Rozhodla jste se některá nemít dítě?

Já jsem nikdy nechtěla děti, ale když jsem poznala svého manžela, všechny moje plány o cestování a životu v luxusu šli stranou. Teď žijeme od výplaty k výplatě, jezdíme jen na chalupu a snažíme se o druhé mimčo 😀 A nikdy mě nenapadne, jestli jsem to neměla udělat jinak. Mít rodinu s fajn chlapem je prostě životní výhra 🙂 Jako svobodná jsem zažila spoustu skvělých věcí, ale v podstatě jsem byla pořád nespokojená a něco jsem hledala, naplnění, smysl života, snaha o realizaci. Teď mě spoustu věcí s prominutím se*e, ale vím, že jsem našla svoje místo v životě a to co dělám, má smysl, každý den.
Na to nemít děti nevidím nic sobeckého, pořizujeme si děti přece protože my samy chceme, pro svoje potěšení, ne jako službu společnosti. Bohužel si ale myslím, že spoustu lidí nechce děti z pohodlnosti, mají dobrou práci, nákladný životní styl a nechtějí slevovat. Otázka je, jestli dokážou udržet naplněný život i v pozdějším věku. Život bez dětí z dlouhodobého hlediska mi připadá nudný, nikam nepostupující. A neumím si představit vztah, který by vydržel celý život jen na lásce těch dvou ( resp. já sama nikoho takového neznám, ne že se to nemůže stát). Mám několik přátel v gay komunitě a ti třeba se budoucnosti hodně bojí, že zůstanou samy......

@mikhael já u tebe vnímám to,že dítě chceš,ale tvuj manžel mi přijde tak trochu jako sobec

@tyf Naprostý souhlas. Mám to úplně stejně.

Já děti nikdy nemusela, ale hormony si řekly svoje. Taky jsem nikdy netvrdila, že děti mít nebudu. Dost často nemusím ani svoje děti, ale jsem ráda že je mám. Mám jednu kamarádku, která už od střední tvrdila, že nebude mít rodinu a bude radši pomáhat potřebným. Rodinu fakt nemá (téměř ve 40), donedávna se starala o vlastní babičku a nyní se stará o jiné (seniory, ale i hlídá malé děti, které vždy ráda vrátí a obdivuje všechny matky jak to zvládaj 24h). Myslím že je spokojená, ale takových podle mne moc není.

Jeeee téma pro mě :D kdyby mě muž nepřekecal do prvního tak možná žádný děti dodnes nemám..pamatuji se, že asi tak chvíli předtím než bylo rozhodnuto, že začneme zkoušet, jsem se jednou v noci vzbudila doslova hrůzou z představy dítěte a uvažovala jak chlapovi vysvětlit že dítě vlastně mít nemusíme 🙂 nó dneska jsem ráda že mi to nevyšlo.. dokonce jsem ho pak tlačila ať s druhým začneme dřív a co by říkal na 3. :D a to už je zas vyděšený on:D

Ja za sebe musim rict, byt svou dceru neskonale miluji, ze ji mam jenom diky tomu, jake naivni predstavy jsem mela o materstvi 😀 Kdybych vedela, ze si sahnu na dno svych psychickych i fyzickych sil, tak jsem dobrovolne bezdetna 🙂 A to mame teprve 2 mesice 😕 Verim, zejednou bude lip, ale druhe nechceme.

@mikhael - můj případ to není, já děti vždycky chtěla a kdyby to finance a věk dovolil, tak bych k těm dvěma, co mám, ještě nějaké přidala 😀 .
Mám ale známé, kteří děti nikdy nechtěli a jsou velmi šťastní i bez nich. Ale bylo to dobrovolné rozhodnutí obou dvou, nebylo to tak, že se žena podřídila manželovi nebo naopak. Ani jeden nikdy po dětech netoužil.
Na druhou stranu mám kamarádku, která se s manželem rozhodla, že děti mít nebudou, manžel po nich nijak zvlášť netoužil, tak se spolu prostě dohodli. Tak žili spokojeně pár let a opravdu byli šťastní, na pohled to byl naprosto spokojený pár. Pak ale kamarádky manžel našel zalíbení v jiné, opustil jí, ona zůstala sama, bez dětí. On už má jinou, se kterou mají miminko a on je neskutečně šťastný a pyšný tatínek. Kamarádka zůstala sama. Sama je už pár let a i když navenek nedá nic znát, je pořád zklamaná a nešťastná a lituje toho, že přistoupila na bezdětné manželství.
Prostě každý to má jinak, jinak k mateřství přistupuje a jinak to bere. Je to každého rozhodnutí, někdo je šťastný s dětmi a někdo zase bez nich.

