• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Strach mít dítě. Taky vás to trápí?

4. července 2012 
autor
Sindus - zkus na nej chvili netlacit, dat tu klid, ale zeptej se ho, proc si te teda bral a kdy vyhledove chce deti mit. Vzhledem k veku je jasne, ze nemuzete extra dlouho cekat, ale aby nemel pocit, ze jedine, co po nem chces, je dite...ty tlaky jdou nekdy cloveku na mozek...
30. črc 2007 ve 12:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
My jsme se rozhodli včera na dokončení poslendího platíčka (10pilulek), ale to rozhodování co tomu předcházelo: máme barák, šílenou hypotéku na kterou padne manželův plat a z mého jde taky kousek...pokud budu na mateřské za 7500,- kč, zbyde nám 5tis na jídlo, mimi, telefon, dojíždění do práce pro manžela, na granule a to nemluvím o potřebách drogistických a o oblečení...
tak z tohodle máme strach :o(
Rodiče z obou stran, můžou vypomáhat jen lehce, sami moc nemají...
30. črc 2007 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
ava - od aprila som nepovedala ani slovko o dietatku a raz v juni som skusila ist za nim do sprchy, ci nahodou ho nezlakam k milovaniu, ale rychlo zdrhol prec :frowning2: a v aprili mi este povedal, keby sa tak dalo rok-dva pockat. Neviem naco cakat, ked mame 36 rokov. Som z toho psychicky na dne :cry: a uz skoro 4 mesiace sa ma ani nedotkol :frowning2:
30. črc 2007 ve 12:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Sindus - to je divné chování a na tvém místě bych se tedy nenechala odbýt tak snadno. Vyhýbat se milování je podivné, vždyť nemusí být nutně spojeno s plozením...nemá nějaký psych.problém - blok?
30. črc 2007 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojcek sindus - konecne znama tvar. ako dopadla Praha? dlho si sa neozvala
30. črc 2007 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sindus, tak to vypadá špatně:frowning2:
A není v tom něco jiného než jen strach mít mimi? Nemá třeba nějaké potíže zdravotní nebo tak něco? Víš je to divné, že by se s tebou chlap nemiloval 4 měsíce jen kvůli mimi... Spíš jestli třeba nemá i nějaký psychický blok...
31. črc 2007 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jé - jen jsem odeslala odpověĎ, tak jsem si všimla, že to samé jako mě napadlo i avu:slight_smile: :slight_smile:
31. črc 2007 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
sinus, já to vidím jako holky, taky už bych to s mimčem nespojovala.. :frowning2:
31. črc 2007 v 08:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte kocky: ste tu snazilky? sindus sa nam nejak neozyva mozno jej nejde MK :frowning2:
31. črc 2007 v 09:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky všem :slight_smile:
sindus:Já bych,stejně jako holky za tím hledala něco jiného,než strach z miminka....měli byste si v klidu o všem popovídat
31. črc 2007 v 09:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
aiculka - este sme tam neboli, chcela by som koncom augusta, len tam ma manzel volno, tak som zvedava ako to dopadne.

ava. grej - neviem co mu je. Tiez mam nazor ze to bude v psychike, ale neviem ako to zistit na 100% :frowning2: kedze so mnou o tychto veciach nekomunikuje, resp. mna vypocuje a mne odpovie len neviem ako(co bude) dalej...

