První láska. Přejde to někdy?
Predem se omlouvám, že anonymně. Potrebuji se jen svěřit.
Jedná se moji prvni lásku. Kluka jmenem Martin. Už je to 12 let co spolu nejsme ( zažili jsme spolu poprvé) a jelikož jsem byla pitomá malá holka a pořád pokoušela jeho city, tak jsme se rozešli. Kdybych jen veděla jak mě to zraní. Bolí to pořád. Mám krasneho syna a šťastny vztah, ale tohle bolet nepřestává. Jak je to možné? Není to samozřejmě všudypřítomné, ale tak jednou za pul roku se mi zas nejak připomene a já si pobrečím. Mám pocit, že ho pořád miluji, ale nadruhou stranu... Miluji jeho nebo jen vzpominku co ve mne zustala? Všehovšudy jsme se od te doby videli, tak 6x a zrovna dvakrat se spolu nebavime. Prejde to nekdy?
Možná bych to zkusila uzavřít. Mám dojem, že jste “přežila” rozchod ale nesrovnala se s tím dokonale vnitřně, možná i proto, že jste udělala něco co napomohlo ke konci vztahu. Osobně mám taky takovou “lásku” ale oba víme, že se sice “milujeme” ale shodli jsme se, že vztah by nevyšel a šlo se dál. Na citu to ale nic nemění, něco tam je, přesto mám rodinu a nedokážu si představit, že bych byla s někým jiným, než s manželem. Zatím každá moje kamarádka má takhle nějakou lásku, která je něčím jiná. Mně to přijde hezký.. je to něco, co je na životě zajímavý, jak se cesty protnou, někdy oddělí, ale prostě cit tam je. A tak bych si to zachovala. Jako to “moje malý tajemství” který někdy bolí, ale stejně to za to stálo. A souhlasím s tím, že je to láska ke vzpomínce.
Podle mě je to taková ta rána, co se špatně zahojila, je potřeba ji otevřít a znovu nechat zahojit. Buď se to dělá v terapii, nebo můžeš jít za ním a říct mu to. Nemyslím mu nějak vyznávat lásku, ale říct mu, to, co píšeš. Pokud teda nejste na sebe nějak naštvaní, a můžete se spolu normálně bavit...
Já s takovou moji láskou jsem ....
Říkám tomu osud...
Měli jsme pauzu ...🤩a teď jsme spolu už 14 let ...
Ne nadarmo se říká
„První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo. “
A je to opravdu tak. Taky často myslím na svou první lásku, byla hodně intenzivní, mnoho krásných vzpomínek. Taky jsem měla jedno období, kdy jsem měla pocit, že jej i přes ty roky, kdy jsme od sebe, miluju. Pár krát jsme se sešli a já vlastně zjistila, že jsem opravdu zamilovaná jen do těch našich vzpomínek. Za ty roky se naše cesty naprosto změnily, každý máme jiné koníčky, názory, postoje. Znovu by to nefungovalo. Nicméně mě tohle zjištění pomohlo ulevit mému srdci - to zapříčinilo, že dnes jsme super kamarádi a mohu s ním normálně komunikovat. 🙂
Pro první lásku máš a vždycky budeš mít slabost. Je to druh citu, který se v tvém životě najde jen jednou. Ostatní muže už nikdy nebudeš milovat tak, jako toho prvního. V první lásce jde o směs naivity a představ. ❤
Taky jsem měla takovou 1. Lásku... Pak jsem se vdala, ale pořád jsem byla nešťastná, o 10 let později jsme se potkali... A za půl roku jsem se rozváděla a teď s mou 1. Láskou máme krásnou dcerku čekáme druhé miminko a jsme manželé a je to nejlepší rozhodnutí v mém životě, ale pokud jsi ve svém vztahu šťastná a spokojená tak bych se to pokusila nějak uzavřít, protože jinak se s tím budes trápit pořád, přeji ať to dopadne dobře a je vše jak má být. ❤️
Já myslím, že nejde o to, že by to byla ta pravá láska a proto na něj myslíš. Spíš vzpomínáš na tu hezkou dobu, kdy byl člověk mladý, zamilovaný, bezstarostný. Mně je 34 a dodnes se mi xkrát do měsíce zdá o klukovi, kterého jsem milovala ve 14, ani jsem s ním nic neměla. A myslím, že to je tím, že dospělý život je tak nalajnovaný, všední den matky stereotypní a plný starostí. A asi mi podvědomě chybí ta doba, kdy člověk věřil, že zítra se může stát cokoli a změní se mu život (což může i teď, ale bohužel spíš v tom negativním směru) a pouštěl si fantazii a sny volně na špacír.....