@mikhael -- mám kamarádku, která vždycky tvrdila, že nechce děti. S malými dětmi si nerozumí, neumí se k nim chovat, bere děti, až když jsou kolem 8-10 let a může s nimi "normálně" mluvit. Říkala to vždycky velmi otevřeně, že je na děti moc sobecká. Pak se vdala a manžel má synovce a neteře od sourozenců (kamarádka je jedináček). Oběma jim naprosto stačí role tety a strejdy. Je jim přes 40, jsou spokojení, žijí si podle sebe...a začali chovat psy 🙂 Takže tam asi maličko je nějaká snaha se o někoho starat, ale ne natolik velká, aby měli děti. V takovém případě je as dobře, že děti nemají, když je oba nechtějí. Já sama si to představit neumím, ale každý jsme nějaký.
Já sama bych to asi ve tvojí situaci úplně neuzavírala. Postavila bych se k tomu, že děti ne teď a že čas ukáže 🙂

@helcenka tak to je přesně případ jedněch známých od manžela, kteří spolu žili 8 let - z toho 5 let jako manželé. Bez dětí, údajně oba dva s tímto postojem srovnaní................loni se rozvedli a v současné době onen muž čeká miminko s novou přítelkyní, se kterou se znali cca 3 měsíce, ale jelikož je mu už 35, tvrdí, že neměl nač dál čekat.........

@mikhael připadá mi, že už jenom díky tomu, že nad tím takto přemýšlíš, si ve skutečnosti uvnitř sebe samé, celý život bez dětí, představit nedokážeš 🙂. Je to asi čistě můj názor, protože já měla děti hodně brzy, ale podle mě ten, kdo je opravdu nechce, to takto neřeší. Nemá potřebu to obhajovat atd.
Ten zdravotní důvod chápu - ale jak již bylo psáno výše, daleko větší je šance, že miminko bude zdravé..........................Ale naprosto chápu tvoje obavy.

Já znám slečnu, která všude vykládá jak děti nechce kvůli tomu, že by se musela začít omezovat. Tomu se mohu jedině smát 🙂...............Každý ať si dělá co chce, ale nechápu, jak si může myslet, že ještě za dalších 20 let ji bude vyhovovat, mít smysl života pouze v tom, moci jít propařit celou noc kam se jí zlíbí, odjet kdykoliv si přeje...............To přeci časem zevšední 🙂 a hlavně člověk nebude věčně mladý, její druhá teorie - poté co se rozešla s posledním přítelem, který děti chtěl, je ta, že až ji tento způsob života omrzí, tak ,,třeba to dítě mít bude'' Na to jí ve srandě odpovídám - jen aby za ty roky ještě někdo chtěl tebe 😀 😉

Ale tvůj případ je jiný. Moc ti držím palce, ať se rozhodneš správně pro sebe samu 😉

@michaela_2 ja verim, ze prave dalsich 20 let clovek klidne ten pocit naplneni mit muze jen z prace, pratel, pareb atd...jenze pak dojde do stadia, kdy jeho znami a kamaradi maji deti dospele a maji v nich partaky a najednou si uvedomi, ze oni sami vybudovali (v rovine vztahu, nemyslim profesne) strasne malo a zacne jim to chybet...ne ta miminka, pliny, rev a vecne onudlene a oslintane bydleni, ale prave to, jake jsou ty deti potom...a navic je tu otazka vnoucat.

Pricemz ano, stane se, ze vztahy dite x rodic nejsou nijak vrele a to same s vnoucaty, ale vsednejsi je (v mem okoli minimalne), ze se vztahy rozvijeji a jsou vrele.

