Proč všichni chtějí holku?
Z toho jak jsem téma nazvala už je určitě všem jasné, o čem chci psát. Určitě už tady toto téma někdo přede mnou rozebíral, ale nedalo mi to. Poslední dobou je v mém okolí hodně miminek a snad ani jedna z maminek (a nejen maminek) neřekla, že by si přála chlapečka. Všechny papouškují ono známe "já chci holčičku". Já jsem v těhotenství mluvila opačně, chtěla jsem kluka (nejspíš právě protože všichni chtějí holku :D) a přání se mi splnilo, teď mám úžasného osmiměsíčního broučka. 🙂 Ale připadá mi to, že většina ostatních žen mluví, jako by snad na chlapečkách bylo něco špatného... Nejlepším příkladem je asi moje sousedka. Má dvě dcery a když zjistila, že ta mladší čeká kluka, tak místo toho aby byla ráda že bude babičkou, lamentovala jak je strašný, že nebude holka. 😒 A nebo sestřenice mého manžela. Také teď čeká chlapečka a pořád říka, že by radši holku.... a mě už kecy tohoto typu vážně lezou krkem. Vlastně celková adorace holčiček. Některé mě za to možná ukamenujete, ale jeden čas jsem kvůli tomu dokonce byla na malé holčičky vyloženě alergická... Jasně, vím že je nejdůležitější aby dítě bylo zdravé a pohlaví je až druhém místě a stejně tak vím že kdyby se mi před osmi měsíci narodila holčička, měla bych ji stejně ráda jako teď svého chlapečka, ale tohle mi prostě tak nějak pořád vrtá hlavou. Jen prostě nechápu, co je podle některých žen na chlapečkách tak špatného, a na holčičkách tak skvělého. Neříkám, že jsou takové všechny ženy, tak to prosím nikdo neberte osobně nebo jako urážku.🙂 Co si o tom myslíte? A máte někdo stejný názor?
To je zvláštní, já mám pocit, že zas slyším protěžování toho kluka -synovec "jediný kluk, konečně kluk, jediný vnuk", u naší malé "do třetice kluk, né zase holka", u našich "4 vnučky, to je smůla, že není kluk"...
Možná jen každý slyší to, co se ho dotkne, tedy to na jiné pohlaví než má.
ještě jsem si vzpomněla na jednu kolegyni, měla doma kluka a stavila se za námi do práce v druhém těhotenství s usedavým pláčem, že čeká zase kluka, šla ze SONA. To mi hlava nebere, hormony nehormony, já bych byla ráda, že to má ruce, nohy a všechno, co má mít v pořádku😝
U nás střílí kluk i holka 😀
Já začínám teď 3.měsíc.. a moc si přeji chlapečka!!! Samozřejmě nejvíc ze všeho si přeji, ať je mimi zdravé, ať to bude kluk či holka..🙂
@maggie287 Tak já jsem si odjakživa přála kluka. A vypadá to, že se přání splní. No uvidíme po porodu, zda si to nerozmyslel 🙂
Tak já patřím mezi ty, kterým bylo jedno, jestli se narodí holka či kluk. Přála jsem si jediné, aby se hlavně narodilo zdravé dítě. A naštěstí se to podařilo. Mám krásnou dceru, které za pár dní bude rok.
Podle me si vsechny zensky maluji, jak budou mit s dcerou vztah jak z Gilmorovych devcat a jaka to bude parada😃 Ja jsem vzdycky chtela holcicku, jednak z takovych tech povrchnich duvodu, rozkosny hadriky, copanky, panenky. Az kdyz jsem otehotnela, tak jsem zjistila, ze je mi to jedno, ze mi zalezi jem na tom, aby bylo miminko v poradku. Fakt. A mam dva kloucky a obcas mi prijde lito, ze nemam koho cancat, ale jsou i horsi veci v zivote, ze jo😃 Casto slycham ten argument, ze dcera tihne k matce, ale nevim, jake jsou zkusenosti ostatnich, ale ja ve svem okoli zadny idylicky vztah matka-dcera s vyjimkou jedne kamaradky nemam, vetsinou spis dost nerovny vztah zalozeny na citovem vydirani a neempatii. Tak nevim. Kazdopadne, kdyz jsem zjistila, ze teda dceru mit nebudu, svym zpusobem se mi ulevilo -- mame s moji mamou docela komplikovany vztah (zatimco ona a bracha jsou uplne v klidu), takze jsem rada, ze to nebudu muset resit.
