O čem mluvit s rodiči, aby nedošlo ke konfliktu?
Moji rodiče vždycky byli svérázní, výchova stylem drž hubu a krok. Kolikrát jsme se na návštěvě chytili, neuznávají to, že jako dospělí a už rodiče vlastních dětí máme snad právo na svůj názor. Dneska jsme se bavili že bysme mohli grilovat. Já to teda nemusím, ale už to poslouchám dlouhodobě a tak jsme se tak nějak předběžně domluvili. Ale máma začala že až tam budem, ať si dávám pozor na pusu abysme se s tátou zase nepohádali, že snad vím jaký má názory. A ať tam netahám témata co jsem kde slyšela/četla, co my "mladý" dneska děláme tak a tak, ani témata o celosvětovým dění...když jsem řekla že snad mám právo mluvit o čemkoliv tak že ne, že ho to rozčiluje. Tak jsem řekla ať mi dá teda seznam povolených témat. Tak prý mám mluvit třeba co si uvaříme (jako tvl.fakt mám dvě hodiny mluvit o jídle)? O čem se teda bavíte s rodiči vy aby vám za to nenadávali?
S rodičema mám řekla bych "profesionální" vztah. Bavím se s nima víceméně jen proto, že jsou to rodiče. Nikdy jsem k nim neměla dobrý vztah, podobná vychova jak u tebe. Nikdy jsem nesměla mít jiný názor nebo tak, vždy souhlasit se staršíma, protože prostě tomu nemůžu rozumět. A tak to dopadlo tak, že jsem se s nima prostě přestala bavit. Teď s nima komunikuju jen kvůli vnoučatům, zase to jim ubírat rozhodně nechci. Navíc žijem od sebe 1700km, takže to není tak snadné. Když jsme u nás, tak plně respektuji moji výchovu a to co řeknu skrz děti, to berou a možná by se teď už s nima dalo bavit i normálně, ale já si za ty léta prostě vybudovala blok, že to nedokážu ...
S matkou si nemám co říct - o nás ji nic nezajímá, neustále mluví jen o sobě, jak udělala skvěle to a tamto a jak má šíleně moc práce. Když člověk změní téma, oklikou se vrátí k samochvále, tam už jsme to vzdali. 🤣 S tchánovci se naopak dá povídat o všem, samozřejmě mají odlišné názory, ale kolikrát jim i vysvětlíme náš pohled a dají nám za pravdu, případně se to prostě prodiskutuje a jede se dál, nikdo nemá potřebu se hádat. Tam si klidně zajedu i v týdnu bez manžela pokecat ke kafi. 😁
Bud v klidu. Nejsi sama.. Muj tatka je cholerik. Nikdy jsme spolu nevychazeli. Ale jsem jedinacek tak musel. Vzdy byl hodne prisny a hodne jsem i dostávala. Nikdy si se mnou nepomazlil, nerekl ze mema rad (jen kdyz byl opily jednou za sto let a to litoval svych cinu jak me miluje a cim vsim jsem prosla) Jinak se ke me chova jako k nekomu kdo v zivote "zklamal". Rozvedla jsem se a on to nemůže prenest. Cokoli jsem kdy rekla hned po me vyjel a zacli jsme se hadat. Ano. Jsem po nem. Nikdy si nic nenecham a kdyz on do me zacal rýpat, ihned jsem mu to vracela. Moje mamka nas vzdy krotila a kdyz mela byt akce nebo dojít meli na kafe, vzdy rikala at se a tatkou nehadam..
Vozi me k lekarum 300km..takze jsem mu vdecna, ale v aute se pravidelne pohadame.
Mam nyni partnera ktery neni prachaty jako muj exmanzel..a to taťkovi moc nevoni.
Mam s nim 5 mesicni dceru..
Kdyz me vezl tatka pred 3 měsíci zase k dr,opet jsme se pohadali v aute a to byl extrem a diky tomu se i vyčistil vzduch.
Zeptala jsem se ho na rovinu, proc je na me tajovye..plakala jsem. Zeptala jsem se ho, proc me nema rad a nadava mi stale,, zesmesnuje, urazi a nedokaze se vyrovnat s mym životem? Rekl mi, ze jsem nezodpovědná, spratek rozmazleny atd. Zeptala jsem se ho, kdybych tehdy pri rakovine slinivky a transplantaci jater umřela..zda by mu bylo lip? Ze ma byt stastny ze tu jsem a dala jsem mu 3 vnuky. Zda by mi sel vubec na pohřeb ted..kdyby se mi neco stalo?
Rekl.mi, ze by nesel..zuril..
Tak jsem mu rekla, vse co me trapilo..rekla jsem mu, ze mi prijde, ze se mi msti za to, ze jsem se tehdy narodila..a ze mi zivot spis ztezuje.. Nasi se pred 39 lety "museli" brat.
Vyrvala jsem se na neho.. a dnes?
Driv mi nikdy nezavolal jak se mam..