estravaganca - ja rozpravam, pytam sa ,ale odpoved je stale rovnaka z jeho strany NEVIEM, NEVIEM CO BUDE DALEJ. Nic viac z neho nedostanem :cry: uz som z toho psychicky na dne :frowning2:
31. črc 2007 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sindus - vůbec se ti nedivím, že jsi z toho na dně... Nejhorší je, když chybí komunikace. Zažila jsem si to v našem vztahu taky a byla jsem z toho taky na prášky...
Asi by to chtělo pomoc psychologa nebo tak něco... Třeba se potřebuje vypovídat... Nebo nemá nějakýho kamaráda? Se kterým bys mohla promluvit, jestli neví,co mu je?
31. črc 2007 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
grej - ved prave, on nema ziadnych kamaratov :frowning2: U vas tiez chybala komunikacia? A ako si to potom vyriesila, ako si ho donutila hovorit?? Rozmyslala som o psychologovi, ale neviem ako ho tam dostat :frowning2:
31. črc 2007 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
No Sindus, u nas to bylo trošku z jiného soudku. Nechtěl mi nic vysvětlovat, zdůvodňovat a tak. Ale nakonec už to nešlo jinak, než že jsem odešla bydlet ke kamarádce. To si pak chtěl najednou povídat až moc...
Ale já myslím, že tohle na toho tvýho chlapa asi nezabere. Vypadá že nějak rezignoval na všechno. Spíš by bylo potřeba zjistit proč, ale to asi nebude vůbec jednoduchý...
31. črc 2007 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
grej, ja som tiez uvazovala o odchode na nejaky cas, ale kamaratku mam az v Prahe a rodicov tiez 150 km vzdialenych a do prace by som nemohla dochadzat. Takze nemam kam odist a neviem ako ho donutit rozpravat :frowning2:
31. črc 2007 ve 12:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Poslala jsem ti IP Sindus.
31. črc 2007 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, přidávám se do vaší diskuze, abych vám všem dodala trošku odvahy, i já na tom byla před pár lety stejně jako vy, s tím rozdílem, že mě strach přepadl, až když už jsem byla těhotná (možná proto, že jsem otěhotněla neplánovaně, tudíž jsem o tom předtím vůbec nepřemýšlela), taky jsme na tom tehdy nebyli růžově - hypotéka, problémy s manželovou bývalkou, mí rodiče skoro 300km daleko, byla jsem na malého skoro pořád sama, manžel byl téměř pořád v práci, abychom vyšli finančně, ale i tak jsem si mateřskou užila (měli jsme extrémně hodné miminko), teď je malému 5 let a začínáme uvažovat o druhém mimi, no a já už se nemůžu dočkat! Takže hlavu vzhůru, nebojte se, ale TĚŠTE SE!!!
31. črc 2007 ve 13:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
fido- díky za dodání optimismu, ať se zdaří! :wink:
1. srp 2007 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
ava-taky děkuju,my se tedy ještě nesnažíme,HA jsem vysadila v červnu (po 5 letech),zatím je vše v pořádku,tak jen doufám,že to tak i zůstane (po přečtení jiných diskuzí mám trochu strach,netušila jsem,že HA může způsobit takovou neplechu),na miminko se těš,pocity po porodu jsou nepopsatelně krásný...po porodu byla u nás 14 dnů moje mamka a pocity po jejím odjezdu byly nepopsatelně strašný (hodinu jsem jenom seděla a brečela,už ani manžel nevěděl,jak mě utišit),taky jsem si myslela,že to nemůžu zvládnout...ale za to všechno můžou ty hormonální změny, dneska už na to vzpomínám s úsměvem...ikdyž kdo ví,jak to bude příště :slight_smile: :slight_smile: to si člověk prostě neporučí
1. srp 2007 ve 14:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
lea123 • Dnes o 18:51
Ahojte. Vie mi niekto poradit? ako tu citam prispevky vsetkych vas, vidim, ze vsetky sa na dietatka nesmierne tesite a je to pre vas to najdolezitejsie ... ja vsak take pocity vobec nemam... nechapem to ... otehotnela som neplanovane, s priatelom teraz narychlo planujem svadbu, sme spolu 6 rokov ... ale jedine, co citim, je len strach ... z toho, co bude, z financej situacie, z toho, ze uz nebudem slobodna ... v skratke nie som na dieta pripravena ... aj ked s potratom vobec nepocitam ... myslite si, ze sa moj postoj zmeni? zazila niektora z vas nieco podobne?

lenka.pav • 37tt • Dnes o 19:01
lea, urcite sa to zmeni. proste ta to len zastihlo nepripravenu a potrebujes si len na novu zivotnu situaciu zvyknut. nemysli si, ze vsetky sme uplne vo vytrzeni...ja sa tiez nerozplyvam nad kazdym miminom, co vidim . neboj, ono to pride a zacnes sa aj ty na prcka tesit

lea123 • Dnes o 19:16
to dufam, lebo uz si zacinam pripadat ako chora ... je toho teraz na mna dost ... tak dufam, ze sa konecne zacnem tesit aj ja ...

zucha • 1d, 8tt • Dnes o 19:19
lea, podla mna sa to zmeni, aj ked isto sa to povedat nikdy neda. Ja osobne si myslim, ze ked zacnes citit pohyby dietata, tak to bude take, ze sa urcite nieco zmeni. A potom, ked uvidis, ze z teba vysiel clovek, ktory ma svoj rozum, svoj svet a ty si ta najdolezitejsia v jeho zivote, tak to pohne srdieckom
Drzim palce, nech je to ok. Ak sa vsak citis velmi zle, povedz o tom lekarovi, on sa urcite stretava s mamickami, ktore maju podobne pocity a mozno vie, co ti povedat na povzbudenie, pripadne navrhne ine alternativy riesenia, ktore budu pre teba tie spravne

nikusa9 • 1d • Dnes o 19:25
lea nezufaj, urcite nie si sama!!!ja som mala plany, ze dokoncim VS a potom trosku povegetim sama a až tak miminko..no a ked to necakane prislo,tak zacal stres...aj ked ja mam zase k babatkam velmi blizko No a zacali otazky, a co teraz, a ako, a ci to zvladnem....A ked mala prist este svadba, tak to už bolo premna nepredstavitelne-taky zavazok!!to nie aby sme sa s manzelom nelubili,lubili velmi, ale ja a svadba?? NO do posledneho dna som si so svadbou nebola ista-len pre ten pocit-ze je to zavazok na cely zivot Ale ked už bolo po svadbe, bolo to ovela lepsie, opadli tie obavy a stres a zivot proste isiel ako predtym premna je to take iste ako ked sme s manzelom len spolu chodili-takze super Proste som len musela prekonat tu obavu a myslienky co bude, predsa je to taky naraz do zivota a hlavne ked mas naplanovane nieco ine a musis to rychlo zmenit...ale vsetko je to len o case...a ked sa mozno zbavis toho stresu z vybavovania svadby, tak potom konecne vydychnes a zacnes si uzivat aj pocit materstva...a ked to miminko bude v tebe rast a prvy krat ta kopne, tak len potom uvidis, ci sa na neho nebudes tesit