No, já to měla obdobně, před 8-mi lety jsem chtěla strašně dítě, pak mi nastoupila vytoužená kariéra a já si řekla, že dítě nikdy nechci... nějak jsem na to přestala myslet, byla jsem rozhodnutá dítě nemít. Kariéra, nevhodní partneři a zdravotní stav mě v tom utvrzovali. Teď mám úžasného partnera už více než rok a tím, že on děti chce, jsem změnila názor, podotýkám bez nátlaku. Rozhodovala jsem se docela dlouho a asi bych se rozhodovala doteď. :D No a ono ejhle, prostě se stalo a už jsem na začátku 6-tého měsíce, je pravda, že mě mateřské pudy zatím nechytají, ale to asi příjde. Takže v klidu, ať se rozhodneš jakkoli, vždy můžeš své rozhodnutí změnit. :D

Já po dětech netoužila nikdy - rozčiluje mě jejich pláč, rozčiluje mě to, jak neposlouchají, jak všude zůstává bordel, to jak tě v noci budí a cpou se ti do postele..no prostě jsem děti nikdy nechtěla 😅 I s manželem, který je o deset let starší, jsme na to nijak nespěchali i když jsme se bavlii o tom, že on by děti chtěl. No a pak najednou můj dědeček těžce onemocněl, měl jít na závažnou operaci a my pořád doma slyšeli, jak se chtěl ještě toho pravnoučete dožít...tak jsme mu chtěli udělat radost - říkali jsme si poslední, co pro něho můžeme udělat. A dali se do tvoření dětí...
No a jak to dopadlo - děda stále běhá po světe, nám se narodila dvojčata a já se utvrdila v tom, že všechno strašné, co jsem si o dětech myslela je pravda a spousta věcí je ještě horší...A další děti už rozhodně nechci 😀 😀

@kathy.skal Tak tomuhle jsem se musela trošku pousmát :D

@kathy.skal potvrzuji, ze vse, co jsi o detech napsala je pravda pravdouci, ale ver, ze uz brzy (koukam, ze dvojky maji 3 roky) to bude o necem jinem...ja si materstvi zacala uzivat az v pozdejsim predskolnim veku deti...do te doby jsem padala usta 😀

@slawice my mame doma 11mesicni a materstvi mi doted nezasahlo mozek :D

@gepe Nezasáhlo mozek? 😀 😀 😀 A jak se to jako projevuje? Já myslím, že 99% těch které jsou na MK mají mozek nějakým způsobem mateřstvím zasažený 😀 😀 😀 , jinak to prostě nejde, pokud by nebyl, tak se o téma mateřství vůbec nezajímáš a tomu neodpovídá, to že tu jsi a tvůj blog, takže vítej v klubu 😀 😀 😀 .

@hojda zrejme jsem to mela dat do uvozovek 🙂 jsem stejna jako pred materstvim, nemam ve slovniku zdrobneliny, dite je clen rodiny a ne "hraci panenka" pres kterou si plnim sva detska prani pocinaje vybavou hracek, pokojicku aj. Mam pokracovat, nebo uz chapes jak bylo mysleno? 🙂

@kathy.skal Vy jste si nadělali děti, abyste potěšili dědu... 😅 😕?
Bez urážky...dneska budu na ty tvoje holčičky moc myslet... 😅, aby to přežily bez újmy... 😅. Protože vy asi nebudete moc v pořádku...

@orchidis 😕 thumbs down

Tak já do svých 30-ti let jsem si říkala, že někdy možná dítě bude, ale nijak jsem po něm netoužila. Líbila se mi ta svoboda, možno dělat si se svým volným časem, co uznám za vhodné, atd. Pak se mi to najednou v hlavě otočilo a najednou jsem chtěla dítě, nejlépe ještě ten den 🙂. Nějakou dobu se nám nedařilo, doktor mi řekl, že normálně neotěhotním (nakonec se podařilo) a já litovala, že do toho nepraštila už před pěti lety. Teď tu vedle mě leží 6-ti týdenní prcek a samozřejmě své dítě miluji, ale nejsem prostě ten prototyp klasické matky, která by chtěla celý svůj život obětovat výchově svých dětí, a ta svoboda a nezávislost mi prostě chybí. Dříve jsem byla zvyklá si vše zařídit sama a nyní musím se vším otravovat ostatní, protože vše si teď mohu plánovat jen od krmení do krmení 🙂. Těším se, až toto období pomine, budeme jezdit na výlety, chodit do lesa a objevovat nové věci a nebudu se muset děsit, zda mi mimčo nepropláče hodiny, protože ho budou trápit prdíky a nebo kvůli něčemu jinému. Taky se těším, až za rok (doufám) předám Marušku babičce a pojedeme s manželem sami na dovolenou (nejsem zastánce dovolených s ročním prckem). A můžu říci zcela upřímně, že mě vytáčí dotazy, kdy budeme mít druhé (to už se lidi ptali, když jsem byla těhotná). Ne, pokud se nestane něco nevím co, tak my druhé mít nebudeme. Chtěla jsem jen jedno dítě, zdravé a aspoň trochu hodné 🙂. Doufám, že se mi to splnilo, a budu spokojená. Musím říci, že mě nijak neberou malé děti a nikdy jsem se nerozplývala a stále se nerozplývám nad miminkami v kočárku. Nesnáším, když mi cpe někdo do rukou děti se slovy: "Vezmi si ho a pochovej si ho." Případně dříve ještě dodávali:"Ať to na Tebe přeskočí a do roka budete mít taky takového." Nějak mě tohle nebere. Chápu, že některé matky toto nemohou pochopit, ale naštěstí mám kolem sebe několik mamin, které to cítí naproste stejně. Moje teta (50 let) děti nemá (nemohla mít děti) a je pořád jako dvacítka a já jsem přesvědčená, že jedním z důvodů je i to, že svůj život si žije prostě po svém a podle sebe a nemusela ho podřizovat dětem. Závěr: Chápu, pokud se někdo rozhodne nemít děti, je to každého volba. Já věřím, že nikdy nebudu litovat rozhodnutí mít dítě, ale vím, že kdybych ho neměla, tak bych v životě ještě mnohokrát litovala.