Pridam vam sem pribeh prvni lasky moji mamky. Chodili spolu na stredni, nekdy asi ve tretaku? On byl ovsem sudetsky nemec a jeste pred maturitou byli nucene odsunuti do nemecka. Kontakt na sebe meli, kdyz jsem byla mala , cca 1x za rok on k nam telefonoval. Jednou jsem to vzala a on si mne s mamkou spletl. Kazdy mel svou rodinu, dite. Po revoluci se 1x za rok zacali potkavat na třídních srazech. Casem oba v podobnou dobu ovdoveli. No a na příštím srazu preskocila jiskra, znovu se zacali navstevovat casteji a nyni jsou spolu. Sice stridave, protoze ani jeden se nechce vzdat sveho domova ( mama v cr, on v nemecku) Ale jsou spolu a stastni.☺
@konidana to je krasny❤
Moje kamarádka taky měla takovou první lásku. Chodili spolu když jim bylo 14 a 16. Po asi roce se rozešli, ale on za ní chodil občas jako kamarád. Pak se jejich cesty rozešly na pár let. Pořád na něj myslela, když ho už někdy potkala, měla motýlky v břiše. Po letech spolu začali komunikovat, on jí dělal nějaký nábytek do nového bytu. Párkrát za ní přijel na kafe, a skončili vždycky v posteli. Oba ale byli zadaní,tak šli od toho,i když je to k sobě pořád lákalo. Pak zas pár let nic. Ona otěhotněla s manželem, a její první láska se ozvala,jak se má,a jestli někdy nezajdou na kafe. Scházeli se asi 4 měsíce jako milenci. On do toho začal tahat city, ale oběma bylo jasné že nebudou ničit svoje manželství, tak zůstali už jen jako kamarádi po SMS, ale ona z jeho chování poznala že to není takový princ jak si celý život myslela,ale že je to absolutní blbec...někdy lituje,že si ho radši měla pamatovat jako tu kouzelnou první lásku ze kterého se jí vždycky rozbušilo srdíčko...
Tak první láska, zvlášť takto výjimečná, zůstane někde uvnitř navždy. Ale nemělo by to příliš ovlivňovat další život, vztahy..může už jít spíš o emoce, s tím spojené, vzpomínky, představy, co by kdyby..ale realita by mohla být jiná. Můžeš si ho příliš idealizovat. Navíc on se po 12 letech taky asi trochu změnil. Voda plyne a řeka není dvakrát stejná.
Na druhou stranu, měla jsem to podobně, velká láska, obou první, ale byli jsme moc mladí a blbí no. Život šel dál, mysleli jsme na sebe občas, ale v podstatě jsme se nevídali, nějaké informace byly jen zprostředkované, od okruhu příbuzných, známých..No zkrátím to. Obě manželství nedopadla dobře. Po 10 letech jsme se našli na FB. Před 3 lety jsme se vzali, jsme spolu 8 let, máme i společného prcka. Jsme vděční, že jsme dostali včas druhou šanci a nehodláme si to pokazit. Nicméně, oba jsme jiní, než kdysi, je rozdíl, jestli je člověku 18 nebo 30. Návrat k první lásce neznamená automaticky štěstí. Musí se na tom pracovat. A vnímat, jaký je člověk teď. Ale ty společné vzpomínky na mládí jsou krásné, to jo. A tak nějak se uzavřel kruh a život dává smysl.
Ahoj, dekuju všem za názory. Koukám, že se tu pár poštestilo být s tím prvním znova a nebo pořád. To je moc hezké a moc vám to přeju. 🙂 A co se týče mne. V kontaktu s ním nejsem a nechci být. Moc ráda bych si za terapeutem zašla a nejen co se týče první lásky, ale bohužel momentalni finance na rodičovské.. No co k tomu dodat, že. 🙂 Jsem moc ráda za vaše reakce. Moc mi to pomohlo, dekuji!!! 💜
Ahoj, myslím že pokud se jednalo o takovou tu první lásku, tak ta pořád někde ukrytá zůstane. Nejsi jediná kdo to tak má. Osobně si myslím že ho nemiluješ, spíše jen tu vzpomínku na něj. Mám kamarádku co to má obdobně - má milujícího manžela a krásné dítko ale přesto vzpomíná na toho předchozího partnera, který byl její první. Když ho potká rozbuší se jí srdce, ale ví že už to pominulo a je s tím srovnaná. Nicméně někde to v těch vzpomínkách je, ty krásné chvíle co zažila jen s ním.. Rada asi není žádná. Prostě nechat minulost minulostí a žít přítomností 🙂 takto jsem to rejlsi jí.