lea123 • Dnes o 19:45
diky krasne za rady ... nikusa, ja som tiez rok po VS ... a tiez som mala uplne ine plany ... nech to len dobre dopadne ... mala som taky kludny zivot a zrazu sa na mna vsetko zosypalo ... tak ako si pisala... teraz narychlo svadba, problemy s byvanim, dieta ... ou ou ....

tweetinkapp • 29tt • Dnes o 19:49
lea urcite nie si sama, kto ma takyto problem. Ja som taktiez babatko neplanovala, kedze som este len nastupila na VS a priatela mala len pol roka, ale tiez po case som pochopila, ze babatko je pre mna najvacsi dar a aspon nebudem sama. Tiez mam strach, ved za posledny rok sa toho v mojom zivote straasne vela zmenilo. A najma sa obavam financnych problemov a ci nam vobec vztah s otcom dietata vydrzi, kedze nie sme spolu az tak dlho a to ani nehovorim o porode a ako casto premyslam, ci moje babatko bude v poraidku a ci ja nespanikarim, ked budem rodit. Ale tak povedala som si, ze nech je ako chce aj tak to babo bude najlepsia vec v mojom zivote. A ako ti tu uz napisali ostatne baby, ked zacnes citit babatko je to uzasne. Ja sa s nim teraz kazdy den zhovaram a sledujem ako mi robi vlnky na brusku....uvidis ake to bude super. Drzim prstiky.

nikusa9 • 1d • Dnes o 20:03
baby zvladnete to!!!!!!!!!a ako hovorila nasa super profesorka, v zivote mozes kedykolkvek vymenit chlapa, je to vzdy len "cudzi" clovek ale svoju maminu a dieta NIKDY!! aj keby ta vsetci opustili, to babatko bude tvoja istota, kazdodenna radost a laska

tweetinkapp- a rodicia ta podporuju??ak sa mozem opytat..?a porod...to je prirodzena vec a tiez to zvladnes, ved si len spomen kolko zien denne rodi a hlavne keby to bolo tak neznesitelne tak kazda zena ma len jedno dieta, lebo by viac nerodila..ale kedze ma zena aj 3 deti, tak sa to ozaj da zvladnut

tweetinkapp • 29tt • Dnes o 21:56
nikusa9
Hm...no podporuju. To zatial tazko povedat. Je pravda, ze ma nevyhodili z domu a dobre to prijali a tesia sa na babo.Zatial sa s priatelom snazime zabezpecit, aby ani mne ani babu nic nechybalo, tak dufam, ze nebudem potrebovat nejaku dalsiu fin. pomoc od rodiny, lebo oni na tom vlastne ani nie su az tak financne super. Mam vlastne doma len mamku, sem-tam jej priatela, kedze su rodicia rozvedeni a segru. No uvidime ako to bude Mam v plane byt doma aspon na rok a aj to vlastne hlavne mamka chcela. Mali sme moznost byvat niekde v podnajme v BA, ale tak za ten rok si aspon nieco usetrime. Vobec sa netesim na to, ze musim byt doma, lebo som si za ten rok na vyske aj zvykla byt sama, resp. s priatelom a zit si svoj zivot. a teraz vlastne budem asi trosku obmedzena, ale tak ako sa hovori, co som si navarila, to si musim aj zjest. Tak hadam to dobre dopadne a o rok max. 2 uz budem aj s buducim manzelikom a nasim dietatkom vo vlastnom

banikovci1 • 10tt • Dnes o 22:08
Ahoj Lea, tak ja úplne chápem Tvoju situáciu, ale je to v tehu normálne, také obavy a pod. Vieš, mne je teraz riadne blbo, stále grcám, musela som ostať doma z práce a dnes som sa dozvedela, že už majú miesto mna náhradu, tak to budem musieť riešiť asi rizikovým a navyše máme rozostavaný domček, tak peňazí nie je nazvyš ... tiež som mala iné plány so zariaďovaním, ešte si trošku užiť a pod. Pripadám si škaredá, nakoľko sa mi zhoršila pleť, nič si nemôžem kúpiť a pod... Ale na druhej strane si uvedomujem, že je to odo mňa aj dosť sebecké...bábo sme s manželom plánovali, ale hup podarilo sa to náhodou na prvý krát, bolo to dosť nepremyslené ...

