuvědomují, že tím obtěžují okolí? Co čekají, že z jejich dětí vyroste?
Stručné shrnutí
- Hluk a vztekání dětí v obchodě nebo na ulici často souvisí s normálním vývojem (období vzdoru) i s temperamentem dítěte, a někdy také s diagnózami jako ADHD, autismus nebo epilepsie, které mění chování i přes snahu rodičů.
- Konkrétní praktická řešení uváděná v diskusi jsou předcházení scénám (vyřádit dítě na hřišti před nákupem), nákupy přes internet, použití samoobslužné pokladny nebo dovozu domů a v případě zdravotních problémů konzultace a léčba (nasazení antiepileptik, medikace při podezření na ADHD).
- Vnímání „nevychovanosti“ se liší; část veřejnosti považuje hlučné, pobíhající děti za normální, zatímco jiní považují za nepřijatelné chování rodičů, kteří nezasahují při ubližování jiným dětem nebo nezajišťují bezpečí.
Nejčastější otázky
Q: Jak předcházet výbuchům a hysterickým scénám dítěte v obchodě?
A: Uživatelé doporučovali vyřádění dítěte před nákupem na hřišti, nabízení útěchy a času na uklidnění, využití samoobslužné pokladny, dovozu domů nebo nákupu přes internet jako konkrétních kroků ke snížení rizika scény.
Q: Kdy jde o projev diagnózy (ADHD, autismus, epilepsie) a kdy o prostou „nevychovanost“?
A: Diskuse zdůraznila, že z jediné náhodné scény nelze spolehlivě soudit; v textu jsou zmíněny ADHD, autismus a epilepsie jako stavy, které mohou vysvětlit náročné chování, a v těchto případech bylo uvedeno nasazení léčby (antiepileptika) a nutnost odborného vyšetření.
Q: Co dělat, když cizí dítě ubližuje mému dítěti na hřišti nebo v herně?
A: Respondenti psali, že mají tendenci zasáhnout, pokud cizí dítě ubližuje jejich dítěti; doporučují oslovit rodiče, upozornit na nebezpečí, nebo odejít z místa (někteří se hernám vyhýbají).
Q: Kdy bych měl/a začít hledat odbornou pomoc pro problémy s chováním dítěte?
A: Diskuse uváděla, že při opakovaném, výrazném problému je vhodné konzultovat odborníka; konkrétně byly zmíněny případy, kde byla diagnostikována nebo podezřelá epilepsie a nasazena antiepileptika, a také podezření na ADHD vyžadující vyšetření.
Q: Jak reagovat, když rodič jiné dítě situaci neřeší a dítě obtěžuje okolí?
A: V diskusi zaznělo, že vhodná je přímá, klidná komunikace s rodičem, případně ignorace situace pokud nehrozí úraz, a zásah jen v případě ohrožení; některé matky vyjadřovaly nevole vůči rodičům, kteří „neřeší“ ubližování.
Závěry z diskuze
Shoda
- Děti se občas vztekají a hlučí; to je běžná součást vývoje (období vzdoru) a temperament může silně ovlivnit chování.
- Pokud dítě ubližuje jinému nebo hrozí zranění, okolí a rodiče by měli zasáhnout.
- Diagnózy jako ADHD, autismus nebo epilepsie byly v diskuzi opakovaně zmíněny jako faktory, které komplikují výchovu a chování.
Sporné názory
- Někteří považují pobíhání a křik dětí za normální a neobtěžující; jiní považují podobné chování v určitých veřejných situacích (obchod, divadlo) za nepřijatelné a viní rodiče z laxního přístupu.
- Někteří zastávají důsledné tresty (včetně fyzického trestu „na zadek“ zmíněného v příspěvcích), zatímco jiní preferují uklidňování, vysvětlování a nepotlačování emocí.
Otevřené otázky
- Jak spolehlivě rozlišit na veřejném místě mezi normálním vztekáním a chováním vyplývajícím z diagnózy bez znalosti kontextu?
- Kdy má okolí aktivně zasáhnout a kdy má respektovat prostor pro dítě, aby se „vyřádilo“ nebo vyjádřilo emoce?
- Jaké konkrétní sociální služby a odborná podpora jsou efektivní a dostupné pro rodiny, které se potýkají s náročným chováním dítěte?