A priznam se, ze strasne nemam rada, kdyz nekdo fnuka, jak chtel holcicku a misto toho ceka kluka (a vice versa), prijde mi to strasne nepokorne -- nic tem holkam nerikam, ale v duchu vzdycky musim pocitat do deseti🙄😅
Tema pro me😉mam 3 syny....ano,doufala jsem na zacatku 3.tehotenstvi,ze by to mohla byt i holka,ale vnitrne jsem uz byla naladena na chlapce....beru to tak,ze to melo byt a z nejakeho duvodu mi osud dceru nedopral.Tesime se z manzelem z nasich deti,no nekdy je to velky zahul,to priznavam,ale PROC me neustale nekdo castuje pripominkama,ze bych vlastne mela byt nestastna,kdyz mam doma "jen" ty syny?Ze budu na stara kolena sama,ze se na me synove vy....(doslova),ze nebudu babicka,ze se uvarim k smrti,ze budu jen ta hnusna tchyne,ze je muj manzel neschopny,protoze neumi udelat holku a ze se nam to vlastne nepovedlo,ze nejlepsi je parecek a jestli jsem vlastne kluky chtela a bla bla bla.Muj manzel stale tvrdi:jaky si to udelas,takovy to mas...musi se budovat vztah s detma a pak opravdu nezalezi na pohlavi.
Já si v prvním těhotenství přála holčičku a byl to kluk jak buk. Pp strachu z předčasného porodu ve 24.týdnu, jsem byla šťastná, že jsme vydrželi do ukončeného 38. Při druhém těhotenství jsem si přála kluka, parťáka pro syna a máme teď už sedmiletou cácorku. A že by ke mně tíhla víc holčička úplně nepociťuju. Naopak. Víc empatický mi připadá spíš syn, až mi to občas přijde líto. Je ale pravda, že mi svým způsobem vrací to, co mu dávám od malinka. Je to můj malej (už skoro velkej 10letej) mazel 😍 dokonce se mě ve škole tuhle ptala jedna maminka, jak to dělám, že mu není "trapný" loučit se se mnou denně pusou? Prý nás sleduje delší dobu a přijde jí to úžasné 😍
Asi budu mluvit za to pokolení žen, co chtějí holčičku, jelikož chceme takovou tu "živou" panenku, se kterou jsme si hrály jako malé, převlékaly atd... Těší me se, na to, jak to budou naše malé princezny, budeme je česat, oblékat do těch rozkošných šatiček a hrát si s panenkami. Asi toto přání mají hlavně ty ženy, které jsou více ženy, parádí se, starají se o sebe hodně, nosí jen šaty, sukně a jsou více ženské 🙂 To jsem i já. Ale když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, tak jsem si úplně nejvíc ze všeho přála, ať je to dítě hlavně zdravé a bylo by mi jedno zda holka nebo kluk. A potom jsem si přála kluka, kvůli manželovi. Pořád mluvil se svým tátou o tom, jak ho vezmou v tolika letech na první plochou dráhu, jak vytáhnou starou aerovku, jak s ním budou dělat to a to... a jelikož svého muže miluji nadevše na světě a mým úkolem je ho dělat jen štastným ,tak jsem mu toho kluka chtěla moc moc dát. Ale manžel si taky přál, aby to dítě bylo hlavně zdravé a jestli to bude kluk nebo holka je jedno. No byla "JE" to holčička 🙂 Samozřejmě z obou stran obrovská radost 🙂 i když, jak manžel řekl " jsem štastný, že je to holka už kvůli tobě" a já zas jemu řekla " jsem štastná, že je to má vytoužená holčička, ale je mi líto, že to první není kluk, kvůli tobě" 🙂 No jak jsme si zvykli, že to bude holka, manžel postupem začal říkat, že si tak zvykl na to, že to bude holka, že by teď ani toho kluka nechtěl :D jelikož je připraven na holčičku. No naší malé je 9 týdnů a manžela totálně dostala!!! Je to jeho holčička. Chceme další 2 děti, tak snad bude jeden z nich kluk 🙂 Jinak já si moc kluka přeju, jelikož chci mít doma i toho klučíka k té mojí princezně v růžovém :D
Ja mam holcicku, kterou jsem si vzdycky prala....nedokazu vysvetlit proc ale kluka jsem proste nechtela. Samozrejme, ze kdyby se mi narodil kluk milovala bych ho stejne jako holku, ale jsem rada za tu holku uz jen pro to, ze se narodila ve 29tt a od te doby co me vezli na sal posloucham nebojte holky to zvladaji lip jsou bojovnice.
Ahoj, tak my jsme s manželem oba dva chtěli jako první holčičku=) Není to ani kvůli oblékání do růžového a hezkým šatičkám, ale spíš kvůli tomu, že pak by s dalším pomohla, později by mi byla k ruce, na výchovu jednodušší, nemají tolika zdrav. problémů jako kluci (ale to jen tak co vidíme okolo..), věděla bych jak se k ní dostat, rozuměla bych jí a podobně. Ale jinak nám to bylo víceméně jedno, spíš jsme si jen říkali, že holka jako první by byla fajn. No a čekáme chlapečka=) Ale radost máme stejnou, každé pohlaví má pro a proti..s klukama je to těžší v pubertě, ale je to vždycky individuální...Někdo si vysní holčičku parťačku a nakonec se s ní jen hádá =) A někdo se bojí, že kluk uteče za ženskou a na rodiče "zapomene" a nakonec jsou vztahy krásné. Takže za mně to tak nejde vůbec brát...hlavně ať je cipísek zdravý 🙂 ❤