Ale na druhej strane Lei, srdiečko mi horoví, že je to aj dar, že môžem mať bábo, že mi rastie v brušku nový život a ostatné vyrieši čas...A keď si spomeniem, že budeme rodinka ... a vieš čo je najkrajšie? Keď som videla s mojím drahým ako malinkému babinu bije srdiečko, uvidíš sama ... ale nič nemáš stratené i keď sa ti to možno teraz tak zdá ... robiť sa narobíš ešte dosť do dôchodku a odkladať takú vec ako je dieťatko je naozaj riskantné, mám kamošky po 30-tke, ktoré majú problémy s otehotnením a aj teraz budeš určite tehotenstvo prežívať ľahšie ... možno by si sa ani nikdy neodhodlala mať bábo, kebyže sa Ti to takto náhodou nepodarí ... možno by si odkladala aj svatbu ... vieš všetko je možno ... ale bábinko už nie je možno, je tu pre teba a tvojho drahého ako výsledok lásky a ver, že keď ho budeš držať v náručí, ani si sama na to nespomenieš

A vlastne kedy je človek pripravený? Na toto som sa pýtala mojej psychologičky ... nikdy a nikto nie je pripravený ... to je život ... a možno sa Ti zdá, že sa Ti zatvorili nejaké cesty ... ale neboj otvoria sa Ti ďalšie a krajšie s výsledkom tvojej a manželovej lásky ak ho budeš mať v náručí.

Držím palce moc moc.

sstefi • 1d • Dnes o 22:12
aj preto trva tehotenstvo tak "dlho" aby sme sa na to pripravili aj psychicky. myslím, že je to dosť dlhý čas, ono to príde samo, že sa budeš tešiť neboj sa
28. srp 2008 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
tehua • Dnes o 19:02
ahojte baby, asi vas velmi zaskocim mojim problemom, hlavne snazilky, ale prosim, nesudte, skuste pochopit...
som vydata rok a pol, mam uzasneho a dobreho manzela, ale strasne sa bojim tehotenstva a vobec, byt matkou. som z toho smutna, lebo deticky mam rada, vzdy, ked nejake vidim, vyvolava vo mne pocit nehy a najradsej by som si ho pritulila. ale pri myslienke na vlastne tehotenstvo citim obrovsku uzkost. je to z viacerych dovodov: fobia z nemocnic a zdravotnickych zariadeni a pocit, ze pre mojich rodicov som bola ako za trest (doteraz obcas pocujem, ze som bola zle decko a ze sa so mnou nedalo vydrzat). nejako mi nejde do hlavy, ako mozu byt deti radost, hoci to tvrdia skoro vsetci. ale velmi by som to chcela zmenit, nechcem cakat do 30-ky, lebo by som potom chcela mat aspon 3 deti, nech im nie je smutno.
ale ako sa odhodlat na to prve??? ako prekonat strach z injekcii, z vracania, neznamych nastrojov a odmeranych lekarov, z porodu, z poporodnej depresie? chudato babo, nechcem, aby kvoli mne trpelo este aj ono.
su tu okrem mna podobne pripady? lebo mam pocit, ze ked hocijaka zena otehotnie, je uz akoby povinna vyskakovat od radosti a usmievat sa na cely svet. pripadam si taka menejcenna...

katka82 • 18tt • Dnes o 19:06
Ahoj Tehua nemáš se za co styět holka někdy se to stává nepřemýšlela jsi si o tom promluvit třeba s psychologem???myslím že by Ti mohl pomoci

evamik • 39tt • Dnes o 19:08
Tehua, myslím, že by pro Tebe byla nejlepším řešením psychoterapie... Nemá smysl to nějak lámat přes koleno a prožívat pak nepříjemné pocity celé těhotenství.

tehua • Dnes o 19:09
na psychoterapiu chodim uz dlho, aj kvoli tej nemocnicnej fobii. ale je toho vela, mala som blbe detstvo, tak mi teraz hrabe z mnohych normalnych veci

evamik • 39tt • Dnes o 19:17
Tehua, tak zkus navrhnout terapeutovi, abyste se zaměřili na tenhle problém - že Tě to teď aktuálně trápí.

ditka1 • 35tt • Dnes o 19:21
tehua...ako tak citam tak si si niekolko diagnoz dopredu urcila,ved mozno,ze ani nebudes vracat,mozno ani nebudes mat psychozu,ako vies,ze doktor bude odmerany,alebo mozno ty porodis uplne bezproblemov...
a bat sa porodu je prirodzene kazda sa boji-takze si nemyslim,ze si ina alebo menejcenna a uvidis aj sama ako sa zmenis ked otehotnies,ze naozaj budes vyskakovat od radosti a usmievat sa na cely svet-ved to babo planujes a chces ho,tak preco by si sa mala citit kvoli tomu zle.
to,ze mas fobiu z nemocnic a strach z injekcii urcite potom prekona ta silna tuzba po babatku,vtedy sa zena naozaj velmi zmeni psychicky hlavne.
Ale kazdopadne tak ako ti radia ostatne baby,urcite by si mala navstivit odbornika,prajem ti veeela stastia...

terina25 • 40tt • Dnes o 19:26
ahoj tehua.