Zmíněné značky a firmy
Ordinace v růžové zahradě, OSPOD, Jysku, Ikei, babybox
Zmíněné produkty a metody
antiepileptika, léky, ADHD, autismus, epilepsie, samoobslužná pokladna, dovoz domů, nakupování přes internet, vyřádění dítěte na hřišti před nákupem, čtení pohádek, odměňování, chválení, trestání, vyhrožování, „na zadek“
Místa a osoby
Morava
@lamiaaa
A máme tady další zajímavé téma. Třeba opět na průzkum 😀 Já i můj manžel jsme občas dostávali spíš bych to nazvala plácnutí přes zadek. A díky bohu za to! Jak se říká - jedna výchovná není nikdy na škodu 😉 Ale je fakt, že jsme z jiné generace než je ta nynější. Doufám, že jsem na tvoji otázku řádně odpověděla, neboť je vidět, že to zdejším dělá problém 😀
*bita byla (oj, taková hrubka, moc se omlouvám... snad jste z toho nikdo nedostal infarkt). Ještě že se můžu vymluvit na to trauma... :-P
@terezapetrova Nauč se číst. Je to tady napsáno. Obdržela o nás co chtěla a tak to tady zkrátka zabalila 🙂
@ma_33 no, ze nestíhám docitat neznámena jeste, ze neumím číst. Btw ja se ji ptala na veci, na které neodpovedela dávno nez to zabalila..
Nevím jak se diskuze posunula, precetla jsem si jen úvodní příspěvek paní "dokonalé". K tomu "venčení" každej holt nemá labradora...
Nečetla jsem diskuzi, reaguji jen na první příspěvek. Když mi bylo asi 18, tak jsem byla na brigádě v supermarketu na pokladně - občas tam takové dítko bylo, řvalo, vztekalo se, bylo dle mě rozmazlené. Mamka mi na moje vyprávění vždycky říkala: "Cizí děti se vždycky vychovávají nejlíp, počkej až budeš mít vlastní..." Odporovala jsem, že takové děti JÁ tedy rozhodně mít nebudu... Jaké bylo moje překvapení, když mi syn udělal scénu v obchodě 😀. Tehdy jsem měla v jedné ruce košík, v druhé osmiměsíční dceru, takže co s válejícím se batoletem na zemi? Odšoupla jsem ho nohou na kraj uličky, aby nepřekážel, nakoupila vše co jsem chtěla a kráčela k pokladně doufajíc, že ten malý řvoun se umoudří a přestane. Zaplatila jsem, nesla nákup a dítě do kočárku venku a v tom přiběhla prodavačka s mým řvounem v náručí 😀. Asi se tehdy bála, abych ho tam nenechala 😀. Je pravda, že to zkusil ještě asi třikrát a pak už byl klid, ale na procházce se mnou tedy nikdy za ruku nechodil. Byl živý, sbíral klacíky, kamínky a kde jakou "potvoru" chytil, ale vzhledem k tomu, že bydlíme na vsi, kde projedou tři auta ráno a tři odpoledne jsem ho nechala, aby se pohyboval jak potřeboval, na procházky jsem s ním chodila hlavně do lesa a do polí.... A ač se nepovažuji za benevolentní matku, byl šídlo kdekoli a kdykoli.... Já bych nesoudila. Dnes je mu patnáct, je to hodný, šikovný, pracovitý a klidný kluk. O pubertě u něj zatím ani nevíme. Není vždy všechno tak, jak vypadá. Dcera naopak byla hodné a klidné batole, žádné vztekání, všechno si nechala vysvětlit (až mi to někdy připadalo nenormální) a dneska ve třinácti z ní občas rostu a marně čekám, kdy z toho vyroste 🙂.
@frndafrrr z pani nakonec vylezlo, ze to ma jako vyzkum takže otázka je co z toho, co napsala je pravda a co ne
@lamiaaa No mám doma miminko, tak nevím :D ale za mně lepší plácnout po zadku, než hodinu po 150té vysvětlovat, klidným, rádoby "vyrovnaným" hlasem (a že se kolikrát nasměju, když to vidím:D)...Nám doma uměli nasekat pořádně (vařecha, řemen, klečení na čočce, rohožce a podobně), takto do krajností zacházet rozhodně nechci...ale pokud mně bude dítě vysírat (starší pochopitelně, ne školkáček) a vysvětlení nepomůže, tak ho mileráda plácnu po řiti a líto mi to nebude, když si to zaslouží..Trauma žádné nemám, ani jsem neměla a bratr se taky dožil dospělosti a je z něj slušný chlap;) myslím, že jedna výchovná v situaci, která je opravdu zasloužená, je lepší, než sáhodlouhé vysvětlování...ale zatím nejsme tam, kde bych nějaké plácání měla používat, takže kdo ví, jaká budu máma🙂 třeba budu hystericky řvát, nebo klidně vysvětlovat...a nebo rozdávat zákazy chození ven:D
Četla jsem jen něco málo....nicméně dle úvodního příspěvku to musí na každé naší procházce, nákupu atd vypadat, ze na své dítě kašlu a víc nevychovana uz dcerka být nemůže. A přitom ji vychovavame přesně tak jak jsme chtěli, jen se to v jejich dvou letech zatím nesetkává s ohlasem...v obchodě ji v klidu vysvětlím, proč zrovna toto dnes kupovat nebudeme, načež ona si to po trhnuti rameny vezme a rozhodně se vydá k pokladně...tam pak samozřejmě i přes dostatečně vysvětlování, ze to samé máme doma, ze na zmrzlinu je zima, atd atd stejně záchvat...na procházce zásadně chodí všemi opačnými směry, jen na s námi atd...přesně na ni poznáme, kdy nas zkouší, naši trpělivost. A vím, ze v situacích, kdy se nechová zrovna idealne (ovšem co to je, ze? ), na ni nejvíc zabírá ji to vysvětlit a když nic, tak ignorace (nevsimat si ji, jit dál...). Tudíž z pohledu kolemjdoucích nevychovane dítě a máma, které je to jedno...není, vysvetlujeme a vysvetlujeme...ono ji to přejde. A upřímně...jsem ráda, ze je taková, ze se snaží prosadit si svoji, atd než aby to byla puťka, co se bojí hnout od rodičů...i takové znám a to tedy stokrát radši trochu lumpika...Tudiz u jiných mi to samozrejme též nevadí. Co mi vadí, to je u starších dětí mluvení sprostě, ze neumí pozdravit, podržet dveře když vidi třeba člověka o holi atd...