@orchidis Myslím, že paní to napsala s jistou dávkou nadsázky. Tedy doufám 😀

@orchidis Klidně na ně mysli, to nikdy neuškodí 😉

@michaela_2 Samozřejmě, že to bylo s jistou dávkou nadsázky. Svoje děti miluju, ale prostě dvě stačí. A normální si přijdu 🙂

@nonnni souhlasím, že teď už je to pohoda, ve 3,5 letech začíná být s dětmi zábava. Ale když si představím, že bych měla protrpět znovu ty tři roky předtím, tak si další mimčo s chutí odpustím 😅

@gepe A ty si myslíš, že mateřství se projevuje jen používám zdrobnělin a plněním si svých dětských přání? Já si prostě nedovedu představit, ženu které mateřství nezmění myšlení....Nevěřím, tomu že vše je u tebe stejné jako před dětmi. Mateřství to v sobě prostě nese, že vidíš život trošku z jiného úhlu a jinak začneš přemýšlet.

@kathy.skal Kamarádka má taky dvojčata a říká to samé, až cca od 4 let si je začala užívat.

@kathy.skal s tím se plně ztotožňuji. Máme dvě děti, 22 měsíců od sebe a po narození syna před 8 měsíci, šel můj spánek do takového deficitu, z nějž se dostanu nejdřív v době, kdy budou na vysokých školách 😀 . Já se moc těším až bude malej alespoň ve věku, kdy je teď jeho sestřička a ona o ty 2 roky starší...................Miminkovské období si také neužívám zrovna plnými doušky a nepokrytě závidím svým spolužačkám z vejšky, které tyto věci neřeší 😀 Ale nadruhou stranu jsem na sebe namyšleně pyšná, že to tak nějak zvládám 😉

Ahojky, já jsem děti od malička chtěla a těšila se na ně, brala jsem to jako jakési naplnění svého života a cíl, ke kterému směřuju. Ale jak roky utíkaly a já jsem děti stále neměla (neměla jsem pro ně vhodného tatínka), naučila jsem se žít pro život samotný a ne pro to, co jednou bude. To bezdětné období bylo strašně krásné, šťastné a naplněné a vůbec by mi nevadilo, kdyby pokračovalo dál, třeba i celý život. Osud ale rozhodl jinak a tohle datlím s tříměsíčním chlapečkem v náručí. Zbožňuju ho, ale život se mi tím obrátil naruby a jeho nápň stále nevidím v přebalování plínek, ale musím si ji znovu pracně budovat ve své duši. Mateřství je bezesporu obrovská oběť - a bohužel taková obět, která není nikým oceňovaná. Člověk tím přichází nejen o svobodu, ale i o kus svého lidství. Myslím si, že je naprosto v pořádku, pokud se někdo rozhodne o tohle nepřijít a děti nemít. Že i tak (nebo právě tak) může mít krásný, naplněný život.

@hojda zrejme jsi nepochopila co jsem mela na mysli. Samozrejme ze zmeni pohled, i samotnou zenu, pokud je opravdu mamou a ne matkou. Avsak to neznamena, ze zena ztrati svoji identitu, tim ze porodi.
Kdyz nechces pochopit, co jsem mela konkretne na mysli, tak nema smysl se pokouset Ti dal neco psat, protoze stejne pochopit co jsem napsala nechces.