V prvom rade ti chcem povedať,že ťa úplne chápem. Ja som na tom bola podobne ako ty. S mojím už manželom som chodila 8 rokov.Zobrali sme sa presne v deň nášho 8 výročia. užívali sme si jeden druhého, chodili na dovolenky, cestovali.Skrátka, boli sme sami a vyhovovalo nám to. Akurát čo ma trápilo bolo,že nemám prácu,keďže som akurát skončila VŠ. prácu som si našla po 7 mesiacoch manželstva a konečne som sa ako tak ukľudnila. Potom sme sa s manželom čoraz častejšie začali rozprávať na tému bábätko. Tiež sme sa nevedeli odhodlať k tomu,či počkať alebo nie. Najmä kvoli tomu,že som bola v práci len 3 mesiace.poviem otvorene,že sme si zvykli byť sami dvaja.Nemuseli sme sa obmedzovať, nikomu sa podriaďovať. Skrátka sme zleniveli.

Podľa mňa je to všetko o tom,že niekedy človek príliš veľa o tom uvažuje a rozpráva. Niekedy je dobré veľa neuvažovať a len tak do toho ,,vhupnúť,, .A tak sme to urobili aj my. Rozhodli sme sa,že už o tom nebudeme len hovoriť,ale to aj uvedieme do praxe. A vďaka bohu, podarilo sa to na prvý krát. Tiež som z toho bola prekvapená,nečakala som to. Na jednej strane som bola šťastná a na druhej strane som stále rozmýšľala ako sa tým zmení náš život.No ako vo mne naše bábätko začalo rásť, hýbať sa, kopať, všetky moje obavy zmizli. A zistila som vďaka tomu,že mám úžasného manžela. Vždy stál pri mne,keď som šla napr.na odber krvi, ultrazvuk, do poradne, za čo som mu veľmi vďačná. Nebola ani jedna návšteva lekára bez neho.

Ja tiež nemám rada nemocnice - kto má? Nenávidím injekcie, odber krvi,infúzie a pod. A priznám sa,že som sa strašne bála aj návštevy gynekológa. Veď prvý krát som u neho bola až keď som otehotnela A porodu sa tiež veľmi bojím, napokon už to mám za ,,pár,, .

Celé moje tehotenstvo prebehlo bez problémom, žiadne vracanie, odpadávanie. Takže ani u teba to tak nemusí byť. Ja som sa bála aj toho,že mám problémy s chrbticou. Konkrétne mám od detstva skoliózu a preto som sa aj rozhodla,že už nebudeme ďalej čakať s bábätkom.lebo čím dlhšie budem čakať,tým to bude pre mňa horšie. A čuduj sa svete, bolesti chrbtice mám len teraz posledný mesiac.

Takže všetko je to podľa mňa len o pozitívnom myslení. Keď človek niečo veľmi chce,tak prekoná všetok ten strach. Lásku k svojmu bábätku si vypestuješ už počas tých 9 mesiacov,čo bude v tvojom brušku. A ver tomu,že to stvorenie stojí za všetok ten strach. Je to niečo úžasné cítiť ako v tebe rastie nový život.

držím palce pri správnom rozhodnutí.

terina25 • 40tt • Dnes o 19:32
ešte som zabudla napísať,že to ,že máš strach je normálne.Každý človek má strach z neznámeho, z nepoznaného. Ide len o to ten strach prekonať. A ty musíš vedieť,či po bábätku veľmi túžiš a či ti stojí za to,aby si ten strach prekonala a jednoducho ,,zaťala,, zuby.

tehua • Dnes o 19:41
som si uplne vedoma toho, ze ked zena tuzi mat babo a tesi sa z neho, tak prekona aj nenavidene injekcie, vracanie a strach z porodu. ale ja mam pocit, ze to babo az tak nechcem... porodu sa ani tak velmi nebojim, ved to je len jeden den, bude to chvilu boliet a hotovo. ja ani neviem, z coho mam taky strach. asi aj z toho, ze ked uz otehotniem a nebude ma to tesit, tomu babetku to ublizi, to je strasna zodpovednost..

terina25 • 40tt • Dnes o 19:47
tak potom tu je len jedna rada - ešte počkajte. Keď sa na to necítiš, tak sa do toho nehrň. Sama na to prídeš,že si už na to pripravená. A to bábo to musí tiež cítiť,že je chcené.