Podle mě nemá cenu házet všechny rodiče, ani děti do jednoho pytle. Jasně, někdy jsou děti divoké (a rodiče jsou rádi, že jsou na čerstvém vzduchu, kde se to dá přežít líp než v uzavřeném bytě), někdy je to rodičům jedno, někdy děti ovládají rodiče, někdy jsou děti nadopované cukrem... myslím, že možností je milion 🙂 A protože vím, že někdy na procházce můžeme pro ostatní rodiny vypadat taky divně, tak radši nikoho nesoudím. Každý občas nemá svůj den 🙂
@sarkoc Mám dvě děti.Ve dvou letech se ty děti prostě chovají,já tomu říkám "naopak".Ty chceš,aby šla dcerka tam,kdežto ona se vydá jiným směrem.Chceš,aby byla v klidu,ne ona bude zrovna,hulákat.Takže se žádný z rodičů podle mě nemá za co stydět.
Když jde normální rodina,s normálními dětmi,tak děti prostě pustí.I v těch obchodacich je spousta věcí jen pro děti.Auticka houpaci,vlacky na kolejich,vylohy plné hraček.Každý obchodnik vi,že lidé utrácejí nejvíc peněz za děti.Za co se stydět?Že vezmu dítě koupit botky a ono se chce vozit?Nebo,že potřebuju nakoupit a je tam celá ulička jenom kokyn a hraček,nehledě na pokladny.Ty děti to chtějí vidět.
Sakra,stydět se,že chce moje dítě kokyno,které tam mají?To vážně dělají všechny,i děti učitelek.Jenom se to bojí přiznat.
Já se za svoje dítě stydět nebudu.9 měsíců jsem nevěděla,jestli je všechno v pořádku,porod byl tezkej,stálo a stojí to strašně úsilí,aby jste ty děti měly.Jsou deti,které by raději máma viděla dělat curbes někde na veřejnosti,ale mají smůlu,protože jsou den za dnem prikurtovani ve špitále.
Se fakt nebudu skoro omlouvat nějaké cizí krave,že mám 2 děti,které můžou někoho obtěžovat.
Jsem fakt vděčná,že je mám a budu je vychovávat,podle toho,co je pro MĚ důležité a podle svých hodnot.Ne,podle toho,jak mě soudí druzí.Nezajímá mě to a každému to může být sumak.Zakladatelka tady psala,že to má ke studiu,takže,ať si napíše disertační práci z pohledu normálních lidí.A jestli má frustraci,že si musí zakládat diskuzi,aby ji napsala,protoze na to není absolutně schopná přijít sama je taky její věc.
Ale....Na blbou otázku,blbá odpověď....Sorry jako😉
Dizertacni prace? Aha. Hm. To je teda metodologie jak noha! Mozna jedine kdyby psala o tom, jak rozpoutat flame v diskuzi tim, ze polozim debilni otazku, nevysvetlim pojmy, a sleduju, jak se tu matky hadaj na tricet ruznych temat.
@lamiaaa Doporučuju dokument ČT Bít či nebít. Je už nějaký ten rok starý, ale výborný.
Sama jsem bita bila (a nejen bita) a z následků výchovy svých rodičů se dodnes vzpamatovávám. Naučila jse se podvádět, bála jsem se jich, nevěřila jsem jim, utíkala jsem z domu, lhala jsem... Občas (řekněme cca jednou za čtvrt roku) některé své dítě plácnu, ale makám usilovně na tom, aby se to už nikdy nestalo.