A kolikrát ted zavola jak se mam, co delam.. zboznuje me syny dvojčata, to sice i driv..ale nedokázal prijmout kdyz jsem byla tehotna treti miminko.
Dnes je z male uplne vedle a na navsteve jsme spolu radi..
Je dobre jit a vyčistit vzduch..u nas to trvalo 20let..
Mamka byla vzdy za mnou, tatka sel proti me. Dnes mam "rodice" 💕
Úplně o všem
Sem se pichnu. Taky si nemáme moc co říct, a mám pocit, že ať reknu cokoli, je to špatně. Takže kolikrát je trapné ticho.
Tady se taky usadím, s mámou skoro o všem s tátou skoro o ničem (počasí, jeho práce, moje brigáda a to je asi všechno).
O všem. Bez hádek a v klidu. Jsme si názorově blízcí. To co tady od mnohých čtu mi přijde jako scifi
Můj otec je taky cholerik. Vím jak umí křičet a vi to celá celé město, když ho sebemenší blbost naštve. Ale prostě proč ho víc provokovat? Když jí maso, tak mu přeci nebudu říkat o veganství, jak to je nechutné 🤦🏼♀️ nebo jak Anička odvedle má super práci, když já jsem se třeba na školu vykašlala. Taky rodiče v půlroce nepřišli s choditkem, netahají dítko za ruce, nedostávam přednášku že mám dávat mimcu svickovou. Jsou to vaši rodiče, to se chcete hádat? Nebo do konce života je raději nevidět? Já chci ať moje děti si pamatuji, pohodovou grilovačku s babi a dědou a ne jak lítaly talíře
@jarla Taky docela koukám. My tedy občas máme jiné názory a moje mamka je "hádavá" (prostě si stojí za svým, což já jsem v tomto po ní), ale že by jsme se zhádali do krve a nesměli se o něčem bavit. To fakt neznám. Ba naopak je dobře si vyslechnout i protiklady. Ale pokud je to extrém (to byl můj děda - po 20minutách jsme mohli klidně zase jet 250km domů - nejhorší téma byla politika), tak pak je to smutné. Ale abych si hlídala témata, co mohu a nemohu, tak to bych se na grilovačku vyprdla. Buďto budu sama sebou nebo nic.
@mydlova No vidíš a já ale od rodičů přednášky o výchově dostávám pořád. Pořád co mám a nemám s malou dělat.
Je to těžký, já jsem i povahou jiná než oni. Zajímá mě psychologie, historie, různé kultury, sebezdokonalování, oni jsou zase spíš uťáplý a zajímá je jen co udělat ke žvanci. Lidi s vysokým IQ nebo studovaní jsou pro ně odpad...takže my si opravdu nemáme o čem říct, máma mě akorát vždycky sjede že moc o všem přemýšlím a ať radši přemýšlím co upeču nebo uvařím 🤪
U rodičů jsou hlavním tématem hovoru ostatní, co dělají, kdo co řekl, jaké má nemoci, co udělali nebo řekli před x lety a to pořád dokola. Moje/naše zážitky je zajímají, ale jen pár minut, pak se to stočí ke známým tématům. Taťku zas jen zajímá les a politika, kde se tedy názorovém neshodneme.
Mamka navíc s přibývajícím věkem mluví hlavně negativně, ráda se babrá ve starých křivdách a mluví o tom, jaký je chudák a jaký měla/má strašný život. Kolikrát vytahuje i “moje” křivdy typu “ve třetí třídě mi kamarádka rozbila oblíbenou hračku”. Pro mě je těžké jí neoponovat, často na jedovatou poznámku odpovím ve smyslu, že to tak nevnímám a to je samozřejmě též špatně, protože tím znevažuju její pocity a vyčítá mě, že ji “srážím”.
Třeba sestry s rodiči komunikují mnohem lépe, jsou schopné vést hovory o tom, jak se Nováková rozvádí, protože má milence.
Z každé návštěvy jezdím psychicky unavená, protože pak cítím vinu, že jsem měla být mírnější, jen kývat a myslet si své, protože jsou už rodiče staří a dlouho tady nebudou. Myslím, že i toto přispělo k rozhodnutí, že nechci mít děti.
a vis co, ja bych teda na takovou navstevu nejela. Tyhle kecy co smim a nesmim rict mi teda vadi. Bohuzel jsem svepravna a tudiz se bavim o cem chci s kym chci a kdy chci.. Obcas mi tyhle rady dava mama, ne aby jsi nebavila tak ji na prvni dobrou vysvetlim, ze at to ani nezkousi.. Nevim, kde nabyla jistoty, ze mi bude diktovat o cem se mam bavit, chtelo by to proste soudnost, to ze radi, kde ktery babe co je nejlepsi a co by mela me nezajima..a ze to tatu rozciluje, tak bud vas na grilovani chce, nebo at si griluji s mamou sami a nemusi se rozcilovat.. 🙂