zuzana581 • 1d, 23tt • Dnes o 20:10
Ahoj. Ja ti neviem poradiť, jedine ak rozoberať to s psychologom, ale poviem ti môj prípad. Prvé dieťa som chcela. Tehotenstvo bolo v pohode, ale pôrod bol hrozný. Prvý rok po narodení som bola dosť unavená a preto aj nešťastná občas a nervózna, ale potom sa to začalo lepšiť. Stále až donedávna som bola rozhodnutá, že druhé dieťa nechcem v žiadnom prípade. Nechcela som to absolvovať ešte raz. Zrazu som zistila, že som znovu tehotná a bola som v šoku. Niesom zástanca interupcií, tak som sa rozhodla, že si to nechám a že malá aspom nebude sama, no a potom som to malé videla prvý krát na ultrazvuku a už som prestala myslieť na to, že to nechcem a začala som sa tešiť. Ani nehovorím o tom, keď začalo kopať. No a dokonca som sa zmierila aj s tým, že to bude asi chlapec, lebo som si nevedela predstaviť, že by som mala mať chlapca a velmi som chcela dievča. A to ti poviem, že ja som typ, ktorý deti až tak zasa nemusí. Nechcem aby si to niekto vysvetlil zle. Svoje dieťa milujem a dávam jej všetko, ale už sa neviem dočkať až vyrastie a bude samostatná. Vychovám ich a dám im všetko a hlavne lásku, ale vnúčatá asi chodiť strážiť velmi často nebudem. Radšej pomôžem inak. Ono to príde samo podla mňa. A presne ako tu už niekto napísal, nad niektorými vecami netreba rozmýšlať a proste do toho vhupnúť. Ja som vedela, že deti chcem ale ak by som nestretla manžela, tak by mi nevadilo ak by som ich nikdy nemala. Ty sa musíš rozhodnuť, či chceš alebo nie.
19. led 2009 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Tehua,
suhlasim s tym, co tu viacere pisu, ze tvoj strach z otehotnenia a materstva je prirodzeny, podla mna, nie je na svete ziadna matka, ktr. by predtym, ako sa na TO odhodla netrapili nejake pochybnosti, obavy, ci uz z porodu, tehotenstva, ako zvladne tu bolest, resp. celkovo z materstva "aka budem matka"?
Viem si predstavit, ake mas pocity, v tvojom pripade to ma velmi uzky suvis s tvojimi zazitkami z detsva, ako pises, tvoje detstvo nebolo idealne... Ak ta to trosku upokoji, moje detstvo a hlavne obdobie dospievania tiez nebolo idealne, ked som mala 13 rokov, zomrela nam mama...ostali sme sami 3 surodenci, o 3 roky starsia sestra a 3-rocny brat, a samozrejme otec, ktr. nikdy nevedel a stale nevie dat svoje city najavo...Nemusim snad ani opisovat, aka tarcha na nas dolahla, otec nikdy o nas nejavil nejaky zaujem, so vsetkym sme sa museli vysporiadat sami, sestra sa coskoro vydala, resp. usla z domu ako 17-roc., vsetka starostlivost o brata a o domacnost ostala na pleciach mne...a od otca sa mi nedostalo ani slovko vdaky, v istom obdobi aj mna chcel "vyhodit" z domu...Je toho strasne vela negativneho a frustrujuceho, co som si musela v tom obdobi prezit, ci uz nedostatok citov, nehy, lasky, ale aj po materialnej stranke, peniaze na skolu som musela doslova zobrat a to ani nehovorim o strave...celych tych par rokov, kym som si nedokazala zarobit svoje peniaze, som bola len na suchej strave... :frowning2: No,este dllllho by som o tom mohla rozpravat....
Vykupenim pre mna bolo to, ze som stretla mojho manzela, nikdy som pred nim nemala ziadne tajnosti, on ma pozna teraz po 8 rokoch manzelstva snad lepsie ako ja a je najlepsim manzelom, priatelom a ocinom na svete :slight_smile: Bolo to take samozrejme, ze sme sa po vyse roku znamosti zacali zaobrat myslienkou na sobas, neskor deti...Tiez som sa toho obavala, hlavne po tej citovej stranke, kedze som nemala ziaden vzor z domacich podmienok...aj tehotenstva, ako to zvladnem, aj porodnice, samotneho porodu (nikdy predtym som v nemocnici nebola) a hlavne toho, co pride potom...splodit dietatko je jedna vec, ale co dalej, ked uz bude na svete...nic sa spät uz vratit neda...a nakolko nasa 1.dcerka bola aj 1.vnuca v rodine, bala som sa, ze mi ani nebude mat kto poradit, co a ako s malym babätkom treba...ale veeelmi som tuzila mat svoj pokladik, ktr. bude len moj a bude sucastou mojej novej rodinky ...
No, zhrniem to, lebo som sa moc rozpisala....teraz mam dve krasne zdrave deticky, ktr. lubkam najviac na svete :slight_smile:))) obidva tehotenstva boli rizikove, ovela viac to druhe, parkrat som si musela ist polezat do nemocnice, ale po cely cas som myslela pozitivne, aj vdaka manzelovi, ktr. je mojou velkou oporou...napriek vsetkym tym problemom pokladam tehotenstvo za nakrajsie obdobie v mojom zivote a je mi to aj luto, ze uz si to asi nikdy nebudem moct zopakovat (zo zdr. dovodov)...A materstvo? No, co ti budem hovorit, to musis proste prezit...minule pri vecernej modlitbe starsia 6 roc. dcerka takto krasne ukoncila modlitbu "Jezisko, dakujeme za takych dobrych rodicov, ktorych si nam vybral, za to, ze nas lubia a za to, ze nas aj s Jurkom maminka narodila..." :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: To bolo najkrajsie vyznanie lasky, ake som kedy dostala :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: a plakala som ako kon potom.... :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
Takze chcem len povedat, ak aj mas neg. spomienky z detsva, co ti brania odhodlat sa na ten krok, zacat novy zivot s TVOJOU novou rodinkou, vsetko sa da zvladnut...mozno na to potrebujes este len dozriet, pockat na ten spravny cas...ale ver tomu, ze sa to podari a budes najlepsia maminka pre svoje deticky !!!!!
Verim, ze som ti mojim pribehom dodala energiu a hlavne vieru, ze sa to daaaaaaa!!!
Prajem ti, nech tvoje odhodlanie a tuzba su cim dalej, tym silnejsie :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
19. led 2009 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky já se přidávám. Mám opravdu nevýslovný strach z toho být matkou. Jednak se bojím těhotenství, že by miminku něco mohlo být, porodu (mám velmi vysoký práh bolesti), že nebudu tak úžasná matka jako ta moje, že budu protivná, přísná atd. Nejsem tak trpělivá jak bych si přála a nehorázně mi vytáčí děti v buse když vyvádí, křičí na celý bus, vztekají se.... Všichni tvrdí, že je to jiné, když je to vlastní dítě, ale nějak se mi tomu moc nechce věřit. Taky mě děsí, zda zvládneme miminko finančně. Ačkoliv s přítelem oba pracujeme od nevidím do nevidím, né že bychom si zrovna žily jako prasátka v žitě. Neumím si představit, že bychom to vše utáhli jen z jednoho platu protože mateřská je spíše almužna:( ale bratr teď má 9 měsíční dcerku a čím víc s ní jsem, tím víc toužím po svém :( S přítelem plánujeme svatbu na červen s tím, že pak se začnem snažit. Na jednu stranu si říkám, že je to za strašně dlouho a že se toho ani nedožiju, ale na druhou stranu si říkám, že ani za ten půl rok na to nebudu připravená....Jak se zbavit těch pochybností?? :(
13. lis 2011 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petulkkab Presne tohle si rikam taky! Ubrecene deti v mhd, trucujici frackove v hypermarketech a obchodech - to mne opravdu dovadi ke vzteku :frowning2: Pak si rikam jestli zvladnu i vlastni kdyz mne dokaze vytocit tohle. Navic prah bolesti mam priserne nizky a podle vseho i problemy se srazenlivosti krve. Jedine ceho se snad nebojim je jestli to zvladneme financne. Uz ted vim ze nechci utracet za papirove pleny a i dalsi veci se daji poridit vyhodneji (at uz od znamych, nebo z bazarku apod.)
13. lis 2011 ve 20:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hela82 No právě... když mě vytáčí cizí děti (který mi přijdou samozřejmě strašně nevychovaný) tak jak můžu vědět, že bych zvládla vlastní? Přítel mi říká, že sem hrozná bolístka, ale já za to prostě nemůžu všechno mi děsně bolí :D řekl mi že kvůli tomu u porodu být nechce... jako já taky nehodlám moc utrácet.... švagrová nám schovala nádherné golfky, měla takové zajímavé plínky s nějakým snad kokosovým vláknem, které se prali v pračce a dával se do nich takový vlhčený kapesníček, který se pak normálka vyhodil... a spoustu věcí bych podědila, pač těch malých prdelek v rodině máme celkem dost:slight_smile: ale i tak si říkám, že by to nebyla sranda no s těma financema... kor když bychom si rádi vzali hypošku a koupili vlastní byteček :(
13. lis 2011 ve 21:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte holky,
aj ja som sa najprv velmi bala, ci to vsetko zvladnem. Ale to mate take iste ako pri comkolvek inom, co ste este nikdy v zivote nezazili, bojite sa neznameho, podla mna.
Ja mam za sebou 3 spontanne potraty a nastastie uz aj jedno vytuzene zdrave dievcatko. ked som ju cakala, nebala som sa uz nicoho, ani porodu, ani ci budem dobra matka, len aby som ju konecne mohla vidiet nazivo a drzat ju na rukach. Nie som idealna matka, hoci som sa strasne snazila byt, ale je to o hubu :grinning:
treba pocuvat svoje srdce a cit, lebo ten medialny obraz supermatky, co je dnes, je nezvladnutelny - len v reklame :wink:
napr. nasa nerobi sceny v buse ani obchode, a take vyhrotene situacie v istom vekovom obdobi budete mat najma doma, tak vam na verejnosti uz bude uplne jedno, co si kto o vas pomysli...vela ludi, co deti ma, to chape, to sa nemusite bat :slight_smile:
13. lis 2011 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
...este som chcela dodat, ze problem so zrazanlivostou mam aj ja (asi aj kvoli tomu boli tie potraty), to sa uz dnes da v pohode injekciami v tehu ustrazit :sunglasses:
a financie - iste sa treba pri malom dietatku trochu uskromnit, ale dnes sa takmer vsetko fakt da zohnat z druhej ruky, od kamosiek a tak, a pritom pekne a zachovale, a babetku je jedno, ake dupacky ogrca a zaspini, hlavne ze je stastne a milovane.
tak vam zelam vela odvahy, az budete citit, ze je ten spravny cas :wink:

a inak si myslim, ze na deti nikdy clovek nie je dost "pripraveny", napr. mna ta moja sama vychovava za pochodu :slight_smile:
13. lis 2011 ve 21:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@margarita Je to zvláštní, ale trochu si mě uklidnila :slight_smile: já už se právě taky nemůžu dočkat až to svoje píďátko budu držet v náruči :slight_smile:
13. lis 2011 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petulkkab - na materstvo ako take sa asi pripravit dopredu neda - neviem, ci je to dobra alebo zla sprava pre Teba :grinning: Mozes si pripravit veci, mozes si toho vela precitat, mozes vidiet 1000 deti, starat sa o cudzie deti. Ale realita, ktora sa tyka Teba je uplne ina. Prva velka vec, ktora Ta zmeni, je tehotenstvo. VIem, ze si to uz asi 1000x pocula, ale je to naozaj INY STAV. Nejde ani tak o tie fyzicke zmeny (aj ked nie su nezanedbatelne :grinning: ), ale ten stav mysle. Naozaj Ti to otoci vnimanie sveta o 180 stupnov. Jednoducho priroda to tak zariadila, ze nielen telo, alo aj dusa ma 9 mesiacov na to, aby sa pripravila na prichod babatka. Myslim, ze kazdu zenu sprevadza nielen radost, ale aj strach z toho, ci to zvladne, ci nebude prilis trpiet bolestou, ci bude vsetko v poriadku, ci bude dobrou matkou, ci to alebo ono... otazok je vela, ale 9 mesiacov je dost dlha doba na to, aby si sa pripravila na toho maleho cloviecika, ktory bude sucastou Tvojho zivota. Ten strach je prirodzeny, dokonca sa v jednotlivych obdobiach tehotenstva straca a znovu vracia :grinning: Dolezite je mat cistu a pozitivnu mysel. Necitat prilis na nete, nepocuvat "hororove" opisy a pod. Stretavat sa s ludmi, ktori Ta podporia, povzbudia... A obcasny strach brat ako sucast zivota, ktora zase prejde a zase nas posuva niekde inde :wink:
Strach z toho, ze nebudes taka uzasna ako Tvoja matka... nebudes ako Tvoja matka. Kazda sme ina matka :wink: Kazde dieta miluje svoju matku (nehovorim o extremoch), matka miluje svoje dieta. Detom treba dat vela lasky. O vychove sa toho da vela precitat, dozvediet sa, pripravit sa... teoreticky. Prax byva obvykle ina :grinning: Kazde dietatko je ine, kazdy rodic je iny. Nikto nie je dokonaly, ani rodicia. Robime chyby. Je to prirodzene. Aj byt rodicom sa treba naucit. Podla mna je dolezite lubit. Dat detom vela lasky, tej skutocnej, nie opicej. Viest ich, ucit. A nechat ich, aby viedli ony nas a ucili nas :wink:
Apropo, kriciace deti... aj mna znervoznuju kriciace deti v autobuse, v nakupnych centrach a pod. Ale znervoznuju ma aj hulakajuci pubertiaci a hlasne telefonujuci ludia :wink: Znervoznovalo by ma aj moje kriciace dieta :wink: Ale nesudim, lebo neviem, o co ide. Prave ten krik a truc mozu byt sucast vychovy - nepovolit dietatu, ked si ono zmysli. Treba mu ukazat hranice a stat si za svojim - ani ked sa o zem hodi. Ked raz poviem nie, tak nie. Jasne, su aj rozmaznane deti... Ale to su veci, ktore Ti ukaze materstvo. Vtedy to budes vnimat uplne inak. Nielen u vlastnych deti, ale aj u tych cudzich. Prave to ine videnie sveta Ti da tehotenstvo a ukazu deti.
Co sa tyka financii, obvykle sa priemerni ludia musia trochu "uskromnit", ale nie je to tragicke :wink: Vacsinu veci pre babatko si zabezpecis este ako pracujuca - najma tie najvacsie polozky. Ak budes dojcit, tak minimalne 1/2 roka Ta nestoji strava pre babatko nic. Oblecenia deticky vela nepotrebuju, okrem ineho, neboj sa, vela veci urcite podostavas :wink: Financne narocnejsie to asi bude, ked deti pojdu do skolky, skoly - a to uz budes zase pracovat :wink:
13. lis 2011 ve 21:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petulkkab
tak to ma tesi :dizzy_face:
drzim palce, nech mas tehu na prvy sup a bez problemov. A aj ten strach k tomu patri, je znakom toho, ze to beries zodpovedne :wink: myslis, ze nase Romske spoluobcianky pri 16 detoch riesia nejake obavy? :stuck_out_tongue_closed_eyes:
13. lis 2011 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tvůj